| ||||
![]() Tím nic moc myslím tu skutečnost, že je tu pro Čechy, kteří nevyhledávají ubytování a program ,, all inclussive“ prakticky stejně draho, či levněji, pokud srovnáme ceny před cca 15ti lety a dnes. Tehdy byla např. PIZZA od 25ti kuna do 40ti kuna ale kurz ke koruně cca 4,50 kuna za 1kč, tedy PIZZA 112kč až 180kč. Dnes, kdy tato obvyklá rychlá večeře stojí od 32 kuna do 50ti kuna, ale při kurzu 3,3kč je to vlastně ještě levnější než před zmiňovanými 15ti lety. Pro srovnání mohu nabídnout ještě například další domácí pokrmy, jako je ,, SKUŠA“ , ,, ZUBATAC“ , MIJEŠANE MESO“, nebo ŠKAMPI NA ŽARU“. Také jejich malé chobotničky či LIGNJE. To je jen výčet věcí v oblasti gastronomie, kde nejen, že ceny nerostou, ale díky kurzu i klesají. Zapomněl jsem na dvě zásadní věci, a to je sladoled, tedy zmrzlina, která se nám ze 4,5kuna vyhoupla na 6kuna za kuglicu, a ve stejné ceně i jejich úžasné krafny, tedy koblihy. Cena v korunách ale pořád neroste a to už 15 až 18 let. ![]() ![]() Mám rád Chorvatskou kuchyni a ceny v restauracích mne překvapují celkem mile, pokud je dám do kontextu s pomalu poplašnými zprávami, které, stejně jako dříve strašili žralokem sežranou učitelkou mateřské školy, dnes straší neúnosnými cenami a problémy na hranicích co se týče kontrol zavazadel. Z vlastní zkušenosti vím, že k Čechům se ve většině případů chovají Chorvaté přátelsky a to i na hranicích. Pokud tedy nejsem floutek 19 let v BMW Z3 s marjánkou v koutku. To se asi nelíbí většině celníků, chorvatské nevyjímaje. Mají svých starostí dost a pokud si Čech jede k Jadranu evidentně odpočinout, obvykle ho pustí a vyzvednou si vozidlo s Německou či Polskou SPZ. Doprava: Je několik tras, všechny jsou popsané ve článcích či příspěvcích Naturista CZ. , ale přeci jen vyzdvihnu čtyři základní, s výjezdem z Prahy. Praha, Budějovice, Salzburg, Villach, Ljubljana, Rijeka a dále na Istrii či na jih. Hodí se většinou při cestách na Istrii, či pobřeží okolo Rijeki, Crikvenice Šila nebo na Krk. Místo trasy Villach- Klagenfurt – Ljubljana, se dá využít i trasa přes Italské Udine , Terst a Slovinský Koper. Dokážete se obejít bez slovinské dálniční známky, jinak též ,, vignette“, ovšem za tunely Tauern a Karawanken, dáte při obousměrné cestě 33 euro na poplatcích. Ušetříte na vzdálenosti a času, ale ve spotřebě je to relativní z důvodu vlivu ALP na spotřebu. Alternativní trasa na Istrii se může zdát delší a také je, ale časově a nákladově není velký rozdíl, díky menšímu překonávání výškových rozdílů. Tou je trasa: Praha Brno, Vídeň, Graz, Maribor, Ljublana, Postrojna a potom buď Terst, nebo Rijeka. Tato trasa je sice delší, ale díky nevytíženosti Slovinských dálnic uteče někdy rychleji, než když stojíte 5 hodin před Tauernským průsmykem v koloně. Co se týče cesty dolů k Dalmácii a na Split a Makarskou, pak jsou tu opět dvě až tři cesty. Liší se podle preference dálnice. Já osobně preferuju cestu přes Brno, Vídeň,Graz, Maribor, Zagreb až do Karlovace, ale pak jedu po staré magistrále přes Plitvická jezera, jelikož tudy jedu obvykle v noci a dálnice mne uspává. Zatáčky, vesnice a kopečky na této, dnes již velmi pěkně upravené silnici mne usnout nenechají. Záměrně pomíjím ekonomické dopady ohledně mýta na dálnici, jelikož co ušetříte na mýtu, musíte nastavit časem. Ale mě to za to stojí. Lepší je být u moře o 2 hodinky později, než v Chorvatské propasti o 2 hodiny dříve. Kdo ale jezdí Chorvatskem přes den, nebo nebývá unaven, nebo cestou přespí, využije asi dálnici, protaženou dnes snad až do Makarské. Rozdíl v Mýtném je cca 1000kč a cesta jinak ubíhá. Navíc, pokud nechcete jet po okreskách, vnitrozemská magistrála a dálnice se u Zadaru spojuje. Já si ale vždy rád vychutnám klesání k moři u Zadaru, po překonání Velebitu a 35ti kilometrové serpentiny po úbočí Male Kapely mne rozhodně usnout nenechají. ![]() ![]() Takže je to jako se vším. Záleží na tom, kdo co preferuje. Výsledná cena se liší, po započtení poplatků za dálnice, za tunely a různě spotřeby PHM a ztráty času, jen celkem málo. Zde bych, oproti své subjektivní preferenci, cesty přes Vídeň chtěl říci jedno. Alpy, pokud je projíždíte za světla, mají také své kouzlo a mnohdy stojí právě za ten rozdíl v nákladech. Krásné skály, horské usedlosti, mnohdy sněhový vršek kopce, kravky, kostelíky, hrádky a zámečky, kostelíky a kláštery a hlavně nekonečná řada střídajících se tunelů, Vám cestu osvěží a díky zaujetí okolím i relativně časově zkrátí. Tunely jsem přestal počítat někde kolem 25ti. Kdo si ale chce užít, třeba kvůli dětem opravdu dlouhý tunel, ten ať jede přes Linz a na Graz, protože Graz pak objíždí tunelem v délce 10km. ![]() První tabuličkou je křížový výpočet orientačních vzdáleností. Tabulka odkud kam. Pro zjištění poplatku je dobré znát svůj vůz. Je dnes dost běžné, že například potápěči či větší rodiny nebo party jedou jedním větším vozem, např. Ford transit nebo Vw transportér. Výše mýta se ale počítá podle výšky vozidla nad přední nápravou a dost často Chorvaté u těchto vozidel přistupují k sazbě II. To jen aby nedošlo k nedorozumění při výpočtu nákladů na mýtné. Je to tu vždy na lidech. Někdo vám dá lístek na jedničku, při střídání dálnic, vám ale klidně dají dvojku. Není to tím, že Vás ten druhý okradl. Je to tím, že ten první vám polepšil. Buďme za to rádi. Ještě je tu lidský přístup. A teď to nejnudnější. Sedněte k mapě a najděte si svou trasu. Podle ní a této tabulky pak zjistíte, kde a kolik budete platit. Já osobně na poplatky do Karlovace beru Kuny HKN. Některé kurzy eura na mýtech, nejsou žádná sláva. Od Karlovace dálnici nepoužívám, ale Kuny se hodí na kafčo do restaurace u silnice. Možná vás zarazí poměr ceny a kilometru Macelj – Zagreb – Lučko a následně levnější cesta z Lučka dál. Je to tím, že tato část trasy je dálnice de facto soukromá, či soukromě investovaná a cena za 1km je tu dražší, než na dálnici státní. To jen pro připomínku, co nás tu taky čeká pokud naši mocipáni zprivatizují i jetel ve škarpě. Poplatky na chorvatských dálnicích. ![]() ![]() Pohoda na lodi. V první řadě je tu potřeba říci, že se jedná o absolutní svobodu, pohybu, duše i těla a možná až nehoráznou pohodu cestujících ve společné posádce. Někdy se mi to zdá pohoda až kacířská. Jedná se o svobodu rozhodování, ve smyslu: kam pojedem, co a kdy budeme jíst (protože plovoucí restaurace nepotkáte), co budeme pít (no co jsme si vzali sebou né?), budeme se koupat u břehu, nebo na volném moři? (Toto vysvětlím v samostatném odstavci.) Kde budeme spát, o oblečení se snad ani nezmiňuju. Paluba lodi je teritorium těch, kdo se na ní rozhodli strávit svůj čas společně. ![]() ![]() ![]() ![]() Plachetnice: Ideální pro ty, kdo se nebojí moře. Loď je sice permanentně v náklonu 5 až 30 stupňů, podle rychlosti a síly větru, nehledě na to je ale ve vlnách podstatně odolnější a stabilnější. Co se ceny týče, je cca o 25% levnější v pronájmu a o cca 60% levnější ve spotřebě PHM. Pronajmout se dá již kolem 30ti tisíc pro 6 lidí a pokud lze plout na plachty, nežere prakticky nic. Díky slabému motoru je ale méně dobře ovladatelná v marýnách či úžinách. Dalším záporem je omezenější prostor pro pohyb, pokud loď jede pod plachtami a i celkově jednodušší řešení prostoru, který je přizpůsoben jachtění a ne hotelu. Výhody jednotlivých lodí. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Pláže nebo koupání v moři. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Na první lodi jsme projeli KRK,Punat, Bašku, Cres, Ráb. Na druhé, Sukošan, Žut, Žakan, Murtrer, Biograd a Sukošan. Vím,že se dokonce pořádají zájezdy na naturistických lodích v podobném smyslu, dokonce snad se servisem a plnou penzí. Podle vyprávění Jirky Rybky, to může být také velice zajímavé, zvláště pro ty, kteří hledají větší společnost, nebo nechtějí cizího a nemají svého kapitána. Podle fotek je ale vidět, že posádky jsou fundované, výběr lokalit skvělý a vyžití námořnické. Ale co se opravdové svobodné a pohodové dovolené týče, nedokážu si představit větší pohodu, než se sám rozhodovat, kam na vlastní lodi pojedu, kde zastavím na jídlo či koupání, jak si ustelu. Mimochodem, když si ulovíte chobotnici, nikdo vás neuvidí a sami si ji uvaříte, nevěřte tomu, že to je nejlepší chobotnice na světě. Ačkoliv jsme s ní zápasily přes půl hodiny a pak další půl hodiny hledali jak ji obrátit na ruby ( měla rozpětí chapadel 180cm), nebyla to nejlepší chobotnice, jakou jsme kdy jedli. Chorvatským receptům se prostě přiblížit nedá. A už vůbec Vás nezajímá, co si vezmete na sebe. Přeci nic. Tak to příroda chtěla, než nám sundala srst. Od té doby nás musí hřát textil alespoň v zimě či chladných dnech. To ale není případ dovolené na lodi v létě. Slaná voda a sůl ve vzduchu u moře je natolik úžasná věc, že se jí dá věnovat celá kapitola, či diskuse. ![]() ![]() Redakčně se souhlasem autora jen mírně upravil Cordobka. ![]() Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL. Nejoblíbenější článek roku bude odměněn pobytem v hotelu pro 2 osoby. Podporovatelé: Pokud byste chtěli podpořit autora tohoto článku jakoukoli částkou, tak můžete bez jakéhokoli poplatku systémem PAY SEC na naše jméno: naturista, číslo: 3891789. Předem vám děkujeme. Inzerenti: Chtěli byste zde prezentovat svůj obchod, služby? Využijte prosím naši širokou nabídku vaší prezentace na internetu i na reálných akcích NATURISTA.CZ. | ||||
![]() |
Přirozená radost ze života
na hranicích
Keď sme boli (asi pred 1,5 rokom) v Chorvátsku, trochu ma prekvapilo ako nás colníci prehľadávali a už som len čakal kedy začnú rozrezávať auto :D Veľmi ďaleko po 19ke ešte nemám, uprostred noci sme tam dorazili na BMW 530×d a s krásne červenými očkami – samozrejme nie po „marjánke“ ale po dlhom šoférovaní, no s rozšírenými zreničkami to asi na colníka pôsobilo inak, tak sme mali o zábavu postarané :)