Z profesionálního hlediska je tento návrh zajímavý, leč téměř nerealizovatelný. Mohu např. napsat 10 variant cesty na Istrii, totéž na Dalmácii, o Francii či Španělsku nehovoře. Záleží na tom, zde mám nebo nemám čas, zda pojedu k moři 3 dny, nebo mne čeká „noční jízda“, zda se budu „kochat“ nebo zda jen „řítit k cíli“. Záleží na tom, jaké bude počasí, např. je krásně – jedu přes alpské průsmyky a kochám se, prší – „proletím“ tunely (Karawanki, 2× pod Taury). Uvádění dálničních poplatků, měření rychlosti, časy jízdy (např. to co v týdnu projedu za půl dne, to při „stěhování národů“ z pátka na sobotu a v sobotu pojedu třeba celý den), spotřeby, apod., to vše je proměnné – a kdo bude informace „hlídat“ a opravovat. Zde by bylo možná vhodnější dávat odkazy na příslušné webové stránky, např. rakouského automotoklubu, chorvatských dálnic, atd. Uvedu jen obdobnou situaci, kterou nyní máme na stole – v rámci úspor byla snížena u většiny leteckých společností povolená váha hlavního zavazadla do letadla z 20 na 15 kg. Včera jsme dostali informaci, že se díky tomu budou zřejmě vozit větší a těžší palubní zavazadla do kabiny letadla, a proto zavádí Travel Service (a ostatní budou následovat) od 1.5. přísný režim – pouze 1 palubní zavazadlo, kontrola velikosti (max. 56×45×25 cm, celkem součet rozměrů 115) a váhy 5 kg, označení zavazadla speciální palubní visačkou „APROVED CABIN BAGGAGE“. Takto neoznačené zavazadlo nebude přepraveno. A tak to v dnešním turbuletním světě funguje všeobecně. A hodně DŮLEŽITÉ, sice se o tom v poslední době dost píše, ale … od 26.6. t.r. musí mít každý občan ČR vlastní cestovní doklad, tzn. i novorozeně. Takže i děti musí mít svůj cestovní pas nebo „dětský“ občanský průkaz. Už teď jsou na úřadech dlouhé fronty, dodací lhůta je 1 měsíc, takže je nejvyšší čas se do fronty příp. zařadit (rada – některé úřady mají internetové objednávání pořadí – doporučuji). ing. Hájek, CK Natur Travel

Netuším jestli Vaše odpověď znamenala ano nebo ne. Jak popisujete Vašimi slovy řítít se, nebo se kochat přírodou, právě proto se mi zdá nápad velmi dobrý, popsat cesty pro kochající se, nebo zavodníky. Totéž je to při stěhování národů ze severu k mořím. Zde by bylo pro potencionálního klienta cestovky, nebo individuálního turistu dvojnásob vhodné vědět kdy nejet a kudy nejet, právě pro dopravní zácpy a jiná informace by byla, kdyby třeba jel před sezónou nebo po sezóně. Že to bude pracné to už avizuji v mém příspěvku nahoře.
Otázka zněla jestli to bude pro Naturisty zde přínosné, tahle práce a případně, kdo by se chtěl podílet pomocí.
Aktualizace zase tak těžká nebude, protože každým dalším příspěvkem je vlastně aktualizovano. Cesty se zase tolik nemění, myslím během jednoho roku, a kdo pojede první a oznámí že dálnice vede zase o kousek dál a třeba vyfotí nový kousek, tak překopírovat jeho reakci k nějaké silnici není zas takový problém. Stejné je s cenami mýta, známek apod. Kopce, hory, řeky, případně rybníky nejspíše nezmizí a vzdálenosti se také nijak moc měnit nebudou. 

Nebylo to ani ano, ani ne. Dejme tomu, trasa „řítit se“ se dá zpracovat ve 2–3 variantách, trasa „kochat se“ už v tolika variantách, že je to práce pomalu v rozsahu diplomové magisterské práce. Kdy nejet je celkem jasné – k moři v pátek odpoledne, v noci z pátku na sobotu a v sobotu, při cestě zpět o den posunuto. Nejhorší situace z hlediska Česka je první prázdninový týden (lacinější pobyty na Jadranu, u nás svátky). Dále by jste museli sledovat termíny prázdnin v Německu (každá spolková zěmě je má jinak), Rakousku, Itálii, … Ale – 90% turistů stejně pojede ve víkendovém termínu, buď kvůli dovolené, nebo prostě musí (nástupní den sobota). Na jasnou otázku, jasná odpověď – přínosné ano, leč skutečně dobře zpracovat a dále udržovat problematické. Dobře vím, co je to práce a pátrání, musím dělat itirenáře na naše autobusové zájezdy a výlety – a to vím zcela přesně, kam a co chci.

Ale abych jen neteorizoval – tu variantnost ukážu na trase z Prahy do Omiše, mé každoroční cestě autem na jachty Silva a Vjeko. Varianta „řítím se“ – I. a) Praha-Č.Budějovice-Linz-Graz-Maribor-Zagreb, b) Praha-Brno-Vídeň-Graz-Zagreb, c) Praha-Brno-Bratislava-Letenye-Zagreb, d) Praha-Bratislava-Budapest (prý je to rychlejší)-Letenye-Zagreb II. aa) Zagreb-dálnice-sjezd směr Split-Omiš, bb) Zagreb-dálnice-sjezd směr Makarská-Omiš – už tady je řada řešení. Varianta „kochám se“ – I. a) projedu se okolo Dachsteinu, zastavím se v Ramsau (FKK-hotel), b) při cestě z Vídně do Zagrebu se zastavím v FKK-termálech Banovci ve Slovinsku, c) zastavím se v některých termálech v Maďarsku (Bükk, Sárvár, Zalakáros, ..) II. při cestě ze Záhřebu aa) projedu se po pobřežním horstvu Velebit, bb) pojedu podél řeky Krka od Knínu po ústí řeky (2× vodopády, 3× kláštery), cc) pojedu okolo řeky Cetinje, dd) pojedu až do Imotského na hranicích Bosny (2 krásná jezera), ee) pojedu v Biokovu na sv.Jura horskou silnicí (trochu adrenalinu), až k vysílačce (nádherný výhled), ff) z Karlovace pojedu po „staré“ trase a zastavím se na Plitvičkách. Tak – a teď toto zpracujte do nějakého „návodu“ na cestu k Jadranu. A pokud jde o Istrii, je těch možných tras daleko více, přes Alpy vede řada krásných průsmyků jak v Rakousku, tak v Itálii, ale i ve Švýcarsku (před řadou let jsem cestou na Kongres INF ve Valaltě dokázal projet 13 švýcarských průsmyků a vyjet si zubačkou k Matterhornu). Velice pěkná je např. cesta z Istrie přes italské Dolomity, Lienz a Grossglocknerskou silnicí přes Salzburg domů. Hodně také záleží na tom, co se komu líbí, co upřednostňuje. ing.Hájek

Já si rád pročtu fórum o Chorvatsku na http://forum.ihvar.cz/ kde je například i sekce Doprava a už jsem si tam našel mnoho tipů na cestu i pobyt. Já osobně si myslím, že tento způsob vkládání informací formou příspěvků do fóra je přijatelný. Pomocí vyhledávání se pak dají nalézt konkrétní informace.

Cesta do Bulharska autem je bezproblémová Naše D1 je asi nejproblematičtější část cesty, (tu není třeba popisovat stačí si pustit zprávy).

SLOVENSKO: Slovenská dálnice je o poznání civilizovanější rovnější a přijemnější, navíc třeba pohled na Noční Bratislavu je pohled, který nevidíte každý den, patnáct km od Bratislavy vjdedete u Obce Rajka do Maďarska.

MAĎARSKO: čeká vás po přihlášení do dalničního systemu (matrica). Nejhezčí dálnice v Evropě, rovná upravená a Maďaři si velmi potrpí na čistotu a upravenost. Celkem v klidu jsme dojeli do Budapešti, kde se staví okruhy kolem Budapšti, ale na plynulost provozu to nemá žádný vliv (stále rychlost kolem 100km v hodině) Budapešt vidíte vlastně všude kolem sebe, nahoře dole, doleva doprava (je moc krásná a v noci osvětlena), dále pokračujete na Szeged. Dálnice je absolutně bez zatáček, trochu hrozí mikrospánek, protože opravdu více jak sto km v autě neděláte vůbec nic. Odpočivadla v celém Maďarsku jsou vždy čistá, vyzdobena a upravena. Bezpečnost absolutní, (domluvíte se vcelku dobře nemecky a anglicky). Asi deset km za Szegedem nastane první problém, jelikož jste potkali Hraniční přechod EU Roszke – Horgoš. Tady je třeba vysledovat dny odjezdu na dovolenou (rozhodně nedoporučuji pátek odpoledne, kvůli Turkům vracejícm se z Evropy domů na dovolenou). Radím projíždět hodně pozdě v noci, nejlépe tak druhá třetí hodina ranní.

SRBSKO: Srbům zase oproti Madarům začnete zase trochu rozumět. (Tady pozor při tankování mají dva druhy nafty, berte tu dražší, ta levnější je pro traktory a maximalně pro nakladáky, benzín raději na známějších benzínkách.) Srbsko buduje dálnice velmi rychle, takže po ujetí asi dvanácti km najedete na dálnici (zaplatíte mýto) a po asi třiceti km zase z ní sjedete, (možná už jsou zase dobudovany dál) takto se to opakuje několikrát až do Nového sadu. Z Nového Sadu najedete zase na dálnici (zase mýto) a dojedete do Belehradu. Bělehradem sice projíždíte celým městem, ale není třeba se bát, jelikož potkáte tuším tři křižovatky a asi čtyři semafory, jinak jedete větší část po čtyřproudové silnici. (Jediný problém bývá najít odbočku na Niš (jsou už dvě jeďte až druhou a je trochu zarostlá křovím a hlavně je na místě, kde byste ji nečekali.) (Doporučuji hlidat rychlost, tam není policie od toho, aby pomáhala, ale aby značkou omezila nesmyslně rychlost a měřila.) Z Bělehradu vyrazíte po dálnici do Niše (zase mýto, ale zaplatíte až v Niši.) V Niši máte jeden velký problém a to ten jestli pojedete rovně a dojedete do Řecka a nebo dopravava podjedete dálnici a pojedete do Bulharska (před tou odbočkou je odpočivadlo a stojí tam hodně aut a řeší Řecko nebo Bulharsko ) Mýta dohromady za celé Srbsko stojí 13,5 eura. My se rozhodli pro Bulharsko, tak jsme ještě asi deset km pokračovali po dálnici (bez mýta) a cesta se začala zvedat a během sto km překonáte značné převýšení velmi krásných hor horských tunýlků, krasné řeky a krásných vyhledů z auta. I tak je cesta ale velmi plunulá a příjemná. Když se cesta trochu srovná dojedete do vesničky Kalotina a to jsou hranice Srbsko  – Bulharsko.

BULHARSKO: (Celníci, když vidí unijní auta mávají na vás, abyste předjížděli kolony čekající na hranicich.) Po přejezdu hranic musíte koupit silniční známku, která platí na všechny silnice i dálnice. Od této chvíle je třeba zapomenout na české zvyky, naši vyhlášku a vše co jste doteď doržovali, jinak se totiž zblázníte v lepším připadě, v horším způsobíte nehodu (doporučuji jet podle Bulharů, jelikož sto v obci, když tam nejsou policisté je vcelku normální cestovní rychlost Bulharů a zpomalením bez zjevného důvodu, můžete být nabouráni jak zezadu, tak ze strany jelikož Bulhaři stale jen předjíždí. Pokud je ale někde policie zjistite snadno, jelikož protijedoucí auta všechny solidárně nablikávají, když si náhodou nevšimnete, tak najednou celá kolona aut jede obcí třicet až k policistům a pak opět sto. Po asi padesáti km dojedete pro příjemné čtyřproudové silnici do Hlavního města Sofie. (Tady radím zastavit a maličko odpočinout, jelikož vás čeká nejhorší úsek cesty.) (Máte tři možnosti.) První: Severní okruh hrozně dlouhý (asi 50km), na každém kroku policie a hrozné díry. Druhá: Jižní okruh, který prakticky neexistuje, není nijak značen a jedete víceméně intuitivně, ale mnohdy nevíte kam jet, jelikož tam není jediný ukazatel a mnohdy vede i silnicemi naší páté, nebo šesté třidy. Třetí: Jet městem silnice je super, žádný policista, ale přes den mumraj, kdy naše Praha je vcelku vesnickým provozem i vzhledem neukázněnosti bulharských řidčů. Až na konci Sofie uvidíte první ceduli Plovdiv, v té chvíli víte, že jedete správně (my si zastavili taxíka zaplatili jsme mu deset euro a on nás provedl městem, jelikož jsme jako pokaždé zabloudili) Pak vás čeká dvěstě km dálnice směr Plovdiv – Stará Zagora. Dálnice jsou staré, ale bezpečné. V jednu chvíli překonávate velké převýšení hned za Sofií a zase váš čekájí hezké výhledy do okolí. Kus dálnice předZagorou je nový. Ve Staré Zagoře končí dálnice. (I když intezivně se stavělo, tak možná už jsou dnes o kousek dál.) Sjedete z dálnice a zase radím zapomenout na vše co dodržujeme v Čechách, jen hlidat nablikávání protijedoucích aut. (Jinak stacionární radary jsou označeny značkou pozor Radar, což Bulhaři ale ví kde jsou, takže tam kde můžou devadesát, jedou padesát. To jen kdybyste si značky nevšimli.) Cesta 130 km vede po velmi pěkné krajině se spoustou tržišt u silnic. Silnice asi jako naše první třida končí v Karnobatu, kde najedete znovu na dálnici směrem do Burgasu (úplně nová dálnice). Po asi padesáti km dojedete do Burgasu (město je opravdu mumraj, ale stačí si pamatovat, že na dvou křižovatkách typu kruhový objezd, jedete doprava, dostanete se na výpadovku na Sozopol, Primorsko. Do Sozopolu vede čtyřproudovka, ze Sozopolu už jen normálni silnice. Po asi dvaceti km rezervací Ropotámo dojedete do Primorska. Pak dále Kiten, Lozenec, Tsarevo, Achtopol Sinemeorec, Turecko.

Takto nějak by to mohlo vypadat, pak přidat fotky z jednotlivých úseků a mapy třeba z Google. Zdůrazňuji, že je to jedna z možných cest. Dá se jet Rakouskem. Je možno v Maďarsku uhnout podle Dunaje na Mohács, nebo místo Srbska jet Rumunskem. Takto bychom vytvořili průvodce Evropou pro všechny naturisty, kteří mají rádi cesty autem. 

Také bych byl pro nějaký ucelenější dopravní systém na naturistická místa. Pochopitelně v běžných mapách cestu najdu, takže přibližný směr tuším. Jenže není to jen o směru ale také o zkušenostech, které se z mapy vyčíst nedají. Musíte prohledat intermet projít různé cestopisy nebo se prokousat různými diskusními příspěvky. Pak najdete určitý fragment cesty a hledáte znovu zase jiný, protože dotýčný směřoval v Bodě B jinam než chcete vy. Nejde asi popsat vše, ale protože cesty jsou podobné se stejnými průjezdnými místy, tak se informace o kopcích, mýtech, dálnicích, polici, problematických úsecích, doby jizd a jiných cestovních poznatků z praxe člověku, který chce vyrazit za nahotou do zahraničí, mohou vždy moc hodit.