Třeba to sem až tak moc nepatří, ale když nám nesčíslněkrát denně vymývá mozek jakási „reklama“ se zpotvořeným česko-americkým jazykem, vždycky se mi vybaví tento problém. Nabízejí nám „Palmoliv natural“ – tak bych to normálně četl, protože slova naturálie, nátura, naturista, naturální už dávno v češtině zdomácněla. Ale co mne dokáže doslova rvát za uši, je když mi v televizi nabízejí „Nový palmoliv NEJČRL“ Tak to asi jsme nejčrlisti? A kupujeme nejčrlární produkty? Asi.

Dobrý den.

Máte pravdu. Soudím, že to sem vůbec nepatří, ovšem tímto své tvrzení zároveň vyvracím. Ano, češtinu dnes przní kdekdo. Mně osobně nejvíc vadí asi především zamořování veřejného prostoru anglicismy. Například – viděl jsem několikrát směrovku MARKET. Ve smyslu obchod, ne název. Nebo – že je něco o něčem. To mohu vyletět z kůže. Ale jsme na naturistovi, ne? 

Pár kliků stačilo, abych zjistil, že

1. “PALMOLIVE® and all related names, logos and trademarks are property of the Colgate-Palmolive Company or its affiliates.”
2. “The content (images and text) placed on the site are copyrighted and the brand names, trade marks, logos, labels and package designs („Materials“) that appear on this site belong to Colgate-Palmolive Company or its licensors.”
3. Česko patří k zemím, jež nedisponují vlastní verzí firemních stránek, takže příslušný odkaz zůstane na verzi anglické.

Ergo: “Palmolive Naturals” je chráněná značka výrobků (viz citace). Je globální a jako taková je zřejmě jednotně používána, tedy i s jednotnou výslovností všude, neboť globální značka potřebuje i globální podobu. Globalizace v praxi.

Na velkých významných trzích by nejspíš bylo možné – pokud by tak firemní stratégové rozhodli – přizpůsobit ji lokálnímu standardu, ale mrňavé Česko, jež nemá ani českou verzi webových stránek, k nim logicky nepatří.

Když se holt latinská natura, ae f. vydala do světa, dělo se s ní leccos. A když do věcí jazykových vstoupí navíc marketing, nastává i popsaná situace. Nemusí se líbit, ale svou logiku má.

Ano, ty dnešní anglické importy jsou hrozné. Třeba fotbal – kdo to kdy slyšel, je to přece kopaná, ne? A goal – fuj, už i gól – je přece branka! Nebo hockey – to už dneska dokonce píšou jako hokej, no to je skandál, pane. Tramway – už vídám i tramvaj. Brrr. Džíny nebo džínsy – copak to souvisí s džinem v láhvi? Film už se nikdo ani neobtěžuje vyjádřit česky.

Fakt se ta čeština těmito novinkami řítí do záhuby. Kde jsou ty časy, kdy nadšeně přijímala němčinu, potom, i když nenadšeně, ruštinu, k tomu odedávna latinu a sem tam francouzštinu. Sodoma gomora (sakra, odkud tohle je?), za chvíli bude po ní, říkám vám.

Skromně doporučuju nepřeklápět výchozí příspěvek o “natural” do lkaní nad przněním češtiny cizáčtinou. Lidé si nad ním sice rádi zanaříkají, ale příliš často bývá takové emotivní bědování nad hrobem nebohé češtiny naivní a nevěcné.

Přičemž, bohužel, když si kopnou do vyjadřování současných médií, jejich nářky jsou až příliš často oprávněné.

Ale jsme na naturistovi. Snad konečně po skoro čtyřech týdnech začíná zbytek léta. Hybaj do vody, dejte si tam crawl, pardon, kraul (hergot, zase samý cizí slova, fuj)! A jestli bude někde pyžamová párty, radši neřvěte, že to správně má být dýchánek v nočním úboru. Takhle se nemluvilo už ani kdysi dávno, kdy do jazykovědných spisů vešla věta ilustrující zhoubný vliv němčiny na češtinu: Hausmajstr pucuje na konku štábrlí šláfrok. Nebohá mateřština to přežila, dneska už si tu alarmující větu (sakra, alarm, další cizácké slovo) většina lidí nepřeloží.

Takže buďte happy a mějte hezký den na webu i na FKK, ladies, gentleman, kids, gays, lesbians, bisexuals etc.

Při svém působení jako rehabilitační pracovník vymyslel pro seniory s hlasovým postižením jisté zpestření pro známou hru, dosud však doprovázenou řečovými komentáři hráčů. Jednalo se o hod žehličkou po ledě na cíl. Spíše však než hod šlo o to, že žehlička po ledě krásně a daleko klouzala. Cimrman celkem nudné trefování na cíl doplnil heslem: „Když nemůžeš mluvit, houkej! " Protože to bylo na Hané, hráči vyslovovali "HÓKEJ“ Aby bylo cvičení pestřejší, zavedl prvky soutěživosti, udělal cíle dva a dvě soutěžící skupiny mohly žehličku při hodu usměrňovat. Jednalo se samozřejmě o těžkou železnou žehličku bez držadla. Protože byla horká, vzali si na to raději tyče. Diváci je přitom povzbuzovali: „Hókej!“. Žehlička měla při tomto použití určitou nevýhodu, protože dost brzy vystydla a už tak dobře neklouzala a někdy naopak, když se hráči příliš dlouho věnovali houkání při osobních šarvátkách, stojící žehlička se protavila skrz led. Járu napadnulo použít dřevěné koleko, načerněné, aby bylo lépe vidět. Hra se šířila do okolí a v oblasti tehdejšího Strakonicka se z původního hanáckého slova „hókej“ místními přesmyčkami a záměnami ustálilo slovo „hokej“. Na původní význam toho slova i na vynálezce hry se mezitím zapomenulo. Jakož i na to, že se mělo jednat o rehabilitaci pro seniory.

To abyste viděli, že hokej si aglosasové poangličtili na hockey.