u pokladny stála přede mnou paní se dvěma nezletilými dívkami. Vím, že bych neměl poslouchat rozhovory cizích lidí, ale stál jsem hned za nimi, tak jsem slyšel, jak se paní ptala: „Prosím vás, my sem jdeme, že tu je dneska ta sleva, ale tady hláseji, že od osmi je v celém areálu pouze bez plavek, to opravdu nemůžeme mít plavky?“ Když to pokladní potvrdila, ptala se paní dál:" A na nějakou normální akci je taky taková sleva?" Pokladní zavrtěla hlavou. Paní prohlásila: „Tak to teda ne, holky, jdeme pryč!“ Odešly a zcela zřejmě je ani sleva nepřiměla navštívit naturistickou akci. Nojo, ale co my ostatní, těch skoro tisíc a za ty roky desítky tisíc navštěvníků, nejsme my nějací kvasíci? Safra safra, to abych ty slevy radši šel vrátit, aby někdo po letech nemohl prohlásit, že jsme byli přiměni. Protože mi nikdo neuvěří, že jsem nebyl přiměn. Přitom jsem vloni do Čestlic předem vymyslel, že tam synovi nakreslím na záda čtyřstranný trojúhelník a přinesl svoje vlastní barvy, no a to Ivoš nepochopil a prohlásil něco o nějaké divné geometrii, takže jsme nic nevyhráli. Nicméně na fotce jsme přesto pózovali zcela dobrovolně (i to jsme věděli předem, že na všech akcích fotografuje Ivošem oprávněný fotograf, naštěstí je to čech). Co když nebudu při výslechu umět správně vysvětlit rozdíl mezi naturistkou, nudistkou a modistkou a vytvořit souvislou větu ze slov: „myslivec, zajíc, pole“ a budu prohlášen za rozumově a duševně méněcenného a tudíž snadno uveditelného do stavu bezbrannosti? No ještěže podle zákona sleva (bez ohledu na její velikost) nemění naturistickou akci na nenaturistickou akci. Nojo, ale vysvětlí mi někdo, jaký je rozdíl mezi slevou a příslibem odměny? Já to nechápu. A PS: Dovede mi to vysvětit ten pán, jehož přání, abych mu nepsal, respektuji? A PPS: Safra, já to dal do humoru a jak tak koukám, ona to není vůbec žádná legrace. Tu paní s dvěma dětmi jsem si opravdu nevymyslel.

přijde do kláštera, kde všichni mniši opisují svatou knihu, i on dostane náčiní a začne opisovat. Po čase se zeptá opata, že mu připadá, že všichni opisují opisy opisů i s chybami a další chyby tam dělají. „No to je pravda“, řekne opat, „oni nikdo z nich neumí číst a jen to obkreslují.“ „A co s těmi knihami děláte?“ „No jdou do kostelů a faráři podle nich kážou.“ „A to jim nevadí, že tam jsou třeba přeházené odstavce i kapitoly a vůbec to pak nedává smysl?“ „No na to oni nepřijdou, nemají nic, podle čeho by to mohli porovnat.“ „Máte někde ten původní originál, bez těch chyb?“ „No někde ve sklepě asi bude, ale už snad sto let na něj nikdo nesahal a bude zaprášenej.“ Mladý mnich dostal klíče, po několika hodinách vyběhne ze sklepa a pláče a křičí: „To slovo je CELEBROVAT a ne CELIBÁT !“

V kostele káže kněz o svátosti manželského svazku a kráse manželské lásky. Slyší to mladý píárista a říká si, kéž bych taky uměl tak krásně a dlouho žvanit o něčem, o čem nemám ani potuchy!

Paní učitelka se ptá Pepíčka, proč nebyl včera ve škole. „Já jsem vedl naši krávu do sousední vesice k bejkovi.“ „A to to nemohl udělat tvůj táta?“ „Nemohl, paní učitelko, to musel udělat bejk.“

Tradice v naší zemi a hlavně na venkově nemá problém s tím, že děti v létě chodí všude nahé až do puberty a nikdo v nich nevidí sexuální objekty a nezaráží ho, že běžně všichni vidí jejich genitálie. Stejně tak jako vidí genitálie zvířat a netají nijak před dětmi jejich funkce. Dítě od malička ví, že aby měla kočka koťata, musí se mrouskat s kocourem, pes musí nakrýt fenu, a pak je s ní nejmíň půl hodiny svázaný, aby mělo jeho semeno čas fenu oplodnit a vyřadit tak ze hry další psy, jenže i tak mívá fena v jednom vrhu štěňata od víc otců. Stejně tak od malička ví, že aby mohla mít fena štěňata, ramlice králíčata, kráva telata, musí nejdřív vyrůst a dospět. A ví také, že množení je zodpovědná věc, protože se musí zajistit, aby se o mláďata měl kdo postarat. A ví také, že abychom mohli králíka sníst, musíme ho zabít, stáhnout a vyvrhnout, a že to není žádná surovost, protože kdybychom je nechovali na maso, kůži, vajíčka, peří a kožešinu, vůbec by taková hospodářská zvířata, jako jsou králíci, slepice, krávy či holubi jako druhy živočichů neexistovaly. Takto vyrostlé děti nemají problém přijmout smrt jako součást života a nemají problém s předčasným sexem, a ani jako dospělí nevidí v dětech sexuální objekty, protože odmalička věděli, že je pro pohlavní aktivitu potřeba nejdříve vyrůst a dospět, nemají ani problém provozovat jako děti věku přiměřené erotické aktivity a stejně tak nebrání svým dětem v provádění erotických her se svými vrstevníky, protože se můžou spolehnout na jejich zodpovědnost. Tradice je tu také pohanská a protestantská a katolická církev u nás tyto vlivy nedokázala potlačit, přestože se pohanské svátky plodnosti a pohlavní síly snaží převést na katolické svátky odříkání, cudnosti a nevinnosti. Češi tuhou katolickou víru nepřijali za svoji, protože katolizace tady byla násilná, ale v některých záležitostech se jí museli podřídit, třeba svatbu nemohli mít jinou, než katolickou. Ale neměli zbrany mít předmanželský pohlavní styk, jen se to církev nesměla dozvědět. To se řešilo třeba pomocí hojně v muzeích vystavovaných forem na bábovku ve tvaru miminka, ve skanzenu ve Strážnici jsem se dozvěděl jejich účel. Když dívka zjistila, že už počala, upekla bábovku mimčo a v noci ji donesla svému milému na okno. Tak se milý a jeho rodina dozvěděli, že je čas strojit veselku, dřív než to bude na nevěstě poznat, to by je v kostele neoddali. To je typicky český rys, před vrchností dělat, jako že jo, ale stejně si to dělat po svém.

Problémy s pohlavním zneužíváním dětí vznikly v zemích, kde katolická víra byla přijata hluboce a opravdově. I s veškerou pruderií a potlačováním nahoty a zobrazování nahoty a veškerých projevů a informací o těle a jeho funkcí. Dítě může jako erotický objekt připadat jen tomu, kdo neví, že pro sex je nutno nejdřív vyrůst a dospět, a kdo neví, že množení je zodpovědnost. A kdo jako dítě měl veškeré erotické aktivity zakázány, ačkoliv po nich toužil. Kdo jako dítě nesměl vidět něčí nahé tělo, zejména ne opačného pohlaví. Kdo nesmí vidět nahého člověka ani jako dospělý v běžném životě, veškerá nahota a erotika je placená služba a hřích, nikoli projev lásky a vzájemnosti. Kdo svoji vlastní potřebu sexuálních aktivit hodnotí jako hřích, pak v každém jiném člověku není schopen nevidět projev hříchu a nemorálnosti, když se ten člověk ukazuje nahý. Tohle je tradice vžitá zejména v USA. K nám je vnucována až po sametu, když snaha kremlu o ovládnutí světa je nahražena snahou USA po ovládnutí světa. Stejně jako jsme dělali chybu, když svůj odpor vůči kremlu jsme transformovali do odporu proti rusům a ostatním národům sojuzu, stejně tak děláme chybu, že svůj odpor proti vlivu amerických institucí transformujeme do odporu proti všemu americkému. Když i v Rusku i v USA, ale i u nás jsou zvůlí vlastních instituucí nejvíce postiženi vlastní občané. Jen spočítejme, kolik lidí – svých spolužáků, učitelů i náhodných obětí pozabíjeli maniaci v USA a kolik u nás. Ale i v počtu těhotenství mladistvých, počtu nakžených sexuálně přenosnými nemocemi, a třeba i počtu těžce obézních lidí na tisíc obyvatel má USA nelichotivé prvenství. Jen nesmíme zapomenout, že i my máme naše vlastní nelichotivá prvenství, třeba v počtu dětí umístěných v dětských domovech, což odporuje chartě dětských práv. A na druhou stranu má USA řadu lichotivých prvenství, třeba Rokenrol, žárovku, telefon, internet. Nenechme se odradit od nich přebírat to dobré, nenechme si ale vnutit jejich pruderii, kdy budou potrestáni rodiče, když se jejich roční dcera objeví na veřejnosti bez trička nebo bez horního dílu plavek.

U nás je tradice jiná a v některých ohledech nepochybně lepší. Například všichni občané USA mají morální i faktické právo vlastnit střelnou zbraň. Krátce po sametu nás navštívila naše známá, občanka USA, která dosud bydlela v New Yorku. Šokovala mě ověřenou zprávou, že za uplynulý rok v jejich čtvrti zemřelo přes 400 dětí zbloudilou střelou. Ne, nepostřílel je žádný vraždící šílenec, nikdo na ně nemířil, prostě byly někde venku a okněkud přiletěla kulka a náhodou je trefila. Ona byla zase šokovaná tím, že u nás může chodit po ulicích v minisukni a hezky učesaná a nalíčená. Kdyby takhle vyšla ze svého bytu doma, okamžitě by ji všichni považovali za prostitutku a obtěžovali by ji. Po dvou měsících v Praze se rozhodla, že se do svého bytu už nevrátí a najde si bydlení v klidnějším místě. Takže rozhodně se nenechme ovlivnit ani americkou fobií pedofolie, kdy je pedofil chápán jako hrubý násilník, který má jedinou touhu, uvidět dětský genitál a to dítě surově zavraždit, proto nesmí mít možnost žádný návodný materiál získat a tak to obchází tak, že najme poláky, kteří českého pořadatele naturistických akcí přesvědčí aby místo toho udělal akce kvasinaturistické, pro duševně a rozumově méněcenné účastníky, tak aby je mohli oblbnout a využít jejich bezbrannost, rozpohybovat pseudosportovními aktivitami a pouštět hlasitou hudbu, aby překryla rachot spouští fotoaparátů.

Naše tradice je i v rodinách nenaturistických, které se chodí koupat v plavkách, vůči nahotě malých dětí naprosto bezproblémová nejen u bazénu, ale také v šatnách a sprchách, kde nikomu nepřipadne nepatřičné, když s otcem jdou malé dcery pánskou, nebo s maminkou synové dámskou šatnou, nikdo při žádné příležitosti naše nahé dcery ani syna nijak neobtěžoval ani na ně necivěl, ani neměl nikdo snahu se ve sprše nějak schovávat před jejich pohledem, takže naše děti odmalička do dospělosti viděly stovky genitálů cizích mužů, žen i dětí a jejich genitály viděly stovky cizích lidí a nikomu na tom nepřipadalo nic pozoruhodného ani nepatřičného. To všechno v době, kdy jediná oficiální nudistická akce byl podnikový zájezd do NDR. Ostatně nám vláda USA nenařizuje (a ani nemůže) jak mají být formulovány naše zákony, to může jen EU, ale ani EU nám nenařizuje trestat naturismus ani zobrazit, vyfotografovat nebo namalovat člověka libovolného věku a pohlaví. Podle našich platných zákonů to není trestné ani když se popisem kvazi-obvinění zaplní třicet šanonů. Navíc je takový proces šíleně drahé plýtvání státními penězi, když odměnu ve výši průměrné mzdy za pět let si účtuje obhájce ex-offo, který nedokázal říci, že (byť vyšetřovatelé a znalci zaplnili třicet šanonů svědectvími, které nikdo nezpochybňuje, protože se všechno opravdu tak dělalo a obviněný jasně říká, že to vše normálně dělal, dělá a bude dělat) podle platného paragrafového znění našich platných zákonů nenastal žádný trestný čin. Ani podle směrnice EU se taková činnost nemá a neplánuje jako trestná uzákonit. Žádný soud si nemůže vymýšlet jiné trestné činy, než jsou definovány zákonem. Podle platných zákonů NENÍ TRESTNÉ pořádání naturistických akcí, ani fotografování nahých lidí včetně dětí samo o sobě ani ve vzájemné kombinaci, tedy ani pořádání naturistických akcí se záměrem umožnit fotografování nahých lidí včetně dětí, pokud přitom nedošlo k jinému trestnému činu. Ani zajímavý program naturistické akce není trestný čin sexuálního nátlaku podle § 186, protože všichni zúčastnění se nejdříve v šatně svléknuli a teprve potom se programu zúčastnili.

poletuje zajícem. Zajíc praštil myslivce polenem. Myslivec usnul mazajíc krajíc v polední pauze. Na topole podle skal jel zajíc s traktorem a myslivci ho rozoral.

Ve vší slušnosti se ptám: rozumí někdo tomu, co zde, ve výše uvedených příspěvcích, „kaldoh“, sděluje? Prosím, případně, o osvětlení (jsem, jaksi, mimo)!

Obávám se, že málo kdo. Já osobně také ne.

Tohle by bylo asi pro „běžného n-smrtelníka“ stravitelné, předpokládám. Kolega Kaldoh se ale poněkud vymknul středněproudému chápání a plete krajíce se zajícem „:-/“. Middlestreamista ho má za blázna.

Stejně tak středněproudý textilák má nudisty za blázny a ťuká si na čelo. Kaldoh nás ale chtěl přimět trochu (víc) zapřemýšlet a ne jen nechat písmena (masmédií) proudit jedním uchem dovnitř a druhým ven. Píše tady taky příklady z historie, kdy byla naše společnost přirozenější a jak nás dnešní systém salámovitě ukrajuje.

ale rozumím zcela jasně každému příspěvku Kaldoha na tomto webu …

Kdysi dávno jsem viděl film „Norimberský proces“ o soudu s válečnými zločinci po druhé světové válce. Jako svědek žaloby byl předvolán muž, který byl na rozkaz žalovaného násilně sterilizován. Obhájce však svědka úplně zdeptal několika dotazy. Bylo vidět, že je svědek hluboce rozrušen tak hrubými otázkami na jeho intimní partie a připomínkou toho, co musel podstoupit, ale přece jen odpovídal. Obhájce pokračoval: „Sterilizace byla nejen v Německu obvyklá pro duševně méněcenné osoby. Můžete soudu prokázat, že nejste dementní? " Svědek zjevně nebyl schopen slova trémou před soudem i před publikem několika set lidí včetně zahraničních novinářů. Obhájce trémou netrpěl a po chvíli mlčení pokračoval: "Tak třeba utvořte souvislou větu ze slov myslivec, zajíc, pole.“ Po chvíli mlčení obhájce prohlásil, že na svědka nemá další dotazy. Následovala přestávka na oběd. U oběda si všichni povídali, no přece udělat souvislou větu je naprosto snadné. Padlo mnoho možností takové věty. A semínko bylo zaseto a vzešlo, lidi začli pochybovat, jestli ten svědek nebyl přece jen dementní.

Tady jsem o tomto testu duševní méněcennosti psal proto, že v obžalobě pořadatele kvasi akcí byla uvedena bezbrannost obětí způsobená jejich omezenými rozumovými schopnostmi. Taková bezbrannost ale byla nakonec soudem v rozsudku zamítnuta.

Nevím, nakolik jste vnímali proces s Plastiky v sedmdesátých letech. Když tady píšu o tom, že zavřeli saxofonistu za to, že hrál na saxofon, má to s dnešní situací hodně společného. Tehdy se také podařilo většinu veřejnosti přesvědčit, že je vlastně dobře, že ty Plastiky zavřeli, vždyť hráli příšerně. To všechno prohlašovali lidé, kteří na žádném koncertu Plastiků nebyli a ani žádnou nahrávku neslyšeli. Když jsem se ptal svých kolegů, jak vědí, že plastici hráli přišerně, no přece v tom pořadu v rádiu hráli jejich ukázky. Já ten pořad mám nahraný (i když nekvalitně a promeškal jsem začátek), ale ani jedna ukázka neměla s Plastiky nic společného, ani nebyla uvedena, že to je ukázka hudby Plastiků. Všechny ukázky byly uvedeny komentářem, že takhle si tito mladí lidé představovali hudbu. Takto byla většina veřejnosti zmanipulovaná a ochotná neprotestovat a dokonce podporovat odsouzení Plastiků už před procesem. Přestože neprovedli žádný trestný čin – ale to se veřejnost nedozvěděla, protože se podařilo umlčet a kriminalizovat i chartisty, kteří na tyto nezákonné případy chtěli upozornit. Když se mě zeptáte, jak to vím, inu dělal jsem na Magorově svatbě zvukaře. V té době nějací zvukaři poliše nezajímali, to až později přišli poliši na to, že tem nepohodlnejm muzikantům snáz zamezí v jejich působení na veřejnost, když se je bude každej bát ozvučit. Takže vím i to, že celý proces byl protiprávní. Magorova svatba se slavila v sále hospody ve vesnici asi dvacet kilometrů od Prahy. Magor, Ivan Jirous, na oslavu jmenovitě pozval každého hosta vlastnoručně psanou pozvánkou. U vchodu do sálu stáli nesmlouvaví vyhazovači a absolutně nikoho bez pozvánky dovnitř nepustili. Právě já to vím moc dobře, když jsem tam Trabantem přivezl aparát a donesli jsme ho dovnitř, šel jsem znovu ven, abych podle svého zvyku poodjel s Trabantem na jiný konec vesnice. To se mi mnohokrát osvědčilo. V obcích, kde se konaly koncerty, příslušníci VB měli oblíbenou metodu všem autům s pražskou espézetkou v blízkosti sálu sebrat techničák. Jednak nebyl problém na autech bigbíťáků nějakou závadu najít, protože to byly šunky, jednak si nemuseli ani lámat hlavu hledáním závad, prostě si nechali od řidiče předložit doklady, techničák strčili do kapsy a prohlásili, že na voze jsou závady. Řidič proti tomu neměl obranu, stejně musel jít na novou technickou kontrolu, kterou dělali zase poliši s nesmírnou buzerací a bránit se, že auto nemá žádné závady? Holá bláhovost !

Když jsem se po odvezení Trabanta do bezpečné vzdálenosti vrátil, dobrou půlhodinu jsem se nemohl dostat dovnitř. Pozvánku jsem už neměl a než se dostal poblíž někdo od Plastiků, aby kerberům řekl, že mě mají pustit dál. Na moje (vypůjčené) Dynakordy pak zněl veškerý zpěv celý večer. Hrála spousta kapel bez papírů. Tehdy byl zákon, že na soukromou a veřejnosti nepřístupnou svatební oslavu nemusí mít účinkující přehrávky ani povolení. Po oslavě nejen, že všem pražským autům poblíž dali příslušníci pokuty a zabavili techničáky, ale hlavně pak řidiče tahali k výslechům. Začal grandiózní proces s Plastiky. K soudu přišli dva falešní svědci, kteří vypověděli, že šli náhodou kolem, nevěděli, co se děje a bez jakéhokoliv dozoru u vchodu vešli dovnitř a byli pohoršeni. Tehdy byl zákon, že když jsou dva, jedná se o veřejné pohoršení. Na tento paragraf pak zněly rozsudky. Já u výslechů nebyl, díky zvyku poodjet. Téměř černý humor je, že při procesu s Plastiky nemohli zavřít Plastiky, ale jen saxofonistu, ostatní členové kapely měli papíry na hlavu – jako blázni nebyli trestně odpovědní. Další tři muzikanti odsouzení při procesu s plastiky měli s plastiky společné jen to, že na Magorově svatbě taky zahráli. Jediný Plastik ze čtyř odsouzených byl Vráťa Brabenec a rozsudek pravil, že se dopustil veřejného pohoršení hrou na saxofon, když tak doprovázel písně, jejichž závadný obsah mu byl znám. A veřejnost mlčela. Tehdy musela.

Dnes je však přece jen možnost se proti nezákonnému rozsudku ozvat. Tlak veřejného mínění má možnost všem takovým nezákonnostem zabránnit.

Tim, že se veřejnost nezajímá o porušování zákonů těmi, kdo jsou určeni dodržování zákonů zajistit, umožní tak postupné omezní všech svých práv.

Pokud stále nechápete, proč se tak angažuji v tomto případě: Hnusí se mi být součástí společnosti, kde se lidé tak snadno nechají zmanipulovat ke lhostejnosti k bezpráví a ke strachu proti bezpráví se ozvat. Pokud zde dosud není situace, že je možné na kohokoliv najít něco, za co bude uvězněn, takhle ta situace zase brzy přijde.

Položím zde stále aktuální otázku: „Má mít policie právo provádět v zájmu bezpečnosti protiprávní zákroky?“