Názory onoho Inda, tak jak jsou vykresleny v odkazovaném článku na Novinkách, vypadají vcelku kontroverzně. Je také docela možné, že jsou ovlivněny celkově textilním prostředím.
Já mám názor přesně opačný. O jógu jsem se osobně pokoušel vícero let. Bohužel jsem později zlenivěl, a několikero úrazů si vynutilo i fyzické cvičení omezit, takže jsem stále pouhým začátečníkem (a je tedy ode mne velmi troufalé jógu jakkoliv popisovat!), ale to málo, co jsem z jógy stačil poznat, si o kombinaci s naturismem přímo říká. Vlastně právě to bylo jedním z faktorů, které mě k naturismu původně přitáhly.
Nejvíce jsem to viděl při samotném tom fyzickém „zdravotním cvičení“, které bylo pro mne nejdůležitějším aspektem, a je jistě i obsahem oné zmínky že „nahá jóga se provozuje na Západě se stále větší oblibou“. Cvičení v sálu fitness (textilního), byť pod vedením a s nápomocí zkušeného instruktora, mi vždy připadalo v některých (podtrhuji: některých!) ohledech méně úspěšné, než o samotě doma, kde bylo možno textil odložit.
Jednu část problému tvoří čistě fyzické aspekty – jak mnozí vědí, některé pozice v onom cvičení vyžadují opravdu celý rozsah pohybu všech našich končetin a kloubů, což oblečení vždy omezuje a ztěžuje. Lepší je to s hodně volnými hadry, ale i ty dokáží překážet. Navíc jsem ve fitku býval vždy úplně propocený (ono cvičení jógy je docela náročné), takže se hadry lepily na tělo (a tím více škrtily a omezovaly), tělo dostatečně nevětralo, vlhké ruce a nohy se smekaly po podlaze (jóga se cvičí nejlépe naboso) atd. Domácí cvičení bez oděvu to vše zlepšilo, dalo novou a netušenou volnost, a tím šanci procvičit tělo opravdu samotné, bez dodatečných limitů.
Za druhé, jednou z důležitých částí toho cvičení (a nejen) je vnímání vlastního těla. Nejde ani tolik o to, aby se udělalo co nejvíce cviků, nebo aby se ruka natáhla co nevýš/nejníž/nejdál, ale o to, aby byly pozice provedené správně, a aby měly ten správný přínos. To, že natáhnete někam ruku, se dá udělat vlastně mnoha způsoby (i když to tak možná nevnímáme), protože lidské tělo je složitá soustava svalů, šlach a kostí – a stejně složité jsou vlastně jógové pozice, protože jejich smyslem (jak to chápu já) není procvičení nějakého jednotlivého svalu, ale navození správné rovnováhy v celé té soustavě, a procvičení celé té soustavy. Žádný sval nefunguje bez opory celé té sítě, a tak pouhé natažení ruky kolikrát člověk skládá sval po svalu napříč celým tělem. Když se to udělá správně, je zdravotní přínos veliký (jak jsem se přesvědčil) – když špatně, pak malý, či dokonce negativní (což je i důvod, proč mnohdy moc nepomáhá „nějaké domácí cvičení podle letáčku od doktora“, které není až tak vyprecizované, a ze strany cvičícího zvládnuté).
Aby to člověk všechno dobře (nebo aspoň trochu, jako v mém případě) zvládal, musí se naučit vnímat a ovládat svoje tělo. Musí postřehnout jakýsi princip toho cvičení ve vztahu ke svému tělu, a naučit se onu zvedanou ruku dále v zádech podpírat tímhle svalem, a nikoliv tamtím (no, možná jsem s tou rukou nezvolil moc dobrý příklad…) A k tomu je důležité, jak říkal náš lektor, procítit svoje tělo. Naučit se vnímat jednotlivé oblasti (nebo chcete-li, svaly), napětí a aktivitu v nich, naučit se tah přenášet z jednoho místa na jiné (nebo svaly zapojovat a uvolňovat, chcete-li) atd., abychom tak dokázali překonat všemožné škodlivé zlozvyky v držení těla a způsobech pohybu, které rovnováhu celého toho systému ohrožují.
Přesvědčil jsem se, že i s veškerou pomocí dobrého lektora je toto překvapivě náročné. Aby člověk dokázal svalstvo tímto způsobem ovládat, musí především cítit, co se s ním děje. Tady se pracuje (zvlášť zpočátku) s velmi jemnými pocity po těle, které je těžké rozlišovat a poznávat. A právě v této souvislosti jsem pocítil potřebu odložit oděv snad nejsilněji, protože samotný dotek látky je mnohdy pocitem mnohem intenzivnějším, schopným vnímání těla úplně zmást a překřičet. Navíc oděv vytváří a zdůrazňuje dělení těla na jakési zóny (co je pod tričkem, co pod kalhotami), neustále podprahově připomínané dotekem látky, které ale naprosto nekorespondují se strukturou těla samotného. Sledovat souvislé a nepřerušené linie svalstva (nebo toků energie, dle slovníku některých) napříč těmito umělými, oděvem zdůrazňovanými hranicemi, je podle mého značnou komplikací.
Pak je tu závěrečná relaxace po každém cvičení, při které oděv podle mého také ruší a odvádí pozornost. I zde je třeba v těle ucítit a identifikovat každé napětí, a tentokrát jej ovšem uvolnit – to se dá u napětí svalů, proti napětí oděvu jsme však bezmocní (leda bychom naopak napínali ty svaly).
Do duchovních aspektů jógy jsem nikdy moc nepronikl, ale věřím tomu, že i zde vládne jakási prostota a moudrost ve vztahu k sobě, svému tělu i okolí, která se s nahotou v naturistickém pojetí dobře slučuje. Ostatně jsem kdesi četl, že prý staří mistři (zřejmě opět Indičtí) cvičili nazí – pak si tedy vyberte, která zpráva je lepší…
Osobně bych považoval zprávu o „perverznosti“ n-jógy za naprosto stejné nedorozumění, jako v případě n-koupání či n-opalování a n-saunování.
Jen je mi líto, že jsem se tak nějak časově minul s kratičkým fungováním s Naturistou.cz spjaté n-jógy u nás v Praze, kterou svého času rozjel předchozí organizátor Pražského n-plavání P.Malínek – k tomu se dnes už dost těžko na webu cokoliv hledá (uvedené odkazy jsou na dávno už neaktualizované stránky z historie Naturisty), ale ohlasy byly tenkrát zřejmě pozitivní. Poměrně záhy však byl projekt „pozastaven“, na čemž se, pokud vím, podepsaly vedle ekonomické stránky věci především problémy s vytopitelností použitého sálu.
P.S.: Než jsem to celé sepsal, předběhly mě zde ty další 2 odkazy – pěkné, zvláště ten druhý. Dokonce se mi zdá, že něco z mých dojmů i potvrzuje.
|