JirkaRybka |
Tak trochu jsem to přislíbil, takže postřehy od nás z Prahy. Plavání jsme zde až do letošního roku dělali svépomocí v pronajatém bazénu, a přestože jsem nebyl nikdy tou úplně ústřední osobou, pohyboval jsem se v tom myslím dost. Měli jsme trochu výhodu v tom, že jsme převzali už tradiční a rozjetou akci, běžící zde již dlouho před námi.
Spolupráce s bazénem, nebo ve vlastní režii? To je asi první otázka. V obou případech je potřeba mít nějak odhadnutou potenciální návštěvnost (nejlíp asi celý úmysl založit na nějaké už sehrané partě lidiček, kteří jako určité minimum dorazí vždycky), protože pod nějakých 10–15 lidí se s vámi asi nikdo bavit nebude, není-li to vyloženě mikroskopický bazének. Nejpříjemnější by asi bylo domluvit n-hodiny přímo v provozu bazénu pro veřejnost, tedy udělat v malém něco podobného jako dělá Ivoš v těch velkých podnicích a zbavit se tak práce a rizika s plaváním ve vlastní režii, ale šance na úspěch je zde asi dost nejistá. My jsme touto cestou nešli, takže nevím, ale bezpochyby k tomu potřebujete vhodný bazén s osvíceným šéfem, který má k naturismu dost blízko aby se nezděsil a dal tomu šanci, nejvhodnější by asi byl nějaký málo známý bazén zápasící s nedostatkem návštěvníků v tom kterém čase, kterému by naturisté spíše pomohli návštěvu zvednout než naopak. U nás v Praze přišla letos dokonce iniciativa přímo z bazénu na Vinohradech, bezpochyby v tom ale hraje určitou roli i tradice n-plavání v tomto místě, založená dřívějším plaváním svépomocným. Zkusit n-plavání někde domluvit jistě stojí za pokus, k tomu by možná více poradil Ivoš, já se ale dále zaměřím na případ, kdy je třeba věc přece jen řešit svépomocně, protože s tím máme u nás zkušenost.
Kdo, kde a za kolik? Plavání formou pronajatého bazénu má tu výhodu, že si ho člověk může udělat v podstatě i „sám pro sebe“, pokud ale nechcete nakonec platit za celý bazén z vlastní kapsy (což není málo), je opět na místě střízlivý odhad návštěvy, a různé snažení k přilákání lidí. Dále je dobré dělat takové plavání ve více lidech, protože sedět pokaždé u vchodu a vybírat vstupné (z něhož se pak platí pronájem) nebo i jen dohlížet na zdárný průběh a být jakožto nájemce prostě „u toho“ je na jednoho člověka trochu moc (stačí chřipka…), a taky ekonomické riziko se rozloží na více lidí (případná ztráta na hlavu třetinová, rozhodně únosnější „katastrofický scénář“).
Klíčovou otázkou je samozřejmě volba samotného bazénu, což není zdaleka jen cesta prstem po mapě. Ani v Praze není snadné najít vhodný bazén (mezi těmi snad desítkami, které tu jsou), aby splňoval všechna kritéria. Člověka napadne, aby bazén neměl skleněnou stěnu přímo na ulici, nebo vedoucího který o naturismu nechce ani slyšet – to je samozřejmě pravda, ale důležitá je i dobrá dopravní dostupnost a čas plavání, což se obojí velmi podepisuje na návštěvnosti. U nás na periferní Suchdol v pátek (kdy lidi mnohdy vyrážejí už na víkend) přišlo jen málo přes půlku lidí, oproti bazénu na Vinohradech v centru města, a čas se osvědčil od 19:30 jako kompromis mezi dostupností pro rodiny s dětmi a pro lidi pracující ve firmách dlouho do večera. Myslím, že jinde po republice mohou tyto faktory nabírat velmi různou podobu, podle obvyklé pracovní doby a dopravní obslužnosti, poloha v centru spádové oblasti a čas „všední den po skončení práce a před odjezdem posledního autobusu“ bude asi společným jmenovatelem. Víkendové časy by asi velmi záležely na zvyklostech lidí v daném místě, obával bych se střetů s jiným programem. Není též dobré si „konkurovat“ s nějakým „sousedním“ n-plaváním – tady mohou být „spádové oblasti“ i v desítkách kilometrů, takže začínat s plaváním řekněme 20km od jiného n-bazénu je hloupost, a i při větším odstupu neškodí zvolit jiný den, radši na opačném konci týdne. Osobně znám případy lidí, kteří jezdili z Prahy do >30km vzdáleného aquaparku Slaný častěji než k nám na Suchdol, přestože je to zcela mimo dosah MHD.
Je ovšem velkým kusem pátrání i štěstí na takový bazén narazit, a ještě v něm i „urvat“ pronájem ve vhodnou dobu. Dále je otázkou i cena pronájmu (vždy za celý bazén – naturistické plavání samozřejmě nejde dělat ve výhodnějším pronájmu jen několika drah), která se může mezi bazény velmi lišit (my jsme v různých 25m bazénech za hodinu platili asi 1700, 1900, 1000 Kč – ceny samy o sobě dost rozdílné – není ale problém v Praze narazit na nabídky i nad 3000). Je tedy dobré se poptat na více místech. Mimopražská poloha může být ohledně ceny výhodou. Cena za pronájem se pak musí pokrýt ze vstupného, což je vždy oříšek nějak odhadnout.
Značnou výhodou může být pro přilákání lidí sauna (nebo aspoň pára) propojená přímo s bazénem, ale je třeba pečlivě vážit ceny, aby se plavání právě saunou neúměrně neprodražilo (i když nám se také jednou povedlo, vzhledem k počtu lidí a přeplňování kapacity sauny jako jen doplňkové k bazénu, dostat s cenou sauna+bazén velmi blízko k ceně samotné sauny pro jednotlivce – je třeba všechny podobné přemety hezky propočítat). Pokud jde o menší místo či málo lidí, lze asi uvažovat přinejmenším v začátku o nějakém menším bazénu (různé třeba hotelové bazény bývají kolem jen 10–15 metrů), takový může být dostupnější jak cenově, tak i výběrem možných míst a soukromější atmosférou místa, ale nemusí zas vyhovovat sportovněji založeným lidem a snadno se přeplní. Klasických 25m je dobrý standard, pokud se na ně dosáhne.
Sehnat lidi, domluvit bazén Klíčové je jednání s šéfem bazénu o pronájmu. Záleží na jakého člověka natrefíte, ale rozhodně bych nenechával nic náhodě. Naturismus může být velmi citlivé téma, u nás se na každé takové jednání konala pečlivá příprava. Měl by tam jít někdo, kdo působí dobrým a jistým dojmem, nemá vady řeči či jinak nepůsobí jako podivín, od nás se obvykle chodilo ve víc lidech za účasti i ženského prvku, nosily se s sebou vytištěné materiály z Naturisty.cz pro ilustraci naturistického hnutí u nás. Byla snaha podat celou věc nenásilně, jako důvěryhodnou, a rozptýlit jakékoliv obavy z případně úchylně-erotického zaměření. Také jsme myslím někde měli smluvní výjimku z části provozního řádu bazénu (bývá tam totiž napsáno že návštěvnící musí mít plavky!), někde se to zas neřešilo. Je též třeba, aby obsluha u vchodu předem věděla, že se bude ve vestibulu vybírat nějaké „jiné“ vstupné, a co říci lidem, dotazujícím se pochopitelně u oficiálního okénka (tedy ani neříct že je zcela zavřeno, uzavřená společnost, ani nepouštět lidi dovnitř bez vědomí organizátora plavání – záleží dost na ochotě jednotlivého člověka za tím okénkem).
Když je podepsáno, a tedy termín je „nabeton“, dá se začít propagovat. Nezisková aktivita má omezené možnosti, ale zanedbat se to nemá. Informace na Naturistovi.cz je základ, vývěska přímo na bazénu taky neškodí (i když jsme se setkali i s místem, kde to neumožňovali), a svého času jsem vždy koncem léta objížděl všechny n-pláže v okruhu pár desítek kilometrů s výraznými informačními letáčky (grafický prvek přeškrtnutých plavek upoutal už z dálky). Rozvěsilo se toho po stromech a sloupech taky přes 50 kusů, ale chce to ještě v době kdy lidi k vodě chodí, a velmi ohleduplně aby z toho nebyl nějaký malér – nepoškozovat majetek, nezakrývat jiné cedule, nepřehánět to, a kdekoliv je nějaký provozovatel či dozor tak se s nimi předem domluvit – to se týká hlavně koupališť, kde je taková domluva stejně třeba, aby leták při prvním úklidu nestrhli. Obvykle pomáhalo zdvořilé vysvětlení že plavání děláme s kamarády jako neziskovku, aby lidi mohli pokračovat s plaváním v zimě (takže: Nejsme komerční firma, a nekonkurujeme vám s návštěvností – jedeme v jiném období). V posledních dvou letech toto už nebylo, protože jsme začínali až od října, a myslím že to na návštěvě bylo nepříjemně znát. Samozřejmě s dalšími formami propagace se fantazii meze nekladou, u nás jsme toho ale moc už dál nevymysleli. V dnešní době není moc míst, kdy by člověk „neplacenou reklamu“ mohl umístit.
Není na škodu občas plavání i během roku nějak zviditelnit. Dříve jsme dělali zábavné akce, soutěže o volnou vstupenku a trochu čokolády, či kostýmované legrační výstupy, což lidi trochu přiláká, a trochu to dá důvod k napsání aspoň článku na Naturistu o tom, že pořád ještě plaveme a jak se při tom skvěle bavíme. Typicky Helouvín, oblíbený Mikuláš, předvánoční seance se stromečkem, nějaká Velikonoční taškařice, a možná ještě něco. Je ale otázkou, nakolik to dává ještě dnes smysl – tuto zábavně společenskou funkci v poslední době mnohem lépe zastávají akce v aquaparcích. V obyčejné pronajaté hodině na bazénu je docela náročné něco takového vůbec stihnout (a mít dalšího člena týmu u vstupenek je v podstatě nutnost – to jeden člověk prostě neoběhá), a i prostorově to může být těsné. Je na místě nechat pár drah těm, kdo se nechtějí do zábavy zapojit. Podobné akce nutno též přizpůsobit vztahům s místními plavčíky apod., aby třeba nevzniklo nějaké napětí kvůli příliš striktnímu pojetí hygieny a bezpečnosti (my jsme na novém místě byli zpočátku vždy velmi opatrní s nějakými většími „blbinami“).
Návštěvnost a ekonomika Přestože nejde o výdělečnou aktivitu (věřte mi že ne!), a tedy byste asi neměli mít problémy s pronájmem bazénu „přes vlastní kapsu“ bez nějaké firmy či podobného subjektu, je na místě evidovat a bedlivě sledovat počty lidí i korun, a průběžně vše hodnotit, aby pak nedošlo k překvapení nad kapsou prázdnou. Cena vstupného by na jednu stranu neměla být příliš vysoká (u nás jsme si netroufli nad psychologickou hranici 100Kč za hodinu plavání, pro svůj region ať si to každý odhadne sám), na druhou stranu pokud by plavání šlo do velké ztráty, je třeba to včas vyhodnotit, pokusit se přilákat lidi, zvednout vstupné, případně s tím skončit dokud je čas. Člověk musí počítat s doplacením menší ztráty ze svého, ale pokud to jde nad rámec vstupného za vlastní osobu za celou sezónu, je to už nepříjemné.
Návštěvnost u nás v posledních letech zvolna klesá – o příčinách se lze jen dohadovat, myslím že v narůstající konkurenci různých celostátních Čestlic a Babylonů se pravidelný místní bazén omezuje už jen na „skalní místní partu“ a lidi co si chtějí pravidelně protáhnout hřbet ve vodě (a jsou náhodou zároveň naturisti), doba kdy byl takový bazén v zimě jedinou dostupnou n-atrakcí je už zvolna za námi. Člověk navíc nesmí být přílišný optimista po přepočítání lidiček v létě u vody – do bazénu přijde nepatrný zlomek, většina bez slunce a s chlorem nemá zájem. U nás v Praze jsou naturistů minimálně tisíce (soudě dle letní návštěvy n-pláží), do bazénu jich však přišlo maximálně kolem třicítky, a v posledních letech čím dál míň (Suchdol se poslední dobou motal spíš mezi 10–15 lidmi, Vinohrady teď odhadem kolem 20; je otázkou, zda třeba menší místo by bylo nevýhodou (menší potenciální počet lidí) nebo naopak výhodou (menší nabídka jiného vyžití a větší pospolitost), netroufám si soudit.) V průběhu sezóny návštěva obvykle velmi kolísá, pokud zrovna plavání vyjde v sousedství nějakého svátku, Čestlic či Babylonu, do školních prázdnin, děsného počasí na cestách či chřipky, nebo se zrovna vysílá hokej, přijde lidí hrstka. Počítáme-li ale průměr, máme zde jeden fenomén který se s železnou pravidelností opakuje každou sezónu (mám Pražské údaje za období 2006–2011): V podzimním začátku je návštěva ještě docela slušná, typicky někde v období únor-březen však dochází k náhlému poklesu o nějakých 20–40%, který se do jara už nespraví. Možná je to tím, jak lidem odchází letní kondice, mizí předsevzetí, přichází chřipky a únava, kdo ví… Plavání tedy potřebuje být do Vánoc mírně výdělečné, aby se vytvořila rezerva na slabší druhou část sezóny. Je taky na místě vynechat nejslabší měsíce: Květen a červen. Zde záleží na bazénu – někde dělají pronájmy „na celý školní rok“ – ale pokud to aspoň trochu jde, plavání bych netáhl do doby kdy už se chodí ven na pláže či na výlety. Tyto měsíce jsou nejztrátovější. Sporný je tento bod na opačném konci – měsíc září. Kupodivu v září jsme nikdy problém s návštěvou neměli, a přestože jsme plavali také i od října (bazén VŠ), viděl bych tam spíš nevýhodu časové prodlevy od konce hlavní venkovní sezóny a tím jistou ztrátu možností propagace. Když koncem září podepíšete pronájem, je pozdě s tou informací obcházet lidi u vody – nikdo tam už neleží.
Jinou možností ekonomického pojetí je jakási „slovenská varianta“ jak tomu říkám, kdy se prostě po každém plavání cena pronájmu rozpočítá podle počtu lidí. To je pro organizátora víceméně bez rizika, ale v podstatě se tím riziko přenáší na návštěvníky, což se může vymstít – jednou se jim to ve slabý den prodraží, příště už nepřijdou. Osobně tuto verzi nepreferuji.
Na bazénu Kdo tak asi chodí? Je dobré když se vytvoří stálá parta přátel, nebo zlanaří z místní pláže, případně stojí už u zrodu plavání. Spoléhat jen na náhodné návštěvníky je velmi nejisté. Ti přicházejí různě, někdo častěji, někdo zřídka, dost lidí přijde třeba jen jedinkrát. K nám občas zašel i nějaký cizinec, ale to je spíš fenomén hlavního města, a beztak bylo raritou pokud se takoví sešli dva. Trvat na vyváženém poměru mužů a žen není možné. I mezi známými se vždy našlo dost případů, kdy na bazén chodí častěji jen on, přece jen bazén není aquapark, je to spíš sport a voda bývá chladnější, takže něžné pohlaví to tolik netáhne. Ne kadžý to po práci zvládá, ne každý vůbec partnerku má. Má-li se pronájem zaplatit, potřebujeme každého návštěvníka (úchyly přistižené při nevhodném chování samozřejmě vyhodit, ale jinak opravdu každého). Ustupovat nějakým lobby jen jedné skupiny obyvatelstva je v tomto ohledu cesta do pekel. Bohužel tak reálně hrozí spíše „pánská jízda“, ale takové prostě to rozvrstvení zájmu je. Možná to bude v jiném regionu i lepší :-)
Před plaváním pořadatel sedí u vchodu, a doufá že od příchozích vybere dost korunek, aby na pronájem příliš nedoplácel. Člověk tak stráví kvůli případným opozdilcům první půlku té hodiny někde ve vestibulu. Je dobré, aby jiný člen týmu byl uvnitř (je příjemné se střídat, aby si člověk aspoň někdy taky zaplaval), a sledoval co se tam děje. Není špatné namátkově nakouknout i do pánských sprch a dalších zákoutí areálu, aby se tam náhodou nezačali scházet příslušníci jisté menšiny. Pokud na ně totiž při jejich aktivitách dřív narazí citlivější návštěvník, nebo ještě hůře uklízečka, můžete mít s vedením bazénu (případně odezvami na webu) pak problém. Podobná individua bez křiku, zdvořile, ale jasně vykázat – pro ně se to plavání přece nedělá. Taky je třeba mít jasně vyřešené střídání s předchozím/následujícím turnusem pronájmů, aby ani tam nevznikaly třecí plochy a srážky s textilem – každá stížnost vám může podrazit nohy. U nás obvykle stačilo upozorňovat na striktní dodržování šaten (páni/dámy) a přesného času příchodu/odchodu na bazénu. Sice se v šatnách a sprchách turnusy pak potkávají (různé sportovní oddíly a jiné organizace, často jsou to i děti), ale pohlaví jsou zde oddělena a sprchování bez plavek stejně nařízeno z hygienických důvodů, takže tam už pak problém není.
Vyšlo mi to trochu dlouhé, za to se omlouvám. Nemám sílu to nějak zestručňovat, a každý to číst nemusí…
|
zurek (bez ověření) |
Jirka tady popsal všechno se zevrubností jemu vlastní , takže k tomu asi není potřeba nic dodávat.
V dnešní době je ale potřeba si říct, že „Nudistické plavání“ je opravdu historický pojem, který vznikl někdy kolem 1990. Tehdy tyto aktivity vznikaly a opravdu nebylo jiného vyžití, než tyto (přistydlé) bazény. My jsme chodili pravidelně od cca. 1995 na páteční n-plavání v HK. Postupně se pro nás a naše přátele s malými dětmi přesouvaly tyto návštěvy do přilehlého dětského bazénku, kde děti dováděly a maminky si téměř po celou dobu sdělovaly svoje nejnovější zážitky. Hlavní plavecký bazén se závodní teplotou vody 26°C byl tedy pro tyto rodinné seance neatraktivní. N-plavání v HK je ale v režii provozovatele, takže tam nehrozí jakákoli ztráta. Navíc je tam výhoda toho, že n-hodina je na konci provozní doby, po tréninku vodního póla, kdy už by veřejnost stejně v moc velkém počtu nepřišla.
Tím chci říct, že v zavedení hodin pro naháče je možné i vhodné i leckdy potřebné živě komunikovat s provozovatelem a probrat s ním všechny možno varianty. Jeho prioritním zájmem je samozřejmě pronájem bazénu. Já jsem praktikoval pronájmy na naše akce pouze ve Všestarech u HK, kam jsme se de facto „přestěhovali“ z oné královéhradecké padesátky a domácký a dostatečně vyhřívaný příjemný bazén bylo daleko vhodnější pro naši skupinu. To ale nebyly každotýdenní akce, jednalo se o více méně občasně-pravidelné akce, které se konaly min. 1× do měsíce. Asi by bylo dobré nahlédnout na naši tehdejší STRANU VŠESTAR, která může dnešnímu n-organizátorovi ledasco napovědět. Píše se tam, že „při malém zájmu se akce nekoná“, ale k tomu nikdy nedošlo, protože se nás vždycky sešlo dost. Tyto akce se konaly vždy o víkendu a museli jsme se přizpůsobit veřejnému provozu bazénu. Tzn. začínali jsme ve 12 hod. a končili v 15 hod. – trochu nešikovné, ale nikdy si nikdo na tento čas nestěžoval. Kladnou stránku tady sehrál taky velmi příjemný místní bufet, kde si naturisti dali svůj lehčí saunově-plavací oběd. Další nespornou výhodou bylo propojení bazénu se saunou. První hodina byla tedy sauna a zbytek bazén.
Tyto akce jsme ale dělali v době, kdy prakticky nebyly aquaparky a tehdejší N-party v Babylonu se mě osobně opravdu ukrutně nelíbily – scházela se tam nejrůznější sebranka ze široka daleka, navíc povolený textil… My jsme Babylon řešili tak, že jsme dali vždycky v zimě a v předjaří partu 20–30 lidí z písáku apod., najali v Jizerkách chatu a tak jsme si udělali dokonalý víkend s lyžováním, n-Babylonem a vůbec samými příjemnými věcmi.
Protože byly tyto všestarské akce velmi oblíbené, tak jsem zkusil domluvit něco většího a to byl Aquapark Hradec Králové (opět jedna historická STRANA). Prakticky to byla „konkurenční“ n-akce vůči chaotickému a džungli připomínajícímu N-Babylonu a s odstupem musím říct, že to byla přímo rajská hudba pro všechny přítomné naháče. Vstup byl omezen na smíšené dvojice nebo rodiny a atmosféra byla opravdu dokonalá. Naturisti se sem sjížděli z Prahy, Brna… Omezení se po několika letech zrušilo, ale i tak patří n-večery v HK mezi nejoblíbenější.
Dalším vývojem už nechci organizátora-začátečníka zatěžovat, protože se jedná v mnoha směrech o odborně profesní záležitosti marketingu, provozu www, mnoho studia neziskové sféry apod.
Chtěl jsem jen říct, že v naturismu není třeba se držet křečovitě pojmu „Nudistické plavání“ (v pětadvacítce), ale že se může ubírat nejrůznějšími směry.
Celé toto moje fungování bych stručně nazval „Od Všestar po Aquapalace“. Takže jestli se pustíš zpočátku do malého hotelového wellnessu s partou 10ti naháčů, tak za čas se můžete opravdu rozrůst až do kýženého Aquadromu.
Cestička je v řadě věcech prošlápnutá. Naturista začínal v r. 2003 se 100 návštěvami denně. Dnes jim má hodně přes 2000 a to jsme ztratili plnou třetinu omezením fotografií. Několikrát ročně vydáváme v tisícovém nákladu Naturistův Občasník, kde můžou být i informace o tvých aktivitách. Osobně si s námi můžeš promluvit v čase tomu vyhrazeném – každý Babylon 17–18 hod. v Královské zahradě (předem dát vědět).
Jirka Rybka tě možná trochu zahltil svými analytickými rozbory a konstatováním, že „návštěvnost rok od roku klesá“. Já bych to bral jen jako jednu z možných variant a sám bych si ujasnil, co vlastně chci podniknout a naplno bych do toho šel. Od promyšleného jednání s provozovateli, přes intenzivní propagaci, zajít s redaktorem místních novin/rádia na pivo, třeba až po lákavý článek na Naturistovi (které jses už naučil psát opravdu excelentně). Polovičatá práce se tady nevyplácí a přináší i velké ztráty. Výsledkem pak může být opravdu jen kibicování pivařů na Lhotě, že „Vono je to stejně všechno naprd…“. A to by byla věčná škoda. Ty podle toho, cos tady už vytvořil, máš obrovský potenciál něco dalšího dokázat. Nenechávej se zahlcovat kecálisty, velmi to ubírá energie. Drž se aktivních a otevřených lidí. Umírněných naturistů je spousta, ale ti jsou dobří opravdu jen na to pivo.
Držím ti ve všem palce.
|