V krásnou sobotu 12. září 2020 jsem vyrazil zjistit, v jakém stavu se na sklonku sezony nachází voda v pár lokalitách mezi Pardubicemi a Hradcem Králové.

Máme za sebou léto k vodě milosrdné, chladnější než mnohé v končící dekádě, před půlkou září je tak asi na většině míst v Česku v o něco lepším stavu než po vedrech předchozích nejteplejších let.

1. Oplatil-Hrádek

Regionální legenda se už pravděpodobně zařadila mezi písáky pomalu chřadnoucí. Když byste si dohledali zprávy bohdanečského Jiřího Klicpery z uplynulých 20 let, najdete roky i s více než 6metrovou průhledností. To už je letos pasé: 28/6 350 cm, 12/8 300 cm. Přitom ještě předloni (2018) se sice nakrátko zakalila koncem srpna, ale pak vydržela nádherná (ale neměřeno) až do 22. září. Loni začala být špatná koncem srpna, letos se k dávné slávě už vůbec nevrátila: teď jsem u severní nudapláže naměřil 220 cm – co by za to většina dala (připomínám, že Lhota vykázala skoro o měsíc dříve, 17/8, jen 120 cm), ale tady je to úpadek. Jinak ale na poměry přijatelná a dokonce i já jsem ji ještě akceptoval na třičtvrtěhodinku plavání, byť coby mou letošní „nejhorší“.

Lidí ve 13 hodin, kdy jsem odcházel, celkem dost, tedy hrádkový standard takto hezkého víkendového dne.

2. Dolany

Vzdušnou čarou jen půlkilometr severně, pískovna stále těžená, ale na opačném břehu rekreačně využívaná. I když – ve 13:30 jsem na půlkilometrovém břehu objevil 2 (dva) lidi, těsně za mnou došli tři další.

Voda pěkná, průhlednost 280 cm, což při započtení obvyklého těžebního zákalu (netuším ale, zda či jak moc se v tom koupacím místě projevuje) je k datu 12. září pěkné.

3. Týnišť/Stéblová

Třetí nejzápadnější písák nejblíže Stéblové s nejednotným názvem. Přesně před měsícem 12/8 jsem tam naměřil 380 cm, nyní pro mě ale zklamání: jen 2 metry. Na největší plážičce na straně u silnice při mém příchodu asi ve 14 hodin odcházeli dva lidé, zůstal jeden.

4. Malá Čeperka Neodolal jsem si odskočit o kilometr vedle k soustavě písníků, kde se na nejnovějším stále těží, na největším už vytěženém je soukromý rybářský revír Sahara. Jeden menší vedle mi 12. srpna pustil disk na dno do 360 cm a vidět byl stále krásně. Tentokrát už ukázal jen 215 cm. Žádná tragédie, ale přece jenom dost značné zhoršení – ačkoliv se tam lidé skoro nekoupou a není součást revíru.

Byla tam jedna nahatá paní, ve vedlejším asi taky jeden pán. Jinak ani noha. Jako obvykle.

5. Opaťák

Od dalšího ikonického místa jsem po předchozích výsledcích moc nečekal. Voda mě ale pozitivně překvapila: 255 cm u „obecní“ pláže ještě před vstupem na oficiální nudu (prakticky všichni bez plavek, návštěva hojná, ale nemám tam srovnání), navíc s drobnou nevýhodou, že v tuto dobu už je slunce znatelně níž a to může pár cm na průhledu do hloubky ubrat.

Pocit z vody při plavbě na protější severní břeh výborný, konstatně teplá i průhledná.

6. Praskačka

Jen pár kilometrů vedle je na kraji obce tohoto jména nový (2012 tam ještě nebyla voda, 2015 cca 40 % konečné rozlohy) písák. Teoreticky by měl být krásný – už se netěží a ještě se neměl čas zkazit. V praxi ale byla voda už na pohled tak hnusná, že jsem do ní odmítl vlézt a měření se tak nekonalo.

Abych tato zjištění dal do soukromé „referenční“ souvislosti a objasnil, proč jsem tak kritický: v pondělí 7/9 jsem na „své“ hlavní vodě naměřil poctivých 500 cm…

Přitom je třeba si uvědomit, že průhlednost je oficiálně kritériem jen pomocným. My coby přiblblí koupači, kvůli nimž se veškeré sledování koupacích vod provozuje, ale můžeme aktivně sledovat a komentovat právě tohle. Podle evropské metodiky jsou zásadní bakteriologické ukazatele (E. coli, enterokoky) a sinice, tyto hodnoty se ale nezveřejňují (pokud tak vzácně neučiní provozovatel) a standardně dostáváme jenom informaci v podobě přiblblých souhrnných smajlíků, jako kdybychom byli malá děcka nebo rozumu mdlého.

Report o stáncích, nabídce občerstvení a poměru N/T nemám. Nezajímá mě, nesleduju.

Díky za obsáhlý souhrn současného stavu písníků na Pardubicku. Už zmíněný Jirka Klicpera říká, že sediment, který se za roky na dnech písníků vytváří, je problém, který se jakýmikoli zásahy rozvíří a pak si zase sedne a nedá se s ním moc dělat. Pozitivněji se na věc dívá JIndřich Duras, který hledá a nachází alespoň dílčí řešení. Vše je o omezení fosforu ve vodě. A taky samozřejmě využívání vodních ploch k rekreaci. Neblahým příkladem můžou být zrovna na Pardubicku Mělice, které jsou ze všech stran obležené a využívané k rekreaci a voda je z nejhorších v kraji.