Bolevák je sice zcela mimo můj akční radius, ale tamější projekt vylepšení vody a rekreační funkce mě zaujal, i díky dřívějšímu Durasovu článku z r. 2016.
Na základě toho, co jsem si o čistotě vody a souvisejícím načetl, se ale obávám, že tak mělkou vodu v exponované krajině (okraj poměrně velkého města) lze vylepšit a „zachránit“ jen v omezeném rozsahu. Jakkoli do této akce šly těžké plzeňské peníze, když se na tamější radnici taková investice prosadila.
Výsledek je v daných nevýhodných poměrech jistě úctyhodný a potěšitelný, zásadně lepší, než kdyby se nedělalo nic, ale, striktně vzato, žádná velká sláva. Dlouhodobá hodnocení plzeňské KHS nedávají průběžně ani toho „měkkého“ modrého smajlíka. Neboli, pro mě, koupat se v tom dá (lidé jsou schopni vlézt i do příšerných skorosplašků), ale žádnou vodní a plaveckou nirvánu na takové vodě takhle vyrobit nejde.
Podobně se trvale nepodařilo zachránit vodu třeba v Mácháči nebo v Hostivaři.
Sad but true.
Nudisté/naturisté/nudistky/naturistky a jejich děcka/vnoučata mohou kdekoliv na svých lokalitách přinejmenším nemočit do vody. Apeloval bych především na dámy – pánové nemívají s vyprázdněním někde u křoví nebo stromku problém.
Nechci bejt zlej, dam se nikdo neptá, jak a kde u vody močí, ale kolik naháček se tam, kde nejsou oficiální slušné toalety, jde vymočit někam opodál na břehu, a kolik jich to vypustí do vody? Velká voda, ta těch pár deci přece zředí, a ryby a kachny přece taky defekují do vody, ne? Přesně jak to nedávno u jedné krásné vody pravila matka svému dítku: „To víš, že můžeš. Rybičky do ní taky čůrají.“
|