Na focení s mistrem Saudkem jsem byla pevně rozhodnutá jet, i když je to z Prahy dost daleko. Mohla jsem vzít svoje starší auto, ale nakonec jsem se rozhodla zkusit Naturistovu seznamku. V pátek odpoledne jsem si dala inzerát do „Spolujízdy – tuzemsko“ a už večer se mi ozvali dva příjemní kluci, sice o generaci mladší, ale rozhodně se spolehlivějším autem, než já.

Nakonec se ukázalo, že spolehlivý byl i řidič. Cesta do Olomouce brzy po ránu velmi dobře ubíhala a za 2,5 hodiny jsme byli u pevnosti. Vyfotila jsem pevnost i s novými, milými společníky architektem a programátorem (Dlouhým a Bystrozrakým).

Pevnost byla po ránu ve stínu, bylo jasné, že fotit se bude později. Trávili jsme čas pojídáním guláše a pitím piva nebo kofoly, jako většina ostatních. Nálada byla díky počasí velmi pohodová, lidé polehávali na trávníku nebo posedávali u bufetů.

Okolo desáté přijel obhlédnout pevnost J. Saudek. Naštěstí jsem ještě neměla odložené věci v šatně a fotoaparát měla připraven k focení. Pan Saudek na dotaz, zda si ho mohu vyfotit nebyl vůbec proti, zatímco pan pořadatel mi vynadal, že focení je zakázáno. Tak jsem si je vyfotila, ale jen dvě fotky, aby mě nevyvedli z pevnosti.

Pan Saudek přijel v doprovodu své mladé přítelkyně kyprých tvarů, která měla na sobě v popruzích miminko, které jakoby panu Saudkovi z oka vypadlo.

Vlastní focení proběhlo v úžasné atmosféře, pan Saudek se ukázal nejen jako fotograf, ale i jako profesionální bavič, který hravě zvládl v novém českém rekordu 218 nahatých človíčků.
Když při focení odložil košili, ještě jsem nevěřila, že si odloží i kalhoty, ale stalo se tak rychlostí blesku. Po té, co se pan Saudek předvedl v celé své kráse, někdo zakřičel z davu: „a paní taky“. Tohle přání, ale bohužel už nebylo vyslyšeno. Brzy byli do areálu vpuštěni jak hladoví psi i novináři, kteří nakonec také vše točili a fotili. Já už jsem fotit nemohla, protože jsem měla foťák odložený v zalepené krabičce u pořadatelů. Při focení jsme se docela vyblbli, střídavě jsme skákali, zvedali ruce, chechtali se a tleskali. Úplně na závěr mistr předvedl několik stojek, seběhl z kopce a přidal se k davu (přesněji byl v závěru donesen k davu dvěma nadšenými dámami) a vytvořil tak nový rekord 219 naháčů (posléze na Nově, Primě i ČT 1).

Po focení se mistr věnoval autogramům a mně se podařilo vyloudit na mistrovi nejen fotku s podpisem, ale i monogram na tělo. Viz poslední fotka dole.

Po focení jsme strávili příjemné odpoledne v Hanácké restauraci na náměstí, kde jsme si dali ve vedru výborný vánoční oběd – kapra s bramborovým salátem. Pak jsme proběhli pamětihodnosti Olomouce – nejlepší byl asi kostel sv. Michala, mohli jsme si sami vystoupat až do zvonice, kde byl pěkný výhled na město.

Kostel má v podzemí jeskyňku s jezírkem a křížkem, je to pěkné místo určené k rozjímání, tak jsme chvilku v přítmí rozjímali.

Naši pouť jsme ukončili na nudipláži na Křetince, kde nás přívětivě přijali, i přesto že naše podivná trojka poněkud odporovala stanovám: „Pán ♂ jen v doprovodu paní ♀“. Pláž byla menší, ale útulná s čistou vodou.

Jen Dlouhý si trochu naříkal, že vstup není písečný, ale mírně bažinatý. Zůstal proto raději na molu. Asi po půlhodině plavání si k němu přisedl i Bystrozraký.

Mně se ten mírně bažinatý nebo spíše jílovitý terén líbil. Jednak mě nepíchalo žádné ostré kamení do nohou jako na Šeberáku, a jednak jsem byla ve svém živlu, neboť jsem bažinná botanička. Jestli jste to vydrželi dočíst až sem, tak Vám na závěr ukážu monogram od mistra Saudka. To už je ale foceno na mé oblíbené lokalitě v Praze, u rybníka Šeberák.

A na úplný závěr jen to, že mě celá akce nadchla, o to více, že výtěžek jde na dobročinné účely. Organizace akce se mi zdála velmi dobrá, smlouva účastníků velmi pečlivě připravená, aby celou akci nemohl zhatit nějaký trouba. Příště vůbec neváhám a jedu.