Letos jsme zase přemýšleli, jak spojit dovolenou aspoň částečně bez textilu s cyklistikou, trochou památek a kultury a taky přírodních zajímavostí. Naše volba padla na Provence. Jak ale uvidíte dál, přes Provence jsme jen projeli a spíše jsme navštívili kraje sousední. Přesto jsme byli moc spokojení. A tak sice hovoříme i nadále o dovelené v Provence, ale už víme, kam pojedeme příště :-)

Velmi zajímavá výprava jihofrancouzskými turistickými zajímavostmi a naturistickými centry.

Cestu jsme zvolili tu nejkratší – přes Německo, po vzorně udržovaných dálnicích (které jsou navíc i zdarma a mají četná odpočívadla, pěkně vybavená a udržovaná). Pokračovali jsme směrem na Clermont-Ferrand (celkem jsme zaplatili za francouzské dálnice asi 75,– €). Z Prahy do Chadratu nám to trvalo asi 11 hodin. Poté, co jsme opustili dálnici a pokračovali krajem Auvergne po ‚route national‘, čili po silnici 1. třídy, jsme narazili na první úskalí, na které chceme upozornit. Čerpací stanici jsme podél silnice nenašli více než 100 km. Nakonec jsme podle navigace zajeli pár km do vesnice, mimo trasu, kde nakonec maličká benzínka byla. Přitom na dálnicích jsou pumpy značené docela často, cca po 50–60 km, podrobně i s odkazem na další nejbližší. V odpoledních hodinách nás navigace konečně dovedla do prvního postupného cíle, do naturistického kempu La Serre de Portelas, GPS: 45.68362, 3.06167). Kemp jsme vlastně vybrali proto, že leží ve vsi Sv. Saturnina a nezklamal nás ani kemp, ani velmi příjemná vesnička. Ostatně se chlubí titulem jakože ‚nejhezčí ves Francie‘. To si netroufáme posoudit, ale pěkná byla.

Přivítali nás moc příjemní naháči u recepce a jeden z nich se nás jal ubytovávat. Ovšem úplně první věc co chtěl, byla legitimace INF-FNI. Ještě, že jsme ji měli sebou. Zjevně jsme zde byli prvními Čechy vůbec a tak nejprve bylo třeba zadat ‚Republique Tcheque‘ do počítače. To jsme společnými silami zvládli a mohli jsme jít postavit stan. Náš Jurek Atak Due byl (jako ostatně skoro vždycky) nejmenším ubytovacím zařízením v kempu. Později jsme se dozvěděli, že to tu provozují ubytovaní hosté, jako dobrovolníci. Kemp je docela rozlehlý a poskytuje spoustu sportovního vyžití (tenis, ping-pong, bazén, lukostřelba, atd.). Okolí je kopcovité a z kempu se naskýtají hezké výhledy.
O tom, jak je to tu kopcovité, jsme se přesvědčili již první večer, když jsme (téměř marně) hledali nějakou restauraci nebo místní hospůdku (a to je dalším úskalím). Naštěstí jsme hledání pojednali autem a nakonec se přece jen podařilo (ve čtvrté vesnici…).

Druhý den
Následující den jsme vyjeli autem směrem na Château Montlosier, abychom navštívili Parc Naturel Régional des Volcans d'Auvergne (45.813447, 2.940503), údajně jediný evropský sopečný park, kde můžete sledovat zrod sopky a její život. Vedle umělé sopky a simulátoru zemětřesení je nejoblíbenější atrakcí 3D kino. Prostřednictvím filmu The Awakening of the Auvergne Giants nabízí pohled do sopečného nitra. Celkem zde najdete 30 jak zábavných, tak i naučných atrakcí. Plánovali jsme tady pobýt 2–3 hodiny, ale nakonec to bylo natolik zajímavé, že z toho nakonec byl skoro celý den.


Puy de Dome Na zpáteční cestě jsme se zastavili na místní dominantě – Puy de Dome. Je jednou z nejmladších sopek Francouzského středohoří. Zachovala si dosud svůj kuželovitý tvar. Z vrcholu můžeme vidět několik dalších nižších sopečných kuželů, některé s dosud částečně zachovaným kráterem. Puy de Dome je jakýmsi symbolem oblasti, protože leží přímo nad hlavním městem regionu – Clermont-Ferrandem. Pro svou dominantní polohu byla od pradávna přirozeným kultovním místem. Roku 1873 zde byly nalezeny pozůstatky římského chrámu boha Merkura. Dnes je na vršku umístěn televizní vysílač. Na vrchol kopce vede silnice, která je nyní uzavřena. Z ekologických důvodů probíhá přestavba silnice na zubačku a v budoucnu bude možné na vrchol vyjet vláčkem. Na vrchol je ovšem možné vyjít také pěšky od úpatí hory a cestu zpříjemní několik odpočívadel se zajímavými informacemi ať už o kraji, fauně a floře nebo historii Puy de Dome. Výhled ze shora určitě stojí za vynaloženou námahu.

Po návratu jsme si užívali služeb kempu a odpočinku.

Třetí den
St. Saturnin Po snídani vyrážíme na kole prozkoumat místní kopečky. Po několika stoupáních a klesání se dostáváme k jezeru Aydat, které je dominantou stejnojmenné obce. V hospůdce při silnici se zastavujeme na pivo (teploty se pohybují kolem 30°), zatímco místní se tu druží u sklenice vína. Nad jezerem jsou pěkné výhledy do dalekého kraje. Z obce Fohet klesáme příjemných 14 km až do St. Saturninu. Tady zastavujeme na krátké focení místního zámečku (bohužel zavřeného) a starobylého městečka a pokoušíme se nalézt hospodu, kde bychom si dali oběd, ale jsme tu v nevhodný čas, probíhá siesta, navíc je pondělí a tak město spí a všechno je zavřené. Poslední úsek okruhu vzdáváme, do kempu by nás čekalo 5 km stoupání s převýšením 250 m a teplota je 34°. Stopem se vracíme do kempu pro auto a nakládáme „unavená kola“ :-).

V kempu odpočíváme u bazénu, hrajeme ping-pong a tenis a nakonec končíme u skleničky s místními, rozhovorem o kladech a záporech EU, krizi, přistěhovalcích, apod.
Po nepříliš dobré zkušenosti s hledáním místních restaurací a hospod a u vědomí toho, že je navíc pondělí (což, jak nám objasnili místní, není dobrý den na nákupy ani na restaurace), vytahujeme z útrob kufru auta své zásoby vaření a spokojeně večeříme.


Čtvrtý den
Po snídani přejíždíme do ¨Cap d'Agde (GPS: 43.291388592422805, 3.528757095336914), v regionu Languedoc-Roussillon.

Carcassonne

Šestý den
Další den jsme si udělali zase cyklovýlet, abychom úplně nezlenivěli. Zvolili jsme trasu Cap d' Agde – Méze – Séte – Cap d' Agde. Líbil se nám zejména návrat podél pobřeží, kde na dlouhých, písčitých plážích bylo příjemné koupání (samozřejmě bez plavek). Trasa

A ještě jeden výlet na kolech nás zlákal, a sice podél břehů kanálu du Midi, informace o kanálu Podél tohoto středověkého ‚zázraku techniky‘ jsme dojeli do Béziers, kde jsme si prohlédli staré město s katedrálou a před zpáteční cestou i poobědvali.

Oba výlety byly příjemné, sice cyklostezky nejsou takové, jak jsme zvyklí třeba z Rakouska nebo Německa, ale řidiči jsou ohleduplní a tak i relativně dlouhé úseky po silnicích se dají snést. Krajina, městečka i vesnice, hospůdky, to vše prostě super, tak jak člověk ve Francii očekává. Podél kanálu vedla spíše stezka (z definice rovinná), navíc často ve stínu, a tak asi tento výlet je ve vedru vhodnější. Hodí se i pro rodiny s dětmi, které ocení spoustu odpočívadel s prolézačkami.

Z Cap d'Agde odjíždíme bez velké lítosti. Na náš vkus to bylo příliš velké středisko, trochu připomínající české sídliště. Navíc noční život není to, co o dovolené hledáme a tak jsme docela rádi popojeli (konečně) do Provence.

Sedmý den
Pak už dojíždíme do posledního bodu naší výpravy, do naturistického kempu Domaine de la Sablière
GPS: 44.267130, 4.351620

Hlásíme se v recepci, umístěné nahoře u silnice a následně se ubytováváme o 200 metrů níže u řeky Cezé. Opět byla třeba legitimace INF-FNI. Kemp nabízí opět spoustu sportovního a rekreačního vyžití – bazény, tenis, minigolf, lukostřelbu, keramickou a výtvarnou dílničku, knihovnu, masáže, aj.. Kola necháváme na střeše auta; podél řeky se dá jít stejně jen pěšky a strmé stezky v kempu k cyklistice moc nelákají (tedy nás ne). Koupání v řece se nám líbí více než v bazénu a kupodivu je řeka i teplejší. Dokonce zkoušíme i střelbu z luku, pod dohledem instruktora to nakonec létá (občas) i žádoucím směrem.


Výlety jsme odsud prováděli zbaběle jen autem. Moc se nám líbila Grotte Cocaliere, jedna ze tří nejhezčích francouzských jeskyní, a chateau de Portes, což se dá pohodlně stihnout v jednom dni a ani netřeba spěchat. Konečně také potkáváme dlouho vyhlížená pole levandule, jsou fakt moc pěkná.

Odsud odjíždíme neradi, a nejen proto, že dovolená končí a míříme zas k domovu. Slibujeme si, že se sem „určitě“ někdy vrátíme. Škoda, že to není o kousek blíž…