V neděli 5. srpna 2007 vznikl v historické pevnůstce v Křelově u Olomouce skupinový akt 218 dobrovolníků, pořízený objektivem známého českého fotografa Jana Saudka, čímž byl zároveň stanoven český rekord v počtu osob na takové fotografii. V rolích modelů se akce zúčastnilo značné množství naturistů a podobně smýšlejících lidí ze všech koutů naší republiky, i ze zahraničí. O tom všem jsme se již dočetli z novinářského úhlu pohledu v různých médiích, já se zde však pokusím akci přiblížit přímo očima účastníka.

Jakkoliv svého času projekt FortAkt 07 vyvolal mezi některými naturisty poněkud rozpornou diskusi, pro velké množství lidí se akce skutečně stala proklamovanou „poctou uměleckému aktu a lidskému tělu“, zajímavým zážitkem ve smyslu staré dobré myšlenky „Kultury svobodného těla“, i důvodem udělat si výlet na Moravu.

Stejně tomu bylo i v případě naší malé, narychlo přes Naturistu.cz smluvené, výpravy z Prahy. Po vražedně časném ranním výjezdu a hladkém zdolání obávané dálnice D1 v celé délce jsme úspěšně odbočili do Křelova, a okamžitě narazili na známky dobrého organizačního zajištění celé akce. Už od dálnice nás vedly žluté šipky, na kritickém odbočení mezi domky stály dvě slečny s velikým ukazatelem, u příjezdové komunikace k pevnosti organizátor odškrtávající seznam účastníků, další pánové s visačkami a reflexními vestami pěkně skládali auta na improvizovaném parkovišti na loučce před objektem. Na místě stála sanitka, policejní hlídka poskytující součinnost organizátorům, ještě venku před plotem řada stolů určených k legitimování účastníků a podepisování smluv.

Před branou I my jsme se připojili k narůstající frontě u stolků, postupně předložili své doklady, podepsali smlouvu ve dvou vyhotoveních, obdrželi barevné poukázky na občerstvení, a jednotlivě, pod dohledem ochranky, vstoupili do areálu ostře střeženého před čumily všeho druhu. Odbavení, pravda neprobíhalo úplně hladce: Organizátoři za stolky zápasili s pomíchanými předtištěnými smlouvami, některým účastníkům vypisovali smlouvy nové, lidé se tlačili ve více frontách podle písmen abecedy, vyskytl se zájemce o účast bez jakéhokoliv použitelného dokladu totožnosti, který nemohl být vpuštěn, i dáma zpochybňující (vcelku zbytečně) formální náležitosti smlouvy. Přesto si ale myslím, s ohledem na počet účastníků, že i zde organizátoři předvedli vcelku dobrou práci.

Uvnitř samotné pevnosti, která je docela zajímavým objektem a pro podobnou akci bezpochyby unikátní kulisou, zavládla příjemná pohodová atmosféra. I zde se nacházel dostatek ochotných organizátorů i různých šipek a cedulí, takže nebylo problémem najít převlékárnu (či spíše svlékárnu) v horním patře budovy, kde si účastníci odložili oděv na připravené věšáky a ramínka, zatímco veškeré cennosti uschovali dobře připraveným postupem v zapečetěných krabicích u obsluhy. Nádvoří pevnosti disponuje kromě zdí a různých vrat i kusem trávníku, který se okamžitě proměnil v dočasnou nudistickou pláž bez vody: Objevili se pohodáři na dekách, na několika místech se (zdarma na poukázky) čepovalo pivo, Kofola, servíroval guláš s chlebem, uvnitř i venku se v naprosté pohodě a s úžasnou samozřejmostí pohybovala směs nahých i oblečených lidí, přičemž naháčů rychle přibývalo. Posedávali na lavicích a židlích rozmístěných kolem občerstvení, procházeli nádvořím s přilehlými travnatými valy, prohlíželi si zajímavý areál, diskutovali, opalovali se, vychutnávali krásný slunečný den. Nikdo nikam nespěchal, času bylo dost.

V pevnosti Všichni samozřejmě vyhlíželi pana Saudka, a snažili se uhodnout, kde vlastně proběhne samotné fotografování. Mistr se dostavil před desátou, ve sněhobílém oděvu a v doprovodu partnerky i s dítětem, a vydal se také na obhlídku. Působil vcelku přátelským dojmem, dokonce komusi z účastníků svolil k fotografii, přestože se správně uvnitř vůbec fotit nemělo. Nakonec rozhodl, že se kvůli ostrému rannímu slunci focení o hodinu posune, což bylo ihned megafonem dáno na vědomí účastníkům. Celou pevnost už mezitím zcela pohltila atmosféra naturistické pohody, jedna z těch vzácných chvil přátelské tolerance, kdy nikdo vůbec nerozlišuje mezi nahými a oblečenými, a pojem stud leží zapomenut někde za branami.

Bylo až groteskní sledovat ten ostrý kontrast mezi naháči uvnitř, lenošícími, zvolna se procházejícími nebo shromážděnými u občerstvení, a novináři s jejich senzacechtivými obrovskými teleobjetivy natlačenými ve vratech střežených policejní hlídkou, snažícími se zachytit alespoň ten malý kousek nádvoří v dohledu. Pan Saudek mezitím začal rozdávat autogramy, zcela obklopen houfem nahých obdivovatelů; nejedna ruka už brzy držela obrázek s podpisem autora, nejedna dámská hruď se z nedostatku jiného podkladu stala nositelkou autogramu.

„Takže kdo máte zájem o to focení, pojďte…“ Začátek výzvy megafonem vyvolal mezi účastníky úsměvy – samozřejmě že jsme se všichni vydali do zadní části nádvoří, koneckonců jsme kvůli tomu všichni přijeli, a nechat si ujít pana Saudka při práci by bylo škoda. Byla to jen jedna z mnoha drobností, které nám všem zlepšily náladu v celkově krásné atmosféře celé akce. Bylo zřejmé, že účast nakonec zdaleka nedosáhla avizovaných téměř čtyř stovek lidí, ale i tak se na určené místo nahrnul dosti slušný dav naháčů všeho druhu.

Ještě před příchodem fotografa kdosi, zřejmě z účastníků, stoupá nahoru na travnatý val pevnosti, a předvádí z čiré radosti v rouše Adamově stojku na komíně se zdařilou pohybovou kreací. Aplaus nahého davu. Před zraky všech pak na vyvýšeném místě potkává Jana Saudka, stále ještě v jeho sněhobílém úboru. Saudek chválí artistický výkon, a okamžitě také předvádí stojku. Další aplaus, pobavené hlasy… A Saudek odkládá své oblečení! Aplaus neustává. Hodinky – křičí lidé: Nám účastníkům nebylo dovoleno si hodinky nechat. Saudek se směje a odhazuje i hodinky. Vzápětí předvádí další stojku. Dav je ve varu. Saudek si bere megafon, dohaduje se krátce s organizátorem o jeho používání, raději však vykřikuje své vtipné hlášky a pokyny přímo. Novináři napínají své objektivy z vyhrazeného (páskou ohraničeného) prostoru stranou mezi stromy, jen pár vyvolených v zádech fotografa, nízko nad pevností dokonce začíná kroužit malé letadlo, všichni pobaveně zvedají oči a snaží se zachytit odlesk objektivu… Saudkova partnerka roztahuje černý pracovní deštník k zastínění slunečního protisvětla, a fotografování začíná. Oba mají fotoaparáty, ona snímá jeden obrázek za druhým, on mačká spoušť jen střídmě, mezitím vykřikuje své hlášky, navádí nás co dělat, odkládá fotoaparát na zem a sám předvádí: Zvednout ruce. Ještě jednou. Raz – dva – tři – nadskočit! Znovu… Potřetí…

Jan Saudek v čele skupiny A najednou je hotovo – trvalo to překvapivě krátce. Mnozí z nás čekali, že pan Saudek pojme focení jako vážný profesionál, dlouze aranžující lidi do všemožných kompozic – ale to se pořádně zmýlili. Spíše to připomínalo kratičkou show, během které se naše bránice skoro nezastavily. Zabouří potlesk, nahý fotograf na vrcholu valu předvádí další stojku, novináři se hrnou na jeho místo, zatímco Saudek sám sestupuje dolů a staví se do čela zástupu. Stává se sám fotografovaným, jak se jeho méně věhlasní kolegové od novin snaží honem pořídit nějaký ten obrázek na titulní stránku. Nadšení v předních řadách neustává, ale v davu je nepřehledno – až v novinách jsem pak viděl jak účastníci Saudka doslova nosí na rukou.

Megafon se s námi loučí, nicméně na odchod je ještě času dost: Kdo chce, může se jít obléknout, do fronty ale není třeba spěchat. Budou ovšem vpuštěni novináři. Mnozí naháči se tomu s krásnou vyrovnaností jen smějí, a vracejí se na trávník či ke stolkům s pivem, kde rozebírají téma dne: Mělo být více kupónů na pivo.

My jsme se už dlouho nezdrželi – atmosféra byla krásná, ale měli jsme plno výletních plánů. Přece jen na Moravu se Pražák nevydává každý den. Takže rozpečetit cennosti, naskákat do oblečení (škoda, atmosféra tím hodně ztratila), a hurá autem do blízké Olomouce. (Omlouvám se těm, kdo snad hledali na webu avizovanou ceduli a sraz po akci – chvíli jsem s ní stál u zábradlí přede dveřmi budovy, mával s ní cestou k autu, ale tím že se odchod účastníků rozložil na hodinu, ne-li ještě víc, nebyl tento způsob shledání dost dobře zvládnutelný. Uděláme sraz někdy jindy.)

Kašna: (Sochám nahota projde) Na zvonici Konvikt Naše výprava pak strávila zbytek neděle neméně pěkným výletem: Olomouc je nádherné město plné kašen, malebných náměstí a uliček, a samozřejmě historických objektů (ve značné míře církevních), z nichž některé jsme navštívili. Vystoupili jsme na gotickou zvonici u sv.Michala s výhledem na město, sestoupili do sklepení, nahlédli do bývalé krypty katedrály sv.Václava kde je umístěna výstava, oddechli si v parčíku v konviktu, prošli se parkem pod hradbami, pojedli v Hanácké hospodě…

Pláž KNK Křetínka: Uvítání Cestou ku Praze jsme se ještě projeli pěknou krajinou v okolí Jevíčka, a strávili na své cestě příjemné chvíle odpočinku a pohody na milé naturistické pláži Klubu naturistů Křetínka (přítomní členové místního klubu naštěstí v případě naší smíšené skupinky přimhouřili oko nad pravidlem přesné parity obou pohlaví, za což jim děkujeme). Tuto hezkou, domáckou, a solidně vybavenou soukromou pláž lze naturistům projíždějícím přes Letovice jen doporučit, vyhovují-li místním dosti přísným podmínkám vstupu.

Co dodat? FortAkt 07 byl bezpochyby zajímavou akcí, s nádhernou, jedinečnou atmosférou. Kdo tam nebyl, prohloupil!