LOG IN - přihlášení
| ||||
|
Nejdříve si vzal štáb do práce druhou z účinkujících toho dne – byla to jakási bezmála místní žena, která patrně nahradila onu předběžnou babku kořenářku, a zastupovala zde zřejmě různé léčitelské a vůbec tajemnem kořeněné názorové sféry. Dlužno podotknout, že je zastupovala docela důkladně – již v autě zahájila mile a přátelsky agitaci, šofér ke konci natáčecího dne už vozil za sklem stropní lampičky obrázek panny Marie „s energií“, probíralo se, která ze zvířecích homeopatických esencí je na štěstí a která na peníze, můj horoskop taky neušel analýze, řeč byla o jakési firmě pomáhající prý ke štěstí a slušnému životu… Ale nebudu zde vyslovovat jména těch moderních sekt, která mě napadala – ona ta dáma byla vcelku milá, a bylo vidět že své věci věří a snaží se upřímně lidem pomáhat. Samotné její vystoupení v pořadu se natáčelo u břízy uprostřed loučky s vysokou trávou, a spočívalo myslím v tom, že se stromem jakýmsi způsobem komunikovala, snad jej i objímala, kameraman tam kolem ní poskakoval delší dobu. Tou dobou jsem se ale já nudil na cestě u auta a hrál si s metlicí suché trávy, takže nevím o čem přesně to bylo. Pak přišla řada na mě. Zašli jsme kousek do lesa, a nejdřív natáčeli „nějaké akce k zakrytí mluvících hlav“. Režisér si z předběžných mailů vytipoval k mé osobě tři témata, takže nejdřív jsem uprostřed lesa cvičil ukázku Jógy (šíleně zmixovanou a zrychlenou, aby z toho bylo něco koukatelného), moderátor pořadu podotkl, že to už léta cvičí také… Z hlediska naturismu jsme se tady ještě s ohledem na blízký záběr uchýlili ke kompromisu (jen ve spodkách). Potom přišla na řadu naturistická nota, reprezentovaná pár metry procházky po šiškách a jehličí. Točila se několikrát, stále ještě „opatrně“ ve spodkách, záběr vedený vyhýbavě na nohy, na vršek těla, na bosá chodidla kráčející po lesním terénu (to jsem vlastně navrhl sám, chystal jsem se o tom mluvit), zdola na obličej pod větvemi… Ještě před fotografickou exhibicí se ale točil rozhovor, pro který členové štábu bleskurychle objevili coby sedadlo obrovský pařez s malebnými kořeny. Z téhle části jsem měl tak trochu obavy. Už z Prahy mě doprovázely pocity podobné dávnému zkoušení ve škole, a i když jsem otázky v podstatě znal ze scénáře, stejně jsem si bez kontextu a atmosféry nedokázal v hlavě nic kloudného dát dohromady. Píše se mi docela dobře, ale mluvit… Na to jsem byl vždycky trémista. Posbíral jsem si už doma aspoň řadu témat, kterých bych se rád nějak dotkl (povětšinou naturistických), ale přesto jsem na pařez sedal v podstatě s úplně vymetenou hlavou, a s obavou že budu koktat, že se zesměšním a příležitost k ventilování našich tezí totálně zahodím. Mno, nebylo to zas tak zlé… Celá ta záležitost probíhala poměrně neformálně a bez přípravy, a nebyl to žádný boj s reportérem, naopak zaznívaly někdy z obou stran tytéž myšlenky (pak jsem si uvědomil, že možná maličko čerpali i z mého prvního mailu). Otakáro se prostě zeptal jakoby nic, ani jsem si nebyl jistý zda už kamera běží, nebo je to jen nanečisto. Pusa se mi trochu rozmluvila (s jen špetkou zadrhnutí), ale jinak jsem se trémy obával možná přece jen oprávněně: Moc jsem neměl pod kontrolou, kam se téma ubírá, navíc mě souvislosti protáhly nějak napříč jejich otázkami, takže se pár dalších potom vynechalo, což suma sumárum skončilo tím, že jsem dobrou půlku svých naturistických témat nějak zapomněl zmínit. Budiž nám útěchou, že Jógu jsem sotva naťuknul, a o focení jsem neřekl vůbec nic, i když jsem chtěl.
K dokreslení jsem pak ještě předal režisérovi na CD nějaké svoje fotky přírody, a na jeho výslovnou žádost i něco málo k naturismu (veřejně přístupné věci z Naturisty), podiskutovali jsme v autě o natur-životě u nás a tak. Další průběh už se mě netýkal, takže jsem se opět proměnil v pozorovatele… Na oblém vršku kopce, lemovaném stromy, uprostřed širé louky zalité sluncem, se potkávají tři prašné cesty. U křižovatky stojí prastarý kamenný sloup se soškou Panny Marie, a zdáli se k němu blíží pocestný. Napůl jde a napůl tančí, rozpřahuje ruce, smeká klobouk, neobvyklý tmavý cylindr z něhož nahoře vyrůstají barevné květiny, poklekne před soškou světice, pak opět nasadí klobouk, a opět sejme a vysekne s ním elegantní poklonu kameře… Tak nějak vypadalo (snad) zahájení pořadu, jak jsem ho viděl přes rameno kameře z opodál stojícího Tranzitu. Otakáro Schmidt to celé zahrál s lehkostí, svědčící o bohaté zkušenosti s podobnými věcmi. Pak odložil (zblízka poněkud ohmataný) klobouk s plastovými květy zasazenými do horní plochy, a prohlásil že má hlad. Bylo už notně po poledni, a Tranzit se vydal do Města Libavá, zřejmě jediného civilizovanějšího místa uvnitř újezdu. Taková větší oprýskaná vesnice, na které není na první pohled zajímavého vůbec nic. Místní restaurace, hned vedle jakýchsi vojenských úřadů, ale zklamala (nevařili), a když jsme po další jízdě a dohadování skončili v civilní vsi Jívová, kde už v celé hospodě nebylo k jídlu nic jiného než gulášová polévka s pečivem, začínalo vysvítat že časový plán nabírá zpoždění. Vytipovaná lesní studánka u vojáků se tak nakonec místem obhajoby Skautů nestala, protože to už bylo moc daleko, místo toho se točilo v potoce pod skalou, u jakéhosi tábora a chatové osady. Skauta hrál sám moderátor, a rozohnil se tak, že jsme i v tom Tranzitu na cestě slyšeli všechno. Zvukař měl sice řeči, že tam vůbec není slyšet ten potok, že se bude muset pak přimíchat, ale i tak měl určitě Skaut nejlepšího reprezentanta ze všech.
Bylo po šesté hodině večerní, slunce pomalu zapadalo, ale pro mne právě začal výlet – večerní Olomouc … (moc krásné město, věřte mi!), Svatý kopeček, Bouzov, Litomyšl … O tom už tady ale psát nebudu (ani o lesku a bídě lůžkové úpravy vozu Favorit), můj výlet je zas docela jiná pohádka. Jsem zvědavý, jak bude ten Padající květináč nakonec vypadat – prý se má vysílat na ČT1 nějak před půlnocí 24. října… Tak si na to počkáme ;-) Teprve až uvidím výsledek, bude moje televizní zkušenost úplná! Můžete také nakouknout na stránky České Televize, momentálně je tam něco o předchozím Květináči, a budou-li další novinky, samozřejmě budu čtenáře Naturisty na tomto místě informovat. (Další moje fotografie přírody najdete i zde.)Aktualizováno: Stránka k tomuto dílu Květináče ZDE, bude se vysílat 24.10. od 23:10 (repríza 30.10. od 1:15). | ||||
 | ||||
Přirozená radost ze života
Nové komentáře
Novinky z blogů
Odvysíláno...
Tak už nám to proběhlo na obrazovce. Je docela zvláštní, jak tam člověk vypadá úplně jinak, než by čekal. A kolik že tam nakonec zůstalo z toho, co jsem na pařezu napovídal? Docela málo, celý nástin naturismu u nás, jakož i komplet celé téma fotografií přírody šly pod stůl. Tak už to asi chodí u pořadů s houfem účinkujících a stopáží pod půl hodiny.