Keltský svátek Předvečera všech svatých v Babylonu

Vložil Anonymní, 31. Říjen 2012 - 23:23

O svatých se mezi naturisty většinou moc nemluví, ale vyjímka potvrzuje pravidlo a to nastalo právě minulou sobotu v libereckém Babylonu. Všechny svaté jsme ovšem potřebovali už od sobotního rána, kdy se nejen z rádia valila kalamita, obzvláště na Liberecku… Na modlení tedy došlo už proto, že jsme museli urazit za chumelenice cestu Brno-Liberec, ale pak ještě nevyzpytatelnou cestu na Frýdlantsko do známého skanzenu, kde jsme vyzvedli hlavní aktéry sobotního strašidelného večera – Anetu a Miu. Přes výzvy Radiožurnálu, že silnice na Frýdlantsku jsou ucpané „letními gumaři“, jsme se nakonec do Jindřichovic vydali a s pomocí výše uvedených všech svatých jsme obě dokonale připravené naturistky v pořádku a včas dopravili do Babylonu. Odměnou nám všem byl zcela ojedinělý program ku příležitosti svátku duchů, dušiček, všech svatých, pitoreskně svítících dýní, kvílení do tmy i ze tmy – každému podle jeho přání a fantazie.

Jindřichovice pod Smrkem se poznají podle toho, že čím více přibývá sněhu a závějí, tak tím blíže jste cíli. Lehčí trénink zimních pneumatik jsme absolvovali na kopci za Oldřichovem v Hájích a skutečné závěje s fujavcem jak za Trautenberka jsme opravdu zažili jen pár kilometrů před skanzenem. Zasněženou, ale nepromrzlou příjezdovou cestu jsme mohli projet fakt jen s novými zimními pneumatikami. Dobrodružství však v tomto případě pokračuje i v samotném skanzenu, kde není ani jedna žárovka a dostat se do kuchyně znamená buď pohmatem vylézt schodiště, nebo zavolat nějakou sličnou sudičku se svíčkou, která vás už dovede celkem jistě až do patra. Tohle temné tápání jakoby předznamenávalo tajemný a temný babylonský večer, který zanedlouho následoval.
Tak se i stalo a po příjemném přípitku letošním moštem s křenem jsme vyrazili zpět do Liberce. Všichni svatí nestáli u všech, protože jsme minuli jedno auto na střeše (D1) a pár v příkopech.

Tak odvážných se v tento strašidelný den očividně nenašlo a tak byl N-Babylon v tento sobotní večer opravdu značně prořídlý. To ale naše milé známé silně tvůrčí dívčiny neodradilo od generální zkoušky na jejich hlavní večerní vystoupení pod názvem All Hallows eve = Předvečer všech svatých.

K desáté hodině večerní se v hlavním babylonském bazénu setmělo, vodotrysk ztichnul a ozval se úvodní monolog:

Samhain – Keltský svátek všech svatých

Kromě změny času a vyhlášení samostatného Československa, což jsou témata, na něž se fakt těžko vymýšlí aquaaerobik, slavíme v tomto období také Halloween – a nebo Dušičky. Jak kdo… A zpravidla máme závažné důvody, proč zrovna to a ne to druhé. No, jak ty dva tábory smířit… My jsme zapátrali v historii a kupodivu jsme zjistili, že oba ty svátky mají stejné historické kořeny – u Keltů. U nás se jejich svátek prostřednictvím církve transformoval do Dušiček a Irové – přímí potomci Keltů – ho v trochu divočejší podobě přenesli v 19. století do Ameriky.

U Keltů se svátek nazýval Samhain a znamenal přechod do studené a tmavé části roku. Starý a unavený Sluneční Bůh se symbolicky rituálně miloval s Měsíční Bohyní a … poté zemřel. Z tohoto spojení se na jaře (Na Imbolc – Hromnice) narodil nový Sluneční Bůh. Smrt starého Slunečního Boha zároveň znamenala propojení mezi světem živých a mrtvých. Bylo možné komunikovat s dušemi zemřelých, jimž svítily na cestu velké ohně, ale i svíčky ve vyřezaných řepách (dnes tedy dýních). Vše se dělo pod ochranou magických totemových zvířat, která symbolizovala různé ochranné vlastnosti – byli to havran, vlk, kůň a další, které máte na balóncích, s nimiž budete tančit a cvičit. Toto propojení mezi živými a mrtvými bylo u Keltů důvodem nejen ke ztišení a meditaci, ale poté i k radosti a divokým oslavám.

No a tohle všechno si teď při představení, které ve druhé části bude i aquaaerobikem, můžete prožít s Anetou a Miou…

Za gradujícího zvuku podmanivých šalmajů a bubnů se temným bazénem plavily dvě hořící dýně. Až u ztichlého vodotrysku se „vyhouply“ na samý střed bazénu a v tom začala neskutečná hra ohně, stínů, vln i vlnících se ladných křivek pohybově velmi nadaných dívčin. Obě jakoby tu vybízely k osáhnutí „ohně“, za chvíli zase ladně odpluly stranou a tak stále stupňovaly neodvratitelný duel Slunečního Boha s Měsíční Bohyní. Melodii převzal ženský hlas, který jakoby z mešity neúnavně vybízel k ještě rafinovanějšímu tanci a obě tančící se mu očividně poddávaly čím dál víc. Stále hlasitější kvílení duchů ze záhrobí atmosféru jen umocňovalo. Pohasnutím dýně Slunečního Boha tento chvílemi až trýznivý tanec skončil.

Po odchodu Slunečního Boha se rozproudila klasická zábava ve stylu tanečně-zábavného aquaaerobiku, jak ho už známe v podání Anety a Mii. Tentokrát oživené cviky s balonky, které nakonec (skoro) všichni bouchli.

Závěrečná soutěž v malování na tělo byla opravdu pouze „soutěží“, protože účast byla poplatná sobotní sněhové nepohodě. O co méně bylo malujících se, o to více byly tradičně navštíveny 4 saunové ceremoniály, které byly jako tradičně završeny tím nejlákavějším – slivovicovým.

Mia jakoby neměla ještě dost náročného vystoupení, tak šla do malování a vestylu „Drahé zesnulé“ získala první cenu večera.
Nezbývá než poděkovat všem svatým za jejich značnou náklonnost našim sobotním dobrodružstvím, která v jiném případě mohla opravdu dopadnout na střeše, v lepším případě v příkopu. Odvážným ale štěstí přeje a tak jsme s pár málem naháčů zažili neopakovatelný helouvínský večer. Velký dík patří Anetě, Mie i Zbyňkovi za perfektně připravený program a slibuji, že vytrénován závějemi se příště opět dostavím k odvozu do Babylonu a zpět.