Koversada napodruhé aneb „Tentokráte všichni” 14. 8. – 23. 9. 2010

Uplynul téměř rok od naší první naturistické dovolené v letovisku Koversada na Istrii a už vyrážíme opět. Tentokráte se vše obešlo bez jakýchkoliv trablů, takže jsme vyrazili v kompletní sestavě, tedy i s naší Marinkou. Při jednom jsme se rozhodli i navštívit Plitvická jezera známá z filmu Poklad na stříbrném jezeře

Den 1. – cesta a první koupání

Nařídili jsme si budík na půlnoc. Přesně o půlnoci nám zazvonil a tak jsme se jali dokončit poslední přípravy před cestou, která nás čekala. Postupně jsme nanosili veškerou výbavu do auta a v jednu hodinu ráno jsme seděli nachystaní v autě. Ještě zbývalo nastavit navigaci a mohli jsme vyjet. V tom nám začaly na auto padat kapky. Nicméně, to nás nemůže odradit a tak jsme vyjeli po dvou kilometrech se strhla průtrž mračen a ta nám vydržela asi třicet kilometrů. Na začátek nic moc. Cesta dál už byla lepší a postupně přestávalo pršet. S rozedněním, které nás potkalo ve Slovinsku se i vyjasnilo a tak jsme se mohli pokochat výhledem na okolí ozářené sluníčkem.
Cesta dobře ubíhala a tak jsme zdárně dorazili až do střediska Koversada. Na recepci jsme se zaregistrovali, ale museli jsme asi hodinu počkat na klíč. Sotva jsme dostali klíč, tak jsme si vyložili nejnutnější věci, vysvlekli jsme se a vydali jsme se k moři. Jenže ouha, ono se mezi tím zatáhlo a začalo postřikovat. Přesto jsme si řekli, že se okoupeme, nechali jsme přebytečné věci na pokoji a vyrazili jsme k moři jen tak s ručníky.
Voda byla studenější a tak jsem se odvážil do vody pouze já, ostatní nakonec zůstali první den na břehu. Jelikož počasí nevypadalo na velké zlepšení, tak jsme se vydali zpět na pokoj, kde jsme si odpočinuli po cestě.
Po večeři přestalo pršet a tak jsme se vydali na prohlídku pláží. Po procházce večerní Koversadou jsme se již odebrali do hajan. V noci se opět zatáhlo a celkem silně sprchlo.

 

Den 2. – návštěva Vrsaru a první seznámení s mořem

Ráno jsme si zašli na snídani a po ní jsme jako loni vyrazili na výlet. Jako první cíl jsme si vytýčili nedaleké městečko Vrsar, jehož součástí je i středisko Koversada.
Po krátkém hledání místa na zaparkování jsme se vydali na nejvyšší bod města – věž kostela, odkud se nám po vystoupání po schodech věže naskytl nádherný výhled na okolí i samotný Vrsar. Vyfotili jsme si okolí a vydali jsme se do města. Jelikož s námi byli i Marinka, tak jsme strávili celkem dlouhou dobu u přístavu na dětském hřišti. Poté jsme si prohlédli lodě v přístavu a šli jsme navštívit místní obchůdky. Tady nás přivítali se slovy „Češi, to bratský národ” a jali se smlouvat o cenách. Celkem se nám podařilo za pro nás rozumnou cenu nakoupit, co jsme potřebovali a odjeli jsme zpět na Koversadu.
Po příjezdu jsme se opět nabalili a vyrazili jsme k moři. Tentokráte bylo počasí podstatně lepší a tak jsme se již koupali všichni tři. Marinka si lokla slaného moře a moc se jí do vody nechtělo, ale po několika pokusech a přemlouvání se postupně osmělila a pak už se to dalo.
Večer jsme byli opět na večeři a po ní jsme se pokusili zachytit západ slunce. Bohužel byl do mraků, které nevěstili nic moc dobrého. V noci opět trochu sprchlo.

 

Den 3. Rovinj a odpolední bruslení

V pondělí ráno jsme po snídani vyrazili do nedalekého města Rovinj. Po cestě městem jsme si dali zmrzlinu v jedné z restaurací, ze které nám číšník během malé chvilky vykouzlil šaška.
Postupně jsme prošli tržnicí, kde jsem si koupil nové ploutve a malebnými uličkami až k chrámu Sv. Eufemije, která se tyčí na výšině nad mořem. Tady jsme opět vystoupali na vrchol věže chrámu, odkud jsme se mohli opět rozhlédnout po okolí.
Poté, co jsme sešli z věže jsme pokračovali malebnými uličkami dále po Rovinji. Prošli jsme část staré Rovinje a viděli jsme spoustu obchůdků. Ulička vedoucí od baziliky do města nám trochu připomínala pražskou „Zlatou uličku”. Cestou jsme ještě narazili na zajímavě umístěný kámen na ulici Carera, který sloužil, jako skluzavka pro děti. Tady jsme chvíli vydrželi a pak jsme se přesunuli zpět do Koversady k moři.
Po odpoledním koupání jsme se rozhodli opět vyzkoušet naturistické bruslení na inlinech. My s Markétkou vybavení bruslemi, Marinka koloběžkou jsme se vydali prozkoumávat krásy střediska. Měli jsme trochu obavy z toho, jak půjde Marince jízda po kopečcích, které jsou po celé Koversadě. Obavy nebyly nutné, Marinka sebou „pleskla” na rovině na křižovatce. Statečně objela s odřenými koleny celou trasu, ale další ježdění na bruslích se bohužel již za celou dovolenou nekonalo.

 

Den 4. Funtana a dinopark

Tento den jsme si vyhradili pro návštěvu nedalekého dinoparku ve Funtaně. Po zaplacení nemalého vstupného – cca 450,– Kč na osobu jsme se vydali objevovat krásy místního dinoparku. Cena vstupného se nám zdála celkem vysoká, ovšem po chvíli bádání jsme zjistili, že v ceně celodenní vstupenky je cirkusové představení a večerní show, tak se to již dalo. Při bližším prohlížení jednotlivých exponátů se nám ale návštěva postupně přestávala líbit. Ledabyle opravené exponáty – polepené igelitovou lepící páskou, nefunkční hejblátka pro děti, nedodělané cesty a podobně. Nicméně jsme přežili a na udanou hodinu, kdy měl být cirkus jsme seděli, celkem osamoceni, v hledišti cirkusu. Ještě než jsme se dočkali, tak se ozvala tlumená rána, pak ječení ženy a po chvilce jsme viděli zmateně pobíhající dámy kolem restaurace, která byla v ochozu šapitó. Jednoduše řečeno začal jim tam hořet fritovací hrnec. Následovalo krátké pšouknutí, od hasícího přístroje a plameny šlehaly dál. Po chvíli z restaurace vynášeli plynovou láhev, ale to už jsme byli na odchodu. Ještě jsme vyslechli hovor jedné ze zaměstnankyň parku s hasiči, zjevně se dovolala někam dál a hasiči netušili, odkud jim volá. Prostě cirkus, jak vyšitý. S divnými pocity jsme se tedy přesunuli dál.
Další naše zastávka byla ve Vrsaru v Parku soch Dušana Džamonje. Tady jsme se prošli a prohlédli jsme si sochy, které sochař vyrábí z kamene, řetězů a podobně. Poté jsme se již odebrali k moři.
Večer jsme se ještě pokusili zachytit západ slunce, ale bohužel byl opět do mraků, tak vzniklo jen pár fotek.

 

Den 5. Jama Baredine a Poreč

Na dnešek jsme vybrali trošku ochlazení v nedaleké jeskyni Jama Baredine. Bylo to zajímavé srovnání s našimi jeskyněmi. Běžná teplota se zde pohybuje okolo 14 – 16°C. Stejně jako loni jsme natrefili na stejného průvodce. Byli jsme ve skupince s rusy a průvodce mluvil chvíli chorvatsky, chvíli rusky, takže jsme mu rozuměli celkem velké procento jeho výkladu. Opět jsme zdarma ke vstupence obdrželi „anticelulitidní” program (Oproti našim jeskyním zde sejdete cca 280 schodů dolů a poté je zase vyšlapete zpět.) Výklad i prohlídka byly zajímavé a po jejich absolvování jsme si prohlédli nabídku místních obchůdků.
Cestou zpět jsme se zastavili ještě v Poreči. Tady jsme jako první narazili na skupinu indiánských zpěváků, u kterých jsme vydrželi celkem dlouho poslouchat jejich nádherné melodie.
Poté, co jsme se dostatečně naposlouchali jsme vyrazili dále na návštěvu mořského aquaria. Tady jsme si prohlédli spoustu rybiček a živočichů, kteří se vyskytují v moři.
Pak následovala ještě návštěvy Eufraziovy baziliky. Tady jsme také vystoupali na věž, aby jsme si mohli prohlédnout okolí. Pak již následovalo opět koupání v moři.
Večer jsme se opět pokusili o fotografování západu slunce. Dnes jsme měli celkem štěstí a tak vzniklo pár fotografií. Jejich zdařilost posuďte sami.

 

Den 6. Koupání

Na dnešek jsme neměli už v plánu žádný další výlet, jen jsme se zdokonalovali v plavání na koníčka. Toto spočívalo v tom, že já jsem si položil na břicho na vodu, Marinka mi sedla na záda a jakmile seděla, já jsem začal kopat nohama a takto jsme plavali. Marince se to velmi líbilo, tak jsme touto činností strávili celkem mnoho času.

 

Den 7. Minigolf

Na dnešek jsme si kromě koupání naplánovali vyzkoušet jenu z nabídek sportovního vyžití na Koversadě a to minigolf. Samozřejmě jak jinak než v naturisticky, vždyť jsme v naturistickém středisku. Jelikož nebylo minigolfistů mnoho, tak jsme si mohli dovolit udělat i pár fotek. Hra byla zajímavá, hlavně se vyřádila Marinka. Nám to také prospělo. Bylo to zase něco jiného než jen válení se u vody.

 

Den 8. – Poslední koupání a odjezd na Plitvice

Po snídani jsme si nabalili veěci, vyklidili jsme pokoj a odevzdali jsme klíče. Poté jsme si ještě zašli naposledy k moři, aby jsme si vychutnali poslední chvíle na pláži. Po obědě jsme pak vyrazili na cestu.
Cesta vedla spoustou menších, či větších tunelů, přes Rijeku a Ogulin. Poslední část cesty vedla Z Ogulinu na Saborsko, ovšem nám se podařilo kousek za Ogulinem špatně odbočit a navigace hravě vypočítala novou trasu, která nás vedla přes Skradnik, Mjesto Primišlje, do Slujne a odtud pak k Plitvickým jezerům. Cesta to byla krásná, ovšem po celkem úzkých klikatých uličkách. Jeli jsme pomalu a přitom si prohlíželi krásnou chorvatskou přírodu.
Do hotelu Bellevue, kde jsme byli ubytovaní, jsme dorazili krátce před večeří, ta jsme si vybalili věci a vyrazili jsme na krátkou obhlídku okolí. Po procházce byl nejvyšší čas na večeři a tak jsme se přesunuli do nedalekého hotelu Plitvice. Už při vstupu do hotelu bylo vidět, že je o nějakou tu hvězdičku luxusnější. V restauraci nás přivítal číšník s dotazem, kolik nás je, což asi nebylo těžké uhodnout, ale zeptal se. Poté nás usadil ke stolu a přinesl menu. Chvíli nám sice trvalo, než jsme se domluvili s číšníkem, jak vybírat, ale pak jsme objednali. Večeře byla dobrá a na závěr měl být dezert – palačinka. Marinka, když ji uviděla, tak ještě před číšníkem spráskla ruce a povídá: „Ta je malinká!”. Po večeři už jsme se odebrali ke spánku. Nicméně, jak jsem psal o té kategorii hotelu, tak hotel Bellevue je spíše turistická úroveň. Všechno čisté, ale starší. Postel, kterou jsem měl, byla tak proležená, že jsem celou noc sjížděl.

 

Den 9. – Plitvická jezera

Po obvyklé snídani jsme vyrazili k jednomu ze vstupů zakoupit lístky (110Kn na osobu) a vydali jsme se poznávat krásy Plitvických jezer. Vybrali jsme si jednu z tras, která začínala cestou autobusem.
Autobus nás vyvezl téměř k poslednímu jezeru a odtud jsme klikatými cestičkami pokračovali kolem a mezi jezery. Postupně jsme po chodnících, které byly místy jen vyšlapané cesty a místy dřevěné lávky, jsme prošli kolem velké spousty nádherných vodopádů, jezer a jezírek, až jsme se dostali k jednomu většímu, kde jsme využili plavbu lodí. Když jsme dorazili k přístavišti, byly tam už celkem slušná řada, strávili jsme v ní asi jednu hodinu. Při čekání jsme zjistili, že jedna lodička unese asi sto pasažérů a než jsme se dočkali, tak odpluly čtyři. Nicméně jsme se dočkali a vypluli jsme na jezero. Pohled z křišťálově čisté vody byl také nádherný.
Lodička nás přepravila do dalšího přístavu, kde jsme využili služeb jednoho z místních bufetů a dali jsme si něco k snědku. Při čekáni v bufetu jsme si prohlédli jeho vybavení, určené ke grilování. Byl to skutečný maxigril. Dalo by se na něj umísti až pět rožňů, každý s asi dvaceti kuřaty. Zajímavá podívaná. Po svačince jsme vyrazili dále.
Tentokráte nás cesta zavedla k jezeru, nad nímž je ve skalách díra, která je všem asi dobře známá z filmu Poklad na stříbrném jezeře. Pravda v době natáčení tam byla jistě trošičku jiná vegetace, ale tvar a umístění odpovídalo. Bylo možné i nakouknout do této díry a tady jsme zjistili, že bájná jeskyně s indiánským pokladem je asi někde jinde. Prostě tam nebylo nic než díra. Po prohlídce jsme pokračovali dále k největšímu vodopádu. Tady jsme udělali samozřejmě pár fotek a jali jsme se vyšlapat po skalách k cestě, odkud jsme se zase kousek svezli autobusem.
Dobu, za kterou se dá ujít cesta, kterou jsme si vybrali, uváděli na čtyři až šest hodin. My jsme ji šli osm. Bylo to dáno tím, že jsme měli spoustu zastávek, při kterých se fotilo, odpočívalo a vykládalo. Marinka měla sice jednu chvíli menší krizi, ale podařilo se ji zabavit a tak jsme celou trasu prošli v pohodě. Plitvická jezera jsou opravdu nádherná a stříbrné jezero se v zapadajícím slunci opravdu třpytilo jako stříbro.
Po návratu do hotelu jsme se převlékli, očistili si boty od prachu a šli jsme na večeři. Po večeři jsme byli už tak ušlí, že jsme zalehli a spali jsme až do rána.

 

Den 10. – cesta domů

Před cestou jsme se posilnili vydatnou snídaní a vyrazili jsme k domovu. Cesta přes Zagreb, Maribor a další města v Rakousku ubíhala v pohodě a tak jsme v pohodě a ve zdraví dorazili domů.

 

Závěr