Dost dlouho jsem četl o lomech kolem Lipnice na to, abych se rozhodl prověřit je na vlastní oči, když jsem se do těch míst dostal. Bohužel jsem přehlédl Pohodičkovo vyprávění, ale tento návod byl docela instruktivní, zejména důležitý orientační bod odbočka ze žluté u zděného transformátoru. Učinil jsem však několik odlišných zkušeností.
Za prvé po třech týdnech veder byla v polovině července voda ve všech lomech jako ve vaně (příjemné překvapení), nicméně docela průhledná (určitě alespoň podle normy EU :-/ ) Pouze u menších lomů nevypadala na první pohled voda tak lákavě, jako na těch starších fotografiích, ale spíš jako louže s napadaným listím a jehličím, nicméně to se poddalo. A překvapilo nás, že oproti dojmu z fotek se nám zdály lomy dost malé. Jinak lesy jsou krásné, poměrně klidné a spoře navštívené .. krom jakési náhodné technopárty (moje klasická smůla), nicméně s výjimkou koupání ve skvělém lomu 4, zjevně zavedeném jako nudi, bych obzvláštní „vhodnost lokality pro n-rekreaci“ hledal jinde.
Zlaté oči My jsme se rozhodli nejdřív obejít Národní památník odposlechu sochaře R. Dvořáka. Cesta ke všem třem skulpturám je dobře značena plechovými rozcestníky a namalovanými šipkami (na mapě je památník označen nepřesně). Začali jsme v nečíslovanému lomu Střelnice asi jeden a půl kilomětru od Lipnice po zelené směrem na západ, kde zatím přibyla poslední část triptychu – Zlaté oči. Cesta přes pole v plném slunci se dala přežít, lom byl opuštěný a vstup do vody ideální, nicméně koupání jsme zatím odložili.
Ústa pravdyPak jsme se museli vrátit stejnou cestou (alespoň jsme si vyfotili hrad, prve nás nenapadlo se otočit :-D ), na konci vesnice jsme se nechali napojit v malém občerstvení sympatickým pohostinským v plavkách a vešli jsme do lesa. Po cca 100 metrech jsme se dali na rozcestí doleva k lomu číslo jedna s Bretschneiderovým uchem, pak jsme se vrátili a po druhé odbočce došli ke dvojce s Ústy pravdy. Tam se už dokonce koupali dva n-mládenci, lehce jsme s nimi pokonverzovali a následně si konečně zaplavali. Zdání loužovitosti rychle odeznělo a bylo to velmi příjemné.
U PravdyOsvěženi jsme pokračovali dál po vrstevnici a cca po dvou stech metrech jsme došli k trojce, kdež bohužel bylo obsazeno pár technaři .. naštěstí měli pauzu, ale koupání jsme stejně opět nechali na lepší příležitost. Jinak je ovšem lom krásný, velký, světlý a voda čistá.
Po silničce jsme dorazili na rozcestí, kde jsme se dali vlevo (a poprvé jsem si všiml značení oranžovými šipkami), za chvilku jsme se napojili na inzerovanou žlutou značku a po nečekaně delší chvíli jsme objevili i transformátor, u kterého jsme odbočili vpravo do kopce.
Lom čtyřka byl nádherný, přehlédnout z cesty se snad nedá, jasně je vidět končící hranice lesa u srázu. Sešli jsme po pěšince vlevo a poprvé i naposled narazili na zmíněnou obtížnou dostupnost – stěny jsou vysoké a strmé: jedna možnost je pěšinka ale vede odněkud od chat údolíčkem ze západní strany, druhý příchod je vyzdoben varovnou cedulí s piktogramem Stůj, kdokoli s textilním úmyslem vcházíš a je komplikován velkým balvanem nebo spíš skalkou, kolem které vede riskantní pěšinka nad vodou vlevo, místní ovšem chodí vrchem (horolezecká obtížnost cca 1–2 – choďák :-) ) U vody je travnatý plácek tak na 10 dek, vstup do vody po kluzké kamenné plošině zatopené do půli lýtek, výsledný dojem je eňo něno pět hvězdiček.
Nabrali jsme zpáteční kurz Lipnice a po chvilce došli k velkému a pěknému lomu, jemuž tam říkají pětka .. ovšem na Ivošově mapě je očíslován jako šestka (nevím, co je to za zmatení). Čekalo mne nemilé překvapení vzhledem k tomu, že Ivoš speciálně toto místo označuje za vhodné pro naturisty – lom byl kompletně obsazen textiláky, dokonce s několika stany, automobily, nafukovací lodí, basami piv a pod. a okolí jevilo mírné známky civilizačního používání .. Vyslovil jsem k několika textilním dámám formální dotaz na možnost naší bezplavkovitosti a nesetkavše se s negativní reakcí jsme se tak stranou, jak to podmínky umožňovaly, ještě jednou krásně vykoupali. Větší skupina by si to asi s dávkou recese užila kompletně, na druhém břehu textiláci skákali se skály a jezdili na polenech, nicméně osamělý muž by musel být vyzbrojen větší dávkou sebevědomí ( .. než vlastním já) nebo exhibicionismu ( .. dtto :-D ).
Dílem kvůli zmíněnému zmatku s čísly, dílem z nedostatku času, jsme upustili od hledání zbylého očíslovaného lomu a vrátili se po lesní cestě a posléze i modré značce do Lipnice k autu.
Závěr – za daných podmínek krásný výlet, a n-číslo čtyři žije :-)