Již po třetí jsme se s rodinou vydali na naturistickou párty do aquaparku v Olomouci. Počasí nám sice trošku nepřálo, cesta byla né moc odklizená, pánům cestářům ve zlínském kraji asi došly peníze, ale přesto jsme zdárně dorazili do Olomouce, kde jsme se chystali strávit pěkný večer.
Po příjezdu jsme si po malém čekání v řadě u pokladny zakoupili vstupenky. Již řada u pokladny naznačovala, že by naháčů mohlo být celkem dost. Po vysvléknutí v šatnách jsme se vydali vyzkoušet atrakce, které aquapark nabízí.
Tentokráte to bylo trošku jiné než obvykle. Naše Marinka si prvně chtěla zaplavat. Prošli jsme prvně vířivkou, pak malým bazénkem. Dále jsme se přesunuli do velkého bazénu. Pak se rozhodla pro skluzavku.

Tady vydržela celkem dlouho. Nahoru, dolů, nahoru a dolů, už mě celkem i bolely ruce od vyndávání Marinky z bazénu. Na chvíli si malá pohrála s maminkou a v této chvíli jsem si já vyzkoušel tobogán a trychtýř.První foto v OlomouciNa trampolíně Pak jsem se přišel zeptat Marinky, jestli nechce také na tobogán. Tentokráte, oproti všem předchozím návštěvám, souhlasila a tak jsme šli. Tobogánem jsme prosvištěli dolů, cestou jsme viděli spoustu obrázků rybiček, chobotnic a podobných mořských příšerek. Když jsme dorazili dolů, tak Marinka chtěla znovu a tak jsme opět vyšlapali nahoru a tak jsme to jeli několikrát dokola. Pak mě ještě čekal další výlet do trychtýře, protože Marinka chtěla vidět, jak z něj dole vypadnu.
Při dalším klouzání na klouzačce se Marinky přišel zeptat Ivo, jestli by nechtěla do koule. K našemu překvapení Marinka řekla, že ano a tak jsme šli. Prvně se do ní nasoukala, pak jsme ji nafoukli a už frčela. Celkem jí to šlo, sem tam i chodila, ale většinou, jako ostatně většina odvážlivců, lozila po čtyřech. Pomalu se přiblížil čas malování na tělo a tak jsme museli Marinku vyndat z koule. Moc se jí nechtělo, ale byli i další zájemci, tak jsme jí museli slíbit, že příště bude moci jít znovu.
Jak jsem již předeslal, přiblížil se čas malování. Na tuto část se Marinka také velmi těšila. Na maminku namalovala jarní louku, na mě další část jarní louky a chtěla, abych něco nakreslil já na ni. Vzhledem k zimnímu času jsem jí nakreslil sněhuláka. Stihli jsme to akorát před vyhlašováním výsledků. Mě vybral Ivo do poroty. Snažil jsem se být nestranný a hlasovat dle svého nejlepšího uvážení. Musel jsem uznat, že velikonoční zajíček byl hezčí nežli můj sněhulák. Po vyhlášení výsledků nezbylo, než jít do sprch umýt všechny malůvky a vydat se k domovu. V autě jsme něco posvačili a vydali jsme se zasněženými cestami zpátky domů.
Závěrem bych chtěl poděkovat Ivošovi, za organizaci akce a také vedení aquaparku, že nás má ve své oblibě a nezbývá než se těšit na další akci.
Mirda

www.koumarovi.cz



Ivoš Žurek:

Díky Mirdo za skvělý pocit, že taky někdo jiný věnuje neděli po akci sepisování článku . Olomouc je fakt zvláštní místo, protože se tady ještě nestalo, že by tady byla nepodařená nebo podobně unylá n-akce. Z omezeného prostoru pro aquazorb byl zpočátku strach, ale nakonec se to v pohodě usměrnilo, takže příště budeme zase pokračovat. Sauna na ceremoniály byla taky vždycky naplněná i s místy pro stojící, takže se mi tam nepodařilo vecpat ani svoji sestru. Vířivkáři si ve venkovní vyhřívané vířivce taky určitě užili.
Kvůli úsporným opatřením (zavíračka textilu už ve 20 hod.) nám odpadlo zdlouhavé foliování areálu. Děkujeme všem Středomoravanům (i Mikulovanům) za to, že se na chvíli dovedli odpoutat od pečení a gruntování a přišli si užít pěkný naturistický večer. Stejně tak pomocníkům, kteří pomáhali s zorbama, hrama, úklidem… Radce, Radimovi, Jirkovi Dlouhánovi, Tondovi, Monice a dalším. V únoru v Olomouci pokračujeme.