| ||||
Je to již dávno a ještě jsme se Jitkou vůbec neznali a proto naše poprvé bude vlastně rozděleno na moje a její poprvé a pak bude následovat celá procházka naším naturistickým životem vlastně od A až do dnešních dnů. Musím říci, že cesta k naturismu byla vytvářena náhodami a kuriozitami dětských a náctiletých, které s odstupem času mohou působit trochu úsměvně a komicky. Každý začátek je těžký pro každého i když mnohokrát zasáhne do koloběhu dějin života paní „Náhoda“ a cesta k naturismu může být někdy velmi trnitá. Úplně první nahota, která u mně nastala, tu znám jen z černobílé fotky, někde z Rumunska, kdy jako ještě dlouho předškolák, jsem byl vyfocen mými rodiči na pískové pláži s přibližně stejně starou holčičkou. Pohlížení fotky mi dalo prý mírné podezření na nějakou nemoc, protože jak mi později řekla babička, stále jsem zkoumal, proč ta holčička je „tam úplně jiná.“ To si ale pochopitelně nemohu pamatovat a raději budu pokračovat nahotou a nesmělým pokusem o naturismus do doby, kterou už moje paměť snadněji registruje.Za vše může moje láska k rybaření: Asi ve třinácti letech jsem chtěl vyzkoušet svou první třpytku (umělá nástraha na lov dravých ryb) a hned první nahození znamenalo trefit na Nechranické přehradě spadlý strom ve vodě. Jedná se o lokalitu, kterou popisuje Vašek a Petra ve svém cestopise Nechranická přehrada. Protože plavky nemaje a třpytky jsem se nemínil vzdát (byl to dárek z Německa od strýce), učinil jsem první nudistický pokus (a pár plaveckých temp), který nebyl vůbec plánován, ale byl k záchraně rybářské potřeby nutný. (Situace byla ještě umocněna tím, že v té době bylo ještě tzv. třpytkování zakázáno a vidět mně porybný, by znamenalo automatické odebraní rybářské povolenky.) Najednou nastal jiný pocit při kontaktu s vodou a pak i z důvodu absence ručníku s pobytem bez ničeho na souši. Něco mi říkalo obleč se a mé druhé já mi říkalo, je ti příjemně. Možná jste již takový pocit rozpolcení mysli taky někdy zažili. V podobné době ještě o stejných prázdninách jsem chtěl vyzkoušet opravdu naturismus spojený s koupání v opuštěné pískovně, našich severočeských šachetních výsypek v dnes již bývalém Jenišově Újezdu, Kousek od již dnes taky neexistujících Libkovic a z druhé strany ještě šachtou obklopenou existující Bílinou. Měl jsem radost, že plavání bez plavek, ale také bez lidí vyzkouším tak nějak bez nutnosti, jako tomu bylo v případě rybaření na Nechranické přehradě. Myšlenka samoty a nenutnosti k nahotě vzala za své po pár minutách, kdy stejný nápad jako já, měl jeden asi dvacetiletý pár a já nebyl na pískovně sám a nahý jsem byl ve vodě vlastně jen skrytý, aby nebylo vidět, že plavky nemám. Uvedená dvojice sice taky plavky neměla a chovali se jako by nic, to ale mému studu z nahoty nijak nepomohlo. Nezbývalo nic jiného, než počkat až dvojice odejde a pak jsem mohl vylézt z vody a při představě, že bych přítomnost jiných lidí zažil ještě jednou, jsem rychle na kole opouštěl pískovnu.K dalšímu nudistickému výletu už jsem se sám neodhodlal, navíc končily prázdniny a počasí už žádné koupání nedovolovalo. Za rok na to jsme jeli s dvěma kamarády na rybník (který ale z části fungoval jako místní koupaliště) na kolech a nepočítaje nikdo s koupáním opět za absence plavek. Do vody jsme nakonec šli bez plavek všichni, ale naše radost neměla dlouhého trvání a vyháněla nás správcová objektu, protože bylo již po pracovní době. Větší stud jsme asi nezažili, kdy padesátiletá paní peskuje tři nahé stydlivé chlapce, ještě s dodatkem, že zavolá Veřejnou Bezpečnost. Opět se vrátím k rybařině, ke které se další naturistický zážitek váže. V té době mi zabral na můj věk a zkušenosti velký kapr (7Kg) a sebral mi prut ledabyle položený v rybářských vidličkách. Prut si jel rychle po vodě a ze mně stal opět nedobrovolný naturista, který honí svůj rybářský prut v rybníku. Člověk v té chvíli zjistí, že ryba plave přeci jen rychleji než já, i když se snažím o světový rekord. Pokud někdo pozoroval mé počínání musel si myslet něco o ústavu pro choromyslné, na vycházce v přírodě u vody. Kapra jsem nakonec dostihl (zamotal se vlascem do křoví) a naturismu bylo učiněno za dost, možná i pro pobavení ostatních rybářů. Opět došlo k nucenému koupání bez plavek, bez jakékoliv radosti z naturismu jako takového. Snad jen radost z doposud největšího chyceného kapra vyrovnávala tragikomičnost popsané situace. K jinému zážitku (v 17letech) v souvislosti k naturismem došlo na mosteckém Benediktu, který začínal velmi dobře. S kamarádkou jsme při procházce odbočili směrem i uvedenému umělému jezeru a zde je důležitá informace ohledně času. (skoro 22 hodin.) Za naprosté tmy jsme poprvé vyzkoušeli oba naturismus, sice za tmy, ale o to z větším nadšením. Plávání bez plavek za přítomnosti příslušnice něžného pohlaví byl zážitek, který jsem dosud nepoznal. Z krásné atmosféry jsme se nekochali dlouho, jelikož nám byly ukradeny všechny věci na břehu. Oblečení občanky, klíče. Že z nevinného koupání bez plavek bude asi dvoukilometrová naturistická procházka staveništěm, jsme netušili ani jeden. Staveniště bylo vcelku opuštěné (jak to v dobách hluboké totality a plnění na 200%, u pětiletých plánů bývalo), ale nás čekala cesta bez ničeho sice okrajovým, ale jedním z největších sídlišť v Mostě. Ujišťovali jsme se vzájemně, že nikdo skoro ve 24 hodin v noci nebude venku. Naši cestu hned na první ulici zkřížila hlídka PSVB. (Pro neznalé mladší, pomocná stráž Veřejné bezpečnosti, která byla ještě papežštější než papež). Další zážitek, který se dá považovat za naturistický se odehrál již na vojně, když z rozkazu velitele jednotky (přijatého nejspíš do armády podle tehdejšího hesla „Hrabe Vám, přijďte k nám“ ale protože to byl Slovák hodí se spíše „Čítať neviem, písať neviem, ale pakáreň vám urobím“). Na cvičení jsme měli nákladními auty přejet (údajně podle mapy) mělkou řeku. Tím rozkazem přesunu udělal z větší části dopravní roty opět nedobrovolné nudisty sušící své věci na louce nedaleko řeky Vltavice (myslím, že se tak jmenuje, ale jistý si nejsem) ve výcvikovém prostoru Boletice v jižních Čechách. Naše auta zůstala ve vodě a my čekali na vyprošťovací tank. Zde jsem si vzpomněl na film „Jáchyme hoď ho do stroje“ vylovení vozidla, následné odbahnění a vysušení. Když jsme se seznámil s Jitkou, tak po nějaké době jsme jeli jako cca 21letí na první společný pobyt na Máchovo jezero, kde jsem objevil nudistickou pláž Borný. Trochu s obavami z další katastrofy jsem sdělil výše uvedenou informaci Jitce. Ona nesdílela nijaké nadšení na nápad pobytu na nudistické pláži a vymluvila se na ženské potíže. Šel jsem tedy sám. Nutno podotknout, že jsem tam šel brzy ráno, kdy tam skoro nikdo nebyl očekávaje, že přes den bude stav prázdnosti na pláži přibližně stejný. Takže vám je zase jasné, že při takovém množství lidí, co na Borný chodí, jsem celou dobu trávil raději ve vodě a do chaty se vrátil se spálenými rameny a stavem blízkým k nastydnutí. Vedlejší sousedé mi jako medicínu nabídli trvdý alkohol a jelikož nepiji a přesto chtěje se léčit, jsem prospal další dny netuše, co se kolem mně odehrávalo. Kromě obkladů na hlavu a nevnímání okolí se stalo taky něco skoro naturistického. Jitka mi chtěla udělat radost a odložila na nějaké mýtině v lese, kterou si našla, hořejšek od plavek a prvně vystavovala svá krásná prsa celý den směrem ke sluníčku. V pozdním odpoledni, když už pomalu trpěla dehydratací, přišla zpět do chaty, ve výrazně stranických barvách tehdejší Komunistické strany. Zbytek dovolené jsme strávili léčením, já ze spálení a alkoholu jako léku a Jitka se spáleninami, bolestmi hlavy a žaludečními problémy. Z „naturistické dovolené“ jsme se těšili zpět do práce. Uběhla nějaká doba a my se snažili opravovat mezitím koupený starý domeček a mimo jiných stavebních činností nás čekala kompletní výměna vodovodního a kanalizačního potrubí. Prostě byli jsme skoro týden bez vody. Již druhý den v zaprášeném prostředí vyvstala potřeba se alespoň namočit v jakékoliv vodě. Vyrazili jsme se dvěma dělníky (kamarády) a Jitkou smýt stavební prach do blízkého rybníka. Kdo by řekl, že to bude naše vlastně normální poprvé bez plavek ještě ve společnosti dalších dvou lidí. Užívali jsme si vodu jako malé děti a na nahotu nikdo nehleděl. Řekl bych dokonce, že společná nahota umocňovala krásné pocity z plavání a blbnutí ve vodě, ve čtyřech. Není asi nutné připomínat, že v době přestavby vodovodního potrubí jsme rybník nenavštívili jen jednou a plavky jsme si nebrali nikdy.
Po hrubé přestavbě našeho společného hnízdečka nám přibyla jedna milá osůbka do domácnosti. Narodil se nám syn. Jitka si užívala jeho příchod (já tedy také) a její přístup k nahotě nahoře bez, se dost změnil. Najednou byla stále prsa venku ohledně krmení malého, bez ohledu na to, kolik je v okolí přítomno lidí. Nebyl rozdíl mezi autobusem, parkovištěm nebo parkem plným lidí. Dá se říci, že Jitka prožila více jak rok, nahoře bez. Další už společné poprvé, mimo několika návštěv Dlouhého rybníka Cínovec, byla cesta poprvé do FKK kempu INA na Borské přehradě u Plzně. Cesta autem z Litvínova do Plzně trvá víc jak dvě hodiny a od Jitky jsem slyšel stále jen jednu opakující se větu. Nikde se svlíkat nebudu a když možná, tak si sundám hořejšek od plavek. Občas to proložila větou, nahatá nikde lítat nebudu. Po vzoru ignorování zaseklé gramofonové desky jsme dorazili do uvedeného kempu. Postavili jsme stan, kdy ale Jitka protestovala něco ve smyslu, že na tak krátkou dobu, co zde budeme, stan ani není potřeba. Šli jsme si zaplavat na malou pláž, kde ještě nikdo nebyl, protože prázdniny začínaly až za dva dny. Jak si myslíte že to dopadlo nakonec? Po dvou měsících našeho pobytu zde, Jitka obrečela odjezd a plavky v kempu nepotřebovala nikdy. „Naše první v FKK“ kempu se protáhlo na celé prázdniny, protože jsme zde potkali skvělé lidi, pochopitelně jen z řad naturistů, kteří zde také trávili volno nebo dovolenou. Uvedená situace se opakovala po osm dalších let a dokonce jsme z kempu někdy dojížděli i do práce. Dalo by se říci, že naše poprvé v FKK kempu (kam Jitka pochopitelně vůbec nechtěla) se protáhla na 16 měsíců stálé nahoty. Další naše poprvé už nebylo, protože nahota se stala stálou součástí našich životů a nikdo z nás by to nechtěl měnit, ani za výhru první ceny v loterii. Ani peníze nedokáží nahradit krásné pocity, které jsme zažívali a doufáme, že ještě dlouho zažívat společně budeme. Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL. Potěšíte sebe i ostatní naturisty. Pokud byste chtěli podpořit Naturistu cz. jakoukoli částkou, tak můžete bez poplatku systémem PAY SEC na naše jméno: naturista, číslo: 3891789. Inzerenti a zájemci: Chtěli byste zde prezentovat svůj obchod, nabídku, služby nebo Vaše činnosti? EMAIL. Využijte prosím naši širokou nabídku Vaší prezentace na internetu i na reálných a oblíbených akcích NATURISTA.CZ. | ||||
Přirozená radost ze života