LOG IN - přihlášení
| ||||
|
Protože jednoho dne pršelo a moje touha po plavání byla veliká, tak jsem se vypravil do městského bazénu. Na tom by nebylo nic závratného, ale hned u vstupu do pánských šaten mi klíč od skříňky podala s úsměvem moje bývalá spolužačka ze střední školy. Asi tak 5 let jsme se neviděli, tak jsme se dali chvilku do řeči. Musím též zmínit, že hned vedle ní seděla její nádherná kamarádka – též šatnářka (o cca rok starší) – hlavní a nechtěná hrdinka tohoto příběhu. Stále všechno probíhalo bez problémů – převlékl jsem se, osprchoval a umyl mýdlem bez plavek, skočil do bazénu a plaval. A plaval. Plaval. Plaval. Až jsem toho měl fakt dost (moc dobrý plavec nejsem), ale hrábl jsem si na dno sil a byl rád, že končím. Odebral jsem se do sprch, kde k mému překvapení ani nikdo nebyl. Pověsil jsem ručník na háček, sundal plavky a pustil horkou vodu na hlavu. Sprchy byly vedle sebe a nebyly kryté, ale jelikož jsem tam byl sám, tak bylo jedno, kam vlezu. No, nebylo… Se zavřenýma očima jsem ztěžka odfukoval a byl rád, že stojím nehnutě pod proudem vody. No, a co se nestalo? Tato sprcha byla přímo proti skladu s hadicí, kbelíky, hadry, smetáky, prostředky na mytí atd. Ani jsem si nevšiml, ale mladá krásná šatnářka šla uklidit sprchy a mě „probudilo“ až cinkání klíčů od odemykání skladu. Za těch cca 7 metrů cesty ke skladu mě musela (chtě nechtě) 100% vidět úplně nahého. Normální situace, řekl bych. Ale byl jsem tak paralyzován studem a nevěděl, co dělat. Asi vám nemusím povídat, co následovalo za pár sekund? Ano, přesně TO. Než jsem si uvědomil vážnost situace, tak se mi začal, z ničeho nic, plnit pindík krví a zvedat se. Co čert nechtěl? Samozřejmě, že jsme stáli přímo proti sobě, takže jí muselo být jasné, co se děje. Studem a hanbou jsem se málem propadl, neboť to viděla na vlastní oči. Usmála se, já se otočil, ona šla s hadicí za roh, já vypnul sprchu, popadl věci a šel se sušit. V klidu jsem se utíral, když mi došlo, že bych asi sebou měl hodit, abych stihl včas předat klíč spolužačce a vyhnul se dalšímu, trapnému, okamžiku. Trochu mokrý jsem začal pospíchat, abych stihl "zdrhnout“ než se šatnářka vrátí ze sprch, ale nějak jsem se „ztratil v časoprostoru“ a těsně to nestihl. Pouze jsme se na sebe usmáli, já vrátil klíč spolužačce a s pozdravem, celý rudý, upocený a stydlivý prchal pryč. Co následovalo potom nevím, ale ani po několika letech spolužačka nic ani nenaznačila, kdykoli jsme se potkali (i v bazénu). (Možná naivně) věřím, že toto opravdu nebylo pro mladá děvčata téma k hovoru ☺ a ve vší počestnosti se o tom nebavily. Zkušenost to pro mě byla veliká a já věděl, že se musím příště pohybovat a zakrývat rychleji. A co se dělo později na pláži? Bylo brzké slunné odpoledne – všední den, já přijel na své oblíbené místo – písčito-kamenitá pláž s místy prorostlou trávou. Byl zde pouze „jeden“ muž, který se bez plavek (a ve spánku) opaloval, jinak nebylo vidět nikoho. Sundal jsem oblečení, rozbalil deku a šel se vykoupat. Po chvilce užívání si volnosti ve vodě jsem vylezl na břeh a nevěřil svým očím. Jak z vody nebylo na pláž vidět (byla umístěna pár metrů nad vodou), tak za dotyčným mladým pánem přišla jeho nádherná mladá blonďatá přítelkyně (oba ale evidentně trochu starší než já) pouze ve slušivých červených tangách, na jejím krásném těle. No, co vám budu povídat? Než jsem došel k dece a k ručníku, tak to bylo hodně dlouhých 12 – 15 metrů. Zachoval jsem chladnou hlavu a pomalu, jako by nic, se opatrně posouval k ručníku. Krev se mi valila z mozku směrem dolů (ne, do břicha opravdu ne). A než jsem tu vzdálenost došel do půlky, tak už bylo „neštěstí“ dokonáno. Ano. Druhých cca 7 metrů bylo pro mě ještě trapnějších, neboť jsem se nemohl zakrýt. Neřekla naštěstí nic, snad se i usmála a já si lehl na břicho a ještě se přikryl ručníkem a čekal, až se „situace uklidní.“ Po chvilce se vzbudil i pán. Když mě spatřil – už bez ručníku se opalovat, tak bylo všechno v pohodě. Situace se již naštěstí ten den neopakovala a já jsem se mohl v klidu chodit koupat, nehledě na to, že na nás vzájemně bylo vidět. Snad nebyly tyto příběhy nakonec moc pohoršující. Věřím, že jste se u nich i pobavili a pokud ještě váháte, zda vyzkoušet naturismus, neváhejte. Stojí to za to. | ||||
 |
| |||
Přirozená radost ze života
Nové komentáře
Novinky z blogů