Na první pohled banální záležitost jako je prodej členské známky INF-FNI byla podnětem k sepsání zajímavých zážitků z oblasti, kam se běžný našinec nedostane – ostrov Svatý Martin v Karibiku. Autorem článku je Prof. RNDr. Jiří Mejsnar, DrSc., který se ve své práci věnoval genetice. Nyní si užívá zaslouženého odpočinku a k naší radosti byl ochoten se s námi podělit o své zážitky z dovolené, kterou právě absolvoval. Opusťme tedy aprílové rozmary středoevropského klimatu a pojďme se aspoň na chvíli ohřát na pouhých 12 km dlouhý ostrov, který najdeme asi 250 km východně od Portorika. Textil tedy odhazujeme v dál a už se vznášíme přes Atlantik směrem Karibik.

Panem Žurkem jsem byl požádán, abych napsal něco o ostrově Svatého Martina do jeho i-časopisu NATURISTA.
Předeslal bych tři skutečnosti: 

1. O ostrově existuje celá řada průvodců a Internet, kde získáte spoustu informací. Wikipedia Svatý Martin
   
2. Postřehy a hodnocení jsou vždycky dány věkem a zkušenostmi pisatele. Hodnocení z mé pozice 70ti- letého člověka se může lišit od dojmů 18ti- letého turisty.
   
3. Kurz dollaru k euru je 1.4/1, ale na celem ostrově se vše účtuje 1 : 1. Je tedy pro Evropana lepši, kdyz si vymění v bance a všechny výdaje ho přijdou o třetinu až polovinu levněji.

Ostrov Svatý Martin leží v řetězci ostrovů, táhnoucích se od Kuby, přes Haiti, Dominikánskou Rep., Portoriko, až k pobřeží Venezuely, tvořících tak přirozenou hranici mezi Atlantským oceánem a Karibským mořem. Ostrov tedy z východní strany omývá Atlantik, ze západní strany Karibik. Díky své poloze byl v r.1493 objeven Kolumbem. Z Evropy tam můžete letět z Paříže buď KLM, nebo Air France. Let trvá 9hod 10min čistého času příjemným Airbusem.


Marigot z Pevnosti St. Luis Pevnost St. Luis Z bohatého propagačního materiálu se dále dozvíte spoustu současných údajů, jako že:

• jde o nejmenší území o které se dělí dva svrchované státy (Holandsko a Francie).
  
• holandské hl.město je Philipsburg, francouzské Marigot.
  
• holandská část je „lidáč“, tj. hodně lidí a relativně laciněji, francouzská část je „luxusní“, tj. klidná, ale dražší.
  
  
  

Krásná a dlouhá písčitá nudistická pláž je na východním pobřeží francouzské části, tedy otevřená Atlantiku. Malinký ostrov umožňuje, že se kdykoliv můžete přemístit i na pláže Karibiku, kde nudistické pláže oficielně nejsou, ale některé dny tam vznikají spontánním chováním turistů, kteří jsou pak obsluhováni dobrými nápoji a jídlem místními obyvateli, vítajícími takovou iniciativu turistů jako zdroj obživy. Chcete-li ale, můžete obejít jednu skálu a jste na malé plážičce sami.

Výhled na Atlantik Tedy bydleli jsme na té nudistické pláži v hotelu Club Orient, což je komplex jednotlivých chatek, kterým se říká „pokoje“. Servis je perfektní, tak, jak se praví v propagačních materiálech. Pohled na Atlantik je na obrázku nalevo. Pohled z „pokojů“ na pláž je na obrázku napravo, ze kterého také odhadnete vzdálenost k vodě. Kdo by se zajímal o další, má k dispozici Internet.

 

No, a nyní osobní hodnocení, s rezervou, uvedenou na začátku příspěvku. Vzhledem ke vzdálenosti je dobré se tam vydat na delší pobyt. Byli jsme tam prvních 14 dní v únoru t.r. Celý pobyt nám „propršel“. To vypadá tak, že téměř každý den pršelo tropickým deštíkem, což je sprcha trvající 2–5 min, a pak zase pere slunce a sprcha se může opakovat i pětkrát denně. Takové počasí trvá, jak říkají zkušení turisté, do konce března. Pak lijáky ustanou, a pobyt na celodenním sluníčku si nedovedu představit. Zkušení turisté jsou převážně Amíci – tak střední společenské třídy.

 

Četl jsem hodně chvály evropských i amerických turistů. Mladší turisté z ČR a všichni Amíci (kteří mají lokalitu u ruky) mohou být jistě upřímně nadšeni. Hodnocení moje, na základě srovnávání, je poctivě opatrnější, a není lehké jej stručně vyjádřit. Všechno co se o ostrově píše v propagačních materiálech je naprostá pravda. V našem písemném dotazníkovém hodnocení nebylo sebemenší výhrady. Místo mohu vřele doporučit, přičemž se nemohu zbavit některých „ale“. Např. pláž je „nejkrásnější na ostrově“. To je fakt, ale proto tam přijíždějí autobusy s tlustými americkými bábami v ohavných šortkách ze kterých koukají sýrově bílé sloupovité nohy, na kterých se valí nuďárnou k plážovému baru, aby si daly soft drink. Security pečlivě hlídá, aby nefotily, ale je už jedno, že jejich psíci (těch turistek) močí na neobsazená lehátka hotelových hostů. Když jsem se vydal v této věci za hlídajícím černouškem vysvětlil mi, že na cedulích všude kolem je, že se nesmí fotografovat, což on hlídá. Není tam, že sem nesmí psi. Další autobus vyplivne turisty, kteří každý obdrží od průvodce kus těsta. Takto vybaveni se vydají do vody krmit ryby a přitom si uleví, někteří páni – to mi připadlo legrační – si pod vodou dokonce vyhrnou nohavici kraťasů. Zvyk je železná košile.


Village de Grand Case na karibské straně má nejlepší rybí restaurace, vyhlášené po celém Karibiku. Večeře pro dva stála € 220, což v Evropě a ekvivalent mimo Evropu představuje restauraci už slušné úrovně, kde vám splní běžná kulinářská přání. Mám rád na stole celá zvířata, připravená k porcování. Celou rybu mi ale nepřipravili, protože všechna nabízená jídla jsou jen různě sofistikované filety. Takových ale by bylo ještě vice.

 

Daleko vice je pozoruhodných zážitků. Na obrázku je koupající se mateřská škola, právě v Grand Case. Všiměte si, že takto veliká třída má dva učitele, nikoliv jednu učitelku a kromě toho, všichni černoušci se koupají oblečení – jak pravili učitelé, to aby se nespálili. Milá vzpomínka na koupající se výletníky ve Vltavě za C.K. monarchie.