Témata časopisu NATURISTA 1997
Naturistický volejbal loni a letos – mezinárodní turnaj VENUŠE v Pasohlávkách
Sdružení československých naturistů Ostrava se představuje
POHÁDKA o nudistech a naturistech
Mléčná dráha na Šumavě – začátky jednoho FKK kempu u nás
Dovolená 1997 (Kohlmanovi)
Být či nebýt v UNA? (Výše příspěvků apod.) + reakce UNA
Pozdně letní setkání v jižních Čechách

Naturista 1997

Naháčský volejbal loni a letos

Na přelomu starého a nového roku, kdy tyto řádky vznikly, je zvykem bilancovat minulé období a současně se zamýšlet nad děním nastávajícím. Tento příspěvek je tedy pokusem informovat čtenáře o loňském a letošním dění v jednom z nejoblíbenějších sportů mezi naturisty – ve volejbalu.
První volejbalový turnaj v roce 1996, kterého se naturisté z Čech na pozvání našich rakouských přátel zúčastnili, byl turnaj smíšených družstev pořádaný vídeňským naturistickým klubem FKK-Verband Donaustadt v jejich klubovém zařízení v neděli 16. června 1996. Ačkoliv se turnaj koná na uzavřeném území naturistického klubu, je turnaj otevřený i pro „nenaturistická“ družstva, od kterých se však očekává, že budou respektovat pravidla chování obvyklá na území naturistického klubu. Rakouští přátelé tak přispívají k propagaci naturismu.
Dobře zorganizovaný turnaj, který má již pětiletou tradici, proběhl na třech otevřených hřištích za pěkného počasí a naše tři družstva složená z naturistů i nenaturistů ze severní Moravy a z Brna se v něm rozhodně neztratila. Z celkem desíti družstev skončila hned za vítězným rakouským družstvem na druhém, třetím a pátém místě družstva v pořadí: Radegast, Bumballa a Ole.
Hned následující víkend se konal v Pasohlávkách již 6. ročník (hle, už nám vzniká tradice!) známého turnaje VENUŠE. Bohužel právě začínající loňské chladné léto nám ukázalo nepřívětivou tvář, takže déšť a chlad nejenže odradil i některé tradiční účastníky od cesty do Pasohlávek, ale dokonce i zahnal turnaj poprvé v šestileté historii pod střechu. Místo příjemného prostředí naturistické pláže se šest zúčastněných družstev utkalo v tělocvičně v nedalekých Vranovicích, kterou pořadatelům ochotně pronajala náčelnice tamního Sokola paní Pezlarová, a dokonce se navíc i starala o občerstvení až do pozdních večerních hodin. Mezinárodní ráz dostal turnaj již tradiční účastí družstva našich rakouských přátel a nově též slovinského družstva z naturistického klubu KNARAVI Ljubljana.
Po celodenních bojích na hřišti byly při večerním posezení vyhlášeny následující výsledky:

1. Nevímproč, 2. Bumballa, 3. Dobráci,
   
2. Knaravi (Slovinsko), 5. – 6. Hick-Hack (Rakousko)a Laredo
   

Je třeba zmínit se i o sponzorech turnaje, kterými byly UNA, firma Axellnternational a Rytectví Dohnal a kteří svými dary umožnili pronajmout tělocvičnu i odměnit soutěžící družstva. Patří jim za to poděkování. Druhou domácí sportovní akcí pro naturisty – přátele volejbalu byl turnaj DEBL CUP 1996 pro smíšené dvojice, který se konal 17. – 18. srpna opět na naturistické pláži v Pasohlávkách. Šestnáct soutěžících dvojic v průběhu celého dne urputně bojovalo o co nejlepší výsledky. Z vítězství se nakonec radovala dvojice OLE, na dalších místech skončili KOZOROH a DUO EROS. Na závěr roku se pak na pozvání slovinských naturistů družstvo pod hlavičkou UNA, složené z brněnských naturistů, zúčastnilo 1. ročníku halového turnaje SLON ve slovinské Ljubljani. Turnaj navazuje na několikaletou tradici Frličova memoriálu. Mezi sedmi soutěžícími družstvy naši hráči a hráčky, jako jediní zahraniční účastníci, bojovali srdnatě a klopýtli až ve finále, takže si domů z dobře zorganizovaného turnaje odvezli kromě nových přátelství také pohár za pěkné 2.místo.

A co nás čeká v tomto roce?
Pořadatelé tradičních domácích setkání v Pasohlávkách se již dnes těší na bohatší účast členu UNA než v ročnících předcházejících. Jsme přesvědčeni, že sportumilovných naturistů je u nás dost a je škoda, že nepřijedou mezi takříkajíc „lidi stejného vyznání“. Vždyť příležitostí spojit naturismus a sport, pobavit se přitom a poznat nové přátele je u nás zatím žalostně málo. Na jižní Moravu to není tak daleko a pokud má někdo obavy, že jeho volejbalové umění je nedostatečné, jsou zbytečné. Smyslem akcí v Pasohlávkách vůbec není vysoká sportovní úroveň, ale pohoda a spokojenost všech účastníků, kterým pohyb a společnost přátel pomohou odreagovat se od problémů všedních dnů. Takže jste všichni srdečně zváni na:

Turnaj smíšených družstev VENUŠE 97
ve dnech 21. – 22. června 1997,
Turnaj smíšených dvojic DEBL CUP 97
v termínu 16. – 17. srpna 1997,
vždy na naturistické pláži v autokempu Merkur Pasohlávky (okr. Břeclav) s možností naturistického kempování.

Na shledanou v Pasohlávkách

Jindra Kalda Okrouhlá 8, 625 00 Brno

Sdružení československých naturistů se představuje

Vážení přátelé naturismu,v Rád bych Vás informoval o tom, jakou činnost vyvíjí Sdružení československých naturistů Ostrava. Naše organizace sdružuje naturisty převážně ze severní Moravy a Slezska. Jsou mezi námi však členové i z jiných částí republiky a dále také z Polska a Slovenska. Naši činnost lze rozdělit na letní a zimní. V létě se veškeré naše aktivity odehrávají na naší pronajaté pláži v Ostravě-Koblově Antošovicích o rozloze 16 000 m2. Lze tady stanovat, od letošního léta přijíždět autem až na vyhrazené pronajaté místo v těsné blízkosti pláže, klubové občerstvení (pivo, limo, párky, polévky, gulášek apod .), dvě suchá WC a posezení cca pro 100 osob. Pro veškerou činnost na pláži je zpracován provozní řád. Jednou ročně zde pořádáme celostátní setkání naturistů. Ostatní akce pořádáme spontánně podle počasí a zájmu našich členů, kterých máme v letošním roce kolem 800. Veškeré informace sdělujeme členům na nástěnce. Členské příspěvky pro příští rok jsou stanoveny ve výši 100 Kč.
Zimní sezóna se odehrává především v lázních v Ostravě – Vítkovicích na Ruské ulici, kde kromě bazénu (cca 18×8 m) máme k dispozici parní saunu a teplou místnost (70 stC). Poplatky jsou ve výši 30 Kč dospělí, 20 Kč důchodci a studenti, děti našich členů školou povinné ZDARMA. Nečlenové SČSN Ostrava platí 40 Kč. Scházíme se každý pátek od 19 do 21 hod. Dále máme dojednanou saunu v rehabilitačním a regeneračním centru v ulici „Na obvodu 41“ (nedaleko žel. nádraží Ostrava – Vítkovice), kde se budeme scházet v neděli od 14 do 16 hod. Poplatek je stanoven jednotně 25 Kč/os. Poslední zimní činností jsou klubové večery, které pořádáme každý měsíc od září v restauraci U Chýlků na ulici Závodní (opět nedaleko žel. stanice Ostrava – Vítkovice) v době od 16 do 23 hodin. K tanci i poslechu hraje živá hudba, bavíme se oblečeni a v sále se nekouří. Poplatek je jednotný ve výši 50 Kč, je možné si donést vlastní občerstvení. Nejbližší termíny jsou v sobotu 1. listopadu a 6. prosince, kdy bude součástí večera Mikulášská nadílka.
V případě, že budete mít cestu kolem, nebo dokonce bydlíte nedaleko, přijďte mezi nás, budete srdečně vítáni.

Kontakt:

Jiří Hanusek, Václav Cyr http://www.snoantosovice.cz

JAKÁ BYLA LETOŠNÍ NATURISTICKÁ SEZONA V ANTOŠOVICÍCH

"Pokud by nebylo povodně, tak vcelku dobrá. Ale pěkně od začátku. Poprvé jsme pořádali brigádu již 9. března, kdy jsme sekali a hrabali starou trávu na pláži. Postupně s přibývajícím datem jsme brigády pořádali častěji a samozřejmě s větším počtem brigádníků. Počasí nám z jara sice moc nepřálo, ale v dobrém kolektivu bylo vždy dobře. První velký nápor byl v polovině května, kdy se o víkendu za výjimečně krásného počasí sešlo asi 300 našich členů. V červnu se počasí pomalu a jistě zlepšovalo a my dolaďovali úpravu pláže a celého areálu. Upravili jsme volejbalové hřiště, dovezli WC, postavili řadu laviček a stolů, upravili ohniště a projednali na městském úřadě možnost parkování vozidel na vyhrazeném místě. Občerstvení jsme si zajišťovali svépomocí. Koncem června zajistil další, již stálé občerstvení náš člen Milan Beran. Dovezl přívěs, který sloužil jako prodejní stánek a postavil vojenský stan, který chránil naše členy před sluncem nebo náhlou nepřízní počasí. Začaly prázdniny a řada našich členů přemýšlela, kdy přijedou se stanem a prožijí v kolektivu příjemné večery u táboráku. Vše probíhalo bez problému do 4. července, kdy jsme ještě nafotili řadu snímků do kroniky ať už na pláži, nebo z vody ze člunu celkové pohledy na pláž. Večer sice přišla trochu větší bouřka, ale v sobotu ráno ještě nic nenasvědčovalo tomu, že by se vyplnila předpověď počasí, která hlásila na víkend velmi vydatné srážky na severní Moravě. Odpoledne sice začalo pršet, ale nic moc. Pršelo celou neděli a pokračovalo i v pondělí. Když jsem jel v pondělí do Ostravy a viděl hladinu Ostravice, bylo mi jasné, že pláž je pod vodou. Volal jsem neprodleně naše známé hasiče ČD, že bude asi nutné zachránit naše stánkaře na pláži. Byl jsem však ubezpečen, že o nich ví a že je budou již zachraňovat dobrovolní hasiči z Ostravy-Koblova. Dodatečně jsem se dozvěděl, že v době, kdy jsem volal, byli zrovna evakuováni. Podle vyprávění Milana Berana, který prožil záplavy naší pláže na vlastní kůži, jsem se dozvěděl, že ještě v neděli dopoledne nic nenasvědčovalo, že by mohly být záplavy. (Louka naší lokality je totiž za normálních okolností cca 3 metry nad hladinou štěrkovny.) K večeru se však hladina velmi rychle zvedala a zaplavila přístupovou cestu. Milan tedy neváhal a za ještě poměrně nízké hladiny se lesem přebrodil na hráz řeky Odry, která byla ještě dostatečně vysoko nad hladinou vody. Celou noc z neděle na pondělí prožili nazí za vydatného deště, blýskání, hromobití a padajících stromů v okolí, na této hrázi. Ota jeden ze tří trosečníků, ještě přeplaval asi 400m k telefonní budce, odkud zavolal o pomoc. Bylo mu sděleno, že se má vrátit zpět, že je přijdou zachránit. Zpět již pro velký proud nedoplaval a zůstal na stromě. V pondělí kolem desáté hodiny ráno, byli všichni tři, nazí a prokřehlí, zachráněni. Z úterka na středu kulminovala hladina na Odře a výška obrovského jezera dosáhla na naší louce cca 3 metry. Když jsme na naší lokalitu připlavali na člunu společně s Vaškem Cyrem poprvé v pátek 11.7. nevěřili jsme vlastním očím. Na naši louku připlaval obrovský strom, všude plno bahna, přívěs převrácen, vojenský stan roztrhaný pod nánosem bahna, utopené auto a babeta, odplavené WC a řada stromů vyvrácených. Byl to každopádně hrozný pocit po těch mnoha hodinách práce, které jsme věnovali úpravám naší lokality. Při návratu na člunu jsme potkali Milana, který mi hlásil, že přes všechno, co zažil, dá vše do pořádku a začne znovu prodávat. Nám nezbývalo než se postupně dát také do práce. Koupili jsme motorovou pilu a ze mne se stal na několik dní dřevorubec. Prořezali jsme zprvu příjezdovou cestu a dále pokračovali na naší lokalitě. Postupně přicházeli i první zvědavci a když viděli, že se na pláži pracuje přidali také ruku k dílu. Pak jsem odjel na plánovanou dovolenou na Křetínku a u nás zatím proběhla druhá povodňová vlna. Když jsem se vrátil, pokračovali jsme v likvidaci škod. Hlavní úkol byl pro nás zprovoznit přístupovou cestu, vytvořit parkoviště pro vozidla a dovézt nové WC. Nekompromisně se blížil termín konání Celostátního srazu naturistů. S velkým úsilím, s přízní počasí a za vydatné pomoci techniky se nám vše podařilo asi dva dny před zahájením. Předcházející povodně se však velmi podepsaly na účasti. Přesto kdo přijel, byl překvapený rozsahem prací, které jsme zvládli za poměrně krátkou dobu s poměrně nízkými náklady. Každý člen, který se zúčastnil brigády a odpracoval více než tři hodiny dodržel občerstvení v hodnotě 25 Kč. Odměnou nám byla upravená pláž a slunečné počasí, které vládne dodnes (29. 9.). Koupali jsme se ještě v druhé polovině září. Ještě jednou bych chtěl touto cestou poděkovat všem, kteří neztratili optimismus a pomohli v době, kdy to bylo nejvíce potřeba. Nutno dodat že Milan své slovo dodržel a občerstvení bylo zajištěno nonstop do 20. září.

Jirka Hanusek

POHÁDKA

Tož vy bvste chtěli, děcka moje, vod staré báby nějakó pohádku? Tož si teda pěkně sedněte o poslóchéte … Belo nebelo, za devatero kopcama a za řekó Svitavó, v královskym měste Brně žili dva lidi. Chalupu měli. Kočár měli, děcko měli, zkrátka šeckeho už měli dost, a tak se drobátko nudili. A jednó v létě, dež bely ty strašny hice, říká to paňmáma svýmu mužovi:
„Tož toto, dež se furt tak nudíš a k temu ty hice, což dybysme se skočili vykópat do přehrady?“
Tata bel líné jak veš a moc se mu nechtělo hébat, ale že byI vopravdu hic. Tak povídá: „Tož mamo, já sa potim jako sviňa a trochu tej vody by mi docela bodlo, tož poď.“ A tak jeli na tu přehradu, co jí Brňáci říkajó prígl, a tam za Osadó bylo už spósta naháčů, co šli taky k vodě, protože se nudili. A tak se tej pláži začalo říkat nudapláž.
Pepku, nedlóbé se v nose, ty děcko jedno z čertovéch vajec. Seď a poslóché, nebo se nedovíš, jak to belo dál! Roky plynuly jak voda v potoku za našó dědinó a ty dva chodili dycky na tu nudapláž a už tam měli svý místo vytlačený v trávě. A jak tak slunko pálilo, prohlíželi si ty vostatní naháče a přeméšleli vo tom, že só v tem velikym království určitě i jiný naháči a jaký by to bylo krásný, dyby se s níma znali.
Až jednó se k ním dostal takové sešit, co se menoval bulletin, a v něm se psalo, že naháči majó v tem království svó družinu, svýho hejtmana a snad i svůj ústřední výbor, ale taky se tam psalo, že slušný naháči só jenom naturisti. A nudisti, ty že só fuj o hamba. A psali tam vo sobě ti správní naturisti, jak moc sou správní a dobří a jak furt něco dělajó, hlavně pro děcka a tak, a jak v každý župě teho královstí majó tihle správný naturisti i svýho župního potentáta a těch tam byI v tem sešitě celé seznam.
I zastyděli se ty naši dva nudisti za to, že só jenom sprostý nudisti, co se válijó u vody, a zachtělo se jim bét taky správnýma naháčema co něco dělajó, a smí si proto říkat naturisti. A tak hned sedli a napsali temu brněnskýmu župnímu potentátovi poníženó supliku, že by chceli k nim do tý správný družiny, ale ouha, vodpověď žádná. No to se ví, takové župní potentát těch správnéch naháčú, to už je ňaká šarže a kam by došel, dyby měl vodpovídat na každó supliku.

A tak mu ti naši dva nudisti poslali eště jednu, to se ví, že vodpověď zase žádná, ale že byli paličatý, trófli si napsat až na samu kancelář naturistickýho pana hejtmana do Prahy, a to byste děcka nečekaly, z Prahy jim sofort přišlo písmo, že je ten nahatej hejtman vítá do svý družiny a vod teďka že sou jeho poddaní a že dófá, že budó ve svý nahatosti taky něco dělat. I radovali se ti dva prosťáčkové převelice a těšili se, že když teď budó v tý družině něco dělat, hlavně pro děcka a tak, tak že už z nich budó správní naturisti. A hned jeli na nahatej candrbál a viděli, že ty naturisti só moc fajn lidi, skoro by je jeden nerozeznal vod nudistů, a tak se jich hned ptali, co že by mohli dělat, hlavně pro děcka a tak. Ale to se spletli. Dozvěděli se, že v Brně scípnul pes a že se s tím prostě nedá nic dělat. A tak z toho byli smutní, ale jindy na další akci to zase zkóšeli, že by fakt chtěli něco dělat, ale ti ščastňéší, co ve svéch župách něco dělajó, jim řekli, že ne a basta. Jó dyby tak bydleli třeba v Písku, nebo aspoň v Křetínce, ale v Brně zkrátka nic a basta. A v bulletinu se taky dočetli od těch, co se tam fotijó hlavně s děckama a tak, že ten, kdo kóká po nahejch babách a chlapech, je pro vždycky fuj a prašívym nudistou zvostane nadosmrti. Poněváč naturista, ten vnímá jenom transcendentální duchovno a nadoblačnó čistotu těla, a ne jak ti nudisti, co só beztak pokrevní potomci smilnéch Adamitů.
A tak zkóšeli ti naši dva eště parkrát plaše něco podniknót, až konečně pochopili, že je to marný, jó dyby tak byli třeba z Písku, nebo z Křetínky … A tak se ti dva Brňácl dál v létě válijó na príglu a v zimě vobjíždijó akce těch správnéch naturistů, ale sedijó dycky pěkně v kótě, protože se stydijó, že só jenom ti nudisti, co nedělajó nic pro děcka a tak.
Co říkáš, Mařenko, že to nebela žádná pohádka? Že se měli víc snažit a něco teda pro ty děcka udělat? Ale moje milá, v životě je to jiný než ve špalíčkách vod Hrubína. Honza nakonec zbaští buchty sám a kouzelnej dědeček utře hubu, Jiřík prodá Zlatovlásku cikánům za padesát mařen, sedmihlavá saň privatizuje teplárny a stokrát nic dycky umoří vosla. A déte mě, fakani, už pokoj, co vy vo tom víte …!

Jitka a Petr Zemanovi, Brno

NATURlSTICKÉ REKREAČNÍ STŘEDISKO NA ŠUMAVĚ – Račov

Při příležitosti setkání naturistů u Písku jsem na základě žádosti provozovatele navštívil nově budované naturistické středisko na Šumavě, v Račově nedaleko Vimperka. V loňském roce zakoupil holandský podnikatel-naturista polorozpadlé stavení a 5 hektarů luk a lesíků v jeho okolí, včetně malého rybníčku a protékajícího horského potůčku. A začal opravovat, přistavovat, zařizovat. Dodnes investoval 10 milionů Kč a podle mého odhadu ještě tak dalších 5 milionů bude zapotřebí, aby středisko bylo na úrovni odpovídající současným turistickým trendům. V letošním roce zde již bylo mnoho turistů-naturistů, především z Holandska, „zabloudilo“ sem i několik našich turistů – z překvapení naturistů. K dispozici měli centrální budovu s kompletním sociálním zařízením, jídelnou, barem, terasou. K dispozici byl i uvedený rybníček, horská kola a provizorně i sauna. V rybníčku byli pro rybáře vysazeni pstruzi (už tam nejsou, byli ukradeni). Ubytovat se bylo možno prozatím jen ve vlastních stanech nebo obytných přívěsech, v příštím roce už bude k dispozici i několik pokojíků v centrální budově.
To by měla být v provozu i vývařovna a restaurace, plně fungovat i plynová kotelna, centrální parkoviště a upravená stání pro minimálně 90 obytných přívěsů nebo stanů. Prozatím jediným nedostatkem bude zřejmě ne právě kvalitní koupání, chtělo by to malý krytý, vyhřívaný bazén. Věřím, že i ten zde později naleznete, stejně jako malý sportovní areál min. s tenisovým a badmintonovým kurtem.
Takže, kdo by chtěl v tomto naturistickém středisku strávit příští dovolenou, má možnost se domluvit s jednatelem FKK-střediska na adrese „NUDI CAMP MATKA ZEMĚ – MLÉČNÁ DRÁHA“, Račov 15,38473 Stachy, tel. 0601 274198. V současné době je tímto jednatelem pan Bohouš Tvrdek a teoreticky by středisko mělo být v provozu celoročně.
Tak jako doporučím INF zařadit toto středisko do oficiálního seznamu naturistických zařízení v Evropě, tak mohu i našim naturistům doporučit návštěvu tohoto FKK-střediska. Zvláště těm, kteří mají rádi procházky v klidném prostředí na zdravém, čistém vzduchu a výlety po hřebenech Šumavy. Na Lipno, Kvildu, Modravu, Boubín, Zadov, do Českého Krumlova, Kašperských Hor atd. je to skutečně velmi blízko.

DOVOLENÁ 1997

Čas utíká jako voda, a když se nám podařilo trochu zastavit, uvědomili jsme si, že letos je to právě 10 let, co jsme vykročili na společnou životní cestu. Trochu jsme zapřemýšleli nad tím, jak toto malé jubileum oslavit. Náhle jsme dostali nápad. Během našeho manželství jsme sice pravidelně trávili dovolenou společně, ale vždy u vodních toků v České republice. Ten nápad, o kterém chci mluvit, je strávit letošní dovolenou u moře. Pro cestu k moři hovořilo to, že dosud jsme po dobu našeho manželství u něho nebyli, naše děti znaly moře pouze z obrázků a televize a naši dobří přátelé nás ke společné dovolené u moře přímo přemlouvali. Proti cestě byl snad jediný problém, a to jak už to tak bývá, problém velkého finančního zatížení našeho rodinného rozpočtu. Přesto jsme se pro cestu k moři rozhodli a vůbec nelitujeme.
S partou našich kamarádů, tj. s rodinami Stříškových, Křížkových a Zahrádkových, jsme vyrazili do Chorvatska na krásný ostrov Krk, přímo do naturistického kempu Bunculuka.
Od cestovky Natur Travel jsme měli zajištěny karavany, jejichž vybavení nás příjemně překvapilo. Rovněž čisté a udržované sociální zařízení v kempu bylo na špičkové úrovni. Když se k tomu přidala překrásná příroda a scenérie, do které je kemp zasazen, naše spokojenost nebrala konce. A to nás ještě čekalo nádherně čisté moře a samozřejmě i radost našich dětí, jejich nadšení a první dotyky se slanou louží vytvářely naší spokojenost s rozhod- nutím cestovat za hranice našeho státu. Vzhledem k tomu, že tuto dovolenou jsme navíc strávili společně s partou našich přátel naturistů, vyšla z toho jasná rovnice. Tato dovolená byla ta nejbáječnější, kterou jsme dosud zažili. A pokud nám to finanční situace dovolí, určitě budeme chtít takovouto dovolenou zopakovat.

Petr a Vlasta Kohlmanovi

Vážení,
po delší úvaze jsme se rozhodli neuhradit již členský příspěvek UNA na rok 1997, a vlastně tak ukončit členství v této organizaci. Patříme k těm, kteří byli u zrodu organizace a mrzí nás, že jsme k podobnému rozhodnutí dospěli. Myslíme si ale, že by bylo dobré vysvětlit důvody, proč jsme tak učinili – třeba to pomůže dobré věci a třeba se do organizace opět vrátíme. Tak tedy důvody:
Kdo nás zná, tak ví, že jsme lidé docela společenští, že nám není proti mysli setkávat se s jinými lidmi a dobře se bavit. Pravdou je, že nám vyhovují spíše letní akce UNA (táboření, koupání, volejbal apod.) a netoužíme už tolik po aktivitách v uzavřené místnosti, které mají podle našeho názoru poněkud blíže k erotice než k myšlence propagované volnosti. Ale nejsme zase takoví puritáni, abychom se alespoň někdy na podobnou akci nepodívali. Daleko závažnější je pro nás ovšem otázka finanční (jsme oba učitelé) To je asi hlavní důvod odchodu. Velmi si vážíme všech těch, kteří jsou ochotnl obětovat mnoho svého osobního volna myšlence naturismu a za mnohdy nelehkých podmínek zorganizují často zajímavou akci. Víme také, že je to nezbytně spojeno s nemaIými finančními náklady, které musí někdo uhradit. Jenže částka požadovaná od účastníků je pro naše možnosti příliš vysoká. Pokud je navíc spojena s delší cestou autem, jde již o tisícové položky. Proto nejezdíme například do Olomouce. Nemůžeme také ze zdravotních důvodů konzumovat restaurační stravu, je tedy problematické platit jídlo, které pak nesníme. Naši známí, manželé Benákovi, pořádali již dvakrát zdařilou akci v Benešovském mlýně u Písku. Nedaří se nám ovšem vysvětlit jim, že je poněkud neúnosné uhradit dost vysokou částku jako účastnický poplatek a pak se třeba kvůli momentální zdravotní indispozici nezúčastnit. Měli jsme v úmyslu se do mlýna pouze zajet podívat a na noc se vrátit domů (je to kousek), ale opravdu jsme se tam nedostali z již zmíněných důvodů. I tak bychom si bez zaplacení příspěvku připadali poněkud trapně. Již druhým rokem se nepodařilo cestovní kanceláři zajistit nějakou levnou rekreaci v tuzemsku. Víme, proč – všichni známe problémy s tím spojené a chápeme je.
Jenže tím pro nás naturistická dovolená neexistuje, protože na zahraniční pobyt prostě nemáme peníze, i když nabídka je opravdu pestrá. Chceme-Ii i přesto tábořit a koupat se „jen tak“ po soukromé dohodě s nějakým známým, nepotřebujeme k tomu organizaci UNA ani cestovní kancelář NATUR TRAVEL. Navíc se nám zdá, že spojení UNA s panem Hájkem je poněkud těsnější a finančně neprůhlednější, než je zdrávo, a že by bylo možné věnovat i tuzemské rekreaci větší péči. Bylo to znát na dvou akcích v Dojetřicích (zvláště na té první v roce 1994), které nám (a nejen nám) ale jinak celkovou koncepcí maximálně vyhovovaly. Nepotřebujeme mnoho, jen místo pro postavení stanu a zaparkování auta, pitnou vodu a alespoň nenáročné koupání v místě. Vaříme si sami. což je pro nás nutností nejen finanční. Myslíme si, že zdaleka nejsme sami, kteří na dovolenou i jiné akce UNA nejsou ochotni vydat pro ně vysokou částku i přesto, že by se rádi zúčastnili. Vlastně prakticky stejný důvod nás vede k nezaplacení členského příspěvku. Ne zájem odejít z organizace pro odlišný názor, nvbrž to, že výše členského poplatku je pro nás neúnosná – ať už uvažujeme o návratnosti, nebo ne. Protože se z výše uvedených důvodů nezúčastňujeme většiny aktivit, jedinou protislužbou od UNA za členský příspěvek je většinou se zpožděním dodaný čtvrtletník – jedno číslo bratru za 75 Kč, což je vlastně asi nejdražší časopis u nás…
Chápeme, že vydání časopisu je nákladnou záležitostí – ale přece jen tak vysoká částka asi není odpovídající. Kam jdou zbývající peníze? Slevy, které UNA svým členům nabízí, také podle našeho názoru nemohou svou výší kompenzovat příspěvky.
Byli bychom uvítali v časopise jednou ročně stručnou zprávu o hospodaření, nicméně se tam neobjevila. Možná by vyvrátila naše pochybnosti o spravedlivém použití těchto prostředků…
Nikdy jsme neměli rádi řeči o jakémsi" pragocentrismu". Dnes už víme, že určitá forma takového". ..centrismu" je v mnoha místech a u mnoha skupin lidí. Nemůžeme se zbavit dojmu, že je i v UNĚ a NATUR TRAVELU. Nejsme sami, kdo sdílí tento postřeh. I když nejsme naturisté – fanatici. našli jsme mezi Uňáky mnoho výborných lidí a přátel, cítili jsme se tam dobře. Za to všem díky!. Snad se vrátíme, ale to až tehdy, budeme-Ii na tom lépe, my i UNA.

manželé Křížovi, Milevsko
Reakce na předchozí příspěvek Stanovisko k dopisu manželů Křížových Z Milevska, otištěnému v bulletinu NATURlSTA / LÉTO 97

Nepřísluší mně podrobně posuzovat výhrady vůči činnosti a hospodaření UNA, to je věcí představenstva. Ale přesto – dle mého názoru jsou členské roční příspěvky UNA naopak velmi nízké. Jejich současná výše stěží pokrývá nezbytné výdaje – příspěvky INF, tisk bulletinu a poštovné, a už vubec neumožňuje materiální rozvoj naturistického hnutí u nás. V porovnání se zahraničními naturistickými organizacemi je členský příspěvek minimálně 4× nižší, v Německu se například jen známka INF prodává v CK za 30 DEM/os.
Je evidentní, že činnost UNA stagnuje. Projevuje se únava těch kdo stáli a stojí v čele jak celostátní organizace, tak i místních klubu. Chybí peníze, chybí střediska, pláže, chybí čas. Chybí především bohatí, činorodí důchodci, pro které by se činnost v naturistickém hnutí stala životní náplní, kteří by byli schopni organizovat jednotlivé akce, výstavbu naturistických středisek, pláží, komunikovat se zahraničím. Tak to totiž funguje na západ od našich hranic. Chybí sponzoři, chybí členové schopní a ochotní nejen se bavit a pomáhat při tom, ale i utrácet. Žijeme v tvrdém tržním hospodářství, ať se nám to líbí, či nikoliv. A nedostatek peněz je dnes někdy větší problém, než zeleně odění VB-mužíčci v době před listopadem 1989.
A nyní k připomínkám, které se týkají přímo CK NATUR TRAVEL, příp. jejích vztahu k UNA. Nevím, co je myšleno". ..centrismem" v CK NATUR TRAVEL. Jsme soukromá CK se sídlem na okrese Praha -západ a kanceláří v Praze. Tak to bylo, je a bude. A je čistě naší věcí, jak se rozhodneme svoji činnost organizovat. Naši němečtí partneři působí z Mnichova po celém Německu, resp. Bad Nauheimu a nikomu to kupodivu v této velké spolkové zemi nevadí. Asi tam nejsou tak zakomplexovaní, jako jsme my v té naší malé zemičce. Domácí naturistická rekreace – to je již skutečně profesní problém, bohužel v této době prakticky neřešitelný. Naše CK není nějaký spolek, partička, ale solidní podnikatelský subjekt, který má zájem pusobit na trhu cestovního ruchu ještě mnoho let. Zodpovídáme za námi prodávaný produkt a jsme povinni našim klientům za jejich peníze poskytnout kvalitní a odpovídající služby. To v současné době na území České republiky nemužeme zaručit – neustálé změny majitelů čehokoliv, neplatiči kdekoliv, nepoměr mezi cenou a kvalitou služeb, vysoká úroveň DPH, časté zákazy koupání, nejisté počasí, komáři atd. A o tom, že by naše CK organizovala jakési pobyty na tábořištích, nemuže být ani řeč. I v našem legislativním zmatku stále ještě platí určité předpisy, např. hygienické. Tyto aktivity náleží spíše místním klubům UNA, resp. agilním jednotlivcum z řad naturistů.
Dojetřice – nepoznal jsem z dopisu, čemu nebyla věnována dostatečná péče ze strany naší CK a UNA. Za služby v objektu zodpovídal provozovatel, domnívám se, že se svého úkolu zhostil tak, jak měl. Že bychom nevěnovali pozornost kolektivní zábavě? Doba zotavoven ROH už snad skončila.
A závěrem perlička – „propojení UNA s panem Hájkem je těsnější a finančně neprůhlednější, než je zdrávo“. Ono propojení je velice jednoduché. Pan Hájek platí individuální členské příspěvky jako každý jiný člen UNA. CK NATUR TRAVEL jako přidružený člen UNA platí ze zisku (tzn. mimo náklady firmy) stanovený roční příspěvek UNA. Jako přidružený člen INF platí CK, rovněž ze zisku, i roční příspěvky této mezinárodní organizaci (v roce 1997 to bylo 350 CHF = 8.000 Kč). Tím veškeré finanční vztahy mezi CK a naturistickými organizacemi končí, UNA má totiž „smůlu“ – dle daňových zákonu nemá nárok na spon- zorské dary. CK NATUR TRAVEL nikdy neměla, nemá a nechce mít nic společného s účetnictvím a hospodařením UNA. Další oblastí spolupráce CK a UNA je vzájemná bez- platná propagace činnosti obou subjektů.To se projevuje jak v bulletinu NATURISTA na jedné straně, tak v katalogu CKNATUR TRAVEL, na různých letácích a v případných novinových článcích na straně druhé. A v neposlední řadě – po dohodě s UNA, převzala CK některé naturistické, ale finančně náročné a rizikové akce. Například vydání katalogu naturistických pláží INFO 95, organizaci pravidelných podzimních, skutečně naturistických setkání v Plaveckém stadionu v Olomouci, naturistické koupání a saunování v Praze, výrobu a prodej triček a čepic s logem UNA, účast na mezinárodním setkání naturistů ALPE ADRIA na Istrii.
Domnívám se, že nastal čas „lámání chleba“. Buď si všichni ujasníme, co chceme a podaří se nám vybudovat určité základy existence pro další generace českých naturistu, nebo se v dohledné době naše organizace UNA rozpadne do několika partiček, hrajících si na vlastním písečku (resp. v hospodě), a ty postupem doby nepřežijí „ponorkovou nemoc“ a zaniknou zcela. UNA prostě v tržním prostředí neobstojí. Vrcholovou organizaci včetně napojení na mezinárodní instituce máme, podstatné je nyní vybudovat materiálně a člensky silné místní kluby, „dopracovat“ se k vlastním plážím, Ajsme zase na začátku – u peněz.

Ing. František Hájek CK NATUR TRAVEL

Pozdně letní až podzimní setkání naturistů v jižních Čechách aneb

„NAPŮL, ALE NA PLNÉ PECKY!“

Začnu zvoláním:

„Litujte, vy všichni, kteří se neúčastníte publikovaných akcí, protože přicházíte o prímové zážitky!“

Letos již třetí ročník akce MK UNA PÍSEK byl naplánován a skutečně proběhl ve dnech 13. a 14. září. Přijali jsme pozvání v časopise NATURISTA a po zkušenostech s vysokým standardem akcí konaných v minulých letech na Benešovském mlýně v Heřmani jsme se bez otálení přihlásili pořadatelům. Byli jsme ujištěni, že můžeme přijet, „že se vejdeme“.

Začali jsme se ženou přemýšlet, jak naplníme letošní ráz setkání „NAPŮL“ a jako vždy zvítězily naše individuality. Já volil napůl oblečení ve svislé ose, Zdenka převlek zvolila napůl letní a napůl zimní. Samozřejmě, že nakonec byla originálnější, protože různě rozpáraných a přestříhaných pánských obleků a překrásných šatů (v několika případech i svatebních) se tam sešlo více jak deset.

Ale vás asi zajímá, jak celé setkání probíhalo. Tak tradičně kvalitně připravení pořadatelé s úsměvem každého přivítali, rozdělili nás po útulných pokojích a pozvali nás ve dvou skupinách k obědu. Ani jsme nestačili zažít dobrý oběd a ve 14 hod. nastalo sportovně společenské odpoledne soutěžemi dospělých ve smíšených družstvech. Zažili jsme mnoho legrace při běhu s ploutvemi po suchu, trakaři s opicí, běhu s balonem mezi koleny a kbelíkem na hlavě. Největší veselí způsobila disciplína synchronního pochodu celého družstva obepnutého obří pneumatikou. Ani si ty vtipné názvy disciplín nepamatujeme, ale švanda to byla veliká jak pro nás, tak i pro přihlížející děti i přes přeháňky, které se v době soutěží přes HEŘMANI přeháněly.

Právě pro nepřízeň počasí se soutěže dětí přesunuly do společenské místnosti v přilehlém objektu. Běhalo se s obručí, pinkalo se s pingpongovou pálkou míčkem na výšku …Děti se snažily neudělat sobě ani svým rodinám ostudu, takže úroveň byla vskutku vysoká, i když šlo o komické disciplíny. Ani se jim nechtělo skončit. Ale co se nestalo: přišel mezi nás kouzelník, který svými kousky déle jak půl hodiny překvapoval nejen děti, ale i nás dospělé.

Po chvíli oddychu mezi kamarády UŇÁKY nastal čas večeře a po ní byly vyhodnoceny výsledky a odměněny vskutku pěknými cenami.

Pan Karásek – univerzální muzikant, který již minule hrál k tanci, si už chystal aparaturu.

Večerní veselice začala něco po 20. hodině. Scházely se na parket roztodivné masky, které byly speciálně zvolenou komisí ohodnoceny v průběhu večera. Opět se v přestávkách mezi tancem soutěžilo.

Některé děti se iniciativně – inspirovány dospělými – pokusily o napodobeninu „Caruso show“, kde přímo zazářil talentovaný Vašek Svoboda z Prahy a mnozí další. Hrálo se, smálo se, jedlo a pilo se, zkrátka byla zábava, jak má být mezi dobrými přáteli. Kdy jsme končili? Někdy k ránu, ve tři nebo ve čtyři?

To ale není podstatné! Podstatné je, že ještě mezi námi jsou místní kluby a v nich „tahouni“, jako je v Písku Luboš Benák s Jarmilkou, kteří mají několik obětavých kamarádů a jsou rádi, že pro nás ostatní mohou připravit hezký víkend, na který se bude vzpomínat. A to je pro aktivní život důležité: vysadit z každodenního stereotypu a prožít pěkné chvíle mezi dobrými přáteli.

Všichni zúčastnění se ráno po snídani ani moc něchtěli loučit. Já měl výhodu: měl jsem v pondělí jednání v Českých Budějovicích, tak jsem tam ještě den zůstal. Ale bylo tam pak velice smutno, protože všichni už odjeli. V Heřmani je pěkně, ale s dobrou společností je tam překrásně, i když prší!

Proto neváhejte příště přijet, určitě budete spokojeni.

A pořadatelům touto cestou všichni moc děkujeme!