Jó, poprvé. To je mnohdy hodně vzrušující, plné očekávání, nezapomenutelné. Také by se ale dalo říct, že POPRVÉ může přijít moc brzo, nebo to přezraje a už je pozdě. Prostě o našem osudovém PRVNÍM kroku by se dalo mezi těmito bělostnými obláčky na blankytném nebíčku diskutovat donekonečna. Jistě dodáte, že se to netýká jen svléknutí nepotřebného oděvu.


Příběhů o prvním pobytu mezi lidmi bez oblečení jsem vyslechl už nespočet. Nejzajímavější jsou ty spontánní, kdy člověka prostě kamarádi „někam“ zlákají a on je postaven před hotovou věc. To je asi nejschůdnější cesta, jak se vyhnout deprimující teoretické přípravě, soustředění se, váhání, strachu z neočekávaného. Ten Okamžik ale nemusí nastat ihned, může trvat i celé odpoledne nebo týden. Jedním takovým přímo vzorovým příkladem je příběh Jarmily. Onen osudový okamžik se jistě odehraje bez stresu a strachu v dobré partě přátel. Ti utvoří takovou atmosféru, že nakonec nejde vůbec o to, že na sobě nic nemáme. Za pár minut se cítíme jako doma a naturismus nám otevírá zcela jiné zážitky než při pohledu na něj zvenčí. Rázem odpadají zvěsti, pochyby a na pořadu je úplně normální obraz houfu lidí, kteří se chovají úplně stejně jako ti tam na druhém břehu. Pro hodně lidí je dost zásadní rozdíl mezi pohledem zvenku, který je pohledem diváka. Ten mnohdy hned nezúčastněně vidí nedostatky pozorovaných naháčů – tamten se prochází, tamta se moc vyvaluje, tuhle ten si mě už hned na začátku vytipoval… Tu je lepší si vyhlédnout nějaké odlehlejší místo a svoji premiéru si odbýt postupně, dejme tomu v rákosí. Ovšem v nudistickém rákosí. Možná se to nezdá, ale jen společnost naháčů nám dodá atmosféru patřičnosti k nim. Jakékoli oddělení se od jejich houfu nás vrhá do role diváka a divák očekává děj, akci. My jsme ale na pláži kvůli sobě, kvůli našemu nezapomenutelnému zážitku a odpočinku. Odlehlé místo může také na neohraničených plážích znamenat již území textilu a tím i případné dohady s kolemjdoucími, přinejmenší jejich zkoumavé pohledy. Odlehlá místa si také vybírají ke svým choutkám chudáci, kteří se nejsou schopni přerodit z role diváka do role naturisty. Jejich pobyt zde je jedním nekonečným TV programem. Samozřejmě každý z nás je divákem a nefasuje při příchodu na pláž klapky na oči. Kdo je ovšem na nuda pláži jen divákem, ten většinou ztrácí kontakt se svým okolím a stává se omezencem svých vidin a představ.


Tedy POPRVÉ. Skutečně nejpřirozenější je skupina naháčů. I na to nejodlehlejší místo občas zavítá nějaký turista a ten ostýchavé adeptce naturismu může znepříjemnit celé odpoledne. Pokud možno kolektiv, který nás vtáhne mezi sebe a na pochyby nechá v mžiku zapomenout. Mluvím hlavně z vlastní zkušenosti, protože manželku jsem přitáhl na tuto cestu já a po pár dnech tréninku již nebyly nic platny domluvy její milované babičky, že „ona by si tohle před svým manželem nikdy nedovolila“ . Děda asi neměl tu trpělivost, nebo ho to asi vůbec nenapadlo. Vždyť plavky jsou přece na plavání, ne? My spíš říkáme, že jsou dost velikou zbytečností. To je ale opravdu pohled ze středu onoho houfu naháčů. Manželka začínala postupně, jak to bývá. Horní díl ji stejně pořád nějak tlačil, tak ten zůstal v tašce hned. Teď vám ale přesně neřeknu, kdy padl i spodní díl. No, to je tedy bota! Já tady píšu článek na téma „Poprvé“ a ani si nepamatuju, kdy tento záviděníhodný stav nastal u mé nejdražší. Tak to se omlouvám. Svědčí to ale o tom, že přechod k naturismu mojí milované proběhl tím nejpřirozenějším způsobem. Prostě šlo o nás, o naše společné zájmy, které zcela zastínily takovou malichernost, jakou je pouhopouhé svléknutí kousku látky.


Přeju všem váhajícím, aby se jim to povedlo stejně tak jako to bylo u nás v rodině.

Vaše první zážitky z nuda pláží – uzavřená diskuze. 

Své komentáře přidávejte k tomuto článku, po nakliknutí „PŘIDAT KOMENTÁŘ“.