Podobně, jako se v létě lidé kolem vodních nádrží dělí na textilní a bezplavkově svobodné, dělí se (především ve světě) i sedící naturisté na ručníkově textilní a jednoduše volné. Každý z těch způsobů má své zastánce, odpůrce, výhody i nevýhody. Pojďme si o tom něco přečíst, Internet nabízí nejednu zajímavost…

Západní svět má obecně sklon k úzkostlivosti, tím více v otázkách hygieny, bezpečnosti či etikety. V záplavě všemožných importů toho druhu, od slizkých balených koblih po otravné zpomalovací prahy v našich ulicích, asi nikoho moc nepřekvapí že většina naturistických zařízení ve vyspělém světě patří mezi ty ručníkové. V zájmu hygieny, samozřejmě – ostatně, podívejme se na jejich argumenty:

V jedné diskusi byla věc nově příchozímu vysvětlena asi takto: „Hygiena – ručník je naturistův nejlepší přítel!“ „To aby sis nesedl do cizího opalovacího krému!“ „Je to hlavně kvůli potu, řekl bych. Navíc, člověk se může udržovat v nejvyšší možné čistotě, a stejně ta čistota zaručeně nebude stačit tomu, kdo si chce na stejné místo sednout po vás. A také, nechci aby to znělo indiskrétně… Pomáhá chránit při úniku [tekutin]!“

Jak vidno, názor je v anglicky mluvící části světa vcelku jednotný, a také hluboce zakořeněný. O tom druhém nás přesvědčí malá procházka po internetu, při které je opravdu těžké najít jakékoliv naturistické zařízení, které by sezení na ručnících striktně nevyžadovalo. Němci od Drážďan píší mezi svými zásadami „používáme polštáře nebo ručníky na všech sedadlech“, ruku v ruce s Američany z Pittsburghu nebo pionýry naturismu z Guatemaly, kteří vysvětlují že „V mnohých prázdninových [naturistických] střediscích můžete nakupovat nazí. Pokud si chcete někde sednout, třeba v restauraci, cukrárně apod., bývá pravidlem se do interiéru aspoň trochu obléct, což není nutné na venkovních terasách. Ovšem z hygienických důvodů si vždy přineste ručník na sezení!“ Jako bychom četli stále tutéž stránku.

Někteří tuto hluboce zakořeněnou zásadu vypilovali do těch nejmenších detailů – tak například mladíci z centrálního Ohia se nespokojí s ručníkem jediným. Ve svém FAQ píší mimo jiné: „Na akce, kde je k dispozici vířivka, si musíte přinést druhý ručník na osušení. Nemůžete tentýž ručník klást na nábytek, kam si sedáte.“ Britská stránka o dovolené ve Španělsku přichází s dalšími aspekty, například říká že „dokonce i v naturistických domácnostech lidé sedají na ručnících“, a poskytuje cenné rady co dělat, pokud vás okolnosti zaskočí bez ručníku: „Pokud jste si vyrazili ven na procházku, a až cestou se rozhodli zajít do baru na drink, a máte na sobě jen tričko, pak si to tričko sundejte a sedněte si na něj. Posadit se nahým zadkem na sedačku je vrcholem špatného chování.“ Podle anglické verze Wikipedie prý dokonce „Některé kluby doporučují členům i hostům, aby si přinesli své vlastní židle.“

Kdosi už vymyslel i speciální ručník pro naturisty: „…konečně jsme našli odpověď na otázku Kam si nudista dává peněženku? Výsledkem je ručník SIT ON IT™ od Bare Buns Towels … Bavlněný, měkký, s kapsami, dobře se nosí a poskytuje místo na nezbytnosti, když jste venku ve městě. Inspiraci jsme našli ve středisku v Orient Beach, s jeho mnohými N/T smíšenými restauracemi a nočními kluby. Ručník prostě srolujete do dlaně – což je mnohem lepší řešení než tahat velký plážový ručník z místa na místo.“ Tak alespoň mluví webová stránka, ale neberte to zas tolik vážně… (A s klikáním taky opatrně – podle Google je to podezřelý web.)

Ani v Austrálii zřejmě není situace nijak odlišná, a tak třeba i v nudistickém komiksu The Bare Pit kreslíře Stephena Crowleyho (starší recenze na našich stránkách) nacházíme všechny sedící postavy téměř vždy na ručnících, případně s ručníky přes rameno (což je obvyklý způsob jejich přenášení, jak nám potvrzuje třeba úvodní text o naturismu na webu Archívu naturistických příběhů). Když autor komiksu jedinkrát udělal výjimku (resp. chybičku), hned se rozproudila už jednou zde zmíněná debata: „[hrdinové] museli být opravdu rozčilení – a nebo jsi prostě na něco zapomněl… Od úplného začátku jsem nikdy neviděl Zoota, Loxie, ani ostatní obyvatele The Koala Bares sedět bez ručníku.“ A kreslíř vysvětluje: „Je pravda, že skutečně každá moje stránka, kde lidé sedí (na lavici, na židli, kdekoliv), je ukazuje na ručníku. Na té stránce 5 jsem tak nějak sklouznul, hlavně proto, že si předtím žádné ručníky nenesli. Jsem v rozpacích, asi by bývalo lepší kdyby tam prostě neseděli, jenže ono to bylo vsedě vizuálně zajímavější.“ A další čtenář si pak všiml scény v karavanu, kde matka rozčiluje svou šestnáctiletou dceru tím, že jí neustále připomíná ručník, a dokonce má vždy po ruce i „ručník pro hosty“.

Nevím jak kdo, ale já nad tím posledním docela kroutil hlavou. Názory na ručníkové sezení ale přece jen nejsou tak jednotné, jak by se mohlo zdát – zvlášť mezi mladší generací přivyklou pohybu. Vrátíme-li se ještě jednou k citované ručníkové diskusi, všimneme si, že původního tazatele tak docela nepřesvědčila: „…nevěděl jsem o důležitosti ručníků. Ale popravdě, i po tom vašem vysvětlení mi to připadá dost divné. Chci říct – předpokládám, že si každý při sprchování myje zadek stejně pečlivě jako vše ostatní, tak proč by měla být společná židle méně hygienická, než třeba podání rukou? Doufám, že tímhle nejdu do nějakého tabu, ale prostě to nechápu.“

A dotyčný není zdaleka sám. Server Nudist Day svého času uvedl rozhovor se zakladatelem Londýnské nudistické diskotéky Jamie Rocketem – a tam zaznívá docela jiná písnička: „ND: Je ve vašem klubu nějaké místo k posezení, a pokud ano, musí návštěvníci sedět na ručnících? JR: Ano, máme v klubu mnoho míst k sezení. Je tam i příjemný a klidný společenský prostor, dobře osvětlený a blízko jednoho z barů. Používání ručníků na sezení nedoporučujeme, považujeme je za zbytečné a svazující.“

Jsou ostatně i aktivity, kam ručník příliš nepasuje už z principu. Podíváme-li se na ilustrační obrázky k naturistickým vyjížďkám na koni, které v omezeném rozsahu nabízí Michael Zauels nedaleko Německého Bonnu, najdeme zde sice i deku přehozenou přes sedlo, většinou ale vidíme souznění jezdce a koně nejen bez oděvu a bez deky, ale i bez onoho sedla. Podle toho, co říká sám Zauels v rozhovoru pro Nudist Day, není to nijak nepohodlné. Nevím co na to úzkostliví strážci hygieny, ale chce se mi vykřiknout: „Tomu říkám naturismus!“

Napadá mě kacířská myšlenka, že svobodný a přirozený pocit, který jsme s naturismem získali, můžeme s ručníkovou módou snadno zase ztratit. Neustálé nošení ručníku, neprakticky v ruce nebo přes rameno, může nakonec vyústit v jeho navlečení na tělo, čímž si uvolníme ruce – a uděláme ze sebe textiláky. To není příliš radostná vize. Z hlediska hygieny přitom existuje obrovská spousta podobných a horších rizik, kde přichází pokožka (dokonce i zpocená a nemytá) do kontaktu s vybavením veřejných míst – namátkou jmenujme madla, a v létě při krátkých kalhotách i sedadla ve veřejných dopravních prostředcích (o tom by mohla vyprávět moje sestra, se svou zhoršenou imunitou se nemůže na tramvaj skoro ani podívat), podávání rukou, prkénka na WC, kliky u dveří, bazény, vířivky a koupaliště (potápěli jste se někdy ve venkovních vodách?), a nakonec i to plážové sezení u textiláků (které je vzhledem k pomalému usychání textilu mnohem horší než u naturistů).

Zdá se že my, Češi, jsme v tomto ohledu (prozatím) v pohodě, a netrápíme se zbytečnostmi. Pokud jsem si všiml na mnohých plážích a akcích u nás, ručník pod zadkem je vyložená rarita – naprostá většina českých naturistů sedí svobodně bez ručníku, a nikomu to nevadí. Záleží jistě i na druhu sedadla (opravdu, na plyšový polštář se nahý zadek nehodí), ale v případě u nás obvyklých, deštěm či chlorem omývaných plastových židlí či tvrdých lavic u kiosku, není asi opravdu třeba tuto záležitost nějak hrotit. Kdo má strach o hygienu, může se po libosti od sedadla vlastním ručníkem izolovat, pro ostatní u nás bohudík panuje příjemná svoboda.

V každém případě je ale na místě se podřídit místním pravidlům a zvyklostem, a zvláště na dovolené v zahraničí na ručník nezapomínat. A přečíst si pravidla či návštěvní řád toho kterého místa – někdy se tam najdou zajímavé věci…

P.S. Ano, právě o tom jsem chtěl původně psát, v reakci na tento komentář – ale o tom zas někdy jindy. Jen připomenu, že v sauně (intenzivní pocení na dřevěné lavici, kterou lze jen velmi těžko čistit) je rozhodně nutné textilní podložku použít (což také návštěvní řád všude přikazuje), zatímco v páře se obvykle textil nepoužívá – hned zvlhne, a to není, věru, moc příjemné posezení. Právě proto bývá v parní komoře k dispozici hadice, kterou si můžete podle zájmu sedadlo před použitím opláchnout. Wellness Centrum Babylon, k němuž se ten původně inspirující komentář vztahoval, není v tomto žádnou výjimkou, ale i ostatním sedajícím si čtenářům toto na závěr připomínám.