Je tomu přesně sedmi let co se mi poprvé poštěstilo navštívit pláž s označením FKK, nepočítám-li dovolenou v dětství, kdy jsme s rodiči byli v Bulharsku, a jak tomu v té době bylo běžné i my byli tehdy bez plavek.

Ale vrátím se k prvním krůčkům mezi naháči, které mám v živé paměti. Nejednalo se ani tak o plánovanou dovolenou, ale spíš o spontánní výlet s přáteli/kolegy z práce. V té době panovala i v ČR neskutečně vysoké teploty a my si říkali, že než se trápit v kancelářích bez klimatizace, bylo by příjemnější užívat si vody a sluníčka. Slovo dalo slovo a večer jsme seděli v autě směr hranice s Rakouskem a dále pak do Chorvatska. Vyrazili jsme jen s pár kousky oblečení a cestovními doklady. Bez jakéhokoliv plánování či zajištění ubytování.

První zastavení proběhlo na Plitvických jezerech, kde jsme všichni byli poprvé a moc se nám zde líbilo. Strávili jsme zde několik hodin a nastal čas se vydat na pobřeží a hledat nějaký ten nocleh. Nechtělo se nám cestovat až někam k Makarské, jelikož jsme si vyrazili jen na pár dní, a proto se jelo co možná nejkratší cestou k moři. Přijelo se k městečku Crikvenica. Obavy z možného problému při ubytování se naštěstí ukázaly jako zbytečné. Bylo to možná tím, že bylo právě úterý navečer a spousta apartmánů byla neobsazena, ale hned v první uličce jsme našli několik nabídek na možnost volného apartmánu. Jeden z nich pro 4 osoby se dvěmi ložnicemi a společenskou místností s kuchyňkou byl náš a za relativně malý peníz. Majitel byl rád, že mu to zůstalo neobsazeno. Po cestě jsme byli trošku unaveni a tak jsme si po promenádě zašli na menší večeři. Při zpáteční cestě jsme se jen rychle v moři osvěžili ještě v oblečení které jsme měli na sobě. A šlo se spát.

Druhý den hned z rána po snídani jsme se s kolegyní vydali k vodě znovu. Přátelé vstávali trošku později tak jen řekli, že za námi dorazí později. Vydali jsme se tedy k moři hledat nějakou tu hezkou zátoku či pláž. Po stezce, která vede okolo poloostrůvku Kačjak bylo spousty ukazatelů s označením FKK kolem kterých jsme prošli jen s nahlédnutím kam stezka vede. Po příchodu na hlavní pláž nás tato vůbec nenadchla a tak jsme se otočili nazpět. Nakonec jsme si vybrali cestičku se zmíněným označením. Po krkolomějším sestupu po skalách jsme se ocitli na velmi příjemném místě, kde prozatím vůbec nikdo nebyl. Začal jsem z batohu vybalovat ručníky a plavky. Mezitím se kolegyně svlékla a stála vedle mě zcela nahá. Na podání plavek jen odvětila, že je nepotřebuje a šla k vodě. Přiznám se, že jsem byl překvapen a chvíli váhal jak reagovat. Nakonec sem i své plavky vrátil do batohu a svlékl se. To už volala z vody, že je výborná. Ten pocit svobody bez textilu na pláži i v moři byl skvělý. Hezky se plavalo, ale panovaly ve mě jisté obavy z následného vystoupení na břeh a ležení v rouše adamově. Přiskočili jsme k ručníkům a já raději ulehl na břicho. Kolegyně vůbec nic neřešila a na to že byla nahá, byla naprosto přirozena. Nakonec se i já odhodlal neležet jen na břichu a normálně se pohybovat a konverzovat. Bylo to opravdu jiné a nesrovnatelné s lenošením v plavkách či dokonce s řešením pracovních povinností. Jediná, pro mě trapnější, chvíle přišla, když mě požádala o namazání zad. Snažil jsem se na sobě nic nedat znát, ale nepovedlo se. V tu chvíli mě polilo horko a byl jsem červený až na zadku. Pohledem toto zaregistrovala a jen pověděla ať si z toho nic nedělám, že je to přirozenost, která se i na nudapláži může projevit.

Ještě asi půl hodiny jsme si užívali zátoku jen pro sebe a pak dorazili i zbývající známí. Ten překvapující pohled, když nás zezhora zahlédli nahé ve vodě a dále pak i vystupující z moře stál za to. Toto opravdu nečekali a překvapili jsme je. Kamarádka, která právě přišla zůstala spolu se svým přítelem v plavkách. Po nějaké době si sundala alespoň vršek plavek. Za chvíli nikdo z nás neřešil jestli je či není v plavkách a užívali jsme si relaxace namísto práce.

Při návratu na pláž po obědě, k zde ponechaným ručníkům, se tato více zalidnila vesměs lidmi bez plavek ikdyž se pár vyjímek našlo. Když si kolegové po nějaké době začali uvědomovat, že v plavkách jsou jaksi v zájmu dalších naháčů, odhodlali se také svléknout. Do večera už jsme byli všichni nazí a užívali si i šnorchlování.

Po návratu na apartmán byla i zde atmosféra najednou uvolněnější, vzhledem k panujícím teplotám se na terase sedělo jen ve spodním prádle (i u dam pouze spodní část) a po sprše dokonce jen s ručníkem či bez něj.

Druhý den jsme na pláž dorazili všichni čtyři současně a automaticky se všichni svlékli. Kromě dalších návštěvníků této pláže vyznávajících přirozenost (rodina s dětmi) se zde nahrnula skupina polsky mluvících dovolenkářů, kteří plavky odložit nehodlali. Toto nás nakonec jako jediné nejvíce štvalo. Vystupňovalo se to ještě tím, když si vše začali dokumentovat na kameru. To už otec od rodiny nevydržel a skupinu rázně vykázal. K našemu údivu úspěšně a celá atmosféra se opět vyčistila. Nakonec jsme se všichni seznámili a ukázalo se, že i tato rodina je z Polska. Mimochodem velice milý manželský pár se třemi dětmi mladšího i staršího věku.

Vše výše napsané se událo ještě v době před seznámením se s mou současnou manželkou. Mám to štěstí, že i ona má raději koupání a přirozenost bez plavek než s nimi. A když to je možné tak dodnes raději trávíme čas u moře nazí. Situace se malinko změnila po narození syna, kdy se ostýchá si zcela odložit a ponechává si spodní díl plavek pokud nejsme zrovna doma u bazénu na zahradě nebo na opuštěné pláži.

Ale věřím, že se vše vrátí do zaběhlých kolejí, ale chce to čas!

Varmuzici