I když první projevy proti industrializaci a urbanizaci byly citelné koncem 19. stol. v tzv. Životní reformě (Lebensreform), tak FKK vešla v povědomí až těsně před 1. světovou válkou, tedy před 100 léty. Sto tisíc stoupenců FKK znovuobjevovalo kouzla přírody a znovu se z ní začínali radovat. Nefalšovaný naturismus bez masa, alkoholu a nikotinu si dobýval své místo na slunci.
Jak to bylo v průběhu Výmarské republiky, po nástupu nacistů k moci, nebo že s FKK v DDR to nebylo úplně tak jednoduché, popisuje dokument ZDF (druhý program německé veřejnoprávní televize)
DIE NACKTE WAHRHEIT: 100 JAHRE FKK

Už 100 let se větší či menší část Němců oddává kultuře svobodného těla (FKK = Freie Körperkultur). Podle průzkumů to je 10–28%populace. FKK není v dnešním Německu tabu, ale ani žádný zvláštní duchovní postoj. Dotazovaní odpovídají, že se cítí volně bez studivých plavek.

Před 1. světovou válkou byla německá města silně ovlivněná narůstajícím průmyslem. Žádná zeleň, rozsáhlá šedivá sídliště. Oblečení bylo značně složité, „knoflíková kultura“ se projevovala všude. Dámy byly zahaleny kompletně kromě obličeje a rukou. Jít se koupat znamenalo se obléknout opět do téměř vše zahalujícího oděvu. Zpočátku působilo skandál už pouhé vyzutí bot, nebo nošení krátkých kalhot.

FKK patřila do Reformy života (Lebensreform), která se začala projevovat už ve 2. pol. 19. stol. jako protiváha industrializaci, urbanizaci, materialismu a snažila se o návrat k přírodnímu stavu. Návrat do biblického ráje, antické ideály.

Naháči se tenkrát museli organizovat, protože jednotlivcům hrozilo stíhání a vězení. Ve smyslu Lebensreform vznikali první aktivisti v pozdějším slova smyslu „Hippies“.

20. léta – Výmarská republika opustila staré pořádky a přinesla mnoho nového Zatímco na přelomu století byly pouhé náznaky FKK v Německu, tak 20. léta přinesla opravdový rozmach této kultury a jen registrovaných naturistů v četných spolcích bylo kolem 100 000. Aktivit se účastní celé rodiny a jejich náplní je z velké většiny sport. Erotika je od základu zapovězena a kritici podotýkají, že FKK je antierotická, protože hlavní smyslnost erotiky je proces svlékání. FKK ale jde stále po cestě Lebensreform, jejíž náplní je mj. žádné maso, žádný alkohol, žádné cigarety. V tomto smyslu lze nazvat 20. léta jako opravdovým Zlatým věkem FKK. Víra v energii ze slunce, vzduchu, přírody. Mnohde přecházejí tyto aktivity až do jakési religiozní polohy – společné tance, obřady za svitu slunce.

Vycházela celá řada FKK časopisů, v roce 1925 byl natočený první film „Wege zur Kraft und Schönheit“. Jednou z pozitivních osobností této doby byl Adolf Koch, pedagog, sportovní instruktor a lékař, který vnesl do dosud „mocnářského“ pojetí tělesných cvičení nový uvolňující duch, který umožňoval cvičencům více uplatnit svoji fantazii a užít si více radosti z pohybu. Založil Adolf-Koch-Institut, který měl před nástupem nacistů destítky poboček.

Už v těchto létech ale začaly vyvstávat na povrch témata jako „Rassenhygiene“ (očista rasy) a bohužel se nevyhnula ani FKK. Je zobrazen časopis „Deutsche Leibeszucht“ (Německé pěstování těla). Jeden z aktivistů nahoty Richard Ungewitter hlásal německou nahotu pro lepší vývoj německé rasy. Tento pán měl vůbec prapodivné nápady – když bude celý německý národ nahý, tak se tak Němci rozeznají od Židů a dalších národů a nedojde tak k jejich nežádoucímu mísení.

Nástup Národních socialistů
Rok 1932 byl bohužel začínajícím nástupem nacistů a končícím rozkvětem FKK. Na veřejných koupalištích museli mít dokonce i muži plavky se kšandami. K tomu se přidružila i toková omezení, že plovárny pro Židy musely být odděleny od ostatních apod. Nacistům se ale nahé tělo prece jen hodilo do jejich propagandy. Demonstrovali na něm dokonalost německého národa a také mj. i film o Olympiádě v Berlíně 1936 zachycuje nahé atlety v jejich antické dokonalosti. Národní sozialismus se bál přílišné svobody v podobě FKK, ale na druhé straně chtěl mít národ tělesně utužený, vzorový pro všechny ostatní národy světa.

Po 2. světové válce nastal v Německu hospodářský zázrak, jehož tvůrcem byl ovšem značně kozervativní politik Konrad Adenauer a jak známo konzervativci svobodnému životnímu stylu moc nepřejí. Nahota byla v tomto období něco jako skandál. Po hubených válečných letech bylo nyní prvořadým úkolem materiálně uspokojit národ. Vše ostatní bylo podřadné. Co se týče společenského chování, tak se tento konzervativní čas odehrával spíše ve smyslu starého dobrého císaře pána. Plavky jsou samozřejmě v hospodářském zázraku také velmi dobrým artiklem, takže bez nich – jako by člověk ani neexistoval.
Naproti tomu ale bují obchod s nahotou, jako houby po dešti rostou striptýzy, noční podniky. Nahota je ten správný hřích, který se dá dobře zpeněžit. V této době jsou zakázány také FKK časopisy.

Hnutí FKK zůstává ale věrné svým tradicím z do Výmarské republiky – zdravý pohyb v přírodě, bez alkoholu a nikotinu.

V srpnu 1962 se v Hanoveru uskutečnila první výstava fotografií z FKK života. Mnohým novinářům byla tato oblast tehdy neznámá.

70. léta – rebelské časy bez falešného studu
Politická avangarda 70. let toho na sobě mnoho nemá, i do konzervativní SRN přišlo čerstvé povětří. Protestní umění se stává pořadem všedního dne. Móda je střídmější, sukně jsou kratší. Tato dekáda zaznamenala také značný rozkvět FKK středisek u jižních moří, obzvláště u Jadranu, ale i německých FKK-spolků, kam jezdí každoročně velké množství rekreantů. Reinhard Klee z FKK-spolku Rhein-Main mluví o prvních nesmělých krůčcích nově příchozích, které však vždy po pár minutách zmizí a nově příchozí se bez obav chovají jako všichni ostatní. Alkohol a maso se do tohoto pojetí nějakým zřejmě nedopatřením vloudily, nicméně sport zůstává na předních příčkách hodnotového řebříčku FKK.

DDR – Německá demokratická republika

Protipól západoněmeckého konzervativce K. Adenauera – komunistický předák Walter Ulbricht neměl vůbec v úmyslu FKK v DDR povolit. Poměrně rychle se ale dala dohromady komunita intelektuálů a umělců, kteří společnými silami FKK ve východním Německu pomohli. V r. 1954 bylo tedy FKK v DDR zakázáno, ale vlivem těchto skupin zase v r. 1956 povoleno. Od těch dob pak na území DDR k žádnému zákazu FKK nedošlo. Vousáč – pamětník vzpomíná, jak přijeli s Trabantem poprvé k Baltu a všude samí naháči. Na první pohled to bylo pro ně překvapení.

Dokonce vyjádření východoněmecké lékařky pro televizi zní: „Z medicinského hlediska je FKK doporučeníhodné“. FKK zažívá v dobách DDR opravdový boom. Jeden ze záběrů ukazuje „Kvůli přeplněnosti zavřeno“ (v jednom FKK kempu).

I v těchto dobách ale na všech frontách pracovala státní tajná policie STASI a sbírala informace o přívržencích FKK.

1990 – po pádu Berlínské zdi

Mnoho FKK míst v DDR zmizelo, každý si dělá, co chce. Posunula se hranice optické intimnosti, názory dotazovaných jsou velmi různorodé. V Bavorsku byl zrušen zákon o povinnosti nosit na koupaliště plavky. Nudistickou Anglickou zahradu v Mnichově jistě všichni znají. Dnes už nejsou naháči v AZ žádným exkluzivním klubem. Výstava obrazů nahých můžů s nahými diváky v Leopolds-Museum, Vídeň 2014. Skupinový akt Spencera Tunicka před Bavorskou státní operou. Reality show Adam a Eva. Dnes je všechno možné, v médiích všechno k vidění. Ve skutečném všedním dni to je jinak. O hranici intimnosti a jejím zobrazení se vede diskuze. Muslimky bojují proti „pokleslé morálce“ burkinami. Kulturní hranice mezi Němci a Poláky, zvláště viditelné na hranici u Baltského moře.

Závěrem řečeno: Němci jsou zakladatelé, pokračovatelé i budoucí průkopníci FKK. První nuda pláž v USA založil také Němec. Vedle fotbalu, osobních autech jsou tedy Němci světovými přeborníky ve svlékání. (Zakončeno německou hymnou)

Celý 30timinutový dokument můžete shlédnout zde: