Rád se toulám krajinou a vždycky, když jsem šel za horka, měl jsem obrovskou chuť se svléknout a jít nahý. Několikrát jsem to zkusil a byl to úžasný pocit. Bohužel většinou se toulám sám a samotnému mi moje neodvaha nedovolila víc, než pár set metrů, a to ještě s připravenými kraťasy v ruce. Loni a předloni jsem se zúčastnil nočního naturistického pochodu Divokou Šárkou, který pořádal Jirka Rybka. Moc se mi to líbilo, ale z různých důvodů (jedním z nich bylo počasí) jsem cítil, že to přece jen není ono. A tak když se loni rozvířila na Naturistovi poněkud zvláštní diskuse o nahém pohybu v krajině, vstoupil jsem do oné diskuse slibem, že letos v létě uspořádám naturistický pochod.
Ohlasy byly vesměs kladné, a tak jsem otestoval jednu příhodnou trasu v Posázaví a určil datum.
Setkání na startu Včera dopoledne se nás před nádražím v Čerčanech i přes velmi nepříznivou předpověď počasí sešlo osm. Osm mužů. To bylo sice trochu škoda, s krásným pohlavím po boku se přeci jen kráčí veseleji, nicméně díky i za to. Vzhledem k počasí jsem nedoufal ani v tento počet. Hned na začátku musím ale přiznat jednu velkou chybu, totiž že až na dvě výjimky vlastně nevím, kdo se mnou šel, protože sice došlo k dvěma pokusům o vzájemné představení, nicméně já si žádná jména nezapamatoval. Jenom vím, že se mezi nás dostal jeden nenaturista odněkud z Voticka, který náš pochod našel na internetu, když hledal normální turistický pochod v okolí, a řekl si, že je to zajímavý nápad. Řekl bych, že nejspíš nelitoval, protože patřil k těm otužilejším a odvážnějším.
Vyrazili jsme tedy do kopců kolem Čerčan a začali si povídat. Rychle se ukázalo, že mezi námi nebudou zřejmě žádné problémy, tedy že budeme docela dobrá parta. Zhruba po dvou kilometrech jsme dorazili k prvnímu místu, kde je vhodné se svléknout, protože dál se jde už jen krajinou bez zástavby. Zpočátku to vypadalo, že nikdo do toho nemá moc chuť, hlavně kvůli chladnu, ale pak jeden odvážný strhl ostatní a nakonec jsme se svlékli všichni.
Start nahaté části výletu Vzhůru krajinou Chůze otevřenou krajinou Následovalo dva a půl kilometru nahé chůze zčásti zalesněnou a zčásti otevřenou krajinou, kde se na nás dokonce začalo i sluníčko usmívat. Při průchodu vesnicí, kde měli bohužel zavřenou hospodu, jsme se oblékli, ale hned za vsí na silnici se jeden odvážlivec svlékl a po vstupu do lesa jsme se svlékli všichni. A docela rádi, protože jsme už věděli, že je to vskutku velmi příjemné.
foto na památku Petr a zahušťovací bod U zříceniny loveckého zámečku Krásná Hora jsme potkali výpravu turistů většinou velmi zralého věku, kteří z nás měli, zvláště dámy, docela legraci. Jestliže jedním z cílů této vycházky bylo zjistit reakce kolemjdoucích, tak tahle rozhodně nebyla nevraživá. I reakce dvou houbařek, které jsme potkali po pár stech metrech, byla docela přátelská. To už někteří z nás šli oblečení (tedy hlavně já), protože začalo pršet a do mě se dala zima. Obdivuji kolegy, kteří to celé prošli nazí.
Prohlídka zříceniny Krásná Hora V dešti – otužilejší část výpravy Křižujeme dálnici Při testovací výpravě zhruba před měsícem jsem si určil body, kde je vhodné se svléknout a kde zase obléknout. První jsme dodrželi a obcí prošli oblečení. Druhý oblékací bod a i následující jsme už ale prošli nazí, a otužilým jedincům to vydrželo až na silnici v Choceradech, kde jsme se už tedy oblékli všichni. Suma sumarum jsme ušli necelých 17 kilometrů, a ta otužilejší část ušla celých 12 kilometrů bez šatů, což je, myslím, docela slušný výkon.
Historický motoráček zvaný Kredenc Chocerady Můj a Petrův (v popředí) 2. pokus o svlečení – neměl dlouhého trvání Nakonec jsme si v Choceradech dali gulášovku, někdo k tomu pivo, někdo nepivo a někdo limonádu a někdo i velký oběd, abychom se ve čtyři hodiny zvedli a historickým motorovým vláčkem odjeli do Prahy.
P.S. V Praze Jirka Rybka dostal e-mail od místních naturistů, kteří se sice nezúčastnili, ale chtěli nás podpořit mimo jiné i hrncem horké kávy. Bohužel jsme se někde minuli, což mě docela mrzí, protože to kafe by bodlo.
P.P.S. Tyhle řádky jsem dopisoval v neděli dopoledne s mírným vztekem při pohledu na modrou oblohu a sluncem zalité Podolí. No neva, příště bude líp.
|
Prcek: Závist a obdiv.
www.svobodni.estranky.cz zatím ještě jsou.
Nádherná akcička. Když já chtěl v minulosti něco podobného zorganizovat Zurek mě to znechutil a odmítl mé podobné aktivity zde. Nyní se to někomu povedlo za což mu moc díky, patří mu poklona, vážím si toho a jen obdivuji, že jste to vydrželi být nazí i v té zimě. Kéž by se povedli i další včetně té mé. Já osobně takové výlety praktikuji už několik let, bohu žel sám, a nesetkal jsem se za celou dobu s něčím či někým nepříjemným když jsem potkal oblečené lidi v té přírodě. Už jsem tak i cestoval na kole. VŽDY byla reakce lidí na mou nahatou osobu klidná až mile úsměvná. Také jsem prve býval ve střehu se hned obléci. Ale fakt to netřeba. V kolektivu bych si tak troufl projít nahý klidně i nějakou obcí. Pokud jdete či jedete na kole kde potkáte někoho jen náhodně tak vás nikdo za úchyla považovat nebude. Obzvláště pak když je těch nahých více. To pak klidně i tou dědinou. Lidé to berou jako nějakou recesi či že jste prostě fajn parta kámošů popř. i kámošek co se umí příjemně bavit a blbnout . Já už nyní nemám tolik příležitostí jako dřív něco zorganizovat. Nyní se mi to sice málem povedlo, ale že bylo zájemců málo a termínů také, hlavně mokré počasí tak z toho prozatím sešlo. Jsem v práci hodně vytížený a když mám některý den volno tak si ho vychutnávám, alespoň sám. Prosím nebojte se těch nahatých výletů. Jen tak dále. Je sice fakt, že ty fotky výše z výletu na mě zapůsobili dosti nezvykle, ale je to jen o tom zvyku. A hlavně a především o té pohodě a příjemných pocitech vlastní nahoty v přírodě když vás ofukuje svěží vánek či příjemně chladí kapky deště po celém těle.
Žurek: Jen jsem ti řekl, že máš zorganizovat n-jízdu na koních, jaks navrhoval. Proč jsi to nedotáhl do konce, to nevíš ani ty sám. Ty jsi normální lidový vypravěč s bujnou fantazií.
Prcek: Co tady prosím blábolíte pane Žurek za hlouposti? Já vím moc dobře proč ty koně odpadli z mé nabídky. Prostě jsem nenašel pochopení toho podniku pro takovou akci. Prve to vypadalo slibně. Kdyby ty koně byli ovšem mé jistě by jsme se povozili všichni! Já ovšem narážel na hlubší minulost s těmito akcemi kdy jste mě odkázal na zahraniční www stránky a výslovně jste si nepřál takovéto akce. Na to nedokážu zapomnět! A fantazíruji jen jak by to bylo krásné kdyby. Lidový vypravěč také nejsem leda břídil, že se neumím vyjádřit přesně o co mi jde. Proto ty mé nekonečné příspěvky. Pokud mě zde někdy někdo pochopí a napíše to samé po svém má většinou úspěch.