Od naturismu k buřtnudismu

Hlavní letní akce Klubu Naturistů Křetínka by před deseti léty určitě plnila strany minimálně regionálních novin.
Donedávna ještě vzbuzovala pozornost alespoň naší titulní strany.
Letošní, dle www KNK Velká letní akce plná soutěží (tentokrát bez kostýmů,) se dá shrnout do útlého blogu kdesi naspodku naturistických stránek…

Za ideálního letního počasí sedíme s několika nově příchozími na VIP lavičce hlavní křetínské pláže a s údivem listujeme křetínskou kronikou, svazkem let 2001–2014 (předchozí stejně minimálně 10cm tlustý svazek archivů aktivit KNK bysme našli u výše uvedeného Mohykána v rodinném archivu). Každý rok je v novodobé historii KNK popisován na nejméně 4–5 stranách. Sportovní soutěže, nespočet kostýmových soutěží, pečení cukroví, závody na lyžích v červenci :-D

Naprosto úžasná historie jednoho magického místa, které si pro sebe vydobyli naturisti koupí pozemku, mačetami, krumpáči a lopatami. Musela to být velmi houževnatá generace prvních Mohykánů na křetínském (tehdy zarostlém) poloostrově, prakticky bez příjezdové cesty.
Křetínská kronika by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří mají alespoň minimální zájem pro rozkvět naturismu něco udělat. Dnešní představy, kritéria pro naturismus – kvalitně vybavené občerstvení, sprchy, splachovací WC… svědčí o neodvratném odklonu od naturismu směrem k buřtnudismu. Inu konzumní společnost je tu a prostoru pro zdatné Mohykány s mačetami je čím dál méně :-( Dlužno ale dodat, že grilovaná kýta potíraná v pravidelných intervalech originální pivní marinádou byla i tentokrát mimořádně dobrá a i přes značně komorní obsazení srazu z ní večer už mnoho nezbylo.
Pro mnohé mohlo být i nezapomenutelným zážitkem samotné „čepování“ černohorské desítky pomocí cyklistické hustilky z 30tilitrového „štěněte“.

„Donedávna jsme každý den aspoň natáhli volejbalovou síť, dneska už ani to…“ konstatuje bodrou malohanáčtinou Mohykán. Odkláníme zrak od dokumentu v kronice o místních volejbalových turnajích, které Křetíňák Jindra Kalda zdokonalil až do podoby 2× ročně se opakujících mezinárodních turnajů Věstonická Venuše. Dnes nám ale zrak padá na hřiště bez sítě i bez volejbalistů, pinpongový stůl bez pingpongářů…

„Když v roce 1826 psal James Fenimore Cooper svého Posledního Mohykána, asi netušil, jaký zmatek tím způsobí. Na jedné straně sice Mohykány proslavil, ale na druhé je i pohřbil. Mnoho lidí si dnes mysli, že tento kmen už neexistuje a ani mnozí Američané nemají tušení, že Mohykáni žijí ve Wisconsinu.“ (úryvek z Nahkohe Domorodí Američané)

Stejně tak Křetínští Mohykání jsou tu a pořád je jejich lokalita velmi atraktivní pro spoustu lidí, kteří sem váží cestu stovky kilometrů.

Původně křetínský nápad Věstonické Venuše si v posledních letech taky už neomylně našel opět pevné místo na slunci, tak věříme, že i KNK znovu nabere dech a bude z něho zase skvělé místo skvělých volejbalistů, pingpongářů, karnevalových veselic a že zase dáme konzumnímu buřtnudismu na holou.