A nyní už přejdu do starověkého Egypta a začnu nahotou. Úplná nahota je doložena především z počátečních období (jednotného) egyptského státu a víc u mužů než u žen. Nejprve se tedy budu věnovat mužské nahotě, k ženské přejdu potom. Z velké části budu vycházet z připojených obrázků, které téměř všechny pocházejí z hrobů, a to hrobů vysoce postavených osob, které si tam mimo jiné nechávaly zobrazit scény ze svého profesního působení či jiných životních situací. Tak také následující kresba (původem z nějaké německé publikace z konce 19. století) zachycuje scénu (namalovanou v některé z pyramid v Gíze, podrobnosti neznám), v níž dozorce dohlíží na práci prostých rolníků.

Dozorce na malbě (kresbě) stojí zhruba uprostřed opřený o hůl a jako jediný má oblečení, konkrétně sukni. Rolníci jsou všichni nazí, někteří mají kolem pasu šňůru vepředu zakončenou smyčkou visící od pasu dolů (proto tito na malbě nemají znázorněné pohlavní orgány, které ale v realitě samozřejmě viditelné byly), ostatní ani tuto šňuru nemají a jsou zcela nazí. Proč na malbě není nahý ani dozorce (což asi byl nějaký státní úředník), je poměrně snadno zdůvodnitelné – oblečení zde sloužilo jako ukazatel společenského postavení: rolníci oblečení neměli, protože bylo praktičtější pracovat bez něj (horko, nečistota, omezení pohybu), zatímco dozorce oblečením vlastně dával najevo, že se od prostých rolníků liší, že stojí ve společenské hierarchii výš než manuálně pracující (to znamená nemusí být nahý, protože nemusí pracovat rukama).

Předchozí obrázek nicméně neznamená, že by prostí (a chudí) pracující byli při práci vždy nazí. Z egyptských maleb je doloženo mnoho příkladů, že i prostí rolníci někdy nosili krátkou sukni (totéž v ještě větší míře platilo pro řemeslníky), na řadě maleb je zachycen i stav, že někteří byli zcela nazí, případně jen s bederní šňůrou, a jiní hned vedle nich měli sukni (příkladem může být tento reliéf). Rolnická sukně však mohla mít i zvláštní podobu – kryla zezadu hýždě, ale vepředu byla otevřená. To ukazuje například následující obrázek:

(Jiné vyobrazení takové sukně lze vidět na tomto obrázku.) Taková sukně nekryla pohlavní orgány (na mnoha vyobrazeních jsou pohlavní orgány znázorněny), takže dnešní člověk si snadno položí otázku, jaký smysl vůbec mělo něco takového nosit. Pro ony rolníky zjevně nebylo podstatné zakrýt si pohlavní orgány (otevření vepředu nepochybně mělo praktický význam – neomezovalo pohyb), důležitější bylo zkrátka na sobě mít aspoň něco. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že aspoň malý kousek oblečení oněm rolníkům dodával pocit vyššího postavení ve společnosti než zcela na jejím dně (když měl rolník sukni, nelišil se (téměř) oblečením od úředníka, který na jeho práci dohlížel).

Kromě rolníků, ať už obdělávajících půdu nebo se starajících o dobytek, jsou v období Staré říše zobrazováni při práci nazí (nebo s vepředu otevřenou sukní) také muži pohybující se u vody, to znamená rybáři a lodníci. Zcela na spodní straně společenského žebříčku stáli otroci, kterých ovšem v Egyptě (zvlášť v nejstarších dobách) bylo málo, a ti rovněž bývají zobrazováni nazí. Tito otroci pocházeli z válečných zajatců a na válečných scénách jsou takoví poražení vojáci běžně rovněž zobrazováni nazí. Úplná nahota válečných zajatců, známá ze starověku i odjinud než z Egypta (obrazový příklad ze starověkého Sumeru – vítězící voják je oblečený, poražení vojáci jsou symbolicky nazí), bývá vysvětlována jako způsob jejich ponížení, zbavení veškerých práv a symbolické svržení na dno společnosti (ostatně násilné odebrání oblečení se jako akt ponížení užívá nejen ve válkách dodnes).

Po pohledu do nižších vrstev egyptské společnosti by bylo vhodné se také podívat na oblečení vyšších vrstev (stále se zaobírám jen muži). Běžný oděv vysoce postaveného Egypťana (a to i panovníka) se během Staré říše v zásadě nelišil od oděvu prostého muže, byla jím tedy sukně. Od sukně prostého lidu se nicméně odlišovala o něco větší délkou. Při slavnostnějších příležitostech se také nosilo něco jako nátělník, který nicméně kryl trup jen částečně, neboť byl upevněn jen na jednom rameni, kdežto druhé zůstávalo nahé a s ním i přilehlá oblast hrudi a zad. Nejslavnostnějším mužským kusem oděvu vyšších vrstev byla zvířecí kožešina (přes horní část těla).

Oproti mužské se ve Staré říši vyskytuje na malbách úplná ženská nahota mnohem vzácněji, což je patrně dáno zkrátka tím, že v běžných denních situacích ženy (na rozdíl od mužů) nahé nebývaly. Ještě se k tomu dostanu, teď se zaměřím na ženské oblečení, což je rovněž zajímavé. Běžným oděvem žen všech vrstev byly jednoduché splývavé, k tělu těsně přiléhající šaty, které nahoře začínaly pod poprsím a dole sahaly minimálně po horní, většinou však spíš po spodní část lýtek (délka zase závisela na společenském postavení). K horní části těla byly tyto šaty připevněny dvěma širokými ramínky, která z horního lemu vybíhala přes ňadra ke klíčním kostem a na zádech se zase napojovala na horní lem. Ačkoli tato ramínka probíhala přes ňadra, nebylo zřejmě účelem je zakrývat, jelikož na velmi mnoha vyobrazeních jedno ňadro zůstává odkryto. Stejně tak je mnoho vyobrazení, na kterých jsou znázorněny obrysy těla i pod šaty, což zřejmě ukazuje na to, že látka byla do určité míry průsvitná. Všechny tyto věci je možno vidět třeba na následujícím reliéfu služebnic přinášejících dary:

Pozoruhodný je také typ šatů, který se ve fyzické podobě našel v různých hrobkách, a to síťové nebo též korálkové šaty. Dvě jejich podoby ukazuje následující obrázek:

Základem těchto šatů byla látková síť, na níž byly navlečeny válcovité polodrahokamové korálky. Vzhledem k nákladnosti jistě šlo o oděv vyšších vrstev a archeologové se neshodnou, zda se nosily na nahém těle či ne (já bych vzhledem ke hmotnosti očekával podložení aspoň v oblasti ramen). Je nicméně samozřejmé, že nešlo o oděv na denní nošení.

Při hrách a ženy z nižších vrstev i při práci si spodní část šatů vyhrnovaly nahoru, často až do horní části stehen, případně dokonce odkládaly ženské šaty a oblékaly pouze pánskou sukni, takže měly úplně odhalenou horní polovinu těla. Zcela nahé byly jen služebné (čili otrokyně) a hudebnice a tanečnice na hostinách, pravděpodobně opět otrokyně, podle dokladů se tato praxe však víc rozšířila až později (poměrně známý obrazový doklad si nechám na později, jelikož pochází právě až z Nové říše).

V dalším období vývoje egyptského státu, ve Střední říši, se zahalenost Egypťanů dále vyvinula, byť jen mírně. Dochované malby už zobrazují úplnou nahotu mužů nižších vrstev jen v omezené míře, jinak se v jejich oblékání v zásadě nic nezměnilo. Větší změnu prodělal mužský oděv vyšších vrstev: sukně byla prodloužena asi do poloviny lýtek a dokonce se pod ní začala nosit další, která byla kratší (dalo by se říct něco jako základ spodního prádla). V míře zahalení horní části těla se nezměnilo v zásadě nic. Vzhled ženského oděvu byl konzervativnější než mužského, oblečení žen se oproti předchozím dobám v zásadě nezměnilo, ale ve vyšších vrstvách se začalo objevovat zahalování jednoho nebo obou ramen, případně i poprsí.

V Nové říši pokračoval ústup úplné dennodenní nahoty, na vyobrazeních už se téměř vůbec nevyskytuje. Obvyklý oděv nižších vrstev se oproti starším dobám o něco zvětšil, názorně ho zobrazuje následující malba zachycující pracovníky na poli:

Stále se ještě na malbách objevují pracující muži i v kratší sukni staršího typu, která kryla jen hýždě a boky, ale s pruhem látky navíc tak provlečeným mezi nohama, že pohlavní orgány zůstávaly zahalené (například na této malbě vlevo).

Stejným směrem, to znamená dalším rozhojněním, se vyvinul i oděv vyšších vrstev společnosti – jeho součástí se u obou pohlaví stal plášť, který zakrýval horní polovinu těla včetně ramen a paží, čímž u této části společnosti vývoj dospěl k téměř úplnému zahalení těla, jak ukazuje následující scéna:

I nadále však malby zobrazovaly muže z vyšších vrstev někdy s odhalenou hrudí, v pozdní době (po roce 1000 př.n.l.) mimo to vlivem jistého obdivu k minulosti a její nápodobě došlo zase ke zkrácení mužských sukní.

Proti obecnému trendu došlo v Nové říši k rozšíření nahoty u jedné skupiny žen. V prvé řadě to byly ženy, které sloužily k zábavě vyšších vrstev, totiž zpěvačky, akrobatky, tanečnice. Na různých slavnostech a hostinách vystupovaly zcela nahé, ozdobené jen šperky, často jako jedinou ozdobou bederní páskou. Názorně to ukazuje tato hojně zobrazovaná malba:

V Nové říši se také rozšířila praxe, která je ojediněle doložena už ze Střední říše, že služebnice (to znamená otrokyně) pracující v domácnosti (bohatých lidí, kteří si je jediní mohli dovolit) se po domě pohybovaly zcela nahé (příklad na této malbě – pro jistotu upozorňuju, že v egyptském malířství byly osoby nižšího společenského postavení vždy znázorňovány jako menší).

Děti, a to i z královské rodiny, bývaly zcela nahé, vyobrazení ze všech dob je takto téměř důsledně zachycují. Z maleb samotných se nedá odhadnout stáří dětí, to znamená věk, do kterého ještě byly bez šatů. Na anglické wikipedii se píše, že egyptské děti začaly být zahalovány (zhruba) v šesti letech, nicméně mně se na jedné malbě zdá, že holčičky mají namalované pubické ochlupení, z čehož by vyplývala dětská nahota do ještě vyššího věku (podle německé wikipedie zůstávaly nahé do 12 let, což by odpovídalo zmíněné malbě).

začátek, následující část