Tím končím letmý přehled starověkého egyptského zahalení a odhalení těla a teď přejdu k tomu, co jsem z toho vyvodil. Z uvedeného vývoje jsou patrné tři tendence: postupné ubývání úplné nahoty, nárůst zahalenosti zejména u vyšších vrstev a větší zahalenost vyšších vrstev oproti nižším vrstvám. Nepovažuju za náhodu, že úplná nahota služebnic určená pro potěšení z ženského těla se ve větší míře objevila v době, kdy zahalení vyšších vrstev dosáhlo vrcholu. Půjdu-li s uvedenými tendencemi proti proudu času, vychází mi logický závěr, že v dávných dobách před vznikem egyptského státu a jeho výtvarných památek byla úplná nahota ve společnosti běžná a že zahalování těla začalo ve společenské vrstvě, která ve společenském žebříčku stála nad běžnou populací, a že smyslem tohoto počátečního zahalování bylo dát zřetelně najevo odstup od těch níže. Bezprostředním důvodem zahalení tedy nebyla snaha ochránit určité části těla před nežádoucími pohledy, nýbrž šlo vlastně o obohacení těla o určitý symbol. Ačkoli se mi tamní popis zdál původně nesmyslný, dávám nyní za pravdu tvrzení na natury.de, že oblečení se v principu vyvinulo z ozdob, případně prostě ze zvyku zdobit tělo. Bude to nicméně ještě chtít bližší objasnění, jelikož popis na natury.de je nekonkrétní a natolik zjednodušený, že působí až naivně.

(Při zkoumání obrazové dokumentace egyptského oděvního vývoje jsem si všiml (a možná někdo se mnou), že celkově vzato ženské tělo bylo zahaleno víc než mužské. Totéž jsem zaznamenal i u jiných starověkých civilizací západní Asie nebo jihovýchodní Evropy – jako obrazovým dokladem můžu posloužit třeba jednou freskou z mínojské civilizace na předřecké Krétě. Důvod tohoto rozdílu mezi pohlavími (kterého jsem si v jiných podobách všiml i u takzvaných přírodních národů) neznám. Snad je příčinou větší ženská potřeba zdobení těla. Pro vysvětlení původu oblečení to nicméně asi není důležité.)

Při pohledu na staroegyptské výtvarné památky jsem si uvědomil, že zahalování těla začalo zakrytím pohlavních orgánů (a hýždí) a že tomu tak muselo být i jinde, neboť i když vývoj oblékání v jiných společnostech třeba neznáme nebo neznáme tak dobře, látka kolem pohlavních orgánů byla mnohde na světě dlouho jediným obvyklým kusem oblečení (aspoň u jednoho pohlaví). Zvídavý člověk si tedy musí položit otázku: proč začalo zahalování těla právě v oblasti pohlavních orgánů? Odpověď na tuto otázku se může zdát jasná: pohlavní orgány slouží především k sexu a sex je přece společností vnímán jako choulostivá věc. Právě v tomto smyslu nabízí vysvětlení natury.de. Podle něj v průběhu svého biologického vývoje přešli lidé od veřejného sexu (který je obvyklý u ostatních živočichů včetně lidoopů) k sexu v ústraní a ze studu vykonávat sex veřejně se prý vyvinul i stud nechávat veřejně odhalené části těla k sexu sloužící. Toto vysvětlení na první pohled vypadá naprosto logicky (takto je totiž většinou odhalení pohlavních orgánů vnímáno dnes), při bližším pohledu se však bohužel ukáže jako nelogické. V rozporu s ním je totiž už to, že některé společnosti zůstaly zcela nahé až téměř do současnosti, ačkoli i v nich vždy platilo všeobecné lidské chování vykonávat sex v ústraní. Lidé v těchto společnostech tedy neměli žádný problém provozovat sex v soukromí, ale jinak po většinu času mít pohlavní orgány veřejně odkryté, neviděli v tom rozpor. Kromě toho natury.de odporuje samo sobě, neboť na jiném místě uvádí definici studu v tomto znění: „Stud je strachem naplněný pocit vyvolaný vlastním a ostatními pozorovatelným chováním, že tím člověk ztratí vážnost u ostatních“. Jednoduššími slovy, stud je obava, že pokud ostatní zjistí určité chování jednotlivce, přestanou si ho kvůli tomu vážit (typicky: hlasité vypuštění plynu z trávící trubice, jedno kterýmkoli otvorem; na druhou stranu existuje i stud nejen za to, jak se člověk chová, ale i jaký (skutečně nebo domněle) je, ať po stránce fyzické nebo duševní, který se ale opět vyznačuje obavou ze ztráty respektu ostatních). To je logická definice a její logičnost si hned můžeme ukázat na nahotě – v přísném soukromí se nikdo sám před sebou za své nahé tělo nestydí, stud vzniká teprve, pokud jeho (její) nahé tělo vidí nebo může vidět někdo jiný. No a když se vrátíme k pradávnému zahalení pohlavních orgánů: nedává smysl, aby ve společnosti, jejíž všichni členové mají trvale veřejně odhalené pohlavní orgány, najednou někdo pojal obavu, že ztratí vážnost u ostatních, pokud je rovněž nadále bude mít odhalené. Vysvětlení podané na natury.de je tedy jednoduše mylné.

Jaké je potom správné vysvětlení? Proč si lidé jako první k zahalení těla vybrali zrovna oblast pohlavních orgánů? Výše jsem napsal, že jsem v souladu s natury.de dospěl k přesvědčení, že prvotním podnětem ke vzniku oblečení bylo nutkání nějak ozdobit, ozvláštnit tělo. A vybízejí snad pohlavní orgány k výzdobě víc než jiné části těla? Na první pohled to tak nevypadá, ozdoby se připevňují především na hlavu, krk, zápěstí a pas. Na druhou stranu, snad kromě pokrývek hlavy tyto ozdoby (náhrdelníky, náramky, kroužky kolem kotníků) nic nezakrývají, jen pár desítek centrimetrů čtverečních kůže, někdy ani to ne. Bylo by tudíž třeba nalézt takovou ozdobu, která se připevňovala někam do okolí pohlavních orgánů a měla takovou velikost, že je zakrývala. Při prohlížení všemožných fotografií a maleb mě jisté řešení napadlo.

V souvislosti s prvními fotografiemi v úvodních pasážích jsem upozornil na jeden velmi rozšířený ozdobný doplněk těla – bederní šňůru. Šlo o ozdobu, která se zjevně připevňovala na nejužší místo trupu, a jak je vidět na fotografiích, případně malbách, nebylo to vesměs v pase, ale o něco níž, v dolní části břicha (v oblasti kyčlí). Jak je možno vidět, v leckterém případě tato šňůra probíhala blízko nad pohlavními orgány. Šnůra mohla být jen obtočena kolem trupu ve velmi prosté podobě, mohla však také být dále esteticky upravována. Například na egyptských malbách jsme viděli, že byla vepředu zavázána na smyčku, jejíž konce volně splývaly dolů přes pohlavní orgány. Samozřejmě je nemohly zakrýt a jistě to ani nebylo jejich smyslem, ale toto už byl první krok od prosté šňůry. Dále jsem na egyptských malbách viděl jinou úpravu bederní šňůry, kterou ukazuje následující obrázek:

Zde z přední části šňůry visí jakési třásně nebo střapce. Ani ony určitě důkladně nezakrývaly pohlavní orgány, ale zakrytí už bylo větší než v předchozím případě. Zajímavá fotografie je pak na natury.de:

Zachycuje slavnost u jihoamerického etnika Javalapitů. Jak je vidět, ženy mají prostou bederní šňůru (spíš tedy pás), muži však na ní mají zavěšenou jakousi ozdobu, která jim kryje pohlavní orgány. Jedná se o jakýsi „chuchvalec“ textilních vláken a jde taky pouze o ozdobu, která se na bederní šňůru připevňuje jen v době konání svátku, jinak se běžně nenosí, jak ukazuje následující fotografie (zachycuje účastníky slavnosti po jejím skončení):

Zdobení bederní šňůry různými předměty nasbíranými v přírodě (semeny rostlin, ulitami měkýšů atd.) popsal také jeden etnograf koncem 19. století, jak zmiňuje natury.de. Když dám tyto všechny skutečnosti dohromady, vyjde mi z toho logická domněnka, že zakrytí pohlavních orgánů má původ v připnutí nějaké ozdoby na bederní šňůru, přičemž zakrytí oněch partií prostě byl vedlejší účinek, nikoli záměrný úmysl. Bylo-li ozdob více a byly malé (jako třeba nějaké mušličky), mohly být připevněny rovnoměrně po celé přední straně šňůry (možná i vzadu), pokud se však jednalo o něco většího, nejlogičtější a nejlepší místo bylo vepředu uprostřed, zejména protože právě tam nejméně překáželo v pohybu, nepochybně však i z hlediska symetrie. Pokud se pak z nošení takové ozdoby stala běžná věc, začalo logicky i zakrytí pohlavních orgánů být vnímáno jako něco běžného a odkryté pohlavní orgány naopak jako něco neobvyklého (jelikož je lidé kvůli stále před nimi visící ozdobě přestali vídávat odkryté). Teprve když se nošení takové zakrývající ozdoby stalo natolik běžné, že si sebe bez ní nikdo nedokázal představit, mohl vzniknout stud za odhalené pohlavní orgány (obava ze ztráty respektu ostatních, že se nechová, jak se „sluší“, to znamená jak se chovají druzí). Natury.de podává jeden takový příklad. V některých částech světa (Oceánii, Africe, jižní Americe) muži nosí (dnes pod tlakem globalizace vesměs už jen při výjimečných příležitostech) zvláštní ozdobu v podobě jakéhosi nástavce na pyj, který je v češtině většinou označován jako pouzdro na penis. Pro ty, kteří nevědí, o co se jedná, přikládám odkaz na fotografii. Natury.de uvádí, že muži nosí tento nástavec nepřetržitě, v některých společnostech i ve spánku, a odkládají jej pouze při močení a mytí a v takovém případě dbají na to, aby jejich obnažený pyj nikdo jiný neviděl, ani žádný muž. Nástavec na pyj bezpochyby vznikl jako ozdoba, jiné vysvětlení by nedávalo smysl. Na chování spojeném s jeho nošením je nicméně zároveň vidět, jak se může z pouhé ozdoby stát nutná pokrývka těla, bez níž už se později nelze společensky obejít.

Podle mého přesvědčení tudíž za zahalením pohlavních orgánů stojí nějaké ozdoby, které se vepředu připojovaly na bederní pás, a tím, že z něj visely dolů (mohly klidně časem nabýt podobu sukně, například z dlouhých listů), zakrývaly část těla pod bederním pásem. Proč zahalování těla nezačalo na jiném místě, je vysvětlitelné tím, že bederní šňůra byla nejlepším držákem a poskytovala nejvíc místa pro nějakou větší ozdobu; teoreticky se dala nějaká větší ozdoba připojit ještě na náhrdelník (náhrdelní šňůru), ale tam by překážela (např. při předklonu těla) víc než zavěšená u pasu. Samozřejmě opět připomínám, že se zaobírám vznikem oblečení v teplých oblastech světa, v chladných oblastech stálo jistě na prvním místě zahalení trupu kvůli udržení tělesné teploty.

Nicméně ozdoba z rostlinných vláken, případně snad kožešina z nějakého malého zvířete, je něco jiného než látková sukně, jaká je od nejstarších dob vidět na egyptských výtvarných památkách. Jinými slovy, ozdoba z toho, co se dá najít v přírodě, ještě není oblečení v pravém slova smyslu. Oblečení je vyrobeno z tkaných látek a technologii tkaní bylo pochopitelně zapotřebí nejprve vynalézt. A nebylo ono to potom spíš tak, že lidé byli běžně zcela nazí až do vynálezu tkaných látek a teprve tehdy si jimi zahalili bederní oblast, aniž by kdy před tím nosili na bederní šňůře zavěšenou nějakou ozdobu zakrývající pohlavní orgány? V zásadě to možné je, ale pak musí platit, že prvotní zahalení látkou bylo pořád chápáno jako ozdobení těla, nebylo projevem studu, a to z důvodu vysvětleného výše. Já se nicméně domnívám, že existoval mezistupeň v podobě větší, pohlavní orgány zakrývající ozdoby zavěšené na bederní šňůře. Proč si to myslím? Jakmile byl vynalezen postup výroby látek, jistě bylo možné vyrobit látku jakéhokoli rozměru a bylo ji tedy možné omotat přes libovolnou část těla. Z hlediska čistě estetického, to znamená z hlediska ozdobení těla, není oblast hýždí a pohlavních orgánů oproti jiným částem těla ničím výjimečná, tedy nějak mimořádně vhodná ke zdobení. Mně by přirozenější přišlo látku použít spíš k omotání kolem pasu jako jakousi náhradu předchozí bederní šňůry (jak ukazuje fotografie zachycující příslušníky jakéhosi pralesního etnika z dnešního Peru, případně na jiné fotografii příslušníka etnika z Indického oceánu) nebo ji pověsit šikmo na trup jako jakousi šerpu, jak to mívají například vítězky soutěží krásy nebo někteří generálové na uniformách. Anebo na všech končetinách, například kolem paží a lýtek. Z toho důvodu se domnívám, že to bylo tak, že už před vynálezem tkaných látek se v určitých společnostech zažilo nosit pohlavní orgány zakrývající ozdobu zavěšenou na bederní šňůře a když pak byly k dispozici tkané látky jakožto něco nového a moderního, lidé rádi staré ozdoby nahradili tímto novým a moderním. A protože už bylo zažité zakrývání pohlavních orgánů, směřovalo užití nových, moderních látek právě na to samé místo. Stará ozdoba tudíž byla nahrazena novou, ale místo zdobení zůstalo (kde se naopak ozdoba zakrývající pohlavní orgány nezažila, mohly látky být připevněny jinam a přitom pohlavní orgány zůstat odhalené).

Ohledně původu oblečení jsem si položil ještě jednu otázku: Proč se u některých společností vůbec vyvinulo zahalování těla oblečením, zatímco jiné zůstaly až (téměř) do současnosti nahé? Samozřejmě mám opět na mysli společnosti obývající teplé oblasti světa, nikoli společnosti z chladnějších končin, kde přechod k oblečení byl nezbytný (na druhou stranu, věc může být složitější, ani chladné podnebí nemuselo nutně vést k vyvinutí rozsáhlého oblečení; například etnikum Jaganů (či Jamanů), které dodnes obývá jižní okraj Ohňové země, tedy nejjižnějšího bodu amerického světadílu, žilo navzdory studenému klimatu až do 19. století bez oblečení (jak dokumentuje fotografie)). Když se podíváme na tropickou a subtropickou oblast naší planety a na to, jaké společnosti ji v minulosti obývaly, uvědomíme si při bližším pohledu, že mnohde se oblečení užívá už odedávna – například v severní Africe včetně podrobně rozebraného Egypta, v Mezopotámii, Persii, Indii, Indočíně, Indonésii, Mexiku; běžná úplná nahota je už v nejstarších historických dokladech z těchto krajin doložena jen v posledních zbytcích anebo ani to ne. Každodenní úplnou nahotu si spojujeme spíš s nějakými pralesními kmeny než s takovými civilizacemi jako indickou nebo majskou. Vlastně to vypadá, že úplná nahota je vyhrazena společnostem na nižším stupni vývoje, kdežto ve společnostech rozvinutějších se užívá oblečení. Tento rozdíl svádí k vysvětlení, že prostě lidé v určitém okamžiku vývoje zmoudřeli a pochopili, že oblečení je slušné a důstojné a výraz pokroku a rozvinutosti, kdežto nahota je znak primitivnosti, zaostalosti. Toto pochopitelně není skutečné vysvětlení, protože vývoj od úplné nahoty k úplnému zahalení byl dlouhý a lidé si tyto otázky o zaostalosti a rozvinutosti nekladli. Když jsem si četl na wikipedii články o nahotě, padlo mi do oka, že společnosti žijící bez oblečení jsou tam charakterizovány jako lovecko-sběračské. A když se řekne lovecko-sběračský způsob života, naskočí mi automaticky i jeho protipól, zemědělský způsob života. Přemýšlel jsem o tomto protipólu a myslím, že právě v něm se skrývá řešení.

Zemědělské společnosti jsou (byly) oproti lovecko-sběračským lidnatější (nezřídka velmi výrazně), protože zemědělství je schopno uživit větší množství lidí než prostý sběr a lov, a složitější, jelikož pěstování plodin a chov dobytka vyžadují náročné řízení a plánování a specializaci práce. Zatímco lovecko-sběračské společnosti jsou obvykle dost rovnostářské, zemědělské společnosti se vyznačují většími (leckdy značnými) společenskými rozdíly. U popisu staroegyptského vývoje jsem ukazoval, že podnět k zahalování těla vycházel od výše postavených vrstev společnosti, a následně jsem dovodil, že zahalení bederní oblasti těla mělo stejný původ, tedy dát najevo vysoké postavení ve společenském žebříčku. Tento závěr logicky musí platit obecně a právě zemědělské společnosti se svými oproti předchozí etapě lidského vývoje vzrostlými společenskými rozdíly byly ideálním místem ke zdůrazňování vysokého místa ve společnosti pomocí na první pohled viditelného zdobení těla, které plynule přešlo do oblečení v pravém slova smyslu. Ostatně také zemědělské společnosti měly k dispozici hojnost rostlinných vláken, ze kterých se daly dělat látky, a vytvořily i potřebné výrobní postupy, takže k zahalování pomocí oblečení ve vlastním slova smyslu měly nejen důvod, ale i prostředky. Nicméně i mezi zemědělskými společnostmi byly rozdíly v míře oblečení, třeba příslušníci afrických zemědělských společností se vesměs oblékali méně než třeba zemědělských společností jižní či východní Asie (nebo severoafrického Egypta), což opět připisuju míře společenských rozdílů v dané společnosti – čím příkřejší společenské rozdíly, tím větší zahalení těla.

Zemědělství vzniklo na několika místech na světě nezávisle na sobě a z center vzniku se postupně šířilo do dalších oblastí; jednak tak, že sousední lovecko-sběračské společnosti přecházely na zemědělský způsob života, jednak tak, že lovecko-sběračské byly početnějšími zemědělskými společnostmi vytlačovány do oblastí, které byly pro provozování zemědělství málo vhodné. Spolu s tímto šířením zemědělství se šířilo i zvětšování společenských rozdílů a tím tedy i zahalování těla oblečením. Tímto způsobem tudíž na světě ubývalo nahoty, až nakonec každodenní nahota zůstala omezena na malé části světa obývané společnostmi, které si neosvojily zemědělský způsob života. A to platilo už v době, kdy Evropané teprve začali objevovat (a kolonizovat) ostatní svět. Že pak v následujících staletích i v těchto okrajových zbytcích lidstva ubývala nahota tím, jak evropští kolonizátoři podmaněným vnucovali svou představu o morálce, je už zase jiná kapitola (následkem každopádně je, že v dnešním světě trvale nazí nežijí už téměř žádní lidé). Z toho všeho, co jsem přečetl a shlédl, jsem usoudil, že za vznikem oblečení (tam, kde k tomu nenutilo podnebí) stálo vylepšování těla zdobením, zprvu z čistě estetického důvodu, který byl později zatlačen (ale nikoli zcela nahrazen) potřebou zdůrazňovat společenské rozdíly. Nějakou dobu jsem nicméně uvažoval ještě o jednom podnětu, který by ostatně víc odpovídal myšlení dnešních Evropanů, jelikož souvisí se sexem. Na natury.de jsem si totiž na podstránce věnované významu pravidel v (nejen) lidské společnosti přečetl toto: „Být uznávaným členem skupiny je v početné, pospolu žijící společnosti životně důležité. … Veškerá jednání ve skupině se musela přizpůsobit stále se vyvíjejícím normám chování pospolitého společenství. K tomu například patřilo také to, že mužská sexualita svého nositele byla spoutána a pod kontrolou, takže se muž začlenil do sociálních pravidel a nehrozilo nebezpečí nátlaku vůči ostatním.“ Samo o sobě to sice zní logicky a rozumně, ale já jsem tomu při hledání otázky o původu oblečení nevěnoval pozornost, dokud jsem na jiné podstránce natury.de neuviděl následující fotografii:

U této fotografie sice není napsáno, z jaké části světa pochází, na jiném místě se píše, že tuto tělesnou úpravu spočívající v tom, že pyj je vyzdvižen směrem k pasu a za předkožku upevněn k bederní šňůře, používají Janomamové na hranici Venezuely a Brazílie (je tam i jiná fotografie právě janomamských mužů), ale jestli je to zvyklost jen tohoto etnika nebo se vyskytuje i jinde, nevím. Mimochodem se tam taky píše, že nemít takto připevněný pyj se považuje za neslušnost a muži by se styděli být spatřeni s jen tak volně visícím pyjem. Každopádně mě nad fotografií napadlo, že tato úprava pyje může být symbolem pohlavní zdrženlivosti, totiž že jí muži dávají najevo, že žádná žena se v jejich přítomnosti nemusí obávat sexuálního nátlaku (obtěžování). Bylo by to – pro přirovnání – něco podobného jako vytažení elektrického přístroje ze zásuvky, aby se dalo najevo, že přístroj právě nelze použít. Ale tato tělesná úprava by byla pochopitelně jen symbolická, jistě není problém jedním jednoduchým pohybem ruky pyj uvolnit.

Samozřejmě jsem si ani chvíli nemyslel, že by od takového svázání pohlavního orgánu vedla přímá cesta k oblečení, ale napadlo mě, jestli prvotním účelem zahalení mužských pohlavních orgánů kdekoli na světě nebylo právě dát najevo, že muž má svou sexualitu pod kontrolou a nebude sexuálně obtěžovat ženy proti jejich vůli. Tedy že ženy se v přítomnosti tak zahaleného muže můžou cítit bezpečně, protože muž zahalením dává najevo, že v danou chvíli nebude usilovat o sex. Nakonec jsem však tuto myšlenku zavrhl. Za prvé si nemyslím, že by přivázání pyje k bederní šňůře bylo u janomamských mužů motivováno ohledem na psychickou pohodu žen. Je to totiž výjimečná úprava, kterou jsem na žádných jiných fotografiích než na dvou na natury.de neviděl, takže pravděpodobnější je, že jde o věc, která se náhodně vyvinula v jedné oblasti světa a spíš byla původně zamýšlena jako netradiční ozvláštnění těla (aby se pak z ní stala obvyklá věc, bez které si to dokonce ani nejde představit). Za druhé se rozdíl mezi oblečenými a nahými společnostmi dá lépe vysvětlit rozdílem mezi zemědělským a nezemědělským způsobem života než nějakým hypotetickým větším nebo menším ohledem mužů k ženám. A za třetí, představa, že mužské pohlavní orgány bylo třeba zahalit, aby ženy neměly strach z mužů, vychází z mylné domněnky novověkých Evropanů, že lidé žijící trvale bez oblečení se věnovali sexu bez jakýchkoli zábran. I na natury.de jsou však zmíněny výzkumy etnografů, podle nichž sexualita v nahých společnostech je (byla) spoutána řadou přísných pravidel podobně jako ve společnostech oblečených. Například je mužům zakázáno civět na ženský klín nebo ňadra a ještě větší zákaz platí pro dotyky, které se dokonce přísně trestají (například za dotyk vdané ženy je vyžadována nemalá pokuta jejímu manželovi a podobně, dotyk v klíně se prý dokonce trestal smrtí nebo vyhnanstvím). (Jestli podobné zákazy platily i pro ženy, nevím.) Díky těmto přísným pravidlům byly (nahé) ženy dostatečně v bezpečí před sexualitou (nahých) mužů a zakrývání mužských pohlavních orgánů už by tudíž bylo jako ochrana nadbytečné. Soudím tedy, že s pradávným zahalením pohlavních orgánů se to mělo tak, jak jsem vyvodil výše, totiž že šlo nejprve o ozdobu a následně symbol společenského postavení a že v tom nic sexuálního nebylo.

začátek, následující část