V tomto díle se zaměřím na činnost, která je pro většinu nahoty chtivých nejběžnější nebo dokonce i jediná, na koupání bez plavek. Jelikož jsem se nechtěl zdržovat osobním ověřováním, zda ta či ona vodní plocha je vhodná ke koupání, vybral jsem si předem (během zimy) místa, která jsou jako koupací místa osvědčená (řídil jsem se recenzemi porůznu na internetu). Za účelem koupání bez plavek jsem tedy za celou dobu léta navštívil následující vodní plochy:
mokřad Habřina u Rajhradic (nedaleko Rajhradu), biotop v Brně-Chrlicích, rybník Blučiňák u Blučiny (severovýchodně od Židlochovic), rybník Bahňák u Říček (severozápadně od Rosic), přírodní koupaliště Tavíkovice (jihozápadně od Moravského Krumlova), vodní nádrž Chvojnice (východně od Náměště nad Oslavou), přírodní koupaliště Hrotovice (mezi Moravským Krumlovem a Třebíčí), vodní nádrž U Kadlecova mlýna na okraji Brna-Líšně – tam jsem byl dvakrát, rybník Šejba u Hrušovan u Brna (blízko Židlochovic) – tam jsem byl dvakrát, vodní nádrž Kočičák u Mohelna (západně od Ivančic), rybník Vrabčí hájek v Moravském Krumlově.
Pro větší přehlednost jsem je zanesl i do mapy (značku jsem do mapy udělal vždy v tom místě břehu, kde jsem se usadil). Mimochodem jsem zjišťoval i vlastnictví dotyčných nádrží, téměř všechny jsou obecní nebo (ojediněle) státní, jedině nádrž U Kadlecova mlýna patří soukromé firmě, rybník Bahňák pak soukromé osobě (vstupné se tam navzdory tomu nevybírá).

V zásadě všude jsem při návštěvě postupoval stejně: Dojel jsem oblečený ke břehu, tam jsem si našel místo ne v nejhustším chumlu lidí, ale ani ne někde za keřem, kam by odnikud nebylo vidět (takové keře ostatně u některých zmíněných nádrží ani nebyly), prostě někde stranou, kde bych kolem sebe měl volněji. Do trávy jsem si položil kolo, pak jsem si blízko něj u hranice vody sedl, v sedě jsem se zul a svlékl si všechno oblečení a hned jsem vklouzl do vody. Až jsem si užil vodu, vylezl jsem na břeh, kde jsem pak většinou stál a sušil se na slunci, pokud nablízku byla lavička, sedl jsem si chvíli i na ni, ojediněle jsem větší část doby seděl v trávě. Během postávání jsem si většinou postavil kolo do svislé polohy a vesměs jsem sáhl po jídle a pití, abych jen tak nestál jako tvrdé Y (snažil jsem se zkrátka na okolí působit co nejvíc nenuceně); jakmile jsem byl suchý (to většinou trvalo zhruba čtvrt hodiny), oblékl jsem se a odjel. Téměř nikde jsem se po koupání neoddal nahému plážovému povalování, poněvadž mě to nebaví a většinou mi na to ani nezbýval čas, jedinou výjimku jsem udělal u Šejby, kde jsem (při druhé návštěvě) asi tři čtvrtě hodiny v sedě na trávě u kraje vody sledoval seriál. Výše jsem mezi navštívenými vodními plochami nezmínil (a do mapy nezanesl) přehradu u Horních Dunajovic, protože pobyt u ní proběhl mírně odlišně od tohoto schématu, popíšu ho tedy až v části věnované jízdám na kole.

U žádné z jmenovaných koupacích ploch není oficiální (tj. cedulemi označená) nudistická pláž a neoficiálně se zažila jen – pokud vím – v Chrlicích (kde jsem však přímo mezi nahými nepobýval, měli tam málo místa). Pokud jsem si všiml, u všech jmenovaných vodních ploch (s výjimkou Chrlic, a na velmi krátkou chvíli u U Kadlecova mlýna a Vrabčího hájku) jsem byl jediný nahý nebo přesněji jediný dospělý nahý (i děti nicméně měly plavky, snad s výjimkou nejmenších mrňat, kterých jsem si však nevšímal, a s výjimkou jedné asi osmileté nebo i o malinko starší holčičky u Habřiny, kterou jsem viděl lézt do vody nahou s čímsi nafukovacím – leda bych dodal postřeh, že se mi zdálo (u Líšně), že když lidi převlékají i docela staré děti z mokrých plavek, klidně je nechají malou chvíli zcela nahé i mezi lidmi). Poměrně zvláštní byla návštěva u Vrabčího hájku – přijel jsem tam zrovna během třídenního rokového festivalu na krumlovském zámku a břehy rybníka sloužily jako dočasný stanový kemp (to jsem zjistil až dotazováním na místě), takže na břehu nebyli žádní běžní koupající z města; většina stanů však byla opuštěná a z těch pár zrovna přítomných návštěvníků festivalu skoro nikdo ve vodě nebyl (nicméně jednoho jsem nahého zahlédl lézt z vody); celkově mě situace potěšila, neboť jsem si nemusel dělat starosti s případnými prudérními maloměšťáky, od rokerů (většinou mladších lidí) se dala čekat tolerance.

V naprosté většině případů jsem se svou nahotou u vody neměl problém, ostatní si mě buď nevšímali nebo, pokud všímali, nechali mě na pokoji. Níže se budu věnovat případům, kdy jsem na svou nahotu zaznamenal nějaké (jakékoli) reakce:

--- Rybník Blučiňák: Když jsem byl nějakou dobu ve vodě, přijeli na kolech čtyři asi patnáctiletí kluci a usadili se na břehu nějakých osm metrů od mého kola. Dva z nich jsem viděl, jak s plavkami v ruce míří do křoví se převléct (co dělali ostatní dva, jsem nepostřehl). Kluci byli poněkud hluční a pořád se něčemu smáli, takže jsem předpokládal, že moje nahota pro ně bude vítaným zdrojem zábavy. Nakonec to však tak nebylo. Když jsem vystupoval z vody, ozvalo se mi za zády (byli v tu chvíli ve vodě blízko břehu): „Tady je nudistická pláž?“ Jiný ze skupiny na to odpověděl: „Nevím o tom.“ Navzdory mému očekávání se nespustil příval vtípků na mou nahotu, kluci se vrátili ke svým tématům a o mě ztratili zájem.

--- Rybník Bahňák: Usadil jsem se na východním břehu, kde bylo velmi málo lidí, po mé levici (směrem k jihu) ležel v trávě mladý muž a skoro pořád koukal do mobilu, k němu patřili dva asi patnáctiletí kluci, kteří naopak byli skoro pořád ve vodě, asi deset metrů dál na jih pak v trávě kolem deky s rozloženým jídlem byla usazená asi desetičlenná skupina Ukrajinců. Po koupání jsem si stoupl na břeh a ve slunci jsem se sušil, během toho jsem koukal do mapy na další průběh cesty na kole. Po určité době jsem zaznamenal nějaký pohyb, tak jsem vzhlédl a uviděl jsem, že se ke mně blíží muž oblečený v oranžových kraťasech (plavkách?). Když došel ke mně, zcela klidným hlasem řekl: „Kamarad, šo ty? Tam děti!“ a ukázal někam k jihu. Já jsem zareagoval na první část jeho proslovu a řekl jsem jediné slovo: „Schnu.“ Muž ovšem nečekal na nic dalšího a pokračoval v chůzi, nikoli ale nazpět ke skupině Ukrajinců, nýbrž dál do zadní (severní) části rybníka (co tam dělal, nevím, nesledoval jsem ho). Z toho, že na mě promluvil mírně, a z toho, že ode mě pokračoval za svým cílem, soudím, že nevstal od svého pikniku jen proto, aby mě „sprdl“, ale když už měl cestu kolem, využil toho, aby mi promluvil do duše. Já jsem ještě chvíli stál, jak jsem byl, pak jsem pohmatem zjistil, že už mám záda suchá, takže jsem se oblékl a odjel. Jelikož jsem na tu skupinu Ukrajinců během míjení pohlédl dvakrát, ale vždy je na zlomek vteřiny, nejsem si jistý, zda mezi nimi vůbec byly nějaké děti a jestli ten muž neměl spíš na mysli ty dva kluky muže od vedle. Pravda je, že jsem si dodatečně vybavil, že když jsem stál nahý na břehu, zaslechl jsem z jejich místa opakovanou větu „To nemůže být pravda“ nebo „To není pravda“ nebo velmi podobně, ale tehdy mě nenapadlo, že by se nějak vztahovala ke mně (možná skutečně nevztahovala), takže jsem jí nevěnoval pozornost.

--- Rybník Šejba (první návštěva): Z vody jsem viděl, jak se po břehu k mému kolu přibližuje žena mladšího středního věku se zhruba šestiletou holčičkou. Připlaval jsem tedy pro jistotu blíž ke břehu, jelikož jsem prostě na své věci opatrný. Když přišli ke kolu, holčička prohlásila „Tady má někdo kolo“, načež žena odvětila „Pán se tady koupe“. Pak holčička asi řekla něco, co jsem neslyšel, neboť žena pronesla (zcela klidným, věcným tónem) „Nemá plavky“.

Následující zážitek budu muset popsat dost obšírně, takže mu (a zbývajícím) kvůli místu věnuju až další část.

(úvodní část, následující část)