Jizerské hory, Horní Černá Studnice - setkání naturistů. | Naturista.cz

Jizerské hory, Horní Černá Studnice - setkání naturistů.

Vložil kubjin, 4. Listopad 2013 - 9:29

Na akci naturistického společenstva jsem byl poprvé. Byl jsem tedy zvědavý, jak to vůbec probíhá, co se bude dít a na jaké lidi asi narazím. Jsem z Mostu, a proto mi cesta trvala asi čtyři hodiny. Neboť kromě toho, že jsem dvakrát přestupoval, byla navíc mezi Děčínem a Libercem výluka. Z Jablonce jsem se z nádraží vydal kamsi do lesů pěšky. [Zmatený]

Už doma jsem výšlap odhadoval asi na pět kilometrů a zhruba to odpovídalo. Cestou se stačilo jen několikrát zeptat. Se smrákáním jsem dorazil chatu Granit do Horní Černé Studnice jako jeden z prvních návštěvníků.

Víkend v Jizerských horách plný zábavy.

Postupně jsme se sešli všichni na večeři. Večer jsme se oťukávali, my, kteří jsme nikoho neznali. Myslím, že jsme byli tři. Coby člen smíšeného družstva jsem si zahrál Aktivity.

Vyzkoušel jsem si asi po třiceti letech opět pobyt v sauně. Šlo to vydržet v pohodě, na ochlazení tekla studená sprcha. Na sníh bylo ještě brzo a na bazének na zahradě už příliš pozdě – kvůli mrazu byl téměř vypuštěn. Ale i tak člověk na verandě sympaticky vychladl.

Komu bylo libo a bylo-li právě volné místo, mohl se ponořit do bublinek v saunovém předsálí. Po saunování jsme se bavili v jídelně, hrál jsem na kytaru a trochu jsme pěli.

V sobotu po snídani jsme se vydali volit. Všichni ne, někdo si už odvolil doma, ovšem většina ano. Auty jsme zajeli do Nové Vsi, kde byli docela překvapeni naši velmi početnou výpravou voličů. Škoda, že nebylo o něco tepleji, takhle bohužel nikoho ani nenapadlo dát nějak výrazněji najevo naši příslušnost k naturismu.

Potom jsme navštívili Muzeum bojové techniky. Což se líbilo hlavně Vaškovi a Kubovi, ale i ostatním dětem a i nám dospělým. Ale nejvíc toho prolezly a prozkoumaly právě děti v čele se svým neformálním velitelem Honzou. Koho baví tanky, obrněné transportéry, samohybná děla, gazíky a další vojenská technika všech různých států válečná i poválečná a nevadí mu se možná i ušpinit, nemůže projet okolo bez zastávky.

Toho dne jsme stihli ještě výlet na bobovou dráhu. Přiznávám, že jsem byl jediným, kdo si alespoň jednou nesjel na bobu plechové koryto.

Nemusím mít všechno a rád jsem se i tak účastnil jako divák a druhým přál vzrušující požitek z jízdy.

Večer proběhl podobně jako v pátek, jen v sauně nás bylo o něco méně, protože někteří se nesmířili se zrušenou akcí v Libereckém Babylónu a jeli alespoň otestovat tamější běžný, čistě textilní provoz.

V neděli jsme vstávali později a bylo vůbec o něco líněji (že by víno vypité v noci?). Pod vedením Petra jsme si chtěli prohlédnout hydroelektrárnu, ovšem prohlídky byly možné jen od května do září. Vyjednat pro nás výjimku se nepodařilo. Riegrova stezka nás potom vedla po úbočí skalnatého kopce, kde jsme na jedné straně měli strmý svah a pod sebou na druhé sráz a dole řeku. To vše oroseno dopolední mlhou a osvětleno čerstvým sluníčkem. Často cestička stačila jen pro jednoho chodce.

Došli jsme až k místu, kde začínala kdesi pod námi štola ražená do hydroelektrárny na druhé straně kopce, a poté se vraceli. Tedy mluvím o sobě a nejpomalejší třetině naší výpravy, což byla Lucka s Karolínkou (Kamilkou?) a Vašek s Jitkou. Lucka celou dobu hlídala malou, místy ji i nesla. Rychlejší část výpravy na nás počkala ve výletní restauraci u piva a polívky.

Večer po večeři se odehrávala soutěž v malování na tělo. Já byl mezi odvážlivci, kteří neodolali možnosti umělecky se opatlat temperovými barvami. My dospělí jsme byli čtyři, děti, myslím, všechny, čili pět. Kdo vyhrál, není rozhodující, asi všichni, kdož se zúčastnili. Děti si pak připily rychlými špunty, my velcí jsme dostali láhev červeného vína. Umýt to šlo mýdlem a kartáčkem dobře.

Následující soutěž byla pro děti, ale jakožto spolupachatelé se na ní podíleli i někteří dospělí, konkrétně obě maminky a Honza. Řeč je o vyřezávání dýní. Soutěžící si opravdu zasloužili uznání, protože zatímco vymýšleli, dlabali, řezali a lepili se v dýňové šťávě, ostatní si užívali dobrodiní sauny. Soudím, že po desáté měli hotovo tak, že po několika marných pokusech své výtvory umístit ven, je umístili do chodby. A hlasovalo se. Samozřejmě, někdo vyhrál, ale opět vlastně všichni. Jen mne mrzí, že jsem si strašidla zapomněl vyfotit. Spát jsme šli zase k ránu.

Pondělí – den rozpouštění. Zda někdo jel na Kozí farmu a do Muzea korálků, nevím, neboť pro mne bylo nejdůležitější dostat se nějak domů. Děkuji Petrovi (myslím, že je odněkud z Vysočiny), že mne, chudáka pěšáka, hodil na nádraží. A doufám, že se mi ozve.

Závěrem bych se chtěl přiznat, proč jsem se konečně po několika letech brouzdání po stránkách Naturisty odhodlal účastnit nějaké společné akce. Jsem naturistický soukromník, čili neznám ve svém okolí nikoho, kdo by provozoval koupání bez plavek, a převážně se tak koupu na chatě u Koštic. Kdekoli jinde také, pokud to je jen trochu možné. Ovšem nerad se opaluji, což mne zase vzdaluje od navázání nějaké naturistické známosti a navíc jsem ženatý. Manželka naturistka ale není.

Počasí

Také jsem napsal knížku, kde jsem nějaké prvky naturismu použil a zde jsem si je chtěl ověřit prakticky. Nyní už vím, že naturisté jsou lidé jako všichni ostatní a jsem rád, že jsem měl štěstí, a podařilo se mi zrovna natrefit okamžik a místo, kde se setkali ti snášenliví a sympatičtí, ačkoli se mi jména vytrácejí (no, holt si to příště asi budu muset psát do notýsku). Jestli to půjde, rád přijedu i jindy jinam.

Zdraví Vás kubjin – Jindřich Kubánek v Mostě dne 2.11.LP 2013. Redakčně upravil Roland.

Zobrazit místo NATURISMUS Czech Republic na větší mapě

Líbil se Vám článek? Máte zážitky z Vaší dovolené, návštěvy aquaparku, wellnessu?

Podělte se s ostatními čtenáři. Za Vaše zážitky nabízíme volnou vstupenku na akci Naturista.cz.

Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL [Pošta] Potěšíte sebe i ostatní naháče.