Kdo nenavštívil jižní Čechy, jako by nebyl vůbec v České republice. Nenapodobitelné historické památky, lidová architektura, moře rybníků, překrásná Šumava i povětšinou pěkně upravená městečka, která se až na vyjímky dosti podobají jejich rakouským sousedům. My jsme vyrazili na týdenní průzkum tohoto kraje a samozřejmě jsme navštívili i většinu naturistických lokalit. Nenechali jsme si ujít ani úžasnou Hlubokou nebo otáčivé hlediště v zámeckém parku v Českém Krumlově. 

Přesyp Vlkov Hlavní „stan“ jsme si založili na pozvání místního zkušeného naturisty pana Novotného ve Vlkově u Veselí nad Lužnicí. Jeho chalupa nám po celý týden poskytla maximální pohodlí a můžeme ji vřele doporučit. I když jsme nebyli úplně nejvzornějšími návštěvníky, tak se k nám pan domácí choval velmi vstřícně a dokonce nám na neomezenou dobu půjčil svoje kola. 2 z nich pravda předválečné výroby, ale i tak jsme na nich urazili trasu Vlkov – rybník Rožmberk – Stráž n. Než. – Vlkov.

Známý poloostrov

Průzkum vlkovsko-veselských pískoven jsme zahájili hned večer po našem příjezdu. Nutno na úvod připomenout, že zapomenout si vzít na procházku kolem pískoven repelent, znamená vyložené sebemrskačství po celou dobu výletu, nebo úprk jak o závod, který ale jistojistě nevyhrajete. Na náš dotaz jednomu n-štamgastovi, nám tento odpověděl stručně: „Furt štípaj, svině“ a zmizel pro jistotu pod hladinou pískovny. Další náš pobyt u těchto vod jsme tedy spojili s ranním během pro zdraví, kdy jsme opravdu komárům utekli. Během dne, kdy bylo slunečno, se štípající otravové asi šli taky někam koupat, protože jejich masochistické útoky začínali vždy až večer.
Skokanský můstek Jinak sedmikilometrová naučná stezka kolem všech čtyřech pískoven je krásná i poučná. Během stezky se na 14 tabulích dozvíte, že např. tady dudá dudek, tam zas skřehotá žabucha ropucha. Také projdete veškeré břehy, takže uvidíte, jakou krásnou písčitou pláž mají textiláci a do jaké (polo)ilegality jsou zatlačeni naháči. Drtivá většina n-míst jsou typické rákosnické štace, kam zalezete a nekouká z vás ani malíček u nohy. Jakýmsi náznakem n-pláže je údajný poloostrov (za našeho pobytu zaplavený) jezera Horusice, poblíž mostu přes Lužnici. Ten si n-štamgasti očividně udržují, budují protivlnové bariéry, dokonce i na houpačku došlo. N-domorodec, který nám stručně popsal běsnění komárů, se i k tomuto vyjádřil úsporně: „Voni jsou Jihočeši takoví prudérní“.
Je pravda, že nám naháčům odkojeným východočeskými mega n-plážemi se jihočeské nudapláže zdají jaksi rozstrkané po všech koutech. Stránka vlkovské n-lokality.


Rožmberk Třeboň Druhý den jsme vyzkoušeli laskavě zapůjčená kola a vyrazili směrem, kam jinam než na rybníky. Na asi desetikilometrové trase z Vlkova na Rožmberk jsem jich napočítal 17. Na kole je to OK, protože vám komáři jen sotva stačí.
Hráz rybníka Rožmberk drží 76 statných dubů, takže 6,2 mil. kubíků vody nemá šanci se vylít. Tento největší český rybník má rozlohu 489 ha. My se ale už těšíme do blízké Třeboně, kam je to z Rožmberka jen 6km. Třeboň je bezesporu skvělým městečkem, kde si každý najde nějakou svoji libůstku. Krásné náměstí s přilehlým průchodem do Zámku, vyhlídková věž, spousta rybích restaurací. My jsme neodolali doporučení a na nedělní oběd jsme zašli do vyhlášené restaurace Šupina, ve které musí chutnat i zapřísáhlému odpůrci ryb. A samozřejmě rybník Svět s jeho oblíbenou n-pláží u Aurory. Třeboň se mi ze všech navštívených měst líbila nejvíc a všem ji vřele doporučuju. Samozřejmě není možno zapomenout na klenot Třeboně – Schwarzenberskou hrobku, kterou navrhl architekt Jan Schmidt, autor mj. vídeňské nebo olomoucké radnice.


Stráž nad Nežárkou

Další naší cyklozastávkou byla Stráž nad Nežárkou, kde nám byl doporučen místní Zámek. Ten byl ale zrovna zavřený, tak jsme jen nakoukli přes plot. Zvenku vypadá velmi dobře upravený a co nám vyprávěli známí, tak jeho prohlídka opravdu stojí zato.
Zpět na Vlkov jsme jeli převážně lesnatou krajinou podél Nežárky a na břehu Vlkovského rybníka ve Vlkovské restauraci jsme chlazeným Regentem uzavřeli náš první jihočeský den. Na další den hlásili déšť, tak jsme vyrazili autem.
Pokud se jakéhokoli popeláře na jihu Čech zeptáte, kde můžete vidět typickou jihočeskou lidovou architekturu, tak vám tento odpoví jednoznačně: Holašovice.


Holašovice Borkovická blata Do Holašovic jsme museli sice ještě pár kilometrů za České Budějovice, ale návštěva určitě stojí zato. Historické jádro obce patří do seznamu kulturních památek světového kulturního dědictví lidstva pod patronací UNESCO. Centrum obce tvoří klasická náves s rybníkem, vodníkem a konzumem. Okolní domy jsou všechny krásně vymalované, u každého si můžete zapumpovat starodávnou ruční pumpou a v jednom statku je muzeum a nesmí tady chybět i typická Jihočeská hospoda. Kromě Holašovic najdete zachovalou jihočeskou architekturu i na tzv. Borkovických blatech, která najdete na SZ od Veselí nad Lužnicí, mezi obcemi Sviny, Borkovice, Mažice, Zálší a Komárov. mapa.


České Budějovice Klostermann V Českých Budějovicích jsme obdivovali krásně upravené centrum města a nenechali jsme si ujít absolutně skvělou výstavu ŠUMAVA KARLA KLOSTERMANNA – PŘÍBĚH ŠUMAVSKÉ PODMALBY. Ta trvala už asi rok, ale pro velký zájem ji prodloužili do 30.9. 2009.
Blouděním kolem Budějovic jsme se dostali taky do rodiště Jana Žižky z Trocnova, chlapíka, který si jako jediný v našich dějinách poradil s papeženci. Nutno taky podotknout, že se hned tak s každým nemazlil a tak nechal např. upálit v táborských Klokotech všechny Adamity. Tak myslím, že radši zůstaneme v roce 2009. Při cestě zpět na Vlkov míjíme Římovskou přehradu, která je sice krásná, ale jelikož zásobuje pitnou vodu velkou část jižních Čech, tak je v ní koupání zakázáno. Na vlastní oči jsme viděli strážce, kteří na člunech kontrolují břehy.


Následující den jsme vyrazili opět na koupání, tentokrát do dalšího centra naháčů – Suchdola nad Lužnicí. Jen pár kilometrů jižně od Třeboně, u obce Majdalena, začíná stejně hustý pás vodních ploch jako na sever od Třeboně. Tentokrát se ale jedná o povětšinou skvělé písníky, kde je koupání opravdovou radostí. Stálí návštěvníci suchdolské pískárny (Cep 1) asi zaplakali, když viděli, že jim jejich n-poloostrov odbagrovali těžaři písku. Nyní je tedy z n-poloostrova n-ostrov a dá se na něj pouze doplavat. Momentálně jsme sice přešli po jakési mělčině, ale ta se jistě časem srovná s okolním dnem. my jsme využili ke koupání protější břeh, kde se dala v klidu najít plážička jen pro nás. Voda je na Suchdole docela dobrá, i když musím opět podotknout, že do průzračnosti východočeských písníků má zdejší voda ještě daleko. Zčásti za to může i současná intenzivní těžba písku.



Cep II Suchdolskou pískovnu – Cep I jsme po chvilce opustili a hned za silnicí jsme se dostali k dalšímu písníku – Cepu II. ten má ještě lepší vodu, dádherně zeleně zbarvenou a koupání tady bylo z našich dosavadních štací zatím nejlepší. Protější břeh je obsazen smíšeně, takže o FKK není nouze. Vstup do vody je mírný, hned na pláž navazuje svěží borový les. Všechny pískovny kolem silnice Majdalena-Suchdol-Halámky jsou skvělé a stojí zato se v nich vykoupat. Jejich břehy jsou tak rozlehlé, že na nich vždy najdete svoje nerušené místo. FKK zde není nikde vyhrazena (původní byla na odbagrovaném poloostrově na Cepu I)