Toto nebude klasický cestopis jak jste od nás zvyklí, ale spíše jen strohý popis země, která není vůbec častým cílem českých dovolenkářů. Přesto je dobré o této neprobádané zemi něco vědět, i když mnohdy funguje jen jako tranzitní, při cestách jinam za dovolenkovými zážitky. (Obvykle Řecko.) Omezím se tedy jen na popis země, (ne)možnosti naturismu, dopravu, stravování a ubytovaní. Země je plná kontrastů a protikladů, tudíž i výsledný pohled může být velmi rozporuplný.

Zeměpis.

Země sousedí s Černou Horou (Montenegro), s „republikou“ Kosovo, Makedonií a Řeckem. Má dvě moře Jadranské a Jónské. Pláže jsou kamenité i pískové. Albánie disponuje krásnou přírodou a množstvím historických památek. Po moři je nejblíže řecký ostrov Korfu (na dohled od Sarande) a když je dobrá viditelnost (u Vlorë) tak v dálce spodní část Itálie (Kalábrie).

Podnebí.

V horách je příjemné klima a neustále pofukuje příjemný větřík, ve vnitrozemí je neustále horko až dusno a stále se potíte. Stejné je to i na plážích u moří jen s přídavkem lehkého vánku. Země je velmi suchá a trpí v letních měsících nedostatkem vláhy. Celá Albánie se potýká s nedostatkem pitné vody.

Doprava.

Tohle je kapitola sama pro sebe a evropský řidič má velký problém se dopravní struktuře a běžné praxi albánských řidičů vůbec přizpůsobit. Ve městech funguje pouze právo rychlejšího a silnějšího, dopravní značky a ukazatele neexistují. Policie je pro smích. Některé silnice připomínají naše cesty těsně po rozsáhlých povodních. Hlavně to překvapí, když je silnice deklarována jako přivaděč na dálnici a nevejdou se na ni dvě nákladní auta vedle sebe. Asi dovedete představit jak to vypadá, když jedno z nich musí na přivaděči couvat. Uvedená silnice je dobře sjízdná pouze terénní čtyřkolkou. Průjezd větších měst trvá díky kolonám a neukázněnosti řidičů a stavu silnic zhruba dvakrát až třikrát déle než je to u nás. Semafory jsou jen řídkým jevem na silnicích, obvykle jen tam, kde jsou zbytečné.

Dálnice.

Dálnice a ježdění po nich si žádá samostatné vysvětlení, co to v Albánii vlastně znamená. První lehké zděšení pro běžného řidiče je kolik pěších lidí se na dálnici vlastně pohybuje. U nás by se řeklo stezka pro chodce a cyklisty. Pokud jde dálnice městem, je běžný pohyb místních aut v protisměru, kteří si takto cestu zkracují. Na dálnici je minimum značek a ukazatelů, což je o to neobvyklejší, že jsou na dálnici běžně křižovatky, kruhové objezdy. Na dálnici lze najet prakticky odkudkoliv. Z pole, z města, z chodníku, ze zahrádkářské kolonie, atd. Dálnice jsou bezplatné.

Stravování.

Zde bych označil Albánii jedničkou s hvězdičkou. Kvalitní maso, čerstvá zelenina, vychlazené nápoje, čistota v restauracích, levné ceny. Maso se prodává v restauracích jen na kila, vynikající je jehněčí. Za plný stůl jídla, dvě kila masa, chlazené nápoje litr vína, zeleninové saláty, vynikající chléb a hranolky pro pět osob jsme zaplatili na naše asi 750Kč. Výborný je také Byrek v pekárnách (velká kynutá buchta se sýrem nebo masem). Velmi dobré je také grilované vepřové maso, které koupíte kdekoliv u silnice. Velmi lahodná je studená Albánská voda v plastikových lahvích.

Něco z informací našeho makedonského kamaráda a našich postřehů.

Plat v Albánii je asi dvě stě euro a potýká se velikou nezaměstnaností. Země trpí nedostatkem elektrického proudu, v zemi kvete korupce na všech frontách. Vlaky jezdí asi dvacetikilometrovou rychlostí a vagony tahají naše mašiny (lokotraktory), které se používali jako vlečky v podnicích u nás v minulém století. Vzhledem ke stavu kolejí je to rychlost až až. Při povelu k zastavení policejním terčíkem (dokonce i po tmě) je víceméně na vaši libovůli jestli chcete zastavit, či nikoliv. Je jedno jestli jste udělali přestupek nebo ne, policista vás zastavuje jen a pouze s požadavkem dej na kafe. Celá Albánie vypadala jako naše dopravní akce Kryštof. Skoro osmdesát procent řidičů jezdí v novém BMW (případně v Mercedesu), deset procent v autech lepších. Zbylých deset procent připadá na vozítka, která již dávno nemají na silnicích co dělat, mnohdy domácí výroby. Večerní jízda Albánií je dost riziková, protože jediné co musí u auta elektricky fungovat je houkačka. Světly se nedá houkat, tudíž je řidiči na autě přehlížejí. Směrovky jsou též přežitek. Viděli jsme dokonce, jak osobní auto táhne na dálnici traktor.

Policista na kole žebrá o peníze u řidiče Porsche Cayene. Cesta ke špičkovému hotelu vede přes neexistující kanalizaci skoro polňačkou plnou splašků. Splašky najdete i na hlavní křižovatce druhého největšího města Albánie Fier. Lékařská pomoc je výsadou jen velkých měst. Stav silnic je na mnoha místech katastrofální. Trochu mi rozhodilo, když na parkovišti u pláže a špičkového hotelu nějaký poskok zapálil trávu a plameny pomalu olizovali auta po drahně dlouhou dobu. Parkoviště vůbec jsou nedostatkovým zbožím a ve městech to podle toho vypadá. Všude vás čekají hromady odpadků, jak je vcelku balkánským směrem běžné.

Ubytování.

Opět musím jen chválit. Apartmán pro čtyři osoby s veškerým komfortem za cenu cca 30euro přímo u moře je pomalu snem každého dovolenkáře. Ubytování v hotelech s bazény je jen o několik málo eur dražší. V celé Albánii neexistují velké rozdíly v cenách čehokoliv a konkurence jako by nebyla. V menších lokalitách je lepší pečivo dopředu objednávat

Pohonné hmoty.

Cena je asi podobná jako u nás, ale kvalita (hodnotím naftu) nic moc. Auto na diesel (název BlueDiesel) trochu hůře táhne a docela kouří. Platit můžete všude eury a nikde nebudete kursově ošizeni. Doporučuji tankovat jinde než v Albánii. Asi nejlépe jezdí auto na srbskou a makedonskou naftu, která je mimochodem o dost levnější.

Pláže.

Pláže jsou plné k prasknutí, nikde jsme nenašli nějaké soukromější místo. Všude stojí hotely a nebo nelze do vody pro terén vlézt. Pláže jsou prakticky jen placené tedy platíte za plážový servis (slunečník a lehátko) Platba za celý den je asi euro. Dát si někam samostatně deku prakticky pro plnost pláže nejde, alespoň v destinacích, které jsme navštívili.

Naturismus a nahota.

Naturismus je prakticky neznámým pojmem a vrcholem „nahoty“ jsou trochu větší dvoudílné plavky. Na internetu jsem našel u Sarande FKK pláž – možnost naturismu, ale buď je to kachna a nebo jsme uvedené místo prostě nenašli, i když náš makedonský průvodce uměl albánsky. V ostatních destinacích, které jsme navštívili byl naturismus zhola nemožný. (Divjakë, Fier, Vlorë, Orikum, Himarë, Sarandë). Své zkušenosti z pláže Orikum popisuji ve svém blogu. Popis se víceméně hodí na všechny vyjmenované destinace. Snad jen Divjakë je slabou výjimkou, tam jsme viděli tři ženy nahoře bez. Mezi výčet pláží by mělo patřit i město Pogradec na Ohridském jezeře, kde je opět situace ohledně naturismu prakticky stejná. Ohledně Albánských pláží jen jeden poznatek, děti na plážích jsou běžně nahé do daleko vyššího věku než u nás.

Příroda.

Opět se přikloním ke chvále, protože příroda jak hor, tak i pobřeží a vnitrozemí je překrásná. Docela hezkým pohledem je vidění mnohakilometrových olivových hájů, na několika místech jsme viděli mandarinkové plantáže. U moře jsou krásné palmy. Ty rostou i ve městech a je to mnohdy to jediné co ve městech obdivujete. Jízda po některých silnicích nabízí stejně hezké výhledy jako např. jízda Alpami. Krásy přírody nejdou tak jednoduše popsat , to chce prostě vidět.

Čistota moře.

Jadranské moře jakž takž. Prakticky bez odpadků jen zvířený tmavý písek. Je ale způsobeno tím, že okolí Divjakë se těží mořská sůl, tak si asi trochu více potrpí na čistotu. Jónské moře u Vlorë před přístavem, vypouští lodě vše z odpadního potrubí. Takže plavete a každou chvíli máte na ruce igelit, tašku a podobné hnusy. Voda má při vypuštění odpadu docela nevábnou barvu. Odpad také trochu štípe do očí. U Orikum jsme zase viděli v moři plující trávu, jako tomu bývá s chaluhami v Bulharsku. Relativně nejčistší moře bylo u Himarë. Přesto nemá takou jasně modrou barvu jako má moře v Řecku, i když je to velmi blízko. Dobrou volbou je nedaleko řeckého ostrova Korfu lokalita Sarandë. Také zde najdete nejvíce památek. Uvedená lokalita je ale asi nejdražší destinace v Albánii.

Celnice.

Čekání na hranicích je vytvořeno pomalostí a nedostatkem personálu. Na hranicích nikdy není moc aut, ale počítejte pokaždé raději s cca hodinovým čekáním přes den a v noci tak půl hodiny. Běžná praxe u cizinců je kontrola bagáže i když v kufru auta nemáte vůbec nic. Otevřete kufr auta a celník si sedne na lavičku a čeká až mu dáte na kafe. Když vydržíte čekání zjistí, že nic nedostane, tak odejde a vy můžete odjet, protože jste stejně již za celnicí. Uvedená zkušenost vychází z několikerých přejezdů makedonsko albánských hranic, jak v Čafasanu, tak ve Svatém Naumu, i ve vesničce Stenje.

Co říci závěrem.

Líbil se Vám článek? Máte zážitky z Vaší dovolené, návštěvy aquaparku, wellnessu?

---

Podělte se s ostatními čtenáři. Za Vaše zážitky nabízíme volnou vstupenku na akci Naturista.cz.

Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL Potěšíte sebe i ostatní naháče.

Podpořte Naturista cz. a jeho činnost jakoukoliv částkou. Předem děkujeme.

Své příspěvky můžete vkládat do kasiček, na každé akci Naturista.cz.

---

Zájemci o spolupráci: Chcete zde seznámit ostatní s Vaši činností? EMAIL