Letos jsem se, po dlouhé době, odhodlala odhodit plavky a rozšířit řady nudistů (naturistů). Pokusím se zde shrnout své zkušenosti a pocity z pohledu ženy. Žádné předchozí zkušenosti s nahým koupáním nemám (když pominu pár nočních koupaček). Když jsem byla mladší, přišel mi nudismus divný, prostě mě to nelákalo se někde vystavovat, brala jsem to jako exhibicionismus, který šel úplně mimo mě. Říkala jsem si, že bych si připadala blbě, být někde nahá mezi cizími lidmi. Nebylo to tím, že bych se cítila ošklivá, to vůbec ne. Jen mi to přišlo jako něco, co je společensky nepřijatelné, možná i ponižující. Pár let zpátky jsem navštívila jednu pláž, kam přijela skupinka lidí na kolech. Všichni odhodili oblečení a šli se koupat nazí. Evidentně si s tím hlavu nelámali a ani stud na nich nebyl vidět, prostě pohodička. Záviděla jsem jim jejich odvahu a říkala si, že to musí být fajn, nemít na sobě mokré plavky a po opalovaní nevypadat jako zebra (my holky to máme díky vršku horší). Stejně tak jsem záviděla dětem, že to nemusí řešit. Jako malá jsem se koupala nahá do zhruba 9ti, pak mi to začalo připadat divné a ponižující. Moji chlapi na to nebyli a ani jsem neměla ve svém okolí žádného nudistu. Ale ten pověstný červík začal hlodat čím dál, tím víc. Když jsem se v létě vždycky hezky opálila, pak stačil pohled do zrcadla, abych si řekla, že vypadám směšně. Prsa, zadek a pipina, to všechno svítilo do tmy a vypadalo to směšně. Celý efekt opálení byl pryč. A poslední důvod, proč ho nepřiznat, vzrušoval mě pocit být nahá na veřejnosti. Takže jsem se rozhodla to vyzkoušet. Bála jsem se situace, že bych potkala někoho známého, jak jdu na nudi. Přemýšlela jsem jak to vyzkoušet. Zprvu mě napadlo jet někam do zahraničí, ale na to jsem letos neměla čas. Taky jsem se pokoušela najít někde odlehlé místo, kde nikdo není, ale vždycky se někdo objevil a tak jsem z toho vycouvala. Jenže čím dál víc jsem to toužila vyzkoušet a kdy jindy, když ne teď. Potom jsem narazila na tyto stránky a přečetla si zkušenosti jiných. A odhodlala jsem se k jediné správné věci – jít na oficiální nudapláž plnou nahých lidí. Uvědomila jsem si, že mám trochu hrůzu a blok z toho, abych byla nahá mezi oblečenými, cítila bych se poníženě. Ale když jsou i ostatní nazí, jsou na stejném levelu a je to ok. První jsem se rozhodla vyzkoušet Opaťák, ale když jsem tam přišla, viděla jsem že je to takové promíchané a nediskrétní. Takže jsem si nechala plavky a tiše záviděla těm, co je neměli. Dlužno říct, že byl horký víkend a jezero bylo přeplněné. Navíc tam byly skupinky mladých, namistrovaných borců a nechtěla jsem jim dělat představení. Až později jsem zjistila, že se dá jít až mezi karavany, za plot, kde textiláci nejsou. Mít diskrétní přístup na pláž, bylo pro mě ze začátku nezbytné. Nechtěla jsem zažít, aby na mne někdo pokřikoval „wau, nudistka“. Na druhý pokus se mi to povedlo, byla jsem nervozní jak před prvním rande . Předtím jsem si dala cigaretu na kuráž, napochodovala tam, rozprostřela deku a rychle se svlékla. Voda byla úžasná a ten pocit plavat nahá byl úplně jiný, než jsem byla zvyklá, prostě úžasný. Když jsem si lehla na deku a nechala zajít sluníčko tak, kde dlouho nehřálo, bylo naprosto úžasný. Uklidnila jsem se a začala pozorovat okolí. Ostatní byli ve velké pohodě a užívali si krásného dne. I ze mě opadnul zbytek nervozity a uvolnila jsem se a začala relaxovat. Nudisté mi přijdou takoví pohodovější, uvolněnější a na nic si nehrají. Na nudi jsem neviděla žádné typické plážové machry. Asi kdyby se takoví svlékli, nezbyl by důvod k machrování Postupně jsem vyzkoušela Poděbrady, Opaťák a Lhotu, všude to je úžasné. Obzvláště Lhota mne potěšila. Měla jsem ji zafixovanou jako takový lunapark, ale na nudi vládne klid a pohoda, i když je narváno. Dneska už nervozní nejsem a nahotu si užívám plnými doušky. Ráda se projdu i po pláži ke stánku, pocit být venku nahatá je úžasný, nepopsatelný. Po pár návštěvách nuda pláže je nervozita pryč, vysloveně si to užívám a jen mě mrzí, že jsem nezačala dřív. Přes zimu budu mít asi absťák. Potom všem mě kamarádka vytáhla na klasické koupaliště. Vůbec jsem si to neužila, ty plavky jsou za trest, vysloveně nepříjemné a měla jsem sto chutí se tam svléknout. Další den jsem vzala kamarádku na nudi. Musela jsem ji dlouho přemlouvat, nakonec souhlasila že půjde, ale nechá si kalhotky. Cítila jsem z ní nervozitu stejnou, jakou jsem měla já. Asi po dvou hodinách prohlásila, jak mi závidí moji kuráž, že jsem nahá. Odhodlala jsem se pro ni udělat tu nejlepší věc: povolit šňůrky a plavky strhnout! Na ten její výraz nikdy nezapomenu Postrčila jsem jí do vody si zaplavat a potom ji vytáhla na procházku přes celou pláž ke stánku. Když viděla ostatní, jak jsou v naprosté pohodě, tak se jí na tváři vyloupnul spokojený úsměv. Večer mi děkovala, že jsem ji do toho uvrhla a že by se k tomu nikdy neodvázala, ikdyž se ji to dlouho honilo hlavou. Takže se mi povedlo vyrobit další nudistku. Osobně jsem přesvědčena, že 90% lidí by se rádo koupalo nazí, jen k tomu nemají odvahu! A kdo to jednou zkusí, už nechce jinak. Ještě pár postřehů k osazenstvu: Přijde mi, že převahu mají muži, většinou 40+, pod 30 sem jich moc neviděla. To stejné ženy – pod 30jich je velmi málo, většinou 50+. Pak tam chodí rodiny s malými dětmi, náctiletí se skoro vůbec nevyskytují, což chápu. Já bych do toho v tomto věku taky nešla. Obecně můžu říct, že lidé pod 30 tam moc nechodí. Možná se otrkají časem, stejně jako já, nebo Péťa. Každopádně lidé na nudi jsou milejší, uvolněnější a na nic si nehrají. Jsem ráda, že patřím mezi ně.

Jana