International sections
English Deutsch Dutch

NATURISTA.CZ

Přirozená radost ze života

-

Naturistická turistika na Menorce

Vložil Borek, 4. Prosinec 2017 - 20:12

15 úseků výpravy kolem Menorky: s nocováním v přírodě15 úseků výpravy kolem Menorky: s nocováním v příroděNásledující řádky navazují na popis naturistických příležitostí na Menorce konkrétní dvoutýdenní turistickou výpravou po obvodu, ale trochu i vnitrozemím ostrova.

Popis může napovědět při výběru některých míst k navštívení podle individuálních zájmů – od plážových povalečů přes zájemce o přírodní rezervace živé i neživé po nadšence o historické stavby stovky i tisíce let staré. A ovšem pro chodce, romantiky, cestovatele užívající si cestování samo o sobě. Jak ovšem připomíná eSHá, dva týdny jsou na poznání tohoto ostrova o rozloze menšího okresu zcela nedostatečné. Zejména, když značný čas promarníte na plážích, kterým je těžko odolat.

Camí de Cavalls (CdC) je v krajině vyznačena jako 20 etap, z nichž některé se dají ujít za 3–4 hodiny, takže není problém v případě zájmu zvládnout i víc etap denně. My jsme členění na vyznačené etapy nedodržovali a své etapy si končili, kde se nám zlíbilo. Mapu CdC lze stáhnout jako pdf, která ale místy nesedí, trasa se občas upravuje. Úplně aktuální průběh lze zakoupit na některých webech, ale bez toho jsme se obešli. Využít lze i digitální mapu a stáhnout si ji ze Seznamu pro mobil nebo obsahově téměř shodnou z OpenStreetMap (např. ve free verzi pro garmin), která je aktuálnější, i když také ne 100%. Drobné změny vedení trasy se snadno zvládnou sledováním místního značení. Poznámka pro elektroniku (foťák, navigace): Na trase přírodou pochopitelně nejsou zásuvky. Dobíjeli jsme slunečním panýlkem (15×15 cm) na batohu v kombinaci s malou power-bankou.

značení CdCznačení CdC1. patník 1. etapy CdC1. patník 1. etapy CdCCdC je značena z hlavního města kolem ostrova proti směru hodinových ručiček, lze ji ale jít oběma směry. Pro značení je zvolena tmavě červená barva. Plechové šipky rozcestníků jsou obdobné našim, ale jsou celé tmavočervené s bílým textem. Úseky zástavbou jsou značeny kombinovaně – červeno-bílými proužky obdobnými našim (bílý je jen jeden), ale někde jen destičkou s názvem CdC nalepenou na zídce. Pokud trasa mění směr, bývá na ostatních směrech červeno-bílý křížek, znamenající „tudy ne“. Mimo zástavbu proužky nejsou. Tam je trasa vykolíkovaná dřevěným patníky s odstupem po 30 – 100 metrech, zpravidla je od jednoho vidět další. Kterým směrem na křižovatkách vyhlížet další cestu se pozná podle bílých odrazek, nalepených do směru k sousedním patníkům. Sami jsme odrazky využili jen málo, ale dovedu si představit, že v horké sezóně je lépe chodit i za šera před rozedněním nebo večer do noci, když nepraží plné slunce. Každý patník je označen číslem etapy a pořadovým číslem v etapě, což při cestě proti směru značení umožňuje odhadnout vzdálenost do jejího cíle. Na začátku/konci každé etapy jsou kvalitní informační tabule s mapkou, profilem, popisem přírody. Jsou dvoujazyčné, španělsky a katalánsky. Na trase jsou ale i další informační tabule jiných zřizovatelů, kde bývají i jiné jazyky. Shodou okolností náš postup vedl právě proti směru značení, protože jsme po příletu chtěli co nejdříve zamířit na jisté jižní pláže. Následuje popis 15 dnů naší turistiky s batohy na zádech:

Aeroport Menorca: severní (vedlejší) bránaAeroport Menorca: severní (vedlejší) bránaterasa neužívané vilyterasa neužívané vily1. Přílet ve 20 hodin večer vybízel k co nejkratší trase z letiště na nejbližší jižní pláž. Vzdušnou čarou necelé 4 km. Pokusy o překonání zídek u letištních parkovišť se ale nezdařily, proto musíme celé letiště obejít severem a k moři už večer nedojdeme. Začíná se mračit, proto radši zapadneme pod terasu opuštěné vily stojící nedaleko od silničky u jižního konce letiště a tam prospíme noční déšť. (tento den (vlastně večer) našlapáno 9 km)

ranní duharanní duhazátoka Canutellszátoka Canutellstrempové v nekropolitrempové v nekropoliCalascovesCalascoves2. Ráno nás vítá duhou, příjemnou teplotou. Míříme na jih k napojení na CdC. První pláž es Canutells je miniaturní a v městečku. Okoukneme ji a pokračujeme dál. Asi po 3 km jsme u Calascoves – zátoka jeskyní. Opravdová pláž tu není, do vody se ale dá jít na více místech ze břehu mezi skalkami nebo z vybetonované plošinky. Hlavní atrakcí jsou tu jeskyně, uměle vytvořené ve skalních stěnách nad mořem, sloužící před tisíci let jako hrobky, později obydlí, sklady, ty dostupnější i jako chlévy. V jedné sledujeme skupinku (asi místních) trempů, mají tam lehátka, vaření, … Nedaleko následující městskou pláž Cala en Porter okukujeme z kavárny a s lehkým srdcem ji vynecháváme s vyhlídkou na nejdelší pláž Menorky – Son Bou. CdC se v tomto úseku zřejmě odklání od historického průběhu – vnitrozemím se vyhýbá vojenským zařízením umístěným na pobřeží.

údolí es Pratúdolí es Pratduha na Comerma de sa Puntaduha na Comerma de sa PuntaLlucalari za svítáníLlucalari za svítánískály Llucalari večerskály Llucalari večerDíky tomu ale procházíme es Prat – malebné údolí úrodné nejen na sady a zahrady, ale i na divokou subtropickou vegetaci. Při stoupání na náhorní plošinu nás zastihl pěkný liják, za odměnu ukončený také pěknou duhou. Kousek před Son Bou se slunce chýlí k západu, když procházíme zátokou Cala de Llucalari, jejíž pláž je dost zanesená řasami. Zato je u ní polojeskynní přístřešek, snad bývalý strážní domek. Protože si nejsme jistí možnostmi noclehu v letovisku Son Bou, přenocujeme zde romanticky za vydatného dunění příboje. Romantiku doplňují barevné efekty západu i východu slunce nad okolními skalami. (20 km)

skalní obydlí nad Son Bouskalní obydlí nad Son Bouvýhled na Son Bou od JV: při snídanivýhled na Son Bou od JV: při snídanicesta z pláže do Son Bou přes chráněné dunycesta z pláže do Son Bou přes chráněné dunypláž Son Boupláž Son Bou3. Jak nám již naznačili rekreanti ze Son Bou, kteří si za soumraku do zátoky Cala de Llucalari udělali vycházku, daly by se ve skalách ohraničujících jihovýchodní konec pláže Son Bou najít šikovné plácky na nocování. Dodatečně jim dáváme za pravdu, nicméně teď po ránu jen jeden využijeme pro snídani s výhledem na celé Son Bou a kolem základů raně křesťanské baziliky míjíme hotelovou část pláž s vidinou prvního plážového koupání. Hned za hotelovými slunečníky se objevují první naháči, tak odkládáme batohy i oblečení a skáčeme do vln. Dno tu klesá hodně pozvolně, ale ne vždy pravidelně, takže v některých částech pláže jsou výborné podmínky na vození na vlnách. 

pláž Sant Tomaspláž Sant Tomaspláž Sant Tomas od SZpláž Sant Tomas od SZes Trenc z Sender des Litorales Trenc z Sender des Litoralprůchod k es Trenc: s varovnou tabulí o padání kamenůprůchod k es Trenc: s varovnou tabulí o padání kamenůPo hodince se posunujeme po pláži dál k Sant Tomas, kde podíl naháčů dál znatelně narůstá. Úplně na severozápadním konci pláže Sant Tomas začínají útesy, na jejichž úpatí jsou krásné pláže es Trenc. Pobývání na nich je v jednom ohledu malebné vzhledem ke skalám nad sebou, ve druhém ohledu trochu rizikové, protože ze skal se občas kousek odlomí, čemuž mohou někdy pomoci i turisté na stezce Sender des Litoral, vedoucí po horní hraně útesů. Tuto stezku volíme pro další postup i my, protože vede v tomto úseku na rozdíl od CdC přímo podél pobřeží a tím i k několika krásným plážím.

Sender des Litoral: má značení odlišné od CdCSender des Litoral: má značení odlišné od CdCCala EscorxadaCala Escorxadaborovice u Sender des Litoralborovice u Sender des LitoralCala EscorxadaCala EscorxadaCala Escorxada od SZCala Escorxada od SZAsi po třech km jsme na Cala Escorxada. Opravdu přírodní ráj mimo civilizaci. Je tu jasné nocování, jen s trochou váhání, jak vysoko na pláži si ustlat, aby nás v noci neopláchl příboj. (12 km)

Cala FustamCala FustamCala FustamCala FustamCala Trebalúger: od SZCala Trebalúger: od SZCala TrebalúgerCala Trebalúger4. Další asi Cala TrebalúgerCala Trebalúger30metrová plážička Cala Fustam je sotva půl kilometru přes kopec. Pěkná, ale po ránu chceme kousek ujít, proto ji přecházíme. Když se ale po dalších 2 km před námi otevře zcela prázdná nejmíň 200metrová Cala Trebalúger, zakotvíme na ní, i když je teprve 9 ráno a moc jsme toho dnes ještě neušli. Prozkoumáváme borový lesík podél přitékající řeky, v němž by se našly krásné plácky pro desítky bivakujících. Během dopoledne se na pláži zastaví vykoupat pár procházejících, ale nikdy tu není víc než pět lidí. Až po poledni dorazí několik skupinek, ale to už my zvedáme kotvy.

pěšina Sender des Litoralpěšina Sender des LitoralCala MitjanaCala MitjanaCala MacarelletaCala MacarelletaCala Macarella: od západuCala Macarella: od západuCala GaldanaCala GaldanaPřeci jen máme předsevzetí ujít denně aspoň 10 km. Navíc máme před sebou opěvované pláže Cala Mitjana se sousední Cala Mitjaneta, pak Cala Galdana a následují Cala Macarella s navazující Cala Macarelleta. Všechny jsou sice krásné, ale příliš populární, takže i mimo sezónu dost frekventované. Průběžně si na každé zaplaveme, ale pokračujeme dál na Cala en Turqueta. Navečer tu už je poloprázdno a nízká palma je nádherným přístřeškem pro další plážový nocleh. (12 km)


Cala en Turqueta za svítáníCala en Turqueta za svítáníCala en Turqueta: bóje oddělují oblast pro kotvení od plážeCala en Turqueta: bóje oddělují oblast pro kotvení od plážeCala es Talaier je hluboko mezi skalamiCala es Talaier je hluboko mezi skalamiCala es Talaier: po postupně se zaplňujeCala es Talaier: po postupně se zaplňujeCala es Talaier: panoramatickyCala es Talaier: panoramaticky5. Ráno zjišťujeme, že tu s námi nocovali ještě dva poutníci a několik koz. Ještě za svítání pláž prochází úklidová skupinka hledající odpadky (moc práce nemají). Po ranní koupeli vykročíme po pláži dál k západu. U hlavního vstupu na pláž směrem z údolí nacházíme udržované záchody s ukazatelem 1 km údolím k parkovišti. To ale není náš směr. Podél pobřeží asi po hodině prosvítá zátoka es Talaier, docela zalidněná. Nevěřícně zíráme, že jsou tu snad všichni v textilu! Až na pláži vidíme, že mezi desítkami textiláků jsou dva mládenci nahatí a nikdo nic neřeší. Rozšiřujeme tedy nahatou skupinku o další dva a ani nás si nikdo nevšímá. Postupem dne tu začíná být docela plno, přibylo i pár dalších naháčů (i nahotinek). I když tu textiláci (většinou francouzští studenti) mnohonásobně převažují, nezdá se, že by si naháčů někdo všímal. Užíváme slunce a moře až do podvečera, kdy náš turistický pud (a docházející pití) velí pokročit na trase. 

Son Saura z dálkySon Saura z dálkySon SauraSon SauraSon Xoriguer - průplav do přístavu: v nočním osvětleníSon Xoriguer – průplav do přístavu: v nočním osvětleníSon Xoriguer - městská pláž navečer: po povalečích nastupuje detektorářSon Xoriguer – městská pláž navečer: po povalečích nastupuje detektorářvojenské kryty: mezi Son Saura a Son Xoriguervojenské kryty: mezi Son Saura a Son XoriguerNedalekou dlouhou pláž Son Saura (trochu dekorovanou řasami) proto jen procházíme a míříme na jihozápadní zlom CdC u městečka Son Xoriguer. Tady doplňujeme zásoby, obhlédneme maják obestavěný restaurací a hned za posledními domy nocujeme za prvními vrátky skrz zídku, odstiňující ruch městečka. Po setmění se ještě navzájem překvapíme s dvojicí projíždějící na koních. (14 km) 

nocleh u San Xoriguer: probouzenínocleh u San Xoriguer: probouzenípláž Cala Blanca: malá příměstskápláž Cala Blanca: malá příměstskáCiutadella: panorama od severuCiutadella: panorama od severuSantandría - kamenné plošinky na severním okrajiSantandría – kamenné plošinky na severním okrajiSantandría: hotelová plážSantandría: hotelová pláž6. Ráno ještě při vstávání trochu vylekáme běžkyni, která hned za vrátky snídající naháče určitě nečekala ;) Vyrážíme k severu na etapu trochu odlišnou od dosavadních. V první půli pustinou nad útesy vůbec není kudy se dostat k moři. Ve druhé půlce zástavbou k bývalému hlavnímu městu Ciutadella je přístup k moři většinou omezen soukromými pozemky. Míjíme městskou miniplážičku Cala Blanca i o trochu větší hotelovou pláž Santandría (kolem zní dost čeština). Protože ale narůstá koupací absťák, scházíme asi v půli severního okraje zátoky Santandría na skalky k moři a zabydlujeme kamenné plošinky s dobrým přístupem do moře. Ideální pro piknik z dobrot pořízených při průchodu městem, prokládaný koupáním, šnorchlováním, … Nicméně na nocování to není, proto pokračujeme do Ciutadelly, křižujeme uličkami starého města a míříme po CdC předměstím Cala es Blanes za město. Stmívá se, proto moc nevymýšlíme a bivakujeme v prvním nekamenitém údolíčku. (19 km)


údolíčko bez kamenů ;)údolíčko bez kamenů ;)cyklista na CdCcyklista na CdCtalayot - kozí chlívektalayot – kozí chlívekbunkry na Punta Natibunkry na Punta NatiPunta NatiPunta Nati7. Další etapa míří k severu k majáku Punta Nati neobvykle vyprahlou krajinou, kde se sice pásly ovce i kozy, ale moc zeleně tu není. Potkáváme bikerskou dvojici, kde biker to lámal kamenitou stezkou, kdežto bikerka rezignovaně kolo tlačila, přičemž ale svému partnerovi docela stačila. Hlavní atrakcí tohoto úseku je množství talayotů – kruhových kamenných pyramid, sloužících nyní vesměs jako chlévy. V koncovém bodě oficiální etapy – u majáku Punta Nati marně vyhlížíme obchůdek nebo aspoň zdroj pitné vody – NIC. Do areálu majáku je zákaz vstupu.
Cala Morell od západu: rozmanité barvy členitých útesůCala Morell od západu: rozmanité barvy členitých útesůvilky Cala Morell: poněkud snobskévilky Cala Morell: poněkud snobskémeditace nad zásobou vodymeditace nad zásobou vodyCala Morell - interiér jedné z jeskyníCala Morell – interiér jedné z jeskyníjeskynní nekropole Cala Morelljeskynní nekropole Cala MorellZ informační tabule jen studujeme historii majáku, prolézáme opuštěná opevnění tvarem imitující talayoty a míříme dál k severovýchodu ke Cala Morell. Tuto osadu tvoří vily vyšší třídy, ale nemají tu žádný obchod. Vodu lze koupit pouze v hotelovém baru nebo v restauraci, lahev za 3 €. Po prohlídce zdejší skalní nekropole (tesané jeskyně, vstup zcela volný) se zamračilo, pak i sprchlo a zafičelo. A protože se blíží večer, využíváme jeskyni, která není na trase prohlídky a v pohodě sledujeme noční liják. (15 km)

CdC po nočním deštiCdC po nočním deštiCdC podél severního pobřežíCdC podél severního pobřežíCala Pregonda ozářená zapadajícím sluncemCala Pregonda ozářená zapadajícím sluncemstodola u Cala Pregondastodola u Cala PregondaCala d'Algaiarens: v pošmourném počasíCala d'Algaiarens: v pošmourném počasí8. Před námi je úsek k východu podél severního pobřeží, tvořený třemi etapami CdC, na jejichž konci má být další restaurace s možností koupit pití. V odhodlání zvládnout tři etapy na jeden zátah nás ráno podporuje zatažená obloha a teplota jen kolem 20°, která neláká k zastávkám na plážích. Když zastavujeme k vaření oběda pod převisem nad Cala del Pilar, objevujeme skalní pramínek, jehož existenci naznačovaly některé cestopisy. Tato zdánlivá drobnost je pro nás zásadní. Zdroj pitné vody uprostřed severozápadního pobřeží. Tentokrát jsme sice nesli vody dost, protože jsme si existencí pramenu nebyli jisti, ale bude se nám hodit později. Další úsek do Binimel-lá je převýšením nejnáročnější na celé CdC. Kousek před pláží Cala Pregonda míjíme opuštěnou stodolu, kterou si vyhlížíme jako luxusní místo pro nocleh. Po neúspěšném pokusu o sehnání pitné vody v Binimel-lá si na vylidněné pláži vychutnáme večeři a západ slunce. Dodatečně si blahořečíme, že jsme u pramínku nad Cala del Pilar doplnili lahve a nespoléhali na avizovanou restauraci. Ta je v sobotu večer (!) liduprázdná, vše pozamykané, přestože jinak v provozu evidentně je. (20 km + 5 km pro vodu)

Cala PregondaCala PregondaCala Pregonda z ostrůvku: západní konecCala Pregonda z ostrůvku: západní konecFornells - poustevna pod věžíFornells – poustevna pod věžíCala MicaCala MicaPlaya CavalleríaPlaya Cavallería9. Naštěstí zásobu vody máme z Cala del Pilar ještě na celý den. Užíváme si téměř prázdnou pláž Cala Pregonda, přeplavání na ostrůvky v zátoce, šnorchlování. Na další etapu vyrážíme až dlouho po poledni. Na trase je několik lákadel – archeologická naleziště i vyhlídky a pláže. Teď už ale kvůli pití do městečka Fornells dojít musíme, takže u krásných pláží Cavallería i Cala Tirant i u řady malých plážiček zamáčkneme slzu, abychom stihli nákup v místním marketu. Pak ještě stíháme výstup ke kamenné strážní věži Torre de Fornells, abychom s několika dalšími fotografy shlédli představení o západu slunce. Původně zamýšlený nocleh u věže vyhodnocujeme jako zbytečně větrný, proto využíváme vyzdobenou poustevnu kousek pod vrcholem a ukryti před větrem i případným deštěm přespíme pod ochranu panenky Marie. (16 km)

Fornells - náměstíFornells – náměstíFornells - cyklostezkaFornells – cyklostezkalesní cesta k Cala Rojalesní cesta k Cala Rojasilniční kousek CdC: naštěstí jen 1,5 kmsilniční kousek CdC: naštěstí jen 1,5 km10. Stará část rybářského městečka Fornells je malebná, i když už místní obyvatele neživí rybolov, ale turisté, ubytovaní v rozsáhlých vilkových předměstích. K první vyhlídnuté koupací pláži Cala Roja to máme jen pár kilometrů. První kilometr po přepychové asfaltové cyklostezce, ale další asi dva po docela frekventované silnici k hlavnímu městu. Nicméně za odbočkou k ses Salines (skansen těžby soli) jsme už na prašné cestě sami.
odbočka k Cala Rojaodbočka k Cala RojaCala Roja: v pozadí FornellsCala Roja: v pozadí Fornellspláž Son Parcpláž Son ParcSon Parc od západuSon Parc od západuCala Roja - v pozadí ležení domorodcůCala Roja – v pozadí ležení domorodcůU odbočky na pláž Cala Roja nás vítá cedulka se zákazem vstupu, které ale „španělsky nerozumíme“ a jdeme k vodě. Na konci cesty k zátoce s překvapením nenarážíme na vrata milionářské vily, ale na sídliště místních bezdomovců. Mají nastřádáno dost zajímavostí – rozlámané čluny, plastový nábytek, bóje, hromady věcí, které se někdy mohou hodit. Protože jsou vybaveni výrazně štěkajícími psy, usadíme se v uctivé vzdálenosti a zkoušíme koupel. Voda čistá, teplá, na dně občas skalky, rostlinstvo, ale hloubka – pod kolena! Kráčím 50 m od břehu, než se zdá, že půjde plavat. Ale po uplavání dalších asi 100 mi voda stále sahá jen těsně nad kolena. Zkrátka zase jiný typ pláže. Po lehkém obědě tuto pláž s klidným svědomím opouštíme. Jednička to není. Na následující příměstské pláži Son Parc si stíháme zaplavat ještě před přeháňkou, kterou využijeme k druhému obědu.
Arenal d'en CastellArenal d'en Castellsestup k salinám v zátoce en Brutsestup k salinám v zátoce en Brutosamocený domek v Pou d'en Caldesosamocený domek v Pou d'en Caldesbizarní skály nad zátokou de Brutbizarní skály nad zátokou de Brutnaučné tabule ke ptačí rezervaci v salináchnaučné tabule ke ptačí rezervaci v salináchNicméně dlouhá etapa nedovoluje víc lenošení. Míjíme další velkou pláž Arenal d'en Castell (beztak je většina hotelově-slunečníková) a míříme opět do přírody. Na trase jsou rozsáhlé nepoužívané saliny, nyní chráněné jako ptačí rezervace. Kocháme se, nespěcháme, nesledujeme čas a tak v závěru úseku už se nám hodí, že patníky CdC jsou opatřené odrazkami. Naštěstí plánovaný cíl etapy – osamocený domek v zátoce Pou d'en Caldes – dokážeme najít, je bílý. Sice je zavřený, ale jeho zahradní nábytek umožňuje kulturně povečeřet i posnídat. Jen původní záměr využít pro nocleh široké zahradní lehátko měníme na nocleh v nedaleké dětské „Vile FF“ improvizované z palet. To kdyby přišel k ránu déšť. (25 km) 

Pou d'en CaldesPou d'en Caldespříboj u severního pobřeží Cap de Favaritxpříboj u severního pobřeží Cap de Favaritxpláž Tortuga: napravo Bassa de Morella - ptačí rezervacepláž Tortuga: napravo Bassa de Morella – ptačí rezervaceoblíbené N-pláže - doleva Presili, doprava Tortugaoblíbené N-pláže – doleva Presili, doprava Tortugak majáku Cap de Favaritxk majáku Cap de Favaritx11. Ráno vypadá počasí nadějné, ale když dorazíme k majáku na Cap de Favaritx, je docela skotsky sychravo, větrno. Opět turistické překvapení – u tak atraktivního a evidentně frekventovaného cíle výletníků pro ně není NIC. Krom majáku se zákazem vstupu. Žádný stánkař s občerstvením a suvenýry. Cestou k jihu kvůli nevlídnému počasí míjíme naturisty údajně velmi oblíbené pláže Presili, Tortuga, Cavaller a řadu dalších. Počasí se zlepšuje, když procházíme přírodní rezervaci de s'Albufera des Grau – mokřady vzácné bohatstvím rostlinek i ptactva. 

pláž Tamarells: v pozadí strážní věž Sa Torretapláž Tamarells: v pozadí strážní věž Sa TorretaCala en Vidrier: v pozadí město Es GrauCala en Vidrier: v pozadí město Es GrauSa Mesquida: pláž, věž, městečkoSa Mesquida: pláž, věž, městečkoIllots de Sa MesquidaIllots de Sa MesquidaEs Grau - mokřadní rezervaceEs Grau – mokřadní rezervaceV závěru etapy stezka obchází vojenský prostor a tak potkáváme jednotlivce i skupinky trénujících vojáků. Dost propagovaná pláž Mesquida je nejen příměstská, ale slouží také jako vojenský cvičák, tak se jen zastavíme u patníku s číslem 01/001 a jsme skoro na začátku CdC. „Skoro“ proto, že na opravdový začátek do středu hlavního města je ještě pěkných pár kilometrů značených červenobílými proužky podél hlavní silnice. Večer až do města dojít nechceme, proto vyhlížíme šikovnou bivakovací plážičku. U moře ale v tomto úseku nacházíme jen skalnaté pobřeží, proto nocujeme nad vesnicí es Murtar, kde je mezi macchií na výběr z mnoha pohodlných plácků. (20 km)
obrázky k dalším etapám doplňuji postupně

bivak v macchiibivak v macchiiCdC poblíž MaóCdC poblíž Maózákusky v kavárně na hlavní třídě: naše cukrárny se stydět nemusí ;)zákusky v kavárně na hlavní třídě: naše cukrárny se stydět nemusí ;)Maó - Mahon: klasická vyhlídka na turistické nábřežíMaó – Mahon: klasická vyhlídka na turistické nábřežípanorama hlavního městapanorama hlavního města12. Ranní východ slunce sledujeme ze spacáku, ani se nám na etapu do hlavního města (Maó – Mahon) moc nechce. Trasa CdC vede po silnici. Opravdu tu ale jiná alternativa není. Absolvujeme městská must see – architektura namíchaná, jak vznikala během obsazení mnoha historickými mocnostmi. Katedrála, obchodní ulice, divadlo i muzea, vyhlídky na zátoku, … U kávy se zákusky se domlouváme, že vynecháme jihovýchodní zbytek obvodu ostrova, který vede příměstskými aglomeracemi a beztak má jen drobné městské plážičky. 

místní autobusy: režim ve všem jak u násmístní autobusy: režim ve všem jak u násstoupání na S. Aguedastoupání na S. Aguedačást z 360° výhledu ze S. Aguedačást z 360° výhledu ze S. Aguedastarý fíkový sad: ideální pro noclehstarý fíkový sad: ideální pro noclehS AguedaS AguedaAutobusem přejíždíme doprostřed ostrova do malebného městečka Ferreries a odtud napřed po silnici, pak po silničce a nakonec po historickém schodišti dojdeme na jednu z vyhlídkových „hor“ ostrova (asi 260 m.n.m.) se zbytky kláštera S. Agueda s pestrou historií. Bývaly tu islámské paláce, pevnosti, ale i hospodářská farma. Z klášterních zahrad lze obhlédnout skoro celý ostrov i moře kolem dokola. Usínání pod stařičkými fíkovníky klášterních zahrad zpestřuje mečení potulující se skupinky koz evidentně rasově dost rozmanitých. (6 km Mahon + 7 km S. Agueda) 

cesta pod farmářským sídlem: cesta je soukromá, ale nezakázanácesta pod farmářským sídlem: cesta je soukromá, ale nezakázanápláž Els Alocspláž Els AlocsCala del Pilar od západuCala del Pilar od západupláž del Pilar: hlavní přístupová cesta po schodištipláž del Pilar: hlavní přístupová cesta po schodištiCala del Pilar - pramenCala del Pilar – pramen13. Po snídani při světelných efektech vycházejícího slunce v příjemném počasí scházíme s kopce a pokračujeme po silničce k severnímu pobřeží. Kolem farmářských sídel vyhlížejících jak hrady, po cestě, která víc a víc připomíná vyschlé koryto. Poslední parkoviště už je jen pro terénnější auta (asi 400 m od moře). Připojujeme se na naši již známou CdC. Cesta ústí na nepříliš atraktivní pláž Els Alocs. Ale stačí přejít jeden kopec k západu a jsme na pláži Cala del Pilar, jejíž asi čtvrtkilometrovou délku před polednem zaplňuje sotva 20 lidí. Původní plán – ještě odpoledne se vrátit do civilizace a příští den dokončit cestu po obvodu ostrova – rychle bere za své i díky již známému pitnému pramenu. 

Cala del Pilar z kopce nad plážíCala del Pilar z kopce nad plážíCala del Pilar - večerní zátišíCala del Pilar – večerní zátišíCala del Pilar po západuCala del Pilar po západuVečer se pláž vylidňuje, máme ji zase jen pro sebe. Když se na obzoru objevuje průvod nesoucí všelijaká neforemná zavazadla, chvíli nevíme, co si o tom myslet. Ale za pár minut máme jasno: školní výlet asi 60 místních děvčat a chlapců, odhadem 15–16 let. A ta divná zavazadla jsou batohy, tašky, spacáky a karimatky. A evidentně jim pedagogové před noclehem na „naší“ pláži zorganizují teambuildingové hry. Protože si táboření rozkládají kolem nás (a vůbec neřeší, že na rozdíl od nich na sobě nic nemáme), v zájmu klidu se stěhujeme za skalky na vzdálenější konec pláže. Při večeři střídavě sledujeme barevný západ slunce a vynalézavé hry využívající postupně širé okolí. Usínání za krycí skálou nám ještě kolem půlnoci zpestřují týmy pobíhající po okolí s čelovkami, s nadšením plnící jakési zábavné úkoly. (7 km) 

Cala del Pilar v 8 ránoCala del Pilar v 8 ránou zdroje červeného jíluu zdroje červeného jíluCala del Pillar - výprava mořských kajakůCala del Pillar – výprava mořských kajakůskalky na Punta des Carregadorskalky na Punta des Carregadoroblázková pláž Macar d'Alfurinet: oblázky až půlmetrovéoblázková pláž Macar d'Alfurinet: oblázky až půlmetrové14. Ráno vládne na pláži zase idylka, puberťáci se v klidu balí a odkráčejí. Až kolem poledne dorazí několik dvojic pěšky a jedna výprava na mořských kajacích. Krom pohodového plážového povalečství s občasným zaplaváním nebo šnorchlováním se tu dá provozovat i natírání tmavě červeným jílem, prolézání po skalkách pitoreskních tvarů, výpravy na okolní vyhlídkové kopce. Zajímavá je sousední zátoka směrem k západu Macar d'Alfurinet, jejíž pláž je „oblázková“, ovšem z „oblázků“ o průměru 20 – 40 cm. Vpodvečer bohužel nezbývá, než opustit ráj na zemi a návrat do civilizace. Na zítřek máme letenky. 

stoupání z Ferreriesstoupání z Ferreriespomník zblízkapomník zblízkaFerreries od S'Enclusa: v nociFerreries od S'Enclusa: v nociFerreries od S'Enclusa: po západu slunceFerreries od S'Enclusa: po západu sluncestrážní věž S'Enclusa: v pozadí rozhledničkastrážní věž S'Enclusa: v pozadí rozhledničkaS pomocí stopování se vracíme do Ferreries a vyhlížíme, na kterém z okolních kopců bude nejromantičtější nocleh. Vystoupáme na ten ozdobený zvláštním pomníkem, abychom zjistili, že vrchol zabírá vojenská základna a „pomník“ byl její vodojem. Základna se již ale využívá jen pro telekomunikační účely. Při obcházení základny narazíme na ruiny strážní věže a u ní plácek s vyhlídkou do kraje, uprostřed s bělostným Ferreries. Jeho barva během večera přechází do růžové a nakonec do záře pouličního osvětlení. (4 km z pláže + 2 km S'Enclusa)

obrázky k dalším etapám doplňuji postupně

15. Poslední den začínáme přejezdem autobusem do hlavního města. Nejen prohlédnout další uličky, otestovat další kavárenské speciality a tržiště, ale hlavně propátrat jednu z nejrozlehlejších prehistorických archeologických lokalit na jih od města – Trepuco. Jsou zde volně k procházení zbytky prehistorického sídliště s dominujícími stavbami talayotu (kruhová pyramida) a tauly (dva megality tvořící tvar T). Informační tabule konstatují, že existuje víc hypotéz o jejich původním smyslu a způsobu užívání, ale shodují se na tom, že různé civilizace si je postupně adaptovaly pro nejrůznější účely. V rámci poznávání vnitrozemí si procházíme vilové i činžákové předměstí hlavního města, naposledy zaplaveme v moři u bočního mola městského přístavu, zklamaně obejdeme odpoledne už zavřenou palírnu místní speciality – jalovcového ginu. Naštěstí už jsme dvě sedmičky vychutnali v průběhu trasy a další dokupujeme v supermarketu spolu se vzorky místních druhů sýrů. Zbývá závěrečný oběd v restauraci, ještě jedny kavárenské speciality a autobus na letiště. (2 km Ferreries + 14 km Mahon)

Celkem našlapáno asi 230 km (9+20+12+12+14+19+15+25+16+25+20+13+7+6+16). Nejsou započítané vycházky bez batohů. Neevidovali jsme převýšení, i když v některých etapách bylo stoupání i klesání docela výrazné. Neevidovali jsme pochopitelně ani hodiny ani kilometry naplavané v moři. Pro naturisty znovu poznamenávám: Ani jednou za dva týdny nebyly potřeba plavky ;)
5
 
-

Opět o Menorce

Vložil eSHá, 5. Prosinec 2017 - 12:14

Klobouk dolů před Vaším sportovním i spisovatelským výkonem.

 
-

dík za podporu

Vložil Borek, 13. Prosinec 2017 - 11:15
Obrázek uživatele Borek

Díky za morální podporu, protože jsem se nějak moc rozmáchl a v půlce textu mi docházelo spisovatelské nadšení. Mezitím se mi proložily aktuální práce s fotkami vnoučátek a prvního lyžování této sezóny a … Tak snad ten cestopis ještě letos [Spiklenec] dodělám.