Les

Chcete po návratu z přímořské dovolené ulevit své pleti uprostřed horkého dne ve stínu lesa ? Máte rádi šum lesních velikánů rostoucích na strmých svazích ? Chcete se projít přírodou bez oděvu, v pohodě a klidu, kde nikoho nepotkáte ? Přijměte pozvání na malou n-procházku !

Podle osobních osvědčených kritérií (dosud nenavštívená oblast,dobré napojení na hromadnou dopravu a zároveň odlehlost-malý výskyt chodců a cyklistů) padla další volba na část Zábřežska nacházející se mezi Zábřehem a Hoštejnem. Poměrně velká zelená plocha na mapě bez osídlených míst, bez spojnic mezi obcemi, a zároveň s lesními cestami a turistickým značením, kde se nedá zabloudit – to je to, co mě vyhovuje. Stanovil jsem si dva větší cíle, jichž jsem chtěl během procházky dosáhnout – najít a dobýt vrchol Mírovské hory a navštívit Dolní Bušínov, kde se nalézá kemp a údolní nádrž ke koupání.

Mírovská hora Dolní Bušínov

Naše n-putování začneme v Zábřehu  – důležitá dopravní a obchodní křižovatka a hlavně město Eskymo Welzla. Tento polárník vítá každého příchozího cestujícího na zrekonstruované vlakové nádraží. Odtud pojedeme dvě vlakové zastávky přes Lupěné do Hoštejna. Cesta se klikatí údolím po novém železničním koridoru, vlak jede jako po mechu. Po vystoupení z vlaku vás hned zaujme jehlan na protějším svahu-památník dostavby železnice Olomouc-Praha v roce 1845. Jen pár desítek metrů od něj se nalézá pouhý fragment hradu, který již v I.pol.15.stol. je uváděn jako zbořený. Protože jsem již tato místa navštívil, vypravil jsem ověřit pravdivost údajů mapových podkladů z internetu, kde se u Hoštejna uvádí místo ke koupání. Překvapení bylo příjemné – místní koupaliště se nachází na západním okraji obce, kousek za mateřskou školou. Zrovna je napouštěli, bylo v něm snad půl metru vody. Travička, že takovou nemají ani na golfovém hřišti na Karlštejně.Takže koupání ano, ale nejspíš ne zcela kontinuálně přes prázdniny a vzhledem k poloze v obci a bez prostoru vyhrazeného pro nudisty jen v plavkách. Od koupaliště se vydáme do středu obce. Zde si v dobře zásobené prodejně potravin můžeme nakoupit něco do batůžku na nadcházejících 20 pěších kilometrů – mají otevřeno ve všední dny do 16,00 hodin, v sobotu méně. Cestou směrem ke kolejím narazíte na modrou tur.značku (na přiložené fotce zelenou). Půjdeme po ní po silnici ve směru, odkud přijel vlak (cesta nejde zkrátit kolem kolejí, není průchodná). Po 1 km projdeme podjezdem pod žel.koridorem.

Jan Eskymo Welzl na nádraží v ZábřehuHoštejn-střed obce Koupaliště Hoštejn Mapa – okolí Hoštejna

Zde, vzhledem k cíli ztéct Mírovskou horu, jsem opustil zelenou značku a po pěkné asfaltce se vydal doprava do lesa směrem k Mírovské hoře. Po 1,7 km jsem dorazil na křižovatku lesních asfaltek (Loc: 49°52'6.174"N, 16°47'4.239"E) .

Jsou zde hromady šotoliny a maringotka pro lesní nebo stavební dělníky. Ale mě teď asfaltky přestaly zajímat. Pozornost jsem věnoval lesní cestě, která začínala v zatáčce mezi asfaltkami. Na jejím začátku, v dřevěné odpočívce, jsem si odložil, a moje 10 km pouť bez oděvu mohla začít. Cesta od začátku nabrala pěkné stoupání a tempo chůze se zpomalilo, zpřirozenilo. Cesta je málo používaná, vede přímo k vrcholu Mírovské hory. Zdolal jsem stoupání i úsek cesty rozrytý divokými prasaty. Ale to, co se zdálo tak jednoduché, se ukázalo být problémem. Vystoupil jsem na hřeben a jal se hledat vrchol. Na třetí pokus jsem nabyl dojmu dosažení mety a mezi mladým bukovým porostem zhotovil vrcholovou fotografii. Jaké bylo moje zklamání, když jsem se později pozorně podíval na mapu: nebyl jsem na hlavním vrcholu s televizním vysílačem, ale na vedlejším, cca 200 metrů od hlavního !!! Jak se MNĚ tohle mohlo stát ?

Po „vrcholové“ fotce jsem začal hledat cestu přes les, abych pokračoval po původní asfaltce, ze které bych se později napojil na zelenou. Zjistil jsem, že zkratka přes zarostlý les a navíc v rouše Adamově, nefunguje. Ve strmém svahu vedly pěšinky vyšlapané leda zvěří, nebo byly staré cesty zarostlé a zatarasené polámanými stromy. Ošlehaný trním a s lesní hrabankou v botech jsem na asfaltku přece jenom narazil. Pozorný pohled do mapy naznačil hořký omyl ohledně dobytí vrcholu, ale pohled do srázu a na poškrábané nohy mě od nového pokusu odradil.

Lesním chládkem Špatný vrchol Mírovské hory Servis obuvi V kopcích

Dál už to byla jen procházka růžovým, tedy pardon, lesním, sadem. Cesta se klikatila po vrstevnici prudkých svahů. Když už se šlo lesním příšeřím příliš dlouho, ukázal se alespoň krátký úsek na sluníčku. Na kládách u cesty jsem vytřásl smetí z bot, občerstvil se, na chvilku se vystavil slunci, a pokračoval dál. Lesní ticho bylo přerušováno častými průjezdy vlaků údolím Zábřežské vrchoviny, což sice budilo dojem blízké civilizace, ale na lesní cestě to nebylo znát. Nepotkal jsem po celých 10 km ani živáčka, nepočítám-li dvě krásně zbarvené srnky.

Po napojení na zelenou značku (Loc: 49°51'33.864"N, 16°47'41.518"E ) cesta pokračovala podvečerním lesem až na rozcestí Pod Vrcholnou. Cestou, u krmelce Eliška, jsem vyběhl na vršek Tábor-485 m.n.m., odkud byl výhled na Vrchy-553 m.n.m.

Sluneční oáza Lesní cesta Hněvkov

Pod Vrcholnou, bez mobilu, bez pojmu o čase, jsem řešil malé dilema – pokračovat v původním plánu a směru na Bušínov, nebo si cestu zkrátit po žluté a Bušínov minout ? Po zhodnocení situace jsem se rozhodl pro zkrácení trasy a vykročil směr žlutá. Po chvilce chůze se naskytl krásný výhled na obec Hněvkov a po nějakých 10 minutách jsem dorazil na Tábor,rozc.-447 m.n.m.

Dál pokračovala cesta po modré, vedla už jednoznačně z vrcholů po úbočí kopce směrem do údolí. Cesta už byla používanější, byly tu stopy od bicyklů, a tak pro zachování příjemného pocitu z prožitých chvil bez setkání s textiláky jsem si oblékl alespoň nezbytný oděv. Nad svažující se cestou se otevřel široký výhled na Lupěné. Uprostřed prosluněné louky nad Lupěným se kočkovali dva milenci. Nekradl jsem jim jejich chvilky zvědavým pohledem, takže ani nevím, jak moc dováděli … Zahřála mě ta situace a po louce pokračoval do obce.

Cesta z kopců Lupěné Podvečerní nádraží Zábřeh

Blížil jsem se k Lupěnému, za kterým modrá značka zase prudce stoupla do lesa. Byl jsem už trochu unavený, došly i zásoby pití, a tak mě přišlo vhod pár zralých ostružin. Po chvíli pěšina klesla k řece, kde je vyznačena naučná stezka Údolím Moravské Sázavy. Má šest zastavení, modrá značka jich kopíruje pět. Stezka se line podél Sázavy a popisuje řeku a její okolí.

Před Zábřehem se prochází kolem opuštěného lomu a po chvíli se již přejde most přes Mor.Sázavu do parku. Odtud vás žlutá tur.značka dovede opět na vlakové nádraží v Zábřehu a tady jsem také zakončil půldenní výlet do zábřežských kopců.

Tato pěší procházka z Hoštejna do Zábřeha i s návštěvou koupaliště a obchodu trvala asi 5 hodin a ušel jsem během ní kolem 19 km, z toho 10 km jen tak, bez oděvu. Trasa pouze po tur.značkách, bez zacházky na Mírovskou horu, by měřila asi 15 km, pouze po značkách s návštěvou Dolního Bušínova by se protáhla o cca 5 km na 20 km.