Jak už na tomto webu napsal i sám organizátor, proběhlo v sobotu 26.5. Zahájení n-sezóny u východočeského jezera, které je vlastně zatopenou pískovnou, a kterému asi v ústech naturistů už navždy zůstane bohatě propagované jméno Oplatil, přestože se možná jmenuje spíš Hrádek. Sám v těch jménech mám trochu zmatek, ale to nic nemění na kvalitách samotné lokality, ani na mých dojmech přespolního účastníka, o které se s vámi podělím…

Nejsou to ovšem tentokrát pouze dojmy z akce samotné: celkový zážitek totiž spoluvytváří i cesta na místo a návrat domů. Způsobů jak se dopravit Polabskými nížinami z Prahy k Pardubicím je mnoho, od dnes tak populárních osobních automobilů (které myslím použila i tentokrát většina přespolních), přes vlaky či autobusy, až po motocykly; možná by se dalo dojet i motorovým člunem po Labi nebo doletět malým letadlem… Všechny tyhle způsoby mají ale jedno společné: Motor. A tedy hluk, většinou smrad, spotřebu paliv či energií.

Poděbrady: přesný čas Blízko k přírodě: i to je cyklistika! Naturista má ale už podle jména blízko k přírodě. A navíc se říká: Sportem ke zdraví! Mnozí z nás dávno objevili kouzlo saunování, trochu tělo potrénují v teplotních výkyvech, a jak je jim potom hej, nezastůňou, všechno snesou… Podobné je to i s pohybem. V přírodě je ostatně téměř neustálý pohyb každému živému tvorovi vlastní.

Rozhodl jsem se proto tentokrát dorazit bez motoru – a volba dopravního prostředku byla tedy jasná: Jízdní kolo. Cesta samozřejmě trvala o dost déle, než v případě motorizovaných návštěvníků, ale měla zas jiná pozitiva: Ticho poklidných okresek a polních cest, rozkvetlé Vlčí máky, vůni polí, luk a lesů… Autíčkáři neposeděli v cukrárně u skanzenu v Přerově nad Labem, neobčerstvili se po cestě minerálkou přímo od pramene v Poděbradech, nevychutnali si za jízdy lesk Labské hladiny z ticha starého stromořadí, neslyšeli zpěv u kiosku na soutoku Labe a Cidliny, nečichali ve vzduchu noční bouřku…

Pamětník: bagr a rybáři Čelákovice: samý textil Sadská: dobré plavání A také asi v drtivé většině cestou na Oplatil nenavštívili další lokality, kterých je podél Labe vícero. Jednou z velkých výhod bicyklu je i to, že si to můžete obvykle ze silnice namířit, bez problematického parkování a navzdory všem bariérám, přímo k vodě, a většinou nikdo nic nenamítá. Takto jsem se během pátečního večera a sobotního dopoledne projel podél písečné, řídce a jen textiláky obsazené pláže u Čelákovic, zaplaval si na jezeře u Sadské mezi hrstkou místních večerních naturistů, prohlédl si za soumraku oficiální i neoficiální pláže u Poděbrad, obhlédl pískovnu u obce Pamětník, proměněnou spíše v ráj rybářů a těžařů, špínu cest ze sebe spláchnul v průzračné vodě v Mělicích… Ale o tom zas jinde (časem přihodím komentáře ke stránkám těch lokalit – dělejte to také tak ;-))

S autem se tak blízko nedostanete Počasí ovšem nevypadalo nijak lákavě. Dvě noční bouřky a dopolední drobný, vytrvalý déšť, to není pro naturistickou akci moc dobrý začátek. Ještě když jsem s úsměvem projížděl škvírou vedle nové, nekompromisní závory na Oplatilu (s tichou vzpomínkou na všechny motorizované účastníky a na ty 2km k parkovišti) a parkoval svůj dopravní prostředek u kmene štíhlé borovice přímo mezi hřištěm a houpačkou, padaly shora dešťové kapky. Napočítal jsem asi 3 naháče, a začal podléhat chmurným myšlenkám.

Zdá se ale, že příroda je svým příznivcům nakloněna (případně je nám nakloněn ten nahoře, který nás údajně stvořil k obrazu svému, pokud tomu někdo věříte), takže déšť ustal, sluníčko zahřálo pláže svými paprsky, a naturistické zábavě už nestálo nic v cestě.

Hřiště Navzdory tomu, že je Oplatil pouhou neoficiální, přírodní lokalitou, které davy návštěvníků a záplavy aut škodí, a kde se do od silnice vzdálenějších částí vstupuje tak nějak na vlastní riziko přes různé varovné tabulky po bývalé těžbě písku, nemůžu jinak než tady vyzdvihnout kvality téhle pláže. Jezero tak obrovské a čisté, že Pražák jen zírá. N-plážičky mezi stromy, keři, rákosím, kde se cítíte opravu uprostřed přírody. N-pěšiny a n-les se měří skoro na kilometry. Místními pečlivě vybudované hřiště na n-volejbal, n-pétanque, n-táborák, případně n-cokoliv… Přibyla i solidní houpačka na skoky do vody (samozřejmě taky N). Pardubičáci a Hradečáci, važte si toho co máte – ať vám to vydrží! (A my ostatní uvažujme, kde a jak něco podobného získat.)

Lidi se přece jen sešli a sjeli, čímž začalo příjemné odpoledne plné milých setkání se známými i neznámými, zábavy a sportů, i klasického plavání či slunění. Jak jste mohli vidět v článku kolegy Žurka, neodolal jsem, a trochu se povozil po plážích, pěšinách, a hlavně po lese. Projížďka: (Za obrázek díky Ivo Žurkovi) N-jízda na kole je velmi příjemná (samozřejmě pokud nespadnete a máte vhodné pedály či obuv), s ohledem na optimální přirozenou termoregulaci celého těla a rovnováhu svalstva (oděv, zvláště propocený a škrtivý, oboje dost narušuje), bohužel ale míst, kde se lze takto projet, je jako šafránu. N-pláže nebývají velké, jezdit někde na 30m mezi dekami by jistě nebylo vhodné…

Jedním z vrcholů celého odpoledne byl Nuda Běh, již pátý ročník, pro mne však první a nadšeně očekávaný. Bohužel účast byla tentokrát spíše slabá – někteří pak tvrdili, že příčinou totálního rozpadu zpočátku docela solidního kádru běžců byly neustálé odklady startu a čekání na opozdilce, ale tak či tak jsme všechna medailová místa nakonec obsadili, a vůbec nevadí že nikdo z nás nezná přesné pořadí kvůli neexistenci přesné cílové čáry. Běželo se přece pro radost. Osobně jsem si ty asi 3km dal naboso, pro ten správný kontakt s přírodou, a vůbec nelituji. Přinejmenším jsem se nemusel cestou přezouvat, protože otočka byla pomyslným bodem kdesi na hladině jednoho z dalších písáků, takže se vlastně jednalo o běh obojživelný.

Večer se všichni shromáždili kolem táboráku, (ne-)oblečeni podle chuti a momentálního postupu noční zimy, a začalo opékání, konzumace nejrůznějších pochoutek, klábosení nemuselo ani začínat protože probíhalo neustále, trocha zpěvu s kytarou… I když hudebních stylů tam zaznělo víc – z Ivošova přehrávače decentně jakási orientálně laděná hudba, a z možná kilometr vzdáleného textilního břehu o dost méně decentně – vydatné disco. Houpačka Měli dobrou aparaturu, to musím uznat, i na tu dálku jsem mnohé nahrávky poznával, barevná světélka se leskla na hladině… Ale k táboráku u lesa to dost výrazně nepatřilo. Nechápu, proč je nutné pořádat disko zrovna v lese u vody. My jsme si tím ale náladu moc zkazit nenechali.

Všechno má svůj konec – hluboko v noci se naháči rozešli, a bylo po všem. I když pro mnohé ne tak docela: Vícero pražáků ještě i druhý den chytalo bronz a zážitky na Oplatilských březích, já si zkusil přeplavat celý písák od silnice ke hřišti, a na houpačku nás bylo… No, pokud si vzpomínám, asi tak dva Pražáci. Adrenalinové, gigantické houpadlo místních borců je bezesporu moc pěkná a zábavná věc, bohužel ale přistání na hladině se ne vždy povede podle představ, tak jsme toho brzy nechali. Něco si taky musíme nechat na příště.

Kladruby: Den koní Cyklotrasa u Kolína Cesta domů se pro mě nesla opět v duchu „co autíčkáři neviděli“, například jsem se úplně náhodou připletl k akci Den koní známého hřebčína v Kladrubech nad Labem, pozoroval západ slunce nad jezem v Nymburku, a vyzkoušel si Polabskou cyklotrasu, v různých jejích proměnách – od okresek Pardubicka, přes malebnou ale hůře sjízdnou polní cestu před Kolínem, vydatné bloudění u Velkého Oseku, kde není vidět žádné značení, překrásnou asfaltku v širokém okolí Poděbrad, až po soumrak nad hladkou travnatou cestou směrem k Lysé nad Labem.