Inspirována velmi hezkým a poučným článkem o saunování od Martina Sailora zkusím přispět také článkem z jednoho, pro Evropany ne úplně tradičního místa. Německým názvem Turkisch Bad nebo českým Turecké lázně. Nejsem nikterak znalá saunování a mnohé z Martinova článku bylo pro mě nové a tak vůbec nevím jestli článek o Tureckých lázních není vlastně jen nošením trávy na louku.
Posuďte tedy raději sami, jestli je to text, který Vám poskytne nějaké nové informace, nebo naopak jste v Tureckých lázních již někdy byli skoro všichni a tím pádem možná znáte všechny mnou popisované příjemné procedury.

Co vlastně Turecké lázně jsou? V prvé řadě rituál očisty starý stovky let. V druhé řadě neskutečně příjemná záležitost, jak si užít relaxaci. V neposlední řadě také je třeba připomenout jejich léčebné účinky. O těch společenských zážitcích, kdy se lidé v klidu scházejí a diskutují společně o životě, ani mluvit není potřeba. Ty si jistě sami po přečtení článku domyslíte a možná také zatoužíte vše vyzkoušet na vlastní kůži.

Jak jsem již řekla na začátku Turecké lázně jsou hlavně rituálem. Jako každý rituál má svá pravidla a jedno z pochopitelných omezení je zákaz focení. Proto zde z lázní během přítomnosti lidí nenajdete žádnou fotku a přiložená videa jsou spíše dokumentem pro televizi, než nějakým úplně reálným stavem, jak to v Tureckých lázních chodí opravdu.

Lázně jsou vždy historickou budovou, která svou krásou převyšuje ostatní budovy v okolí. Najdete je jen podle strohého označení Hamam. Lázně, které budu popisovat já, jsou součástí hotelu v Marmaris na Turecké rivieře, nedaleko řeckého ostrova Rhodos. Personálem jsou vždy výhradně muži! Ženy prý v lázních nikdy nesmí pracovat. U vchodu vás vždy vítá perfektně ustrojený muž v tureckém kroji. Vstupní vestibul je vždy vyzdoben tureckými sochami a věcmi, které se k Turecku bytostně váží a vidíte je de facto jen tam.

V recepci dostanete trochu nespecifikovatelný druh textilního kousku, ovšem velmi jemné látky. (Myslím si, že to byla velmi jemná čistá bavlna.) Muži asi velikosti malého ručníku (větší utěrka) a ženy takový jemný šátek velikosti asi malých plážových šátků. Nutno říci, že všechny hadříky byly vyzdobeny orientálním vzorem a ženské hadříky navíc obsahovaly třásně z uzlíků.
Pokud by jste čekali nějaké rozdělení muži ženy, tak nečekejte, šatna je velká a jednotná, ale můžete se případně převlékat za něčím, co bych přirovnala asi k paravanu z krásného, nejspíš ručně vyráběného tureckého koberce opět s tureckým nebo orientálním motivem. (Vůbec netvrdím, že by separé každý využíval. Ono jich tam hlavně zase tolik není.) Součástí šatny jsou také mramorem vykladáne sprchy. Překvapením je množství lidí, kteří do šatny přicházejí. Pohyb lidí sem tam, je jak na malém náměstí. I to svědčí o veliké popularitě Tureckých lázní. Existují prý také Turecké lázně, kde je striktní rozdělení na muže a ženy, ale údajně v turistických destinacích Turecka, kam jezdí Evropané a Rusové se uvedené dělení nijak nedodržuje, hlavně kvůli mnohem vyšší denní návštěvnosti lázní. Určitou možností kompromisu také bývají plavky, jak je vidět někde na videu. Jestli jsem dobře pochopila některé nákresy, je možné využívat teplé oddělené kóje jen ve dvou v soukromí, kde vás nikdo nebude rušit. Je vidět, že je mnoho možností jak Turecké lázně využívat a vybere si určitě každý.

Dělala jsem vše jako ostatní, protože různá poučení a nápisy, pokud to vůbec byly informace určené k pobytu v lázních, jsem si nemohla z pochopitelných důvodů přečíst. (Turečtina nebo angličtina.)

Oděna po zauzlování, jen do něčeho, co sotva přikrylo horní a dolní intimní orgány ženy (muži na sobě měli něco jako větší utěrku), jsem šla směrem do hlavní místnosti, protože tam šli i ostatní. Čekala jsem něco jako velkou saunu obloženou dřevem s plavěckým bazénem a saunovým příslušenstvím. Ovšem chyba lávky, místnost velikosti větší tělocvičny byla jen obložena mramorem a uprostřed místnosti byl velký mramorový blok, kde lidé leželi jeden vedle druhého. Mnoho lidí také sedělo na mramorových sedátkách podle celého obvodu místnosti. Ze zdi vždy mezi lidmi byli dva kohoutky a kašnička ve tvaru mušle, velikosti asi čtyřicet centimetrů. Dále jsme si všimla tureckých cínových nádob, které byly součástí každé kašničky a sloužili k polévání se. Místnost byla velmi příjemně vytopena a teplota přímo sálala z mramorových sedátek. Někteří lidé se z nádob polévali vodou, kdo chtěl, tak ho někdo z personálu postříkal hadicí s ledovou vodou. Já raději zvolila sezení na vyhřátém mramoru a použila jeden z kohoutků a nádobu. Z jednoho kohoutku tekla studená voda, z druhého teplá. Vybrala jsem si teplou a polila se poprvé vodou. Můj ochranný hadřík prakticky zprůhledněl (ne, že by mi to nějak zvlášt vadilo), ale hlavně se kompletně přilepil na tělo. Mnozí lidé na šátku během chvilky, už jen seděli. Během pád okamžiků na vás přijde opravdové horko a místo teplé vody již používáte jen studenou vodu z druhého kohoutku a nebo vezmete s povděkem, kdy Vás personál postříká hadicí se studenou vodou. Nikdy jsem nikde takto nepotila, ani v sauně skoro o 100 stupních. Myslím, že to dělá absolutní vlhkost v místnosti.

Zjistila jsem, že hadřík k zahalení slouží hlavně k přesunům z teplé místnosti někam jinak, což by bez hadříku bylo údajně vnímáno velmi negativně a nejspíš je to zakázáno. Přiznám se, že jsem úplně nesledovala tolik oděnost a neoděnost ostatních, ale domnívám se, že je to jako v našich saunách. Někdo na prostěradle jen sedí, někdo je kompletně do prostěradla zahalen a jiní zase využívají něco mezi tím. Klasické plavky jsem na nikom neviděla, ale možná to pravidla nezakazují.

Musím říci, že tak příjemně jako v tureckých lázních mi už dlouho nebylo a nedá se to slovy vůbec popsat. Představte si teplíčko v krásné velké mramorové koupelně, při trochu kořeněné vůni (jako jsou mužské parfémy, které my ženy tak rády cítíme) s perfektní atmosférou relaxu a klidu. K tomu hraje velmi potichu příjemná hudba. Občas personál přinese sklenku nějakého nealkoholického pití s velmi příjemnou vůní hrušky, ale s velmi neurčitou chutí. Ač bylo v teplé místnosti více lidí, byl zde relativní klid a ticho. (Výborná akustika zaměřená na klid.)

Stále mi vrtalo hlavou na co slouží obrovský mramorový blok (kombinace několika barev mramoru), necelý metr vysoký v prostředku místnosti, kam mimochodem přilehovalo stále více lidí. Když byl stůl skoro plný nastoupilo několik mužů z personálu s kbelíky plných voňavých bublinek. V první chvíli mi to připadalo jako skupina uklízečů, kteří jdou obrovský mramorový stůl umýt nějakým čistícím prostředkem. Zase chyba lávky. Na ležící lidi naházeli pěnu z kbelíků jakoby ždímáním hadru (lépe řečeno snímáním rychlým pohybem pěny z hadru) a během malé chvilky, možná více jak třicet lidí nebylo na stole pro bublinky vidět. Pak si vzali nějakou palčákovou rukavici na jednu ruku a na stole začali postupně lidi masírovat, jako na klasické masáži, jen lidé nebyli pro bubliny vidět. Vůbec nechápu, jak se mohli mezi lidmi orientovat, aby na někoho nešlápli. Občas nějaká koule pěny vstala, otočila se, přesunula jinam a nebo prostě někam odešla.

Je vám asi jasné, že při dalším kole této bublinkové masáže jsem již ležela na perfektně vyhřátém mramorovém stole spolu s ostatními. Trochu jsem se bála, co udělá pěna v očích, puse a v ženské intimní části, ale mé obavy byly absolutně liché. Pobyt v bublinkách byl velmi příjemný a střídavě horký mramor hřál na záda a na bříško záleželo pochopitelně jak člověk leží. Ani jsem se nenadála a cítila na sobě ruce maséra, mohu říci, že to bylo velice příjemné. Nemusím asi říkat, že jsem na sobě neměla nic a masér se choval velice korektně a profesionálně, i když masíroval celé mé tělo. Palčáková rukavice působila na tělo velice příjemně, něco jako hrubší a jemnější žínka dohromady. Nevím jestli to nebylo tím, že každá strana rukavice měla jinou strukturu látky. Pokožka po masáži působí jemně, hladce a nadýchaně.

Po domasírování obou stran těla jsem šla za nějakým mužem, který ležel někde vedle mě do bazénku vykládaného kameny. Působilo to jako drobné vlnobití s vířivkou dohromady. Možná, že to byly ale jen bubliny. Voda zvláštně voní, trochu jako síra, ale nejsem chemik, takže to berte jen jako můj pocit a nikoliv jako chemický rozbor. Voda na jazyku působila trochu slaně. Cesta z bazénu vedla přes kádinku s vodou zavěšenou ve výšce a každý se mohl polít, když si zatáhl za šňůru.

Cesta z ochlazovny vede buď znovu do hlavního teplého sálu, nebo do místnosti s občerstvením, kde je v rámci švédského stolu servírováno mnoho druhů salátů, bílé víno a šálky tureckého čaje. K salátům je k dispozici chleba, ale ne jak ho známe my, ale spíše propečená placka, ještě tenčí než těsto na pizzu ale krásně křupavý. Chléb se nekrájí, ale ulamuje. Stačí si jen vybrat, na co máte chuť. Ještě bych raději připomněla, že zde musí být člověk zahalen a protože hadřík po namočení již prakticky nelze opětovně použít, stačí si říci o suchý. Můžete si zde půjčit i župan. Čas strávený v lázních není nijak limitován a cena odpovídala asi patnácti eurům, což je také cena přibližně stejná, jako je celodenní vstupenka do německých aquaparků.

Naturista Klub

Přispěvatelé: Líbil se Vám tento článek? Máte pěkné naturistické zážitky z Vaší dovolené, cestování, návštěvy bazénu, aquaparku, wellnessu? Podělte se o zážitky s ostatními čtenáři. Za článek většího informačního rozsahu Vám nabízíme volnou vstupenku na libovolnou akci Naturisty cz.
Svoje texty, fotografie, videa posílejte na EMAIL. Potěšíte sebe i ostatní naturisty.

Pokud byste chtěli podpořit Naturistu cz. jakoukoli částkou, tak můžete bez poplatku systémem PAY SEC na naše jméno: naturista, číslo: 3891789. 
Předem Vám děkujeme.
Inzerenti a zájemci: Chtěli byste zde prezentovat svůj obchod, nabídku, služby nebo Vaše činnosti? EMAIL.
Využijte prosím naši širokou nabídku Vaší prezentace na internetu i na reálných a oblíbených akcích NATURISTA.CZ.