Když se sejdou dvoje narozeniny ve stejný den, a ještě k tomu je slaví majitelé naturistického resortu, kouká z toho pořádná party! Hosté se hrnou proudem – jenže příbuzné si nevybíráme, a v takové směsici různých lidí se pak leccos semele. Právě o tom vypráví australský kreslíř Stephen Crowley v nedávno dokončeném příběhu Birthday Suits, který je nejnovější kapitolou jeho nudistického komiksu.

Všech 120 stránek Stephenova nového příběhu si můžeme zdarma přečíst na webu – ovšem pouze v angličtině. Není to nijak náročné, přece jen v komiksu je víc obrázků než textu. Autor dostal už řadu návrhů na překlad do nejrůznějších, především evropských jazyků, ale je na své dílo natolik náročný, že všechny překlady z obavy o kvalitu odmítá. Je to do jisté míry dáno i množstvím nepřeložitelných slovních hříček.

Nová série Birthday Suits není ovšem zdaleka jediným příběhem, který Stephen věnoval naturistické tematice. Jako dlouholetý nadšený čtenář komiksů pokouší vlastní tvorbu už mnoho let, a od doby začátků někdy v roce 1997 stačil dát dohromady už pěknou řádku příběhů, které jsou soustředěny pod hlavičkami Loxie and Zoot, a nověji pak The Bare Pit, a mezi nimiž vynikají především tři nejrozsáhlejší.

Začátkem celé série je kapitola The Koala Bares, v níž poznáváme některé motivy z autorových ranných experimentů, a která je více či méně oslavou a propagací naturismu, zároveň však i dobrou zábavou pro čtenáře. Jak jsme již u nás před časem psali, příběh z prostředí naturistického resortu se na svých 120 stránkách točí kolem jednoho nešťastného omylu, dobrého nápadu jak ostudu obrátit v naturistickou osvětu, a kolem spíše dětinských útoků zavilého odpůrce naturismu Texe Tylera ze sousedství. Stephen tuto kapitolu vydal i knižně, vytištěné exempláře ovšem doprodává dodnes.

Druhým nejdelším příběhem je s 90 stránkami kapitola It's A Nood, Nood, Nood, Nood World!, v níž naturistické středisko zažívá nejen přípravy na minigolfový turnaj, ale i další trápení se svým houževnatým odpůrcem Texem – a to ještě do městečka dorazili zloději diamantů! Je to opět skvělá zábava, v níž více vyniká samotný příběh, zatímco téma naturismu ustupuje spíše do pozadí – Stephen se zde poučil z ohlasů po první, více osvětové kapitole.

Dlouhé příběhy z prostředí naturistického resortu Koala Bay Bares ovšem autora začaly unavovat, a tak se rozhodl vyzkoušet jiné cesty, a také i kratší příběhy. Dal to najevo i změnou titulu, kdy ukončil původní Loxie and Zoot, a zahájil nový The Bare Pit. Zde v kratších sekvencích s nadhledem ilustroval řadu otázek, od generačního problému, přes začátečnické obavy ohledně anatomických ‚detailů‘, po otázku holení celého těla, jak s tím již dříve začal u problematiky ‚naturistických‘ videí. Vyzkoušel i dojemný dětský příběh o spadlé hvězdě, či strašidelné Helouvínské povídačky v naturistickém podání, a na chvíli nás zavedl do jiné dimenze, aby tam poskládal pohádkové postavičky z vlastních raných pokusů i z hostování holandského kreslíře Reindera Dijkhuise v zajímavý svět, který dosud vůbec nepoznal fenomén oblečení.

Nakonec ale znovu zvítězilo prostředí naturistického střediska v Koala Bay, a tak se dnes díváme na další rozsáhlý příběh v původním stylu – čerstvě dokončenou kapitolu Birthday Suits, která se svými 120 stránkami vyrovnala zatím nejdelší první kapitole.

Tento příběh jediného narozeninového dne představuje v osobách sjíždějících se příbuzných a známých řadu nových postav, a zároveň i širokou škálu lidských typů, od zarputilých textiláků několika generací, přes rozsáhlou rodinu úspěšného, již počtvrté ženatého spisovatele, až po čtyřprocentní menšinu či policejního detektiva se snoubenkou. Stephen zde rozehrává množství různých motivů a zápletek, a v průběhu svěžího a zábavného příběhu se s citem dotýká řady dalších obvyklých naturistických témat, jako je fotografování, sezení na ručníku, různé rádoby-naturistické weby, předsudky a omyly textiláků i čtyřprocentních, nebo třeba anatomická neúplnost panenek z hračkářství. Žádná z těch věcí ale z příběhu nápadně nevyčnívá, takže v popředí přece jen zůstávají události, záhady a komplikace narozeninového dne.

Stephen se ve své tvorbě neustále zdokonaluje. Výtvarné pojetí, které se v první kapitole odvíjelo od jeho dřívější praxe s výukovými anatomickými ilustracemi, přešlo postupně ve vypracovaný komiksový styl, který v nové kapitole exceluje opravdu působivými karikaturami postav a jejich emocí, i pěkným prostředím v jasných, přátelských barvách. Samotný příběh je zatím asi nejpropracovanějším ze Stephenových naturistických děl, a navzdory některým pořád ještě trochu komiksově neuvěřitelným zápletkám je soudržný, čtivý a zábavný. Přístup k naturistickým tématům, která jsou v daném prostředí nevyhnutelná, je citlivý, a jejich podání nevyznívá tak kazatelsky jako v nejstarší kapitole, přestože pozorné oko si některých podobností všimne.

Stephen své komiksy publikuje formou takzvaného webkomiksu, což je dílo kreslené spíše jen pro radost, a průběžně zveřejňované na některém z takto zaměřených serverů. Příběh, i samotný proces jeho vzniku, tak můžeme sledovat stránku po stránce – což spolu s občasnými komentáři v diskusním fóru poskytuje jistou představu o pracnosti podobných obrázků. Stephen uvádí obvykle dvě stránky za týden, občas se ale stává, že to prostě nestihne, nebo potřebuje trochu odpočinku, o čemž s chutí diskutuje se svými čtenáři. Někdy prostě není spokojen, a musí již jednou zveřejněnou stránku změnit. Kapitolu It's A Nood, Nood, Nood, Nood World! dokonce svého času odstranil úplně, aby mohl již zpola dokončený příběh přehodnotit – a přepsat znovu od začátku. Kapitola Birthday Suits tímto způsobem, přímo před očima čtenářů, vznikala více než půldruhého roku, a ani ona se nevyhnula několika ztraceným stránkám, které autor později zavrhl.

Pokusím-li se srovnat Stephenovy naturistické komiksy s tím, co většinou podobné webkomiksové servery nabízejí (což je ovšem pestrá směs, kterou lze těžko nějak obsáhnout), jsou Loxie and Zoot a The Bare Pit překvapivě kvalitní, a také i velmi přátelské a veselé komiksy, které postrádají dnes tolik rozšířenou provokativnost, a působí nám blízkým, troufl bych si říct neamerickým dojmem. Samotné téma naturismu je samo o sobě v podstatě unikátem.

Přehled Stephenových komiksů by ovšem nebyl úplný, kdybych závěrem nezmínil i další jeho tvorbu. V naturistické oblasti sem patří občasné kresby „na zakázku“, jako například série vtípků Bare Manors pro Britský naturistický časopis H&E, dominuje však jednoznačně sci-fi komiks Magellan, který ovšem s naturismem nemá nic společného.

Stephen odjakživa četl klasické komiksy, a všemožné Supermany a Spidermany má doslova v malíčku, takže ani moc nepřekvapuje, že se vedle nahatých obrázků pokusil právě o tento žánr. Magellan se odehrává v prostředí školy pro super-hrdiny v jakési alternativní realitě, kde nechybí létající siláci, černá magie, ani technologické zázraky, přesto i zde Stephen předvádí poutavý a vizuálně dobře zpracovaný příběh, který je více o lidech, než o onom komiksovém pozlátku. Kapitola Bad Karma je se svými 300 stránkami nejdelším ze všech Stephenových příběhů. Autor ale záměrně nevytváří mezi oběma svými projekty žádné spojnice (publikuje dokonce pod dvěma různými pseudonymy – noodtoonist a xmung), protože Magellan je ve své podstatě zaměřen na textilní publikum. S ohledem na žánr ovšem vyznívá paradoxně mnohem méně mládeži přístupný, než nahatý Bare Pit.