První srpnový víkend 2012 byl ve znamení krásného počasí a hlavně 3 zajímavých akcí, které se všechny ani nedaly stihnout. Přes všechny předchozí dohody a úmluvy se Antošováci a Křetíňáci „shodli“ na stejném termínu svých prázdninových akcí a oba naše největší kluby uskutečnily svoje akce v jeden den… K tomu přibyly už tradiční Kozlovice u Přerova, kde proti všem předpovědím a rannímu mračení zavládla opravdu neskutečně pohodová atmosféra.
Dnes se tedy podíváme na velkou víkendovou akci do Antošovic, na nedělní prosluněné Kozlovice a Křetínku ve stejném termínu necháme na příště.

Antošovické naturistické akce jsou už tradičně ty z nejlepších u nás a nikdy se nestane, že by něco zaskřípalo. Velmi přátelská a v ČR ojedinělá česko-polská atmosféra dává tomuto místu skutečně ojedinělost. Stabilní zázemí lokality a přičinlivost místních naturistů daly vzniknout zajímavému místu uprostřed přírody, kde i bez pitné vody a elektřiny najdete veškeré zázemí pro opravdu naturistickou dovolenou. Na „Antoškách“ jsem nebyl poprvé, možná jste už četli zážitky z loňska, nebo letošního Naturistického dne dětí. Možná právě proto se sem vracím skoro jako domů, k čemuž velmi přispívá nefalšovaná pohostinnost všech naturistů ze Sdružení naturistů Ostrava.

Na co jsme se tedy mohli těšit tentokrát. Ve vidině samoobětování a udělat něco na Antoškách nového a tím i podpořit česko-polskou pospolitost, jsem navrhl uspořádat soutěž ve vaření polské národní polévky – žurku. Jedná se o jakousi obdobu krkonošského kysela nebo ruského boršče, ovšem v daleko rozmanitějším provedení (spousty receptů).
V soutěži se nakonec sešlo 8 žurků a opravdu jeden byl lepší než druhý. Jeho chuť závisí na správném načasování vhodného stádia zákvasu (žur) a samozřejmě na vhodné kombinaci koření a dalších přísad. Žurek by měl být tak akorát nakyslý, nepřekyselený ani mdlý, směs koření by měla být do soutěže co nejoriginálnější. Toto všechno beze zbytku splnila polská n-kuchařka s příznačným jménem Eva, jejíž žurek byl opravdu známkou její velké zkušenosti s vařením a jak chutí, konzistencí i domácími klobáskami v polévce samotné si opravdu zasloužila prvenství.
V této soutěži si určitě přišli na své úplně všichni, protože ochutnat mohl přijít úplně každý, což se nakonec i stalo a hlavní antošovický stan se na brzké sobotní odpoledne stal pro spousty naháčů středobodem povídání nejen o polské národní polévce.


Přes den se konaly i další aktivity, které přilákaly množství naháčů. Už z minulých akcí oblíbený aquazorbing byl opět v provozu plných 5 hodin, na volejbalovém hřišti se prakticky pořád hrálo a když přestal volejbal, tak nastoupili hned badmintoňáci. Po nedávné instalaci terčů na házení seker a nožů je i tahle atrakce často využívána místními „indiány“ :-). Jediné co se nesetkalo se zájmem, byla jakási hra se vzájemným předáváním toaletního papíru pomocí záchodové štětky…
Po 18. hodině začala hrát v největším antošovickém stanu „Mashi“ kapela, která k poslechu i tanci hrála až do půlnoci. Taneční „parket“ na přilehlém trávníku byl taky pořád plný a česko-polská zábava plynula až dlouho za půlnoc.
A ráno? To už po 6. hodině zase nastoupila směna dobrovolníků a do snídaně bylo všude uklizeno jako v klícce. To jsme ale my už měli cestovní horečku a viděli se na cestě do Kozlovic.


Naturistický den v Kozlovicích u Přerova
Šedá mračna ale nevěstila hned po ránu nic pěkného :-(. Vyložený pesimismus nás vyprovázel z Antošovic a déšť, kterým jsme projížděli po dálnici na Olomouc nám smýval ty poslední naděje, že do Kozlovic vůbec někdo přijde. Naděje svitla telefonátem kamaráda, který se ozval už z Kozlovic a že kde jsme a sluníčko svítí a ať pohneme. Od této chvíle se všechno obrátilo a my jsme zažili Kozlovice do třetice toho nejlepšího.





Kozlovický sportovní areál nás zlákal už před 3 lety, kdy jsme se tady poprvé sešli a hned rok nato si tuto premiéru zopakovali. Letos jsme se tady sešli tedy do třetice všeho nejlepšího. Počasí se nakonec ukázalo v tom nejsvětlejším světle, takže prakticky celý den jsme si užívali sluníčka a aktivní byly spíš jen děti a zvědavci, kteří si chtěli vyzkoušet aquazorby. Zato v místním občerstvení bylo pořád živo :-).
Tentokrát se tu sešla opět stabilní středomoravská sestava, která se utěšeně rozrůstá – jak je vidět na kojících maminkách. Ty nelenily a dojely i se svými jen málo měsíců starými dětmi a letošních Kozlovic si užily i s jejich tatínky dosytosti.