U příležitosti povánoční naturistické party jsem neodmítnul pozvání k prohlídce nově otevřeného Wellness Centra Babylon (WCB). Prohlídku vedl osobně tvůrce a majitel Centra Babylon Liberec ing. Miloš Vajner. Chtěl bych tedy po mnoha teoretických textech popsat WCB osobními dojmy a zážitky. Ty budou navíc obohaceny o názory jediného dalšího účastníka prohlídky, kterým nebyl nikdo jiný, než autor nástěnných maleb mnoha prostor Babylonu, včetně WCB – mistr Rudolf Wronka.

Na úvod bych (po neblahých zkušenostech) rád přiblížil pojem „wellness“. Dnes se pod něj schovává kde co, moje poslední zkušenost byl obchod s tabletami na hubnutí . Podle slovníku cizích slov je „wellness“: fitness centrum rozšířené o možnost psychické relaxace a regeneraci, dle centra pro tuzemské wellness aktivity to znamená: být v pohodě a fit. Stálí návštěvníci Babylonu už ví, že Babylon je spíš zábava a relaxace, než tělocvik. Ani od WCB nebudeme tedy očekávat rozsáhlou posilovnu s nejroztodivnějšími mučícími nástroji. 

Ale pěkně popořádku. Do WCB se dostaneme buď samostatným vchodem za aquaparkem (neomezeně za 550 Kč, na 2 hodiny za 350 Kč), nebo přímo z aquaparku vchodem nalevo od horního bufetu. Tímto je dán i záměr a charakter WCB, kterým je důsledné oddělení prostoru od aquaparku. Jestliže se tedy ptáme proč vedle sauny Afrikany a podobných prostor ještě nové wellness, pak musíme odpovědět, že WCB je odděleným prostorem nadstandartního vybavení, které je určeno především lidem, kteří vyhledávají klid a ticho. Rádi se ponoří do svých myšlenek, dlouze prohlíží obrazy Rubense i jiných klasiků.

Po letmém nakouknutí do letmě komentovaného fitka – „Tady je největší světlo a největší zima“ se ocitneme před hlavním vchodem do prostoru s 20 procedurami. Naturista jistě zaplesá nad úvodním nápisem: VSTUP DO WELLNESS POUZE BEZ PLAVEK. Tento stav je uvnitř nekonfliktní a všemi respektovaný. Mezi procedurami se doporučuje omotat se jakkoli přiloženým prostěradlem. Po upozornění paní předsedové jsme tak všichni tři, vč. pana předsedy pokorně učinili. Ovšem jen do zmizení pí předsedové .


Rudolf Wronka Hned od vchodu nás provázejí četné nástěnné malby. Ty jsou zčásti reprodukcemi klasiků (uvnitř místností) a ve spojujících prostorách přítomného R. Wronky. Přišla řeč i na styl, pojetí WCB, vkus. Názory pánů Vajnera i Wronky jsou takové, že WCB je koncipováno jako příjemné místo pro většinu lidí. Wronkovy obrazy jsou provedením mistrovsky zvládnuté (další např. na stěnách u horního bufetu, kde hrává hudebník). Témata jsou jistě poplatná účelu svého umístění a v neposlední řadě také tvůrci celého Babylonu.

Kolem vnadných a atmosféru uvolňujících maleb pokračujeme do prvních místnůstek WCB. Ty jsou určeny pro odpočinek, nasání kyslíku z k tomu určených přístrojů atd. Už tyto místnůstky dávají tušit, že celý projekt je pojat mimořádně a zvláštně. Nikde nenajdeme modernistická témata. Návštěvou WCB se dostáváme kamsi do minulosti. Neřekl bych přímo do kamenných římských lázní, ale někam do tepla, útulna, kulturna. Ocitáme se ve světě ne běžně viditelném. Celý prostor je možno pojmout jako procházku muzeem, kde míjíme různé exponáty, více či méně zajímavé.

Z kyslíkoterapie se dostáváme opět společným centrálním prostorem dále. Uprostřed nás čeká dosti čilé vzpružení v podobě jakési vodní nožní sauny. Ta se skládá ze 4 do kruhu sestavených nádob. Ve dvou z nich je ledová voda a vždy v následující teplá voda (asi 50°). „Tak a šlapejte“, velí zkušeně průvodce. A my za neustálých výkřiků šlapeme dokolečka – jednou nohou v ledu, druhou v horku. Vše umocňuje vrstva malých oblázků na dně, která funguje jako dokonalá akupresura. Oficiální název je Kneippova koupel v nožním bazénku.
Po této nožní šokové akupresuře pokračujeme přes Římskou páru směrem k sauně. Římská sauna je místnustka ve tvaru květiny, které každý okvětní lístek je jedno sedátko. Uprostřed „květiny“ je zdroj páry, která je prosycená éterickými oleji. Pobyt v této místnůstce mi připomínal místnost pro hráče karet, kteří sedí do kruhu kolem kulatého stolu. V tomto případě by ale při 100% vlhkosti museli mít karty zatavené do igelitu . Nyní se ale už nezadržitelně blížíme k sauně.

Zdejší sauna je koncipována tak zvláštně, že je zahřívána pouze na 65°C a přesto je v ní dosti velké horko. Dle tvůrce je to dáno přesným procentem vlhkosti, které se v prohřívárně udržuje. Můj osobní pocit byl velmi horký a přitom na uváděnou vlhkost i dostatečně suchý. Ochladit se ze sauny je možno několika způsoby. Kromě bazénku mě pan průvodce nekompromisně šoupnul do jakéhosi ledového kamrlíku (ledová sprcha), kde jsem spočítal andělíčky a utekl. Nepoměrně příjemnější ochlazení je v místnůstce s ledovou tříští a bizarním osvětlením.

Centrální bazének je asi pro 10 lidí a má docela příjemnou teplotu. V jeho dosahu je také občerstvení s nápoji a ovocem. V přehršli nejrůznějších soch a sošek se i u bazénku vyjímají dvě z nich. Dle pana tvůrce připomínají hutníky z bývalé stokoruny. Svůj úsudek si návštěvník udělá sám.

Thepidárium – typ římské lázně jsou zřejmě výtvarně nejucelenější místností. Na všech stěnách jsou reprodukce známých obrazů velkých mistrů jako Rubense atd. Trochu přehuštěným dojmem působí sochy, které zakrývají některé obrazy. Záměrem ale jistě bylo koncentrovat co nejvíce „výtvarna“ na malé ploše . Thepidárium je příjemné pro ty, kteří se chtějí natáhnout na vyhřívaná lehátka a dlouze se dívat na obrazy. Uprostřed místosti je kruhový bazének, pod jehož hladinou se vlní blýskající plech. Ten vrhá na strop nekonečnou škálu paprsků, světýlek, bludiček a světlušek. Stejně jako Thepidáriu jsou všechny vyhřívané plochy WCB vytápěny vodou (ústředním topením). Nehrozí tedy riziko rušivých elementů, které by s sebou přinesly kovové konstrukce.
 

V suchých potírnách najdeme na vysokou teplotu vyhřívané stěny i plochy na sezení. Jedné z nich vévodí 4 plastiky čtvero ročních dob. I zde, jako na mnoha dalších místech WCB, najdeme plastiky z onyxu, kterými proudí nekonečný proud vody.
 

Nesmíme pominout ještě jednu zdravotní proceduru, která se nachází v podzemí WCB. Tou je solná jeskyně. Sestup do ní připomíná skutečnou šachtu do solného dolu. Přímo ve sluji naleznete množství zátočin a zákoutí, kde můžete v klidu nasávat. Blahodárný dezinfikující solný vzduch.
 

Turecké lázně (Hamam) jsou kapitola sama pro sebe. Na velmi příjemně vyhřátou kamennou desku stolu si lehnete a necháváte se masírovat všelijakými vonnými věcičkami. Jen tak bezvládně se oddáváte vlnění svého těla. Nakonec vás ochrstnou džberem fialkové vody. Vy se pak zvednete a jako nově zrození postoupíte blíže k samotnému závěru wellness centra. Ten poznáte s podezřele přibývajícími Amorky a úměrně tomu ubývajícím osvětlením .
 

Amorovy komnaty jsou poslední etapou této zajímavé cesty ducha i těla, která bezesporu nemůže skončit jinak. Tři místnůstky, které mají tu nejamorovatější výzdobu, plynule tlumitelné osvětlení, pohodlné polštářované ležení a jednu důležitou věc – klíč zevnitř .
Ctěný čtenář jistě pochopí, že jsme tuto (jako jedinou) proceduru ve složení Vajner-Wronka-Žurek nevyzkoušeli, takže nemůžeme podati konkrétnější informace.

Co říci na závěr? WCB je ojedinělé dílo, které láká svojí vyjímečností. Je důkazem vývoje autorova vkusu i schopnosti vytvořit prostor se zajímavým vzhledem. Možná se někomu bude zdát v některých jeho částech „přesochováno“, nebo „přesloupováno“. To je už na každém, jak se na interiér celkově podívá.
Komu WCB doporučit? Úvodní text doporučuje vstup mladým i starším párům a byznysmanům hledajícím klid duše i těla. Těm prvním určitě, celé výtvarné pojetí vyznívá ve prospěch lidského partnerství a radosti z něj.
Na rozdíl od sauny Afrikany zde najdeme potřebný klid a ticho, které léčí naše neduhy. Přeji všem návštěvníkům příjemný a inspirativní pobyt.

Odkazy: Tiskové zprávy, popis procedur, mapa polohy, Centrum Babylon Liberec